ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.784.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 784/2023-3560
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 11. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. Ch. , nar. 10. 8. 1980 v Brandýse nad Labem – Stará Boleslav, trvale bytem náměstí Voskovce a Wericha 356, Sázava, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 108/2022-3406, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 126/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2022, č. j. 2 T 126/2021-3318, byl obviněný M. Ch. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku (body 1. - 13., 15. - 20., 22. - 53., 55., 56., 58. - 67., 69. - 72.), podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (body 14., 21., 54., 57. 68., 73., 74.) a legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku (body I., II.), za což byl odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst.1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks notebooku Lenovo 2537, 3 ks mobilních telefonů, 1 ks tiskárny tovární značky Hewlett Packard DeskJet 3639, přesně specifikovaných ve výroku rozsudku, dále 40 ks SIM karet, 11 ks obalu na SIM karty od značky O2, 1 ks obalu na SIM kartu od značky Kaktus a 1 ks obalu na SIM katu od značky Oskarta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným škodu způsobenou trestným činem. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 2. 2023, č. j. 3 To 108/2022-3406. Podle §258 odst. 1 písm. d), tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že (stručně řečeno) v období od 8. 11. 2019 do 10. 1. 2020 celkem v 74 případech v úmyslu získat majetkový prospěch nejprve v Praze, případně na dalších místech, použil odcizené nebo ztracené občanské průkazy nebo vytvořil osoby se smyšlenou identitou a následně založil bankovní účet s aplikací internetbanking spárované na jím určené telefonní číslo, na založené bankovní účty smyšlených osob nebo bez jejich vědomí zakládal on-line žádostí vzdálené identity další bankovní účty, a k těmto dokládal upravené scany občanského průkazu, dále použil ztracené nebo odcizené občanské průkazy nebo si pořídil fotokopie občanských průkazů sjednaných osob, kdy následně v těchto fotokopiích sám pozměnil osobní údaje, a to datum narození, koncovku rodného čísla, případně číslo dokladu, či samotné jméno a příjmení, kdy následně na blíže nezjištěných místech v době od 8. listopadu 2019 do 10. ledna 2020 prostřednictvím sítě internet na pozměněné údaje a pozměněné fotokopie svého občanského průkazu a občanských průkazů těchto osob a bez jejich vědomí žádal u různých společností o poskytnutí úvěrů, k tomu zakládal smyšlené emailové adresy, které uváděl v žádostech o úvěrové smlouvy nebo půjčky, a přes které komunikoval s nebankovními společnostmi a v případě schválení žádosti o úvěr a uzavření úvěrové smlouvy nebo půjčky si nechal vyplatit takto vyzískané peněžní prostředky na svůj bankovní účet nebo na bankovní účty založené na pravé i pozměněné identity sjednaných osob, kdy poté peněžní prostředky využíval pro svoji potřebu; tímto svým úmyslným jednáním, kdy při sjednávání dále konkretizovaných smluv uvedl smyšlené a nepravdivé údaje, a kdy neuhradil sjednané částky z úvěrových smluv, a peněžní prostředky takto získané použil pro vlastní potřebu, uvedl v omyl poškozené společnosti: H. C., a. s., C. C., s. r. o., Z. F., s. r. o., C., s. r. o., F. C., s. r. o., C. C., s. r. o., O., s. r. o., F., s. r. o., K. T. I., s. r. o., C. M., s. r. o., C., s. r. o., Č. T., a. s., E., s. r. o., V., s. r. o., C., s. r. o., B. P. P. F., C., a. s., S. P., s. r. o., a P. M .C., s. r. o.
3. Uvedené jednání odvolací soud kvalifikoval jako přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1. - 13., 15. - 20., 22. - 53., 55., 56., 58. - 67., 69. - 72.) a přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 tr. zákoníku (body 14., 21., 54., 57., 68., 73., 74.). Za popsané přečiny byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks notebooku Lenovo 2537, 3 ks mobilních telefonů, 1 ks tiskárny tovární značky Hewlett Packard DeskJet 3639, přesně specifikovaných ve výroku rozsudku, dále 40 ks SIM karet, 11 ks obalů na SIM karty od značky O2, 1 ks obalu na SIM kartu od značky Kaktus a 1 ks obalu na SIM kartu od značky Oskarta. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo nahradit v rozsudku vyjmenovaným poškozeným škodu způsobenou trestným činem. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla část poškozených se zbytky svých nároků na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Pavla Kuchynky dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), e), l) tr. ř., když namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, že bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, dále že v předcházejícím řízení nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro vydání odsuzujícího rozhodnutí. Jak vyplývá ze slovního označení popsaných dovolacích důvodů, obviněný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. uplatnil ve znění účinném od 1. 1. 2022, dovolací důvod podle písm. g), l) tr. ř. zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, což s účinností od 1. 1. 2022 odpovídá dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Z doplňující argumentace obviněného je nicméně jasné, že neuplatňuje prvně uvedený dovolací důvod, ale dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho druhé a třetí alternativě.
5. V doplňující argumentaci obviněný zejména namítl nepřípustnost důkazů zajištěných při jeho zadržení v Praze dne 10. 1. 2020 - občanských a řidičských průkazů, průkazů zdravotního pojištění, notebooku, mobilních telefonů, SIM karet a tiskárny. Podrobně popsal situaci svého zatčení na základě vydaného příkazu k zatčení, při němž policie posbírala veškeré jeho věci v apartmánu se nacházející, ačkoli nebyla oprávněna při realizaci zatčení prohledat tyto prostory a věci v apartmánu umístěné odejmout. Část věcí se nacházela v tašce, která byla ve skříni, další část věcí byla rozmístěna různě po apartmánu. V dané věci nebyla realizována a ani povolena domovní prohlídka, ačkoli fakticky ji policie provedla. Poukázal na výslech svědka M. M., policisty, který jeho zatčení dne 10. 1. 2020 realizoval. Ten výslovně uvedl, že dané věci se nacházely v pokoji, nikoli přímo u obviněného, a všechny jeho věci vzali proto, že provozovatel hotelu požadoval pokoj vyklidit. Takto zajištěné věci nemohou být použity jako důkazy v trestním řízení, přičemž v té souvislosti obviněný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1358/2019, a nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 3369/10. Zdůvodnění soudu prvního stupně s odkazem na výslechy svědků hodnotil jako zavádějící a nepravdivé, odporující provedeným důkazům, zejména výslechu svědka M. M., svědkyně D. K. se zatčení osobně vůbec neúčastnila. Policisté věci z hotelu odnesli, formálně k jejich odnětí došlo až o dva dny později. Poukázal v té souvislosti na nález Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 137/05, a ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. II. ÚS 268/03, a namítl porušení jeho práva na spravedlivý proces.
6. Obviněný dále vytkl chybný procesní postup nakládání se zajištěnými věcmi, které mu byly odňaty podle §79 odst. 1 tr. ř. až dne 12. 1. 2020 v Brně, měly být v igelitové tašce Ikea, ačkoli taková se v jeho apartmánu nenacházela, nebyly zapečetěny, tudíž s nimi mohlo být manipulováno. Souhlas s jejich zajištěním obviněný nedal a podpis protokolu o soupisu těchto věcí jej nenahrazuje.
7. Dovolatel uplatnil rovněž námitku neprovedení některých důkazů, a to výslechu svědka M. B., který byl soudem dokonce předvoláván, nicméně k hlavnímu líčení se nedostavil, a v odůvodnění rozsudku je pouze stručně uveden účelový závěr o nadbytečnosti jeho výslechu. Za zcela zásadní pochybení soudu pak považoval odmítnutí provedení důkazů samotnými doklady, které měly být zneužity a jež měly být součástí spisového materiálu po celou dobu trvání řízení, aby měl možnost si je prohlédnout a vyjádřit se k nim, což soud prvního stupně bez dalšího odmítl, a i odvolací soud pominul.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i řízení jež jeho vydání předcházelo a přikázal věc Krajskému soudu v Brně k opětovnému projednání a rozhodnutí.
9. Obviněný doplnil dovolání podáním ze dne 28. 6. 2023, v němž poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15.
10. V dané věci je třeba uvést, že samotný obviněný nad rámec výše uvedených podání zaslaných prostřednictvím obhájce, zaslal Nejvyššímu soudu podání označené jako „Doplnění dovolání ze strany odsouzeného“ ze dne 15. 8. 2023. V dané souvislosti Nejvyšší soud konstatuje, že ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. výslovně stanoví, že podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání bez ohledu na to, že bylo takto označeno. Nejvyšší soud o tomto podání jako o dovolání nerozhoduje, a to ani jeho případným odmítnutím podle §265i tr. ř. Nejvyšší soud z tohoto důvodu nemohl k tomuto podání obviněného přihlížet, a proto nepovažuje za potřebné je ve svém rozhodnutí blíže rozvádět. To platí i stran „Dovolání obviněného“ ze dne 15. 11. 2023.
11. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně) k dovolání obviněného poukázala na to, že vyjádřené námitky uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení. Přitom zejména z bodu 24. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které bezezbytku naplnilo parametry §125 tr. ř., spolehlivě vyplývá, že se otázkou důvodnosti tvrzeného zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces vypořádal. V této souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
12. Připomněla, že soud prvního stupně poukázal na nikoliv určující důkazní význam věcí zajištěných v rámci realizace příkazu k zatčení obviněného a zcela správně odlišil úkony s ní spojené [§83c odst. 2 písm. a) tr. ř.] tak, aby byla pokryta její účelnost na rozdíl od významu procesního institutu domovní prohlídky (§82 tr. řádu). Žádný ze soudů neshledal důvody ke klasifikaci postupu policejních orgánů při realizaci příkazu k zatčení Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2020, sp. zn. 70 Nt 4814/2019, jako nezákonného. K vytvoření seznamu všech věcí, se kterými obviněný disponoval, sice nedošlo v prostorách uskutečnění úkonu, nicméně se tak stalo na služebně příslušné složky PČR ještě tentýž den, kde také došlo k podpisu, jímž zatčená osoba stvrzovala správnost uvedeného seznamu věcí, které byly s jejím souhlasem předisponovány mimo prostory hotelového typu po jejím zatčení.
13. Státní zástupkyně akcentovala jednoznačné vyjádření svědka M. M. k průběhu popsaného úkonu i ke způsobu manipulace s těmito věcmi ze strany policistů a korespondující výpověď svědkyně D. K., která popsala svůj postup při nakládání s předmětnými věcmi dle položkového seznamu, což odvolací soud shledal jako řádné odnětí věcí (viz bod 19. odůvodnění jeho rozsudku) a neshledal proto důvod k aplikaci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 11 Tdo 1358/2019.
14. K další vytýkané vadě tzv. opomenutých důkazů, konkrétně výpovědi svědka M. B. státní zástupkyně podotkla, že dovolatel neuvedl, jakým konkrétním způsobem byl neprovedením tohoto důkazního návrhu poznamenán skutkový stav věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. Shodně hodnotila námitku odmítnutí provést dokazování samotnými občanskými a dalšími průkazy, které měly být zneužity. Tyto důkazy jsou ve své naskenované podobě součástí souborů zjištěných v zajištěném notebooku Lenovo ThingPad obviněného, obsažených ve svazcích V. a VI. trestního spisu a k důkazu provedených za podmínek §213 odst. 1 tr. ř., o jejichž čtení strany ve smyslu §213 odst. 2 tr. ř. nežádaly. Současně nelze přehlédnout, že podle obsahu protokolů o hlavním líčení ze dne 14. 4. 2022 a 2. 5. 2022 nevyplynulo, že by obhajoba uplatnila, resp. setrvala na svých důkazních návrzích výše uvedené povahy.
15. S odkazem na hodnotící a přezkumné úvahy soudů obou stupňů (bod 33. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 21. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího) uzavřela, že skutkový podklad výroku o dovolatelově vině přečiny úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, 3 dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, byl v namítaném směru zjištěn bez důvodných pochybností a v rozsahu, který takovému procesnímu účelu plně odpovídá. V té souvislosti citovala z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014.
16. Závěrem státní zástupkyně navrhla dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
18. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř.
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují zákonem stanovené dovolací důvody. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
20. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), e), m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022.
21. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
22. Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat z důvodu, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné.
23. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je odůvodněn, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l ) [dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
IV. Důvodnost dovolání
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
24. Námitky obviněného, jimiž namítá nepřípustnost důkazů z důvodu chybného procesního postupu při jejich opatření a výtky stran neúplnosti dokazování, lze sice podřadit pod shora uvedený dovolací důvod v jeho druhé a třetí alternativě, ovšem zjevně jej nenaplňují.
25. K druhé alternativě namítaného dovolacího důvodu je třeba nejprve připomenout rozhodné okolnosti k osobě obviněného vyplývající z bodů 16. - 17. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Bylo zjištěno, že v předcházející trestní věci sp. zn. 4 T 95/2020 Městského soudu v Brně se obviněný dopustil prakticky identické trestné činnosti páchané celkem 157 útoky z období od 4. 1. 2017 do 25. 6. 2018 s přerušením pouze cca 6 měsíců. Obviněný se již tehdy opakovaně vyhýbal úkonům trestního řízení a opakovaně byl zatčen, příp. zadržen (dne 26. 7. 2019, dne 21. 10. 2019, dne 10. 1. 2020), přičemž se vždy vydával a prokazoval cizími osobními doklady. V posuzované věci byl obviněný stíhán za 74 skutků, v nichž mělo jít o situace, kdy měl využít cizí odcizené či ztracené občanské průkazy, případně využít smyšlenou identitu a podat žádosti o poskytnutí úvěrů či půjček, kdy takto měl získat finanční prospěch.
26. Pokud jde o realizaci příkazu k zatčení sp. zn. 70 Nt 4814/2019, dne 10. 1. 2020, je třeba uzavřít, že dovolací soud nezjistil, že by bylo ve věci postupováno nezákonným způsobem. Z výpovědi svědka M. M. k průběhu tohoto úkonu k doplňujícím dotazům soudu jednoznačně vyplynulo, že věci pojaté v seznamu na č. l. 382-384 věci sp. zn. 4 T 95/2020 (množství osobních dokladů, SIM karet) měl obviněný u sebe v osobní tašce a současně svědek rozhodně vyloučil, že by policisté jakkoli prohledávali pokoj či otvírali skříně. Je zjevné, že obviněný výpověď svědka dezinterpretuje. Vzhledem k místu zatčení obviněného (Praha), enormnímu množství zajištěných cizích osobních dokladů u něho nalezených a převozu obviněného do Brna, byl soupis věcí realizován s prodlením až dne 12. 1. 2020, jak vyplývá ze svědectví D. K., (bod 19. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), jakož i úředního záznamu k odnětí věcí podle §79 odst. 1 tr. ř. na č. l. 1393 spisu a protokolu o odnětí věci ze dne 12. 1. 2020 na č. l. 1381-1382 spisu. Z posledně uvedené listiny je současně zřejmé mj. potvrzující prohlášení obviněného, že věci používal k páchání trestné činnosti na území města Prahy.
27. Obecné soudy neshledaly žádný důvod k diskvalifikaci věrohodnosti výše uvedených svědků a tento závěr sdílí i dovolací soud. Z průběhu zatčení obviněného dne 10. 1. 2020 lze tudíž uzavřít, že obviněný byl podroben osobní prohlídce ve smyslu §83b odst. 4 tr. ř. Tu může bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 (předsedy senátu, státního zástupce) policejní orgán vykonat jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu, anebo jestliže jde o osobu přistiženou při činu nebo o osobu, na kterou byl vydán příkaz k zatčení, což je situace v posuzované věci. Nejvyšší soud neshledal žádný důvod zpochybnit skutkové zjištění soudů, že při osobní prohlídce obviněného, která zahrnovala i jeho osobní zavazadlo, byly nalezeny věci svědčící o jeho páchání trestné činnosti.
28. Ačkoli lze připustit, že při vyhotovení protokolu o odnětí těchto věcí obviněnému podle §79 odst. 1 tr. ř. nebylo postupováno zcela bezvadně, pokud byl soupis proveden s prodlením dvou dnů od jeho zatčení, byť vzhledem k množství zajištěných věcí nebyl bezprostředně po zatčení obviněného na jejich soupis časový prostor, nezakládá toto prodlení neúčinnost důkazu. V té souvislosti lze pak odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 5 Tdo 1180/2012, podle něhož chybějící protokol o osobní prohlídce, kterou provedl policejní orgán bez předchozího souhlasu státního zástupce u osoby přistižené při činu (viz §83b odst. 4 tr. ř.), nemá vliv na použitelnost zajištěných a provedených důkazů.
29. Současně je třeba akcentovat, že výrok o vině obviněného nebyl učiněn toliko na základě u něho zajištěných věcí, ale na základě souhrnu provedených důkazů, kdy lze poukázat rovněž na výpovědi svědků R. K., P. G., R. E., M. H., M. P., K. D., P. Š., V. D., R. N., jakož na vysvětlení M. Č., P. Ř., J. N., K. Š., M. V. a Z. H., kteří potvrdili odcizení či zneužití svých dokladů a vyloučili uzavírání příslušných spotřebitelských úvěrů, které jsou doloženy listinnými důkazy. Znaleckým zkoumáním z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika byla v notebooku zn. Acer Extenda 2519 užívaném obviněným, který byl zajištěn ze zastavárny, kam jej předal přímo obviněný, jak dokládá zástavní smlouva ze dne 5. 1. 2020 na č. l. 1384 spisu a protokol o vydání věci ze dne 25. 2. 2020 na č. l. 1383 spisu, zjištěna historie přístupů do internetových služeb (banking, email) včetně uživatelských jmen výše uvedených osob, jimiž se obviněný přihlašoval, dále scany jejich dokladů a rovněž smluv o spotřebitelských úvěrech. Připomenout je třeba i kamerový záznam zachycující obviněného při uzavírání smlouvy jménem Petra Šrámka či faktury spojující věci získané obviněným na identitu jiných osob s jeho dcerou. Obdobné informace byly zjištěny dalším znaleckým zkoumáním notebooku odňatého dne 12. 1. 2020 zn. Lenovo Think Pad T 410, který mj. obsahuje scany osobních dokladů zneužívaných obviněným k páchání trestné činnosti.
30. K námitce obviněného stran možné manipulace se zajištěnými věcmi lze dodat, že jí nelze přiznat důvodnost, jelikož žádná pochybnost, která by zpochybňovala spolehlivost informací obsažených na SIM kartách či v notebooku obviněného nevyvstala, přičemž zkoumání těchto informací bylo provedeno kvalifikovaným způsobem, znaleckým posudkem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, adekvátně povaze získávaných informací. Z citovaného znaleckého posudku (strana 6, bod 2.1.1.2 Zadokumentování obsahu) vyplývá, že z každého paměťového média (včetně logických disků), které byly podrobeny zkoumání, byl vytvořen textový soubor, který dokumentuje adresářovou sktrukturu a provádí výpis všech souborů, které se na daném médiu nacházely. Pro zamezení možnosti modifikace takto uložených souborů a k zajištění možnosti ověření jejich integrity byl počítán tzv. TTH hash (číselná reprezentace obsahu souboru), které se v případě pozměnění obsahu souboru reprezentuje odlišným číslem.
31. K třetí alternativě namítaného dovolacího důvodu ( ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy ) obviněný v části III. dovolání namítl, že nebyl proveden důkaz výslechem M. B. ve vztahu ke skutku 50. a důkaz samotnými osobními doklady, které byly zneužity.
32. Trestní řízení ovšem zatíženo vadou opomenutých důkazů není. K uvedenému dovolací soud prvně připomíná, že ani podle Ústavního soudu není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, neprovedení navrhovaného důkazu proto ještě neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09). O důkazních návrzích musí soud rozhodnout a vyložit, pokud jim nevyhoví, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
33. Je třeba připomenout, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést, a zda je nezbytné dosavadní důkazní stav ještě dále rozšiřovat či doplňovat. Platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
34. Soud prvního stupně realizoval komplexní dokazování, náležitému objasnění věci věnoval patřičnou pozornost, krajský soud podané odvolání řádně přezkoumal, rozsah a způsob hodnocení provedených důkazů řádně odůvodnil a s uplatněnými námitkami se přesvědčivým způsobem vypořádal, čímž dostál povinnostem podle §125 odst. 1 tr. ř., jakož i náležitostem vyžadovaným ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. o odůvodnění rozsudku či usnesení stran návrhů na doplnění dokazování. Soud prvního stupně o důkazních návrzích v hlavním líčení formálně rozhodl a toto rozhodnutí odůvodnil, byť stručně. Tuto argumentaci aproboval a doplnil soud odvolací a podrobně uvedl, jaké důvody vedly k neprovedení výslechu M. B., pokud je skutek prokazován listinnými důkazy a lze poukázat na shodný způsob provedení celé trestné činnosti, proč soudy vyhodnotily za nadbytečné kamerové záznamy z bankomatů a zajištění záznamů telefonických hovorů ke konkretizovaným skutkům, pokud nebyly potvrzovací telefonáty ani realizovány (viz bod 33. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 21. - 23. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího). Pokud jde o originály zneužitých osobních dokladů, jejich kopie obsahuje znalecký posudek z oboru kybernetika, jelikož byly obsahem zkoumaných notebooků. Pakliže byl proveden důkaz kopií těchto dokladů podle §213 odst. 1 tr. ř., jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 2. 2022, a obviněný nepožadoval jejich přečtení podle §213 odst. 2 tr. ř., jde o důkaz zákonný. Originály dokladů byly vráceny příslušným správním úřadům, jak vyplývá z bodu 23. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, což je zcela v souladu s §37 odst. 5 písm. e), písm. f) zákona č. 269/2021 Sb. o občanských průkazech.
35. Navíc již ze samotné formulace předmětné alternativy dovolacího důvodu je zřejmé, že se musí především jednat o důkazy ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou pro naplnění znaků trestného činu určující . Je proto na dovolateli, aby ve svém opravném prostředku odůvodnil, jaký vztah mají jím odkazované neprovedené důkazy k rozhodným skutkovým zjištěním.
36. Nejvyšší soud současně konstatuje, že pokud obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před soudem prvního stupně i v rámci svého odvolání a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde o dovolání zpravidla neopodstatněné podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
37. Na základě uvedeného je zřejmé, že dovolatelem jmenované důkazy nelze považovat za nedůvodně neprovedené, a k naplnění třetí alternativy, ale ani alternativy druhé dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nedošlo.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
38. Citovaný dovolací důvod je naplněn, pokud bylo proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, tedy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů jeho nepřípustnosti uvedených v §11 či §11a tr. ř. Obviněný označil shora specifikovaný dovolací důvod toliko zákonným ustanovením a na žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání neodkázal ani neuvedl žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, o který z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání se má jednat. Obviněný tedy nepřipojil žádnou další argumentaci, čímž zcela pominul obligatorní obsahové náležitosti dovolání. Uvedení konkrétních dovolacích námitek, kterými má být dovolací důvod podložen, absentuje, přičemž Nejvyššímu soudu současně nepřísluší, aby námitky dovolatele jakkoli dotvářel a domýšlel za něho.
39. Dovolací soud tudíž konstatoval, že část dovolání, v níž byl namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., nebyla způsobilá založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Je třeba konstatovat, že vyjádření obviněného zůstalo v rovině prosté obecnosti, které neodpovídá uplatněnému ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
40. Z výše uvedené plyne, že vzhledem k tomu, že nedošlo k naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g, e) tr. ř., ani k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nedošlo.
V. Způsob rozhodnutí
41. Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
42. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová