ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.912.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 912/2023-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. D. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2023, č. j. 4 To 120/2023-190, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 6 T 67/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. 2. 2023, č. j. 6 T 67/2022-158, byl obviněný M. D. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem týrání zvířat podle §302 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle výroku napadeného rozsudku dopustil tím, že
v době okolo 04:25 hodin dne 29. 7. 2021 v XY, v ulici XY, na chodníku před vchodem do domu číslo popisné XY, tedy na místě veřejnosti přístupném, vlezl do křoví, kde se v tu dobu nacházela středoevropská kočka domácí bílé barvy s mourovatou hlavou, hřbetem a ocasem, stáří 8-9 týdnů, majitele J. R., narozeného XY, a následně tuto kočku v rozporu s ustanovením §4 odst. 1 písm. i) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zhruba třemi intenzivními údery velkou kovovou ruční svítilnou udeřil do oblasti hlavy, následně kočku ponechal bezvládně ležet na betonu před domem a z místa odešel, kdy tímto jednáním kočce způsobil akutní tržně-sečné rány na dorzální části nosu, rozsáhlou akutní frakturu levé poloviny lebky s masivním krvácením, otok a zhmoždění mozku, kdy tato zranění kočce znemožnila schopnost pohybu, přičemž v rámci poskytnuté veterinární péče byla zjištěna nepříznivá prognóza zdravotního stavu zvířete v důsledku poranění mozku, kdy jeho zdravotní stav se i přes ošetření a medikaci zhoršoval, proto bylo přistoupeno k utracení zvířete.
2. Obviněný byl za tento zločin (a sbíhající trestné činy, byť to není výslovně ve výroku o trestu vyjádřeno) odsouzen podle §302 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byly zrušeny výroky o trestech uložených obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 8. 2021, č. j. 4 T 87/2021-75, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2021, a rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 6. 2022, č. j. 6 T 33/2022-151, který nabyl právní moci dne 11. 10. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dne 10. 5. 2023, č. j. 4 To 120/2023-190 , tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.
5. Namítl, že ve vztahu ke skutkovým zjištěním uvedeným v napadeném usnesení, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a to zásadní důkaz svědeckou výpovědí vztahující se ke zjištění osoby pachatele.
6. Soudy vycházely při úvaze o vině především ze svědectví V. L., který měl usmrcení kotěte a osobu pachatele z okna svého obydlí vidět. K jeho osobě obviněný namítl, že jej křivě obvinil z důvodu msty kvůli prodeji pervitinu. Vyjádřil nesouhlas se závěry odůvodnění napadeného usnesení, jelikož nikdy netvrdil, že by byl skutek spáchán v běžné denní době. Svědkem A. B. mu bylo sděleno, že se skutku měly dopustit neztotožněné děti. Jednalo se o dobu letních prázdnin, navíc danou lokalitu, kde ke skutku došlo, lze označit za vyloučenou, žijí v něm lidé romského etnika a je obvyklé, že se v okolí domu pohybují děti bez dozoru rodičů i v noční době. Výslech svědka A. B. je dostatečně způsobilý k vyvrácení viny obviněného a má proto mimořádný význam pro rozhodnutí ve věci. V té souvislosti odkázal obviněný na čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, jakož i řízení jež jeho vydání předcházelo a přikázal věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem k opětovnému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovolání obviněného připomněl důvody namítaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž obviněný vznesl výhrady proti úplnosti dokazování, v jejichž rámci vytkl soudům, že nedůvodně nevyslechly svědka, který mohl pachatelství obviněného vyloučit.
9. Státní zástupce akcentoval, že soud prvního stupně realizoval komplexní dokazování, skutková zjištění přiléhavě odůvodnil, krajský soud podané odvolání řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se přesvědčivým způsobem vypořádal. Dále poukázal na obecné zásady rozsahu dokazování, a to i v návaznosti na čl. 82 Ústavy České republiky.
10. Z posuzované věci je zjevné, že návrhy stran na doplnění dokazování soudy z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci vyhodnotily, přičemž neprovedení důkazu rovněž přesvědčivě zdůvodnily. V té souvislosti odkázal státní zástupce na odstavce 11. a 12. odůvodnění prvostupňového rozsudku a odstavec 5. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, které zrekapituloval. Porušení práva obviněného na spravedlivý proces neshledal, neboť neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
11. Závěrem státní zástupce navrhl dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a učinit tak v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s konáním neveřejného zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., bylo nutné posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují uplatněný dovolací důvod. Obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, totiž musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového důvodu podle §265b tr. ř. a nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
IV. Důvodnost dovolání
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Na rozdíl od dřívější právní úpravy tedy současné vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně umožňuje, aby za určitých podmínek byl dovoláním napadán skutkový základ soudních rozhodnutí. Ani podle současného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Vytýkat lze pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně uvedených – extrémní rozpor skutkových zjištění s provedenými důkazy, důkazy opatřené v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenuté důkazy. Vždy se však uvedené vady musí vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Uvedený dovolací důvod tedy nemůže být naplněn prostou polemikou dovolatele s hodnocením důkazů soudy a předkládáním vlastních hodnotících úvah a skutkových tvrzení.
15. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě lze formálně podřadit, ovšem jsou zjevně neopodstatněné.
16. Nejvyšší soud současně konstatuje, že pokud obviněný opakuje své námitky, které uplatnil před nalézacím soudem i v rámci svého odvolání a s nimiž se soudy obou stupňů, jak vyplývá z jejich rozhodnutí, dostatečně a správně vypořádaly, jde o dovolání zpravidla neopodstatněné podle §265 i odst. 1 písm. e) tr. ř., když lze poukázat na obsahově totožnou argumentaci podanou v odvolání i v mimořádném opravném prostředku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2022, sp. zn. 5 Tdo 86/2002).
17. Obviněný rozporoval úplnost provedeného dokazování a vytkl neprovedení důkazu výslechem svědka, který měl vyloučit jeho pachatelství na stíhaném skutku. Trestní řízení ovšem zatíženo vadou opomenutých důkazů není.
18. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
19. Ani podle Ústavního soudu není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu, ale o důkazních návrzích musí rozhodnout a vyložit, pokud jim nevyhoví, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
20. Je třeba připomenout, že trestní řád zásadně neurčuje žádná pravidla pro míru dokazování potřebného k objasnění té či oné významné skutkové okolnosti. Je tedy výhradně na soudu, aby v každé fázi procesu zvažoval, jaké důkazy je třeba provést a zda je nezbytné dosavadní důkazní stav ještě dále rozšiřovat či doplňovat. Platí, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.).
21. Soudy prvního i druhého stupně věnovaly náležitému objasnění věci patřičnou pozornost a řádně rozsah a způsob hodnocení provedených důkazů odůvodnily, čímž dostály povinnostem podle §125 odst. 1 tr. ř., jakož i náležitostem vyžadovaným ustanovením §134 odst. 2 tr. ř. o odůvodnění rozsudku či usnesení stran návrhů na doplnění dokazování. Především o důkazních návrzích v hlavním líčení či veřejném zasedání formálně rozhodly a tato rozhodnutí ve svých rozhodnutích přiléhavě a důsledně odůvodnily (viz body 11. - 12. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 5. odůvodnění usnesení soudu odvolacího). Současně náležitě vysvětlily, že pro svá skutková zjištění opatřily dostatečný souhrn důkazů v podobě usvědčující výpovědi V. L. Tento přímý svědek obviněného jako pachatele brutálního útoku na kotě viděl a podrobně a shodně jeho jednání popisoval po celý průběh trestního řízení. Při fotorekognici pak obviněného s jistotou mj. i podle zvláštnosti kůže v obličeji ztotožnil, na čemž setrval i v rámci hlavního líčení. Jeho svědectví koresponduje s výpovědí poškozeného J. R., majitele kotěte, jemuž svědek okolnosti o skutku a jeho pachateli svěřil bezprostředně týž den hned ráno. Věrohodnost svědka V. L. byla nižšími soudy pečlivě hodnocena a nebyl zjištěn žádný důvod k její diskvalifikaci. Není pravděpodobné, že by si svědek v krátkém časovém úseku vymyslel konstrukci o křivém obvinění dovolatele, kterého evidentně neznal, když vysvětlení policii podával již cca jednu hodinu po skutku, navíc jeho údajná motivace tvrzená obviněným vyznívá značně účelově. Míra souladnosti tohoto důkazu s dalšími důkazními prostředky je zřejmá. Ani u poškozeného R. nebyl zjištěn žádný důvod, proč by měl o osobě obviněného vypovídat údaje nepravdivé.
22. Se svědeckými výpověďmi korespondují i důkazy listinné, zejména protokol o ohledání místa činu a úřední záznam Policie ČR dokladující okolnosti nalezení zraněného kotěte a informace, že jeho stav byl zapříčiněn násilným útokem. Lékařskou zprávou veterinární lékařky ze dne 29. 7. 2021 o prvotním ošetření kotěte a znaleckým posudkem Státního veterinárního ústavu z oboru zemědělství, odvětví veterinářství, byl prokázán rozsah poranění, mechanismus jeho vzniku odpovídající svědectví V. L., prognóza následků poranění a následné utracení zvířete z důvodu nepříznivé predikce zjištěného poranění mozku.
23. Důkazní návrhy obviněného na svědectví náhle zjištěného svědka A. B. a K. G. (přičemž druhého svědka obviněný v dovolání již neuvedl) uplatněné s odstupem až cca jednoho roku od skutku, což navozuje dojem účelovosti těchto důkazních návrhů, byly soudy vyhodnoceny jako nadbytečné. Nebyly totiž podle názoru nižších soudů způsobilé zpochybnit výše popsaný souhrn důkazů vedoucích k odůvodněnému závěru o obviněném jako pachateli stíhaného skutku. Uvedený závěr sdílí i dovolací soud, jelikož nelze přehlédnout postoj obviněného v průběhu trestního řízení a vývoj jeho obhajoby v čase. Z hlediska posuzování námitky týkající se tzv. opomenutého důkazu totiž není významná jen otázka jeho kvality, tj. skutečnost, zda by mohl zvrátit či významným způsobem ovlivnit existující důkazní situaci, a tím i konečné rozhodnutí soudu, ale i stádium návrhu takového důkazu z hlediska posouzení možného vlivu na jeho věrohodnost. Ve vztahu ke svědkovi K. G. měl soud navíc k dispozici sdělení o vyjádření této osoby z přípravného řízení, jehož obsah dokládal absenci vypovídací potence jeho případného svědectví o skutku.
24. Rozhodně tedy ve věci nelze konstatovat existenci tzv. opomenutého důkazu a z toho vyplývající obviněným dovozené porušení práva na spravedlivý proces, jelikož jak přiléhavě zmínil již státní zástupce, neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
25. Výše uvedená skutková zjištění soud správně promítl do právní kvalifikace, vůči níž obviněný ostatně žádné dovolací námitky nevznesl.
26. Z výše uvedeného plyne, že dovolací námitky obviněného formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyhověly, nebyly však zjevně opodstatněné.
V. Způsob rozhodnutí
27. Nejvyšší soud vzhledem ke shora uvedenému podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
28. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2023
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu
Vypracovala:
Mgr. Zuzana Ursová