ECLI:CZ:NS:2023:30.CDO.2999.2023.1
sp. zn. 30 Cdo 2999/2023-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Viktora Sedláka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce J. B. , zastoupeného JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Velkopřevorské náměstí 644/1a, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 87 317 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 203/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, č. j. 20 Co 61/2023-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se v řízení domáhal po žalované zaplacení částky, jejíž výši původně vyčíslil na 115 768,05 Kč s tím, že se jedná o náhradu škody, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem soudní exekutorky Exekutorského úřadu Praha 6 JUDr. Evy Jablonské. Tento nárok sestával z částky 56 902,05 Kč odpovídající hodnotě unimobuňky s celodřevěnou přístavbou, jež byla nesprávně zahrnuta do ocenění pozemků, které žalobce dle usnesení jmenované soudní exekutorky ze dne 8. 3. 2011, č. j. 034 EX 139/10-46, o udělení příklepu nabyl v provedené dražbě do svého vlastnictví (resp. nabyl spoluvlastnický podíl na těchto nemovitostech ve výši id. jedné poloviny), dále z nákladů řízení, které byl žalobce nucen zaplatit T. W. jakožto procesně úspěšné žalobkyni v následně vedeném řízení o určení vlastnického práva ke zmíněné unimobuňce, jež proběhlo u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 6 C 215/2017, a které zahrnovaly náklady řízení vedeného před zmíněným okresním soudem ve výši 42 617 Kč a náklady odvolacího řízení vedeného před Krajským soudem v Praze ve výši 11 945 Kč, a konečně z nákladů téhož řízení, jež byl žalobce nucen zaplatit státu ve výši 4 304 Kč. S ohledem na skutečnost, že ve zmíněné dražbě nabyl pouze ideální polovinu vydražených nemovitostí, vzal žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to v rozsahu poloviny částky připadající na hodnotu zmíněné unimobuňky, pročež z titulu náhrady této hodnoty nadále požadoval pouze částku 28 451 Kč.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 12 C 203/2021-96, řízení ve vztahu k částce 28 451,05 Kč zastavil (výrok I), přičemž ve zbývajícím rozsahu odpovídajícím částce 87 317 Kč žalobu zamítl (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v jeho zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu, a to v jeho celém rozsahu, napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle §243c odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl jako nepřípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je několik samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Posouzení, zda se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3157/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11, ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 413/2021, nebo ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 537/03). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. provedené s účinností od 30. 9. 2017 zákonem č. 296/2017 Sb., neboť podle důvodové zprávy k tomuto zákonu účelem změny nebylo rozšíření přípustnosti dovolání nad rámec dosavadní úpravy a jejího judikaturního výkladu, nýbrž naopak omezení přípustnosti dovolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2627/2018, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 311/20).
Ve světle uvedené judikatury není podané dovolání objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterou byl potvrzen výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby na náhradu škody odpovídající polovině hodnoty unimobuňky, jež byla zahrnuta do ocenění vydražených pozemků. Tento samostatný nárok, který dosahuje částky 28 451 Kč a odvíjí se od odlišného skutkového základu, než je tomu v případě zbývajícího nároku připadajícího na náhradu uhrazených nákladů řízení, totiž nepřevyšuje částku 50 000 Kč, přičemž se současně nejedná o vztah ze spotřebitelských smluv ani o vztah pracovněprávní. Uvedený závěr přitom dopadá na tu část dovolání, v níž žalobce zformuloval právní otázku, jež se uvedeného nároku dotýká, tj. konkrétně na otázku, zda odvolací soud v souvislosti se svým závěrem, že bylo svobodnou vůlí žalobce, jestli dražené nemovitosti za jím nabídnutou částku 149 000 Kč vydraží či nikoliv, zhodnotil i skutečnost, že byl žalobce v důsledku postupu soudní exekutorky uveden v omyl, jímž mělo být jeho rozhodování při dražbě ovlivněno (viz část II. odstavec 5 a 6 dovolání).
Objektivně nepřípustné je podané dovolání rovněž v části směřující proti výroku napadeného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení, neboť tak stanoví §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Právní otázka týkající se zbývajícího nároku na náhradu částky odpovídající vynaloženým nákladům řízení, tj. otázka, zda žalobce „vedl“ dotčený soudní spor v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky (viz poslední věta odstavce 6 části II. dovolání), při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu citované v části II. odstavcích 7 až 9 dovolání (viz též část I. odstavec 3 dovolání), a kterou žalobce v dovolání vymezil způsobem, jenž se ve světle požadavků kladených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. na obsahové požadavky dovolání nachází na samé hranici projednatelnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, pak přípustnost podaného dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. nezakládá.
Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti – vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody či újmy – je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009). Zpochybňuje-li však žalobce (bez podrobnějšího rozboru) správnost závěrů odvolacího soudu, které tento soud vyslovil v rámci mapování možného dopadu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky na tvrzenou škodu, a na jejichž základě uzavřel, že důvodem pro zahájení soudního řízení vyvolaného určovací žalobou T. W. byla výzva k vyklizení vydražené unimobuňky, kterou žalobce jmenované odeslal bez toho, aby měl pro takovýto postup oporu ve vydaném usnesením o příklepu, a současně předtím, než mu soudní exekutorka vystavila nesprávné potvrzení o vydražení spoluvlastnického podílu na unimobuňce, kritizuje tím ve své podstatě závěry, které nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů. Nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Základ žalobcovy dovolací argumentace je zde tudíž vystavěn na zpochybnění skutkového závěru odvolacího soudu, podle kterého rozhodující příčina vzniku škody tkvěla v postupu samotného žalobce a v jím vyprovokované reakci T. W., nikoliv v nesprávném úředním postupu soudní exekutorky (žádnou otázku, jež by se týkala aplikace právní normy na takto zjištěný skutkový stav, přitom žalobce v dovolání neformuluje). Nejvyšší soud je však skutkovými zjištěními odvolacího soudu vázán. Vychází-li tedy žalobce ve svém dovolání ze zpochybnění správnosti skutkových závěrů odvolacího soudu, uplatňuje tím nepřípustný dovolací důvod (srov. §241a věta prvá o. s. ř. a contrario). Pokud v dovolacím řízení nelze revidovat skutková zjištění, z nichž při meritorním rozhodnutí vycházel odvolací soud, pak dovolací argumentace, jež právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě dovodil přípustnost podaného dovolání podle §237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 10. 2023
Mgr. Viktor Sedlák
předseda senátu