ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.359.2023.1
sp. zn. 6 Tdo 359/2023-836
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 5. 2023 o dovolání obviněného R. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 To 81/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 6/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. J. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 81 T 6/2022, byl obviněný R. J. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a pod bodem 2) přečinem šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný označené trestné činnosti dopustil tím, že:
1) v přesně nezjištěnou dobu od 22. prosince 2020 do 5. dubna 2021 ve XY, okres Šumperk, v době, kdy byla poškozená, která v tu dobu byla umístěna do Dětského domova v XY, na povolené návštěvě u své matky a obžalovaného, nejméně 2x v bytě svého tehdejšího bydliště a nejméně 1x na blíže neurčeném místě v lesním porostu u obce XY, v úmyslu vlastního sexuálního uspokojení, požadoval po poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, pohlavní styk, kdy za tímto účelem ji pokaždé sám svlékl do naha, poškozená si lehla na záda, do vagíny jí nejprve strčil prsty a poté na ní vykonal soulož, kdy výron semene směřoval mimo tělo poškozené nezletilé, ovšem v jednom případě vyvrcholil do vagíny poškozené, přičemž využil její bezbrannosti, která vyplývala z jejího nízkého věku, mentální nevyzrálosti, přičemž poškozená nezletilá nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a účinně se proti němu bránit, a současně poškozenou nabádal k tomu, aby o pohlavních stycích nikomu neříkala s tím, že je to jejich tajemství, a byl mu znám věk poškozené nezletilé AAAAA, neboť s touto dříve žil ve společné domácnosti a šlo o dceru jeho manželky M. J., nar. XY,
2) v přesně nezjištěnou dobu v době od 22. prosince 2020 do 5. dubna 2021 z místa svého tehdejšího bydliště na adrese XY, okres Šumperk, prostřednictvím sociální sítě Messenger, zaslal nezletilé AAAAA nejméně 8 fotografií svého penisu a rovněž nejméně 3 videosoubory, na kterých byly nahrány záběry jeho nahého těla včetně masturbace, přičemž mu byl znám věk nezletilé AAAAA, narozené XY, neboť s touto dříve žil ve společné domácnosti a šlo o dceru jeho manželky M. J., nar. XY.
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 81 T 6/2022, podal obviněný odvolání do výroku o vině pod bodem 1) a do výroku o trestu. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 To 81/2022, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného částečně zrušen, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl za závažný zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin šíření pornografie podle §191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a za přečin ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 1 T 78/2022, který mu byl doručen dne 7. 11. 2022 a nabyl právní moci dne 16. 11. 2022, odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ve vztahu k tomuto obviněnému zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 1 T 78/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 To 81/2022, podal obviněný R. J. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
5. Dovolatel namítl, že v řízení nebyl předložen jediný relevantní důkaz, který by bez pochyb prokazoval jeho vinu, pokud jde o skutek pod bodem 1). Výpověď poškozené, která je jediným přímým důkazem, se postupem času výrazně měnila a poškozená si protiřečila. O celém případu začala (s náhodnou osobou) hovořit až ve chvíli, kdy bylo lékařskou prohlídkou zjištěno, že již není pannou, avšak nelze určit, kdy k tomuto došlo. Z dokazování jasně vyplynulo, že poškozená byla do obviněného zamilovaná a pokud jej obvinila ze ztráty panenství, byl tento její projev motivován jejími city k němu, chtěla si jej k sobě „přitáhnout“ a pojistit si ho. Pravděpodobně si v první chvíli neuvědomila, jak velké komplikace mu touto „nevinnou“ lží způsobí; uvedené domněnce nasvědčuje i psychologický profil poškozené. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že soudu, případně policejnímu orgánu, byl poškozenou psán dopis, v němž poškozená vše popírá a svoji původní verzi zpochybňuje. Poškozená chtěla hovořit s obhájkyní obviněného, to jí však nebylo umožněno. Podle obviněného měla být poškozená slyšena přímo před soudem, aby vysvětlila rozpory ve výpovědi, případně celou situaci objasnila. Pokud se tak nestalo, bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Obviněný akceptuje ochranu dětí, nicméně zdůraznil, že rozhodnutí soudů má fatální dopad i na jeho život.
6. Poškozené se pravděpodobně věnoval více, možná i na úkor jejího bratra BBBBB. Poškozená je s BBBBB v neustálém kontaktu, pokud mu tedy řekla svoji smyšlenou verzi událostí, BBBBB, aby sestru chránil, lhal a tvrdil, že je u (pohlavního) aktu přistihl, i když se to nikdy nestalo. Stejně obviněný zpochybnil i tvrzení kamarádky poškozené o vzájemné zamilovanosti, k poškozené měl standardní rodičovský vztah.
7. Dovolatel nesouhlasil, že by svým jednáním (které popřel) spáchal trestný čin znásilnění tím, že využil bezbrannosti poškozené. Poškozená mu sama psala dopisy, ve kterých líčila, že s ním chce mít sex. Soud prvního stupně sám správně uzavřel, že poškozená má o sexu povědomí a ví, co to je. Pokud by tedy soudy vzaly za prokázané, že mezi ním a poškozenou došlo ke styku, měl za to, že by takové jednání mohlo být posouzeno nanejvýše jako pohlavní zneužití podle §187 tr. zákoníku. I s ohledem na závěry znaleckého zkoumání nelze konstatovat, že poškozená byla jakkoli bezbranná.
8. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 2 To 81/2022, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 9. 2022, sp. zn. 81 T 6/2022, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný sice výslovně označil jen jednu variantu vad důkazního řízení, podle které nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy, v dalším obsahu argumentace však šířeji vyjadřoval nesouhlas se skutkovými zjištěními a námitkami se soustředil na polemiku s výpovědí poškozené AAAAA a její věrohodností, jakož i s dalšími důkazy podporujícími jeho vinu z trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku [výpověď svědků BBBBB a CCCCC (pseudonym)]. Ač obviněný spáchání této trestné činnosti popřel, na podkladě důkazů, které měly soudy nižších instancí k dispozici, se dá spolehlivě dosáhnut praktického stupně jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, jež vedou k vyslovení viny. Byť byla výpověď poškozené AAAAA z přípravného řízení významná pro závěr o vině zločinem znásilnění, nejednalo se o důkaz jediný či výlučný. Nalézací soud postupoval obzvláště pečlivě a obezřetně při hodnocení výpovědi poškozené a vyvozování skutkových závěrů z ní pramenících (srov. body 51. až 56., ve kterých se vypořádává také s dílčími nedostatky ve výpovědi poškozené). Zvýšenou pozornost, kterou posouzení výpovědi poškozené věnoval, dosvědčuje rovněž zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dětské psychologie, k němuž přihlédl i při posuzování věrohodnosti poškozené, aniž by šlo o identifikaci patologické lhavosti. Výpověď poškozené koresponduje s dalšími důkazy ve věci (výpovědi svědků BBBBB, CCCCC, M. K.). Rovněž lze poukázat na obsah komunikace v tabletu a mobilních telefonech poškozené a její matky, ze které se podává realizace pohlavního styku s obviněným a přemlouvání matky k přesměrování pachatelství z otce na vychovatele v Hradci Králové.
10. Co se týče výhrady obviněného ohledně neakceptování návrhu na výslech poškozené, státní zástupce s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu připomněl, že soud není v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Vrchní soud v Olomouci předvídaným zákonným povinnostem dostál, neboť se negativně vymezil k důkaznímu návrhu vyjádřenému v odvolání obviněného, a to při respektování §102 odst. 2 tr. ř. stran postupu při výslechu dítěte. Rovněž znalci další výslech poškozené v rámci trestního řízení nedoporučili. Je-li v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotveno právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, bylo by porušením práva na spravedlivý proces, byl-li by takový důkaz (jako jediný, případně rozhodující usvědčující) proveden nekontradiktorně. V posuzovaném případě však byla obhájkyně obviněného přítomna výslechu poškozené v přípravném řízení a mohla při něm klást otázky, třebaže tohoto reálně nevyužila.
11. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce námitky obviněného k absenci znaku bezbrannosti poškozené označil za neopodstatněné. Skutek pod bodem 1) zřetelně vykazuje znaky zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť obviněný poškozenou donutil k pohlavnímu styku, přičemž zneužil její bezbrannosti, a takový čin spáchal souloží na dítěti mladším 15 let. Bezbranností se rozumí stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli ohledně pohlavního styku s pachatelem, popřípadě ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Přítomnost bezbrannosti nelze obecně dovozovat u všech dětí mladších 15 let, jestliže si již mohou uvědomovat škodlivost jednání pachatele, přesto nemusí být natolik duševně a fyzicky vyspělé, aby svůj nesouhlas daly dostatečně zřetelně najevo a dokázaly se vůči pachateli účinně bránit. Je třeba se zabývat srovnáním fyzické vyspělosti mezi pachatelem a poškozenou osobou, zda taková osoba byla schopna na jednání pachatele přiměřeně reagovat a jaký byl jejich vzájemný vztah.
12. V konkrétní věci byla poškozená v pozici osoby, která nebyla schopna naplno chápat význam sexuálního jednání obviněného, projevit s ním po zralé úvaze nesouhlas a tím méně mu klást účinný odpor, přestože jeho jednání jí bylo nepříjemné. V době činu byla obviněná nezletilou a nepřekročila ani věk 13 let. Zároveň měla vrozenou duševní poruchu trvalého charakteru v podobě mentální retardace s IQ 54, což bylo obviněnému známé pro jejich předchozí spolužití. Ze znaleckého zkoumání poškozené vyplynula její nezralá a simplexní osobnostní struktura, negativně zatížená výraznými deprivačními vlivy v dětství. Poškozená byla rovněž lehce ovlivnitelná, manipulovatelná, v zátěži se sklonem k vyhýbání se a útěku do pasivity a apatie. Jestliže se vezme v potaz měřítko fyzické vyspělosti, poškozená byla teprve dívkou, zatímco obviněný již dospělým mužem ve středním věku, který byl starší o 25 let. Ve vzájemném vztahu tak nemohlo jít o rovnocenné partnerství, navzdory proklamované zamilovanosti, protože poškozená byla dcerou jeho manželky a s poškozenou dříve žili ve společné domácnosti. S ohledem na mentální schopnosti nebyla poškozená způsobilá vyhodnotit nevhodnost vztahu k otci, byla na něm závislá. Poškozená se navíc potýkala s výchovnými problémy, pro které byla tehdy umístěna do režimu dětského domova. K sexuálnímu jednání obviněného přitom docházelo během návštěv u matky, resp. obviněného, mimo pobyt v dětském domově. Možnosti účinné obrany poškozené byly determinovány též časem a místem sexuálního jednání obviněného, jehož se dopustil proti ní v bytě a lese při osamocení, kde byla zcela vyloučena bezprostřední pomoc ze strany jiné osoby.
13. Podle státního zástupce tedy jednání obviněného spočívající ve vykonání pohlavního styku na dítěti mladším 15 let při současném zneužití bezbrannosti poškozené jako oběti naplňovalo znaky trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku a nikoli jen znaky trestného činu pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku. Poukázal též na odlišné objekty obou zmíněných trestných činů.
14. Státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného R. J. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
16. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
17. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
19. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání obviněného opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
20. K opomenutí důkazů, které obviněný v dovolání naznačil, je vhodné uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
21. Výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování neshledal dovolací soud důvodnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, neboť (jak již upozornil státní zástupce) Vrchní soud v Olomouci povinnostem stanoveným judikaturou Ústavního soudu dostál, když se negativně vymezil vůči návrhu obhajoby vyjádřenému v odvolání obviněného na osobní výslech poškozené AAAAA. Odvolací soud vyložil (viz bod 14. jeho rozsudku), že v postupu soudu prvního stupně, který v hlavním líčení neprovedl osobní výslech nezletilé poškozené a jejího bratra BBBBB, nebylo zjištěno žádné pochybení. Soud prvního stupně nepoužil jako důkaz obsah výpovědí nezletilých ze dne 17. 5. 2021, resp. 26. 4. 2021, u kterých nebyly splněny podmínky pro jejich procesní použitelnost (§158a tr. ř.), a správně vycházel pouze z výpovědí, které oba učinili po zahájení trestního stíhání obviněného a které byly konány dne 26. 8. 2021, resp. 30. 8. 2021, za přítomnosti obhájkyně a pracovnice orgánu sociálně-právní ochrany dětí, v případě nezletilého BBBBB i za přítomnosti opatrovnice. I když nebyli nezletilí před soudem osobně slyšeni, byl zcela zachován a respektován procesní postup podle §102 odst. 2 tr. ř., jenž představuje výjimku ze zásady ústnosti vymezené v §2 odst. 11 tr. ř., neboť nejenže obhájkyně obviněného byla v přípravném řízení výslechům nezletilých přítomna, ale bylo jí i umožněno klást vyslýchaným dotazy, byť tohoto práva nevyužila. Trestní řízení tak v důsledku uvedeného procesního postupu nepozbylo rysů kontradiktornosti. Výpovědi nezletilých svědků současně nebyly jedinými důkazy, na kterých by byl postaven závěr soudu o učiněných skutkových zjištěních (dále viz níže), a výpověď nezletilé poškozené AAAAA navíc znalci v dalším řízení výslovně nedoporučili. Jak shora uvedeno, dovolací soud shledává postup soudu odvolacího – stejně jako soudu nalézacího – souladným jak s trestním řádem, tak i s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Argumentace soudů, pokud jde o otázku osobního výslechu poškozené v řízení před soudem, je logická a správná. Jejich odmítavé stanovisko k osobnímu výslechu poškozené v řízení přes soudem bylo opřeno o vyjádření ve věci činných znalců, přičemž nelze odhlédnout od skutečnosti, že obhájkyně obviněného byla výslechu poškozené v přípravném řízení přítomna a mohla jí tak klást dotazy. Za této situace nelze hovořit o porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Nepochybně se též z hlediska aplikace §102 odst. 1, 2 tr. ř. s ohledem na osoby nezletilých svědků i charakter projednávané trestné činnosti jednalo o situaci výslechu osob mladších než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj. V řízení před soudem pak lze protokol o výpovědi nezletilého svědka přečíst i bez souhlasu stran podle §102 odst. 2 tr. ř.
22. Dovolací soud dále ve věci nezaznamenal ani zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 38. až 64. rozsudku nalézacího soudu, body 10. až 14. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
23. Dovolací soud nicméně nad rámec doplňuje, že soudy nižších stupňů, zejména soud nalézací, se výpovědí poškozené AAAAA, kterou obviněný zpochybňuje, důsledně zabývaly, přičemž dovodily, že tato je způsobilá být spolehlivým podkladem pro závěr o vině obviněného. Nalézací soud reflektoval výstup znaleckého posouzení poškozené spočívající v tom, že schopnost správně vnímat prožívané události, prožitý děj si zapamatovat, reprodukovat a vypovídat o něm je u poškozené snížená, že u ní byly zjištěny sklony ke zkreslování, vymýšlení si i ke lhaní, nicméně zdůraznil, že znalkyně Mgr. Monika Novotná, zpracovatelka předmětného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dětské psychologie, současně uvedla, že tyto sklony souvisí s dívčinou osobnostní strukturou, zvládacími mechanismy a zjištěnou úrovní rozumových schopností, kdy se nejedná o patologickou lhavost. Znalkyně ve vztahu ke lhavosti poškozené upřesnila, že tato je sice schopna účelově měnit výpověď, ale zase jen na úrovni jejího mentálního věku, není tedy schopna nějakých propracovaných lží, na které by nebylo možno přijít; vědomé lži a fabulace u ní znalci nezjistili. Lži poškozené jsou de facto účelové, například aby se vyhnula trestu. Ačkoli poškozená nedokáže adekvátně situaci popsat, protože má omezenou slovní zásobu, nebylo zjištěno, že by výpověď o skutku byla zcela produktem její fantazie nebo logickým konstruktem. Vzhledem k defektní paměti poškozené je vyloučeno, aby si věci, které nemá zažité (které si vymyslela), byla schopna zapamatovat v delším časovém úseku. Tuto skutečnost dal soud do kontextu toho, že poškozená byla schopna dvakrát s časovým odstupem zopakovat výpověď ve smyslu pohlavního styku s obviněným. Nutno v reakci na dovolací výtku obviněného zdůraznit, že výpověď poškozené není jediným usvědčujícím důkazem. Obviněný je jednáním popsaným pod bodem 1) výroku o vině, proti němuž brojí, usvědčován rovněž výpověďmi svědků BBBBB (bratra poškozené), CCCCC (kamarádky poškozené) a M. K. (ženy, která poškozenou zavezla na gynekologickou prohlídku), jakož i obsahem komunikace nalezené v tabletu a mobilních telefonech nezletilé poškozené a její matky M. J., která byla obnovena z paměti jednotlivých přístrojů Ing. Jaroslavem Martínkem, znalcem z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika. Z této elektronické komunikace vyplývá nejen to, že obviněný měl s poškozenou pohlavní styk, ale rovněž skutečnost, že na poškozenou byl vyvíjen nátlak, aby za pachatele označila muže odlišného od obviněného. Zcela důvodně tak soudy naopak jako nevěrohodnou vyhodnotily výpověď matky poškozené, která obsahově jednoznačně stranila obviněnému a snažila se manipulativně zvrátit v jeho prospěch i obsah výpovědi poškozené. Nutno zdůraznit, že nalézací soud velmi podrobně a pečlivě konfrontoval při vědomí problematického hodnocení osobnostních kvalit poškozené obsah její výpovědi s výpověďmi ostatních svědků a dalších ve věci provedených důkazů. Možno tedy shrnout, že ani závěry znaleckého posudku, ani skutečnost citového angažmá poškozené vůči obviněnému nediskvalifikují poškozenou z podání věrohodné a autentické výpovědi. Nadto je tato podpořena zejména výpovědí bratra BBBBB, který obsahově totožně vypověděl o pohlavním styku obviněného s poškozenou, při kterém se náhodně ocitl, přičemž soud věnoval pozornost těm nejmenším detailům obou výpovědí, které obě děti rozhodně nemohly být schopny harmonizovat (např. slovní doprovod stran vyvezení popelnic apod.). Nutno zohlednit i výpovědi svědků bez vztahu k rodině obviněného a poškozené, kteří měli od poškozené (byť) zprostředkované informace o nevhodném intimním sblížení obviněného s poškozenou (svědci M. K., CCCCC, S. L.), kdy i elektronická komunikace mezi obviněným a poškozenou zahrnuje konstatování pohlavního soužití mezi nimi, stejně jako svědecké výpovědi vyvracející obhajobu obviněného o tom, že nebýval s poškozenou spolu o samotě apod. Za daných okolností těžko akceptovat zcela popěrné stanovisko obviněného ve vztahu k pohlavním stykům s poškozenou. V jejím případě i v případě jejího bratra (a tím spíše u svědků ostatních) důvodně nebylo soudy shledáno jakýchkoli racionálních důvodů k nepravdivému obvinění dovolatele, a to zejména v případě zjevně citově zaangažované poškozené. Proto i Nejvyšší soud vyhodnotil skutková zjištění soudů nižších stupňů jako korespondující s obsahem provedených důkazů.
24. Pokud jde o hmotněprávní námitku, obviněný vyjádřil přesvědčení, že jeho jednání nenaplňuje znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a to s ohledem na absentující bezbrannost poškozené. Dovolací soud uvedené přesvědčení dovolatele nesdílí.
25. Zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchá, kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (odst. 1 alinea 1), nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti (odst. 1 alinea 2), a tento čin spáchá souloží nebo jiným pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti mladším patnácti let.
26. Za bezbrannost se ve smyslu §185 považuje takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání ( č. 43/1994 -II. Sb. rozh. tr.). V případě této skutkové podstaty je pojem bezbrannosti chápán v jejím nejširším smyslu. Jednak se může jednat o bezbrannost, která předpokládá celkovou odevzdanost se pachateli bez jakýchkoli známek projevu vlastní vůle či schopnosti na požadavky obviněného jakkoli reagovat. Jedná se zde o takový stav bezbrannosti, kdy se oběť nachází v situaci, již sama nevnímá, a tudíž není schopna jakéhokoli vlastního úsudku, a tedy ani jakkoli ovlivnit jednání pachatele. V takovém stavu se nachází člověk, který je např. v bezvědomí, v mdlobách nebo v silném obluzení alkoholem, při němž zcela nevnímá situaci kolem sebe (srov. B 5/1979-24), v hypnotickém spánku, v umělém spánku nebo hlubokém spánku (srov. č. 36/1979 Sb. rozh. tr.), pod vlivem drog, které ho zcela zbavily vlády nad sebou samým, anebo v obdobném stavu způsobeném chorobou apod. Jde o stav, v němž si oběť vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto ani nemůže hodnotit situaci, ve které u ní dochází k pohlavnímu styku s pachatelem (srov. přiměřeně B 5/1979-24). Tuto bezbrannost lze označit za celkovou či absolutní.
27. Ve stavu bezbrannosti se však nacházejí i osoby, které sice vnímají okolní svět, avšak jejich duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázaly situaci, v níž se nacházejí, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat. Tak tomu obvykle bývá např. u osob trpících duševní chorobou, pro niž nechápou význam pachatelova jednání, anebo u dětí či osob mentálně zaostalých, které nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vynucovanému pohlavnímu styku (srov. přiměřeně či 17/1982 Sb. rozh. tr., s. 123) apod. V takových případech bezbrannosti se jedná o psychickou bezbrannost, v důsledku níž oběť často nechápe, co se po ní požaduje, resp. co je smyslem jednání pachatele, nebo není způsobilá vůbec domyslet a vyhodnotit důsledky takového jednání atd.
28. O zneužití bezbrannosti ve smyslu ustanovení §185 odst. 1 tr. zákoníku jde i tehdy, když pachatel vykoná pohlavní styk s dítětem, které např. v důsledku velmi nízkého věku není vzhledem k okolnostem činu schopné projevit adekvátně svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, respektive již s ohledem na nedostatek své vyspělosti není schopné klást odpor jeho jednání a není ani schopné pochopit jednání pachatele, zhodnotit důvody k odporu proti jeho jednání a svůj případný nesouhlas dát dostatečně zřetelně najevo a bránit se. To platí, i když netrpělo duševní poruchou, mělo pozitivní vztah k pachateli a jeho jednání nevnímalo jako něco, co by mu ubližovalo (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 7 Tdo 317/2018, a ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 7 Tdo 833/2021).
29. Zneužití spočívá v tom, že pachatel o konkrétní skutečnosti ví, a právě tuto skutečnost využije k tomu, aby dosáhl svého cíle.
30. V projednávané trestní věci poškozená vypověděla, že se jí jednání obviněného – pohlavní styk – nelíbilo, neřekla mu ale nic, protože se bála. Rovněž vypověděla, že když jí obviněný říkal, že jakmile mamka s BBBBB odejdou, budou spolu něco dělat (tedy mít sex, jak poškozená pochopila), nechtěla to, netěšila se na to, ale obviněnému to neřekla. Ve své výpovědi uvedla, že obviněného měla ráda, byla do něj zamilovaná a on do ní taky. Na Messenger jí psal, že ji miluje. Plánovali, že se spolu odstěhují, budou spolu bydlet a mít děti. To vymyslel obviněný a ona byla ráda, neboť do něj byla zamilovaná.
31. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, dětské psychologie, se podává, že u poškozené je přítomna vrozená duševní porucha trvalého charakteru, a to lehká mentální retardace s IQ 54. Rozumové schopnosti AAAAA se pohybují v dolním pásmu lehké mentální retardace s nerovnoměrným rozložením ve prospěch verbální složky. Osobnostní struktura je nezralá, simplexní. AAAAA je lehce ovlivnitelná, manipulovatelná, v zátěži má sklon k vyhýbání se, kdy utíká do pasivity a apatie. Chce vyhovět dospělému, má sklon k disimulaci, chybí schopnost sebereflexe. Podle závěrů uvedeného posudku vzhledem ke svým mentálním schopnostem nebyla schopna vyhodnotit nevhodnost vztahu k otčímovi, byla v tomto směru na obviněném i matce závislá a nebyla schopna posoudit význam odporu proti jeho jednání. Otčíma brala na počátku jako svého otce, tento s ní rád trávil čas, chodil do lesa a hrál hry na počítači. Do otčíma byla zamilovaná, plánovala s ním rodinu, děti a nebyla schopna adekvátně posoudit význam odporu proti jeho jednání. Byla na něho citově upnutá, bála se, že ji opustí a nebude mít rád.
32. Nalézací soud akcentoval, že posuzované jednání se odehrálo v době, kdy byla poškozená ve věku 12 let a cca 11 měsíců, přičemž poškozená ve své výpovědi uvedla, že ačkoli jí jednání otce bylo nepříjemné, dokonce se toho bála, bolelo ji to, tak nic neřekla. Jednak se tedy bála, na straně druhé byla do svého otčíma zamilovaná, otčím jí psal, že až bude mít 18 let, tak spolu odejdou, budou mít spolu děti atd. Poškozená je přitom kromě toho, že je dítě, také osobou s lehkou mentální retardací, všech těchto aspektů obviněný zneužil pro vlastní sexuální uspokojení, a poškozená tedy nebyla schopna účinně se bránit jeho jednání. Obviněný věděl o mentální zaostalosti poškozené, věděl také, že v minulosti již byla vystavena sexuálnímu nátlaku ze strany polorodého bratra. Přesto se dopustil sexuálně motivovaného trestného činu, a to formou opakovaných souloží s poškozenou. Poškozená pro něj představovala snadno dostupný a lehce manipulovatelný objekt.
33. Odvolací soud vyložil, že obviněný zneužil bezbrannosti nezletilé ve smyslu její bezbrannosti psychické, spočívající v absenci dostatečných duševních a rozumových schopností, které by byly na takové úrovni, aby nezletilá, mentálně retardovaná dívka ve věku dvanácti let, byla schopna přiléhavě vyhodnotit nepřijatelnost jednání, jehož se vůči ní dopustil, a aby na ně přiměřeně reagovala. Bylo prokázáno, že obviněný, vědom si duševní zaostalosti nezletilé a její psychické závislosti na něm, když k němu vzhlížela jako k otci, umocňoval pocit blízkosti a osobních sympatií mimo jiné také dopisy nebo psanými SMS zprávami, ve kterých jí neúměrně jejich vzájemnému osobnímu postavení sliboval společné soužití, vztah, založení rodiny, ač jako dospělý ženatý muž musel vědět, že takové sliby jsou naprosto nepatřičné, neúměrné jak věku, tak vzájemnému postavení jeho a nezletilé. Poznatky o osobě nezletilé poškozené, zjištěné nejen ze znaleckého posudku, ale také ze zpráv dětského domova a základní školy, jednoznačně charakterizují projevy její mentální zaostalosti, nízkou slovní zásobu, jednoslovné vyjadřování bez použití vět, absenci schopnosti popisovat vlastní pocity či prožitky apod., a tato mentální zaostalost nezletilé musela být obviněnému, který byl od roku 2017 manželem matky nezletilé a pobýval s nezletilou po dobu několika let ve společné domácnosti (byť se – z důvodu nařízené ústavní výchovy nezletilé – nejednalo o soužití nepřetržité), naprosto zřejmá, když na ni poukázala i svědkyně R. L., která znala nezletilou pouze pár týdnů.
34. Dovolací soud shledává argumentaci soudů nižších stupňů zcela adekvátní a vyčerpávající. S ohledem na skutková zjištění, která učinily, je právní posouzení skutku popsaného bod bodem 1) výroku o vině jako zločinu znásilnění podle §185 odst. 1 alinea druhá, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku správné. Obviněný skutečně zneužil bezbrannosti poškozené AAAAA. Poškozená se nacházela ve stavu bezbrannosti, poněvadž jakožto dvanáctiletá dívka s lehkou mentální retardací a IQ 54 nebyla (i podle znaleckých závěrů stran její osoby) v žádném případě způsobilá vyhodnotit význam jednání obviněného a jakkoliv na ně patřičně reagovat. Oproti obviněnému byla v nevýhodném postavení. Obviněný byl jejím otčímem, žil s ní, jejím bratrem a matkou ve společné domácnosti, poškozená k němu i vzhledem k nepodnětnému rodinnému prostředí (absentující citové vztahy mezi rodiči a dětmi), v němž vyrůstala, chovala větší náklonnost, vytvořila si k němu citovou vazbu, kterou považovala za zamilovanost, a stala se na něm závislou, Chtěla mu vyhovět, neprotivit se jeho požadavkům, čehož obviněný – dospělý muž, který s poškozenou dlouhodobě žil, a měl tak možnost její osobnost plně poznat, využil. Poškozená, velmi mladá a nevyzrálá dívka s výrazně sníženým intelektem, která byla snadno manipulovatelná, se stala pro obviněného – téměř čtyřicetiletého muže, jenž jí v rámci společného soužití dal pocítit zájem o její osobu a poskytl jí péči – snadným terčem. Nelze než souhlasit se státním zástupcem, že možnosti účinné obrany poškozené byly determinovány rovněž časem a místem sexuálního jednání obviněného, jehož se dopustil proti ní v bytě a lese při osamocení, kde byla zcela vyloučena bezprostřední pomoc ze strany jiné osoby. Dovolací soud tedy uzavírá, že obviněný za účelem realizace pohlavního styku zneužil bezbrannosti poškozené AAAAA. Pokud naplnění uvedeného zákonného znaku obviněný zpochybnil poukazem na psaní zamilovaných dopisů se sexuálním podtextem poškozenou, nelze mu přisvědčit a na výše shrnutém závěru to ničeho nemění, neboť se nepochybně jednalo právě o projev předčasné sexualizace poškozené vyvolané počínáním obviněného.
35. Pokud jde o výhradu obviněného, že jeho jednání by mohlo být posouzeno maximálně jako pohlavní zneužití podle §187 tr. zákoníku, dovolací soud konstatuje, že obviněný tuto svou úvahu nikterak blíže nerozvedl, spíše ji nabídl jako alternativu k použité právní kvalifikaci. Vzhledem k tomu, že dovolací soud není povolán za obviněné dotvářet dovolací argumentaci, je vhodné toliko v krátkosti poznamenat, že trestného činu pohlavního zneužití podle §187 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. S odkazem na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 15 Tdo 1154/2019, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.11. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1279/2013, lze konstatovat, že trestný čin pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku je možné chápat jako subsidiární ve vztahu k trestnému činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku, neboť poskytuje základní ochranu práva na nedotknutelnost tělesné integrity v intimní oblasti osob mladších patnácti let. Pokud vzhledem k duševnímu a fyzickému vývoji oběti, kterou je dítě mladší patnácti let, jakož i vzhledem k dalším souvisejícím okolnostem, nebude existence stavu bezbrannosti v konkrétním případě dovozena, může být jednání pachatele (při naplnění všech znaků skutkové podstaty) posouzeno jako trestný čin pohlavního zneužití podle §187 tr. zákoníku. Současně platí, že stav bezbrannosti nelze bez dalšího dovozovat pouze s odkazem na věk oběti, ale je třeba vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 8 Tdo 1053/2011). Byl-li však znak bezbrannosti shledán, právní kvalifikace činu jako trestného činu znásilnění podle §185 tr. zákoníku vyloučena nejen není, nýbrž je naopak jedině možná a má přednost, neboť pouze tak může být dostatečně reflektována společenská škodlivost činu a současně poskytnuta zvýšená míra ochrany těchto obětí. S ohledem na skutečnost, že v posuzované věci obviněný zneužil bezbrannosti poškozené, která není znakem ani základní skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití, ani žádné z kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu, je právní posouzení skutku podle §187 tr. zákoníku vyloučeno a zakládá nutnost právního posouzení skutku podle §185 tr. zákoníku, jak správně učinily soudy nižších stupňů.
V. Způsob rozhodnutí
36. Námitkám obviněného R. J. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 5. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu