ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.679.2023.1
6 Tdo 679/2023-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 8. 2023 o dovolání obviněného J. B. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 To 16/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 181/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 1 T 181/2022, byl obviněný J. B. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. D., S. S. a J. Š. a o povinnosti obviněných zaplatit společně a nerozdílně společnosti MENU LUNCHES, s. r. o., částku 46 754 Kč (§228 odst. 1 tr. ř.).
2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný J. B. dopustil zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tím, že:
s využitím informací o provozní době a fungování herny A. G., a. s., na XY č. p. XY v XY, které hodlal využít ke spáchání trestné činnosti a získání majetkového prospěchu, kontaktoval nejpozději v průběhu dne 19. 1. 2022 R. D., S. S. a J. Š., které následně o svém záměru informoval a po jejich příslibu k účasti je postupně seznámil s tím, jakou roli budou v průběhu páchání plánované trestné činnosti zastávat, přičemž J. Š. následně dne 20. 1. 2022 v době kolem 03:00 hod. zajistil dle předchozí dohody přepravu J. B. osobním motorovým vozidlem VW Touran z místa jeho trvalého bydliště do blízkosti XY, kdy na trase dále společně vyzvedli R. D., kterého pak J. B. ve vozidle během jízdy podrobně instruoval o plánovaném způsobu spáchání trestného činu v prostorách herny A. G., a. s., a současně mu za tímto účelem předal připravenou pistoli, list papíru s pokyny a kuklu, přičemž po odstavení vozidla na parkovacím stání poblíž ulice XY v XY, ve kterém J. Š. nadále zůstal čekat, J. B. s R. D. vystoupili a přešli k herně A. G., a. s., na ul. XY č. p. XY, kde se dle dohody setkali se S. S., který do té doby v blízkosti herny hlídal a krátce předtím během své návštěvy v herně také prověřil, že se zde kromě pracovnice obsluhy již další osoby nenacházejí, o čemž J. B. při setkání informoval, přičemž J. B. následně společně s R. D., který byl maskován kapucí a kuklou na obličeji, vstoupili do chodby objektu herny, kde se již R. D. dále samostatně pokusil vstoupit do vnitřních prostor herny, což se mu však pro uzamčení vstupních dveří nepodařilo, a proto se oba společně přesunuli ven, kde S. S. zaklepal na okno provozovny a přiměl tím pracovnici obsluhy herny M. H., která se domnívala, že pro ni po ukončení provozní doby přišel její přítel, k otevření dveří herny, přičemž R. D. následně vstoupil dovnitř, namířil na M. H. pistoli a dále před ní beze slov rozbalil list papíru s ručně psaným textem, ve kterém byl vyjádřen požadavek, aby otevřela trezor a mlčela, doplněný o pohrůžku, že jinak ji zabije, na který jmenovaná vzhledem k tomu, že na ni bylo po celou dobu mířeno pistolí, reagovala tím, že otevřela příruční trezor umístěný za barovým pultem a z něj mu předala dvě číšnické peněženky s finanční hotovostí, volně uložený svazek bankovek a několik misek s drobnými mincemi, které si následně vzal a z herny odešel ven, kde odcizenou hotovost předal J. B. a společně s ním se vrátil k zaparkovanému vozidlu, ve kterém společně s J. Š. odjeli do bydliště J. B., v němž se následně setkali i se samostatně příchozím S. S., a za jeho přítomnosti si pak odcizenou hotovost rozdělili, čímž způsobil společnosti Menu Lunches, s. r. o., IČO: 08566593, se sídlem Nový Malín 370, 788 33 okres Šumperk, hmotnou škodu ve výši nejméně 46 754 Kč.
3. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 1 T 181/2022, podali všichni obvinění odvolání zaměřená na všechny výroky rozsudku soudu prvního stupně. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 To 16/2023, byl napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněných J. B. a R. D. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výrocích o trestech ohledně těchto obviněných a podle §259 odst. 3 tr. ř. byli jmenovaní obvinění nově odsouzeni; obviněný J. B. podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných S. S. a J. Š. zamítnuta.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 To 16/2023, podal obviněný J. B. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Vytkl, že odvolací soud bez dalšího převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a nevypořádal se s odvolacími námitkami dovolatele. Rozsudek odvolacího soudu proto označil za nepřezkoumatelný s ohledem na absenci náležitého odůvodnění. Dovolatel brojil proti závěru soudů o jeho vině. Ten je založen toliko na výpovědi spoluobviněného R. D., 18x soudně trestaného muže, jenž vypovídal nekonzistentně. V jeho výpovědích jsou rozpory, jmenovaný spoluobviněný svou verzi události průběžně upravoval, přičemž soudy nevysvětlily, proč jeho výpovědi zčásti uvěřily a zčásti ji shledaly nevěrohodnou a v jakém ohledu tato koresponduje se záznamy telekomunikačního provozu zúčastněných osob a s kamerovými záznamy. Naproti tomu dovolatel jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení setrval na své verzi, kterou účelově neměnil. Jeho verze události koresponduje i s dalšími provedenými důkazy, zejména s výpovědí spoluobviněného J. Š. a s výpovědí svědka A. D. Dovolatel poukázal na výpověď svědkyně M. H., která v řízení vypovídala nejistě a rozporuplně, a to zjevně z obavy, že by mohla být sama trestně stíhána, a na výpověď svědkyně A. N., která projevila vážné obavy ze spoluobviněného R. D. a jeho rodiny. Soudy dovodily vinu dovolatele i ze vzájemné SMS komunikace se spoluobviněnými a se svědky M. H. a M. S. K tomu dovolatel uvedl, že všichni obvinění včetně svědkyně M. H. a M. S. jsou osobami drogově závislými a z jejich výpovědí i z dalších důkazů vyplývá, že byli v dennodenním kontaktu, při kterém se domlouvali na předávání drog, popřípadě na předání peněz, a to především ve večerních a nočních hodinách. Z této SMS komunikace však nelze jednoznačně vyvozovat závěr, že se domlouvali na trestné činnosti nebo jednání, které je jim kladeno za vinu. Navíc dovolatel ve své výpovědi u hlavního líčení uvedl, že v době skutku vlastnil několik mobilních telefonů, přičemž ze spisového materiálu vyplývá, že byl zkoumán pouze jeden.
6. Dovolatel dále uvedl, že z odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky, se podává, že v případě zkoumané zbraně, která byla zabavena v jeho bytě, lze vyloučit spoluobviněného R. D. jako možného zůstavitele smíšeného biologického odpadu. Zmíněné odborné vyjádření tedy umožňuje učinit závěr, že spoluobviněný R. D. předmětnou pistoli nikdy neměl ve své dispozici a nikdy se jí nedotýkal. Důkaz v podobě zajištěné audionahrávky předložené svědkyní M. H. zase potvrzuje dovolatelovu nevinu. Úřední záznam policejního orgánu, jehož obsahem jsou kamerové záznamy, výpisy z telekomunikačního provozu obviněných a svědků M. H. a M. S., sestává z formulací, které svědčí o tom, že policejní orgán vytvořil konstrukci, jak se skutkový děj mohl odehrávat (viz „pravděpodobně by se mohlo jednat…“, „lze se domnívat…“). Dovolatel namítl, že ve skutkové větě uvedené tvrzení, že využil informací o provozní době a fungování herny A. G., a. s., nemá oporu v provedených důkazech a je čistě spekulativní, poněvadž svědkyně M. H. je zcela vyloučila. Stejně tak je spekulativní tvrzení o instruování plánovaného způsobu spáchání trestného činu a současně předání pistole, listu papíru s pokyny a kukly s černou taškou, když spoluobviněný J. Š. (řidič) toto tvrzení jednoznačně vyloučil. Dovolatel dále namítl, že u hlavního líčení konaného dne 16. 11. 2022 navrhl k důkazu zpracování znaleckého posudku z oblasti výpočetní techniky, z oboru kybernetiky, kdy předmětem znaleckého zkoumání měla být audionahrávka předložená svědkyní M. H. S tímto důkazním návrhem se nalézací soud nijak nevypořádal. Dovolatel uzavřel, že skutkový děj tak, jak je popsán spoluobviněným R. D., byl jakýmsi návodem policejnímu orgánu vytvořit časový rámec celé události, doplnit jej kamerovými záznamy a vzájemnou SMS komunikací obviněných. Vyjádřil přesvědčení, že na základě stejných důkazů lze vytvořit i skutkový děj zcela odlišný, než jak je popsán v obžalobě. Podle jeho mínění mělo být v řízení postupováno v souladu s pravidlem in dubio pro reo a vycházet z varianty pro dovolatele nepříznivější.
7. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 2 To 16/2023 , a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Pro případ, že by Nejvyšší soud neshledal podmínky pro postup podle §265k tr. ř., aby rozhodl tak, že podle §265m tr. ř. napadené rozhodnutí zruší a zprostí dovolatele obžaloby podle §226 odst. a) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že by se stal skutek uvedený ve výrokové části rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 1 T 181/2022.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve vyjádření k dovolání odmítla tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Podle názoru státní zástupkyně bylo jednání obviněného prokázáno především podrobnou a neměnnou výpovědí spoluobviněného R. D., který se k jednání v plném rozsahu doznal, podrobně popsal sled událostí ve dnech 19. 1. a 20. 1. 2022 a velmi detailně uvedl, jak byl každý z obviněných do trestné činnosti zapojen, jaké byly jejich role při páchání trestné činnosti a jak se nakonec podělili o uloupené peníze v bytě obviněného J. B. Tato výpověď navíc zcela zapadá do celkového kontextu dalších provedených důkazů. Zcela koresponduje se zajištěnými kamerovými záznamy, resp. fotografiemi pořízenými ze záznamu kamer v noci z 19. 1. na 20. 1. 2022, a také s údaji z výpisu telekomunikačního provozu mobilních telefonů obviněných J. B., R. D., S. S. a J. Š. Jednání obviněného J. B. bylo tedy provedenými důkazy zcela prokázáno a použitá právní kvalifikace jeho jednání je naprosto přiléhavá.
9. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně, vyjádřeným v jeho rozhodnutí, měla tedy státní zástupkyně za to, že meritorní rozhodnutí ve věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod dovolání naplněn nebyl. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila tímto ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. Doplnila, že v rozsudku soudu druhého stupně chybí výrok o zařazení obviněného J. B. a obviněného R. D. do konkrétního typu věznice. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265 l odst. 2 tr. ř., aniž by rozhodnutí zrušil, přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby o chybějícím výroku rozhodl.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného J. B. je podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. přípustné, že je obviněný podal včas (§265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. c) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.).
11. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
12. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Za právně relevantní dovolací argumentaci lze tedy považovat též takovou, která důvodně poukazuje na ty závažné procesní vady, které ve svých důsledcích zpravidla mají za následek porušení práva na spravedlivý proces a jsou podřaditelná pod alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
14. V projednávaném případě dovolací soud výše uvedená pochybení nezaznamenal. Výtkám obviněného obsaženým v podaném mimořádném opravném prostředku nelze přisvědčit a dovolání obviněného opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. nutno označit za zjevně neopodstatněné.
15. Dovolací soud ve věci nezjistil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (bod 21. rozsudku soudu prvního stupně, body 20. až 24. rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
16. Dovolací soud k opakovaným výhradám obviněného k soudy učiněným závěrům o vině ve shodě se soudy nižších stupňů uvádí, že obviněný J. B. je z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině usvědčován podrobnou, konzistentní a přesvědčivou výpovědí spoluobviněného R. D., která koresponduje se zajištěnými kamerovými záznamy, resp. fotografiemi pořízenými ze záznamů kamer v noci z 19. 1. 2022 na 20. 1. 2022, a rovněž s údaji z výpisu telekomunikačního provozu mobilních telefonů všech obviněných. Odvolací soud podrobně vyložil kamerové záznamy, z nichž vyplynulo, že spoluobviněný R. D. vstoupil dne 19. 1. 2022 v 23:19 hod. do herny L. p. na ulici XY v XY, ze které odešel v 23:37 hod., následně v 23:54 hod. vstoupil do herny K. v XY, na ulici XY, kam v 23:41 hod. přišel i obviněný J. B., oba byli po celou dobu v této herně spolu a společně odešli v 00:28 hod. Do herny L. p. se spoluobviněný R. D. vrátil v 01:04 hod., kde se přes svou hrací kartu zaregistroval a komunikoval zde s obsluhou, od které si následně vzal rukavice, které si z herny odnesl, když v 01:44 hod. odcházel. V 02:51 hod. do herny A. G. (následně vyloupené) na ulici XY v XY vstoupil spoluobviněný S. S., který svědkyni M. H. předložil doklady, ta mu vydala hrací kartu, v 02:58 hod. z herny odešel a svědkyně M. H. za ním zamkla dveře. K samotné loupeži pak došlo v době od 03:07:40 hod. do 03:08:59 hod. Odvolací soud akcentoval i obsah výpisu telekomunikačního provozu mobilních telefonů obviněných, podle kterých obviněný J. B. byl v telefonickém kontaktu a SMS kontaktu se spoluobviněným S. S. v 23:25 hod. dne 19. 1. 2022 a dne 20. 1. 2022 v 00:01 hod., 00:02 hod., 00:38 hod., 00:49 hod., 00:52 hod., 01:07 hod., 02:22 hod., 05:17 hod., se spoluobviněným J. Š. dne 20. 1. 2022 v 01:54 hod., 02:32 hod., 02:46 hod., 02:53 hod. a se spoluobviněným R. D. dne 20. 1. 2022 v 02:04 hod., 02:06 hod., 02:31 hod., 02:33 hod., 02:39 hod., 02:45 hod. Odvolací soud v této souvislosti zdůraznil, že si dost dobře nedokáže představit, že by spoluobviněný R. D. byl schopen sám vymyslet a následně podrobně prezentovat skutkový děj, který by neodrážel reálný průběh událostí tak, aby zcela korespondoval s dalšími objektivně zjištěnými skutečnostmi. Navíc v situaci, kdy své jednání v plném rozsahu doznal, neexistuje jediný logický důvod, proč by vůči ostatním spoluobviněným postupoval tak, že by je lživě obvinil z tak závažné trestné činnosti. Žádná taková jeho motivace prokázána nebyla. Odvolací soud shrnul, že podrobně rozepsaný čilý telefonický a SMS kontakt mezi všemi obviněnými v inkriminovanou dobu nočních hodin z 19. 1. 2022 na 20. 1. 2022, přítomnost spoluobviněného S. S. jen několik minut před zavírací dobou v herně a prokázaná součinnost spoluobviněného J. Š. při dovozu a odvozu obviněných J. B. a R. D. na a z parkoviště u herny pak jednoznačně svědčí pro verzi podanou ze strany spoluobviněného R. D. Veškeré popsané skutečnosti do sebe vzájemně logicky zapadají a zapadají logicky rovněž do popisu skutkového děje spoluobviněným R. D. Soud prvního stupně se vyjádřil ke svědectví A. D., které mělo podporovat obhajobu dovolatele, když je označil za nevěrohodné a částečně rozporné s výpovědí samotného dovolatele. Soud konstatoval, že svědek byl bez zaměstnání, živili ho rodiče, přičemž nedokázal logicky zdůvodnit, kde by vzal peníze. Tvrzení obviněného, že s přepadením herny neměl nic společného, že tehdy do XY, do kterého je situována i předmětná herna, jel z důvodu setkání se svědkem, který mu měl poskytnout půjčku ve výši 5 000 Kč, je proto podle soudu nelogické a vyvrácené provedenými důkazy. Nadto mezi svědkem a dovolatelem je zásadní rozpor ohledně toho, zda peníze byly vráceny. Rovněž výpověď svědkyně A. L. N. označil soud za nevěrohodnou, vedenou snahou vyvinit svého druha J. B., se kterým před jeho vzetím do vazby žila ve společné domácnosti, když navíc sama svědkyně je trestně stíhána pro trestnou činnost spočívající v distribuci pervitinu. Její tvrzení (že po činu R. D. neposkytla žádné náhradní oblečení) pak bylo v korespondenci s doznáním R. D. vyvráceno výpovědí S. D. Pokud jde o poukaz dovolatele na audionahrávku předloženou svědkyní M. H., která má údajně prokazovat jeho nevinu, nalézací soud měl za to, že ze záznamu nelze dovozovat doznání svědka M. S., že by na přepadení herny participoval s obviněným R. D. Proto i odmítl doplnit dokazování o znalecký posudek z oblasti výpočetní techniky, z oboru kybernetiky a návrh na doplnění dokazování tudíž považoval za nadbytečný a nepotřebný pro rozhodnutí ve věci. Ačkoli odvolací soud zjištění plynoucí z vyjádření M. S. považoval za přinejmenším podezřelé a za jednu z indicií o jeho možné spoluúčasti na loupeži, nelze konstatovat, že by se soud prvního stupně s návrhem na doplnění dokazování nijak nevypořádal.
17. Dovolací soud v kontextu označeného postupu nalézacího soudu doplňuje, že co se případných opomenutých důkazů týče, ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. V projednávané trestní věci nejsou výtky obviněného směřující proti úplnosti provedeného dokazování důvodnými. Posuzovaná trestní věc není stižena vadou opomenutých důkazů, když nalézací soud ve svém rozhodnutí odůvodnil, proč zamítl návrh na doplnění dokazování obviněného. Pokud obviněný poukazoval na jednotlivá dílčí zjištění plynoucí z výpovědí obviněných i svědků, na problematičnost postupu M. H. při vpuštění pachatele do prostor herny apod., nepřekročil meze prosté polemiky se způsobem hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, který však namítaný zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními stran viny dovolatele nevykazuje.
18. Dovolací soud tedy uzavírá, že skutková zjištění soudů jsou správná a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Soudy nižších stupňů si byly vědomy problematického profilu obviněných i svědků ve věci vypovídajících, u nichž se jedná převážně o osoby pohybující se v prostředí drogové subkultury, osoby, které jsou ve vzájemných komplikovaných vztazích atd. O to pečlivěji pak hodnotily zejména jednotlivé části stěžejní výpovědi obviněného R. D., které korespondovaly s jinými, objektivními důkazy, zejména záznamy telekomunikačního provozu a dokumentací z kamerových záznamů zachycujících výše popsaný pohyb některých osob. V takovém případě uvedená výpověď mohla plně obstát pro závěr o vině mj. i dovolatele. Pakliže R. D. uváděl skutečnosti, které byly vyvráceny (zejména, že by M. H. měla o loupeži vědomost předem), adekvátně takové zjištění soudy argumentačně zpracovaly v konfrontaci s výpovědí poškozené a jí dodaného audiozáznamu (poškozená jakoukoli předchozí domluvu na loupeži popřela ve své výpovědi, spontánně na zmíněném audiozáznamu a bezprostředně po činu přivolala policejní hlídku). Není tedy možno tvrdit, že soudy řádně neodůvodnily úvahy při hodnocení důkazů v souladu s §125 odst. 1 tr. ř., neboť odůvodnění jejich rozsudků naopak požadavkům uvedeného ustanovení plně dostála a důkazy byly pečlivě hodnoceny zejména v jejich vzájemných souvislostech. Obhajoba obviněného byla v řízení jednoznačně vyvrácena a dovolací výtky obviněného jsou zjevně neopodstatněné. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn dostatečně kvalitních důkazů tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti popíraného skutku a usvědčují z jeho spáchání obviněného. Pokud soudy nižších stupňů po vyhodnocení důkazní situace dospěly k závěru, že jedna ze skupin důkazů je pravdivá, že její věrohodnost není ničím zpochybněna, a úvahy vedoucí k tomuto závěru zahrnuly do odůvodnění svých rozhodnutí, nejsou splněny podmínky pro uplatnění zásady „v pochybnostech ve prospěch“ ( in dubio pro reo ), neboť soudy tyto pochybnosti neměly (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).
19. Pokud jde o právní posouzení skutku, z obsahu podaného dovolání je patrné, že obviněný neuplatnil žádnou hmotněprávní námitku, která by splňovala zákonem stanovená kritéria platná pro důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Veškeré jeho výhrady byly zaměřeny proti skutkovým závěrům přijatým soudy nižších stupňů. Obviněný svoje přesvědčení o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. založil (zjevně) na domněnce, že soudy učinily nesprávná skutková zjištění. Nejvyšší soud jako soud dovolací je vázán vymezením dovolání, tj. uplatněnými dovolacími důvody i rozsahem dovolání, které jsou obligatorními náležitostmi dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. a určují tak podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Proto mohlo být vycházeno toliko z dovolatelem výslovně vymezených dovolacích důvodů a okruhu argumentů, kterými jejich naplnění odůvodňoval. Protože není a nemůže být úkolem Nejvyššího soudu dotvářet za obviněné dovolací argumentaci, dovolací soud se přezkumem ve věci aplikované právní kvalifikace nezabýval.
V. Způsob rozhodnutí
20. Námitkám obviněného J. B. obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač částečně formálně relevantně uplatněné, dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jimi naplněny nebyly. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
21. Dovolací soud pro úplnost doplňuje, že byť je upozornění státní zástupkyně na pochybení odvolacího soudu, který v návaznosti na zrušení výroku o trestu obviněného J. B. nerozhodl při novém odsouzení obviněného současně i o zařazení obviněného do typu věznice, relevantní (v případě výroku o trestu odnětí svobody je třeba považovat za nedílnou součást též rozhodnutí podle §56 odst. 2 tr. zákoníku a odvolací soud jej tak měl sám pojmout do výroku svého rozsudku), jejímu návrhu na postup podle §265 l odst. 2 tr. ř. nelze vyhovět. Námitka týkající se neúplného výroku totiž není součástí dovolací argumentace (nejvyšší státní zástupce dovolání nepodal), tudíž podle již výše uvedeného pod bodem 19. není Nejvyšší soud s to uvedené pochybení napravit. Lze alespoň odkázat na odůvodnění odvolacího soudu pod bodem 29. jeho rozsudku, v němž správně aproboval jako zákonné zařazení obviněného pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jak rozhodl již soud prvního stupně. V této podobě byl pak i výkon trestu obviněnému fakticky nařízen.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 8. 2023
Mgr. Pavel Göth
předseda senátu