ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.713.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 713/2023-1923
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2023 o dovolání obviněného F. J. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ‒ pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 2 To 173/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 5 T 92/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 5 T 92/2022, byl obviněný F. J. (dále „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným v bodech 1) až 19) přečinem úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku, v bodech 20) až 23) přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, v bodě 24) přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle §230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
2. Za uvedené přečiny byl odsouzen podle §211 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Ostravě ‒ pobočka v Olomouci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 2 To 173/2022, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o úhrnném nepodmíněném trestu odnětí svobody a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle §211 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Jinak ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodů podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. výlučně proti výroku o trestu, protože považoval trest odnětí svobody uložený jako nepodmíněný za nepřiměřeně přísný, neboť soud vadně posoudil jeho osobu a život v době před vyhlášením napadeného rozsudku. I když odvolací soud snížil oproti rozsudku soudu prvního stupně výměru trestu, chybně aplikoval zákonná ustanovení pro ukládání trestů a nerespektoval základní zásady trestního práva, zejména když nedodržel podmínky §55 odst. 2 tr. zákoníku a trest odnětí svobody uložil jako nepodmíněný.
5. Obviněný odvolacímu soudu vytýkal, že v bodech 11. a 13. přezkoumávaného rozsudku nesprávně posuzoval jeho osobu i vztah k patologickému hráčství a chování v době od rozhodnutí soudu prvního stupně, a nezhodnotil, že si je svého nezákonného jednání vědom a velmi jej lituje, v posledním roce činil veškeré kroky pro nápravu. Snaží se odškodnit své blízké, kterým způsobil újmu. O tom svědčí i výroky bratra a otce, kteří, ač byli jeho jednáním přímo poškozeni, přesto shodně prohlásili, že u něj pozorují významnou změnu co do jeho životních postojů, že se snaží napravit vše, co svým nezákonným jednáním pokazil a že jeho život v posledních měsících svědčí o významném náhledu na minulost včetně závislosti.
6. Podle obviněného soudy nevhodně důvodnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody dovozovaly i z toho, že nevyhledal odbornou pomoc a gamblerství, o němž věděl nejméně šest let, dostatečně neřešil, a nebraly do úvahy vzájemné antipatie mezi ním a lékařkou MUDr. Olgou Kaskovou, u níž se léčil, která však nebyla schopna mu porozumět. Pro tyto špatné zkušenosti se rozhodl si od lékařů odpočinout a plně se soustředit na svou novou práci a nový kolektiv spolupracovníků, jež na něj v korelaci se znovuobnovením rodinných vztahů působili ozdravným účinkem. Proto závěr, že jeho náprava není možná a uložení alternativního trestu není vhodné a je na něj nutné působit trestem nepodmíněným, pro něj může mít destruktivní účinek. Jestliže odvolací soud uvedl, že přihlédl k tomu, že v řadě případů již škodu uhradil, tuto skutečnost nepromítl do faktického závěru o zmírnění druhu a výše trestu, protože kdyby tak učinil, uložil by mu alternativní trest. Uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody soudy zcela popřely zásady trestního práva, porušily princip proporcionality, neboť obviněnému znemožnily pokračovat v nápravě a zlepšování vztahů s rodinou i v náhradě způsobené škody z nového zaměstnávání. Nerespektovaly, že trest odnětí svobody je prostředkem ultima ratio a k jeho ukládání měly přistupovat až tehdy, kdyby nebyla jiná, vhodnější alternativa. Je přesvědčen, že souzené jednání nebylo odrazem jeho osobnosti, jak vadně uzavřel soud, ale šlo o projev jeho závislosti, z níž ještě není plně vyléčen, nicméně dělá veškeré možné, pro něj vhodné kroky za účelem svého vyléčení. Žádné hry se v posledních měsících vůbec nedopustil, což v souhrnu odůvodňuje uložení jiného než nepodmíněného trestu.
7. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc nižším soudům k dalšímu projednání.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. K podanému dovolání státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření uvedl s odkazem na obsah podaného dovolání a judikaturu vztahující se k možnostem podat dovolání proti výroku o trestu (např. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr., dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 182/2018, či usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07 a další), že v posuzované věci o porušení zásad pro ukládání trestu nešlo, neboť obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, což je v mezích trestní sazby u §211 odst. 4 tr. zákoníku, jejíž horní hranice může dosahovat až pěti let. Připomenul, že námitky proti výroku o nepodmíněnosti trestu z hlediska její nepřiměřenosti nejsou žádným z deklarovaných dovolacích důvodů. Přesto zmínil, že se odvolací soud individualizací ukládaného trestu zabýval s ohledem na osobu obviněného i okolnosti, za kterých byly činy spáchány, a v odůvodnění rozhodnutí vysvětlil, které skutečnosti vzal v úvahu při stanovení trestu, jejž oproti soudu prvního stupně v jeho výměře, nikoliv v jeho nepodmíněnosti, zmírnil.
9. Obviněný se však ani s mírnějším trestem nespokojil a ve své argumentaci přehlížel existenci přitěžujících okolností, které bylo třeba do trestu promítnout v souvislosti se získáváním peněžních prostředků pro hazardní hry na úkor majetku rodinných příslušníků, jimž způsobil problémy, ačkoli ho podporovali. Nevyvinul dosud potřebné úsilí po nápravě, neboť nevyhledal odbornou pomoc pro léčení duševní poruchy patologického hráčství ani se nesnažil o uzavření dohody o náhradě škody způsobené trestným činem. Nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku nelze proto považovat za nepřiměřeně přísný, zvláště byl-li uložen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby za spáchání více trestných činů ve zkušební době podmíněného odsouzení vysloveného ve věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 T 211/2019. Přičemž uloženým trestem nebyl porušen ani ústavní princip proporcionality trestní represe.
10. Po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
11. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájkyni obviněného, avšak Nejvyšší soud písemnou reakci na ně do konání neveřejného zasedání o dovolání neobdržel.
IV. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Důvody dovolání
13. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit.
14. Obviněný dovolání opřel o důvody podle §265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Pro posouzení jejich důvodnosti je Nejvyšší soud povinen nejprve zjistit, zda takto označené důvody korespondují s jejich zákonným vymezením, protože věcné přezkoumání dovolání je možné pouze na podkladě relevantně učiněných námitek obsahově naplňujících některý z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
15. Důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně dovolání opřel i o důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jeho prostřednictvím lze uvádět zásadně vady právní povahy, tedy buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. U námitek proti výroku o trestu je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky proti druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento důvod však obviněný v dovolání neuvedl, a ani okolnosti, za kterých mu byl trest uložen, nesvědčí o jeho naplnění. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
17. Podle těchto hledisek lze konstatovat, že obviněnému uložený trest odnětí svobody zákon u §211 odst. 4 tr. zákoníku připouští, a byl mu vyměřen v rámci trestní sazby u tohoto trestného činu stanovené.
18. Posoudí-li se výhrady obviněného uvedené v dovolání, je zjevné, že nedodržel stanovené podmínky pro použití zákonného důvodu dovolání, protože jejich těžištěm jsou námitky proti nepřiměřené přísnosti uloženého trestu odnětí svobody, který považoval za nespravedlivý v jeho nepodmíněnosti. Poukazoval na možnost uložení trestu nespojeného s odnětím svobody, a to některého z alternativních trestů, který by byl méně citelný a více by přispěl k realizaci jeho nápravy. Protože bez konkrétních hmotněprávních otázek vytýkal tvrdost uloženého trestu, nenaplnil důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 22/2003 a č. 7/2021 Sb. rozh. tr.).
19. Nejvyšší soud tudíž shledal, že obviněným podané dovolání neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
20. I přes tento závěr se zabýval okolnostmi uložení uvedeného trestu odnětí svobody, a to z hlediska zásad spravedlivého procesu ve smyslu čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny. Posuzoval v duchu těchto principů proporcionálnost a spravedlivost uloženého trestu (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, a usnesení ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12, atd.). Zásada přiměřenosti (proporcionality), na níž obviněný v dovolání poukázal, je v širším slova smyslu obecně uznávaný právní princip (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. I. ÚS 554/04), který je podstatnou náležitostí právního státu, a je označována též jako zákaz nadměrnosti zásahů do práv a svobod. Princip proporcionality obecné soudy jsou povinny zvažovat též z hlediska zachování maximy trestat podobné případy podobně a rozdílné rozdílně. Vybočení z principu proporcionality při sledování jiných účelů a cílů – typicky ukládáním exemplárních trestů anebo jiným nepřiměřeným zostřením represe – ve své podstatě narušuje principy rovnosti lidí před zákonem a právo na spravedlivý proces (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, bod 25., 26.).
21. V uvedeném smyslu Nejvyšší soud v posuzované věci vady neshledal, protože soudy pečlivě zkoumaly všechny podstatné skutečnosti podle §39 a násl. tr. zákoníku. Soud prvního stupně obviněnému uložil trest odnětí svobody v delší výměře, kdežto odvolací soud jej snížil na jeden rok. Oba tyto soudy věnovaly výši uloženého trestu velkou pozornost, neboť za účelem objasnění všech rozhodných okolností prováděly dokazování zaměřené zejména na zjištění osobních poměrů obviněného a jeho snahy po nápravě. Především odvolací soud dostatečně zhodnotil rozhodné okolnosti pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněnému, jenž mu byl navíc ukládán jako trest úhrnný za celkem pět trestných činů (přečinů) spáchaných od července 2020 do března 2021, jichž se dopouštěl tím, že se na úkor svého bratra nebo otce neoprávněně obohacoval, když zneužíval jejich identitu, aby si na jejich jméno půjčoval peníze, nebo je podvodně od nich vylákával, či na základě identity svého bratra se prostřednictvím jeho elektronického bankovnictví jinak obohacoval [viz body 1) až 24) rozsudku soudu prvního stupně]. Obviněný nadto uvedené jednání spáchal v době podmíněného odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 6 T 211/2019, jímž byl uznán vinným ze spáchání přečinů úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku a podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Nad obviněným byl vysloven dohled a přiměřené omezení spočívající v povinnosti zdržet se hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek, jakož i povinnost podle svých sil a možností uhradit dlužnou částku, což však od počátku závažným způsobem porušil, neboť s probačními úředníky nespolupracoval. Soud podle insolvenčního rejstříku (č. l. 1779 spisu) zjistil, že obviněnému bylo schváleno oddlužení, které však bylo usnesením téhož soudu zrušeno a insolvenční řízení zastaveno, neboť obviněný neplnil soudem výslovně uložené povinnosti. Obdobný přístup vyplynul i ze zprávy MUDr. Olgy Kaskové (č. l. 1784 spisu), podle níž obviněný postrádal náhled na svůj zdravotní problém i motivaci ke změně, nabízené skupinové psychoterapie se nikdy nezúčastnil a k dalším sezením se již neobjednal (viz bod 5. rozsudku soudu prvního stupně). Při úvahách o trestní sankci zohlednily vedle obecných zásad a kritérií pro ukládání trestu vymezených v §37 až §39 tr. zákoníku výši způsobené škody, kterou v případě přečinu úvěrového podvodu obviněný v řadě případů uhradil. Celková faktická škoda, kterou obviněný způsobil 24 dílčími útoky, činila 149.409,89 Kč. Odvolací soud dospěl důvodně k závěru, že na obviněného, který dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, postačí působit nepodmíněným trestem odnětí svobody kratšího trvání, a to v trvání jednoho roku, tedy na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, a to v rámci pravidel vymezených v §37 až §39 tr. zákoníku (viz body 5., 8. rozsudku soudu prvního stupně, body 11. až 16. rozsudku odvolacího soudu).
22. Po posouzení skutečností, které odvolací soud při ukládání trestu bral do úvahy, Nejvyšší soud shledal, že ve věci nedošlo k porušení zásady přiměřenosti trestu podle §38 tr. zákoníku či čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť soud zvažoval všechna rozhodná kritéria (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/2012 atd.). Důvod pro další výraznější snížení ukládaného trestu či volbu jiného druhu trestu osobu obviněného méně postihujícího a přímo nespojeného s odnětím svobody nebyl dán, a to pro neexistenci jiných zmírňujících skutečností a polehčujících okolností. Soudy dostatečně přihlížely i k osobním, rodinným a majetkovým poměrům obviněného ve smyslu ustanovení §39 tr. zákoníku, v nichž rovněž neshledaly takové okolnosti, které by bylo možné výrazněji ve prospěch obviněného hodnotit. Pokud výsledkem těchto velmi podrobných a důsledných hodnotících procesů je nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku, což je trest uložený na samé spodní hranicí zákonného rozpětí trestní sazby uvedené v §211 odst. 4 tr. zákoníku, jde o trest přiměřený všem okolnostem případu i osobě pachatele, zcela respektující zásadu proporcionality trestních sankcí a jejich individualizace.
23. K nepodmíněnosti trestu je třeba zmínit, že §55 odst. 2 tr. zákoníku vyjadřuje subsidiární povahu trestu odnětí svobody, protože u typově nejméně závažných trestných činů zpřísňuje podmínky pro možnost uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, který by měl být v těchto případech spíše trestem mimořádným. Jde zároveň o projev pomocné úlohy trestní represe (§12 odst. 2, §38 odst. 2 tr. zákoníku), protože tam, kde postačí uložení sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody za uvedené přečiny je podmíněno závěrem, že by uložení jiného trestu, než nepodmíněného trestu odnětí svobody vzhledem k osobě pachatele zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Takový předpoklad tedy musí být zjevný a musí se opírat především o hodnocení osoby pachatele. V hodnocení osoby pachatele z hlediska toho, zda povede řádný život, se promítnou všechny skutečnosti, k nimž soud obecně přihlíží při úvahách o druhu a výměře trestu (§39 odst. 1 tr. zákoníku), charakterizující jak možnosti nápravy pachatele, tak i jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry, dosavadní způsob života pachatele, jeho chování po činu atd. Teprve s přihlédnutím k celkovému osobnímu profilu pachatele, zejména k jeho dosavadnímu životu, bude možné učinit závěr, že žádný z mírnějších druhů trestů nepostačuje k tomu, aby pachatel vedl řádný život. Bude tomu tak zejména v případě, že půjde o recidivu, když selhalo výchovné působení předchozích trestů (viz rozhodnutí č. 9/2014 Sb. rozh. tr.), dále při souběhu několika trestných činů uvedených v §55 odst. 2 tr. zákoníku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník . Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1044, 1045).
24. Soudy ve smyslu zásady vyjádřené v §55 odst. 2 tr. zákoníku vysvětlily, že s ohledem na to, že obviněný nebyl schopen v rámci odnětí svobody podmíněně odloženého dodržovat přiměřená omezení ani dohled, a že dokonce ve zkušební době spáchal trestnou činnost rozsáhlého charakteru, je zjevné, že jiný, než nepodmíněný trest k nápravě obviněného nepovede. S uvedenými hledisky jsou v souladu závěry soudu, že na obviněného již v současnosti nelze efektivně působit žádným jiným nežli nepodmíněným trestem odnětí svobody. Spolupráci s odbornicí na léčbu závislostí MUDr. Olgou Kaskovou sám ukončil, aniž si našel jiného lékaře, který by lépe vyhovoval jeho požadavkům a potřebám, a tedy pro zlepšení svého stavu nic neudělal. Nezodpovědné jednání obviněného v insolvenčním řízení vedlo nejen k významnému deficitu v majetkové podstatě, ale rovněž i vzniku dluhu u insolvenční správkyně, který jí musel být uhrazen ze státního rozpočtu. Ačkoliv se obviněný domáhal uložení alternativního trestu, neučinil od vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně žádný reálný krok, který by mohl odůvodnit změnu druhu trestu, nevyhledal odbornou pomoc v souvislosti se svou závislostí a zmínil jeho „sobecký přístup“ k nejbližší rodině, která se mu snažila být po celou dobu oporou a platila jeho dluhy, přičemž sama se v důsledku toho dostala do svízelné finanční situace.
25. Uložení trestu obviněnému F. J. se podle rozvedených důvodů ne ocitlo mimo rámec ústavní konformity a nedošlo k porušení ústavně zaručeného práva či svobody obviněného. Nevykazuje extrémní nepřiměřenost a nerespektování základních zásad pro výměru trestů. Byť se obviněnému uložený trest může zdát tvrdý, je pro jeho nápravu nezbytný, neboť jiné, mírnější odsouzení selhalo (viz §55 odst. 2 tr. zákoníku), a preventivně na něj nepůsobilo ani zahájené insolvenční řízení, které díky možnému oddlužení, pokud by obviněný plnil jeho podmínky, mohlo znamenat určitý restart jeho života a nový začátek, což však obviněný výlučně svým přehlíživým přístupem a nerespektováním jakýchkoli podmínek a pravidel zmařil. Nejde o exemplární trest anebo jiné nepřiměřené zostření represe a nelze ho ani považovat za narušení principu rovnosti lidí před zákonem či práva na spravedlivý proces. Nejde ani o trest nespravedlivý, protože je odrazem jednání obviněného, na kterého bylo třeba působit právě takto zvolenou sankcí, což soudy dostatečně a přesvědčivě odůvodnily, a tudíž vyhověly předpokladu, že naprostým ústavněprávním minimem náležitého ospravedlnění zásahů státu do práva jednotlivce při ukládání trestů je dodržení požadavků plynoucích z práva na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí jako jednoho z komponentů spravedlivého procesu (srov. KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 757 až 758).
26. Nejvyšší soud z obsahu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, a potažmo i soudu prvního stupně shledal, že soudy obou stupňů věnovaly volbě druhu a výměry trestu dostatečnou pozornost.
VI. Závěr
27. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného F. J. nekoresponduje s žádným z dovolacích důvodů, odmítl je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v §265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2023
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu