ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.748.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 748/2023-240
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 8. 2023 o dovolání obviněného L. H. , nyní ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci ve Věznici Kuřim, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 5 To 348/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 32 T 110/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 10. 2022, sp. zn. 32 T 110/2022, byl obviněný L. H. (dále též jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 5 To 348/2022, bylo odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku dopustil tím, že dne 1. 8. 2022 v době od 19:54 do 20:10 hodin v XY v prodejně Albert v obchodním domě T. na ul. XY odcizil sýr zn. Bambino v hodnotě 22,90 Kč a sýr zn. Jadel v hodnotě 34,90 Kč tak, že je ukryl do kapes bundy, prošel pokladnou, aniž by zboží zaplatil, čímž způsobil společnosti Albert Česká republika, s. r. o., se sídlem Radlická 520/17, Praha 5 – Jinonice, škodu ve výši 57,80 Kč, když následně zboží po zjištění ze strany ostrahy na vyzvání zaplatil, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl naposledy rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 1. 2022, č. j. 4 T 137/2021-109, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2022, č. j. 7 To 43/2022-138, které oba nabyly právní moci dne 10. 3. 2022, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, který vykonal dne 11. 7. 2022.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 5 To 348/2022, obviněný podal prostřednictvím obhájkyně dovolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř. a namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný trval na tom, že se k hlavnímu líčení nedostavil z objektivních důvodů již popsaných v odvolacím řízení, zopakoval, že byl ještě před jeho konáním napaden a od té doby trpí výpadky paměti a bolestmi hlavy. Závěr odvolacího soudu, že k napadení mělo dojít později, označil na chybný. Měl za to, že postupem soudů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dodal, že ve veřejném zasedání odvolacího soudu mohl být vyslechnut navrhovaný svědek L. V., což ale učiněno nebylo.
6. Existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v tom, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu krádeže. Neměl totiž v úmyslu krást, zboží také hned po zadržení ochrankou vrátil, měl u sebe také dostatečný obnos na jeho zaplacení. V rozrušení pouze zapomněl, že má zboží u sebe, přičítat mu lze nanejvýš nevědomou nedbalost.
7. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání obviněného vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem považoval za vhodné akcentovat, že v rámci dovolacího řízení nemůže obstát prostý odkaz dovolatele na námitky, které uplatnil v odvolacím řízení. Dovolání totiž nelze vymezit (a to ani částečně) odkazem na obsah odvolání či jiného opravného prostředku nebo na obsah dalších podání či vyjádření učiněných v dřívějších stadiích trestního řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2016, sp. zn. 5 Tdo 592/2015, či ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010). Připomněl zákonem stanovené podmínky pro konání hlavního líčení v §202 tr. ř., k nimž doplnil, že se zřetelem k ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má soud vážit, zda je namístě konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného i tehdy, jsou-li podmínky ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. splněny. Zpravidla proto nebude na místě provést hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v případě, kdy mu objektivní důvody skutečně brání v osobní účasti u hlavního líčení, obviněný existenci těchto důvodů soudu včas sdělí a řádně doloží a požádá, aby hlavní líčení bylo odročeno.
9. Státní zástupce měl ve shodě se soudy za to, že konání hlavního líčení v projednávané trestní věci nic nebránilo. Obviněný byl k hlavnímu líčení řádně a včas předvolán, přičemž z účasti se nijak neomluvil, a to ani bezprostředně po konání hlavního líčení, kdy údajný důvod neúčasti zmiňoval až v podaném odvolání. Skutkově jednoduchou věc přitom bylo možno spolehlivě rozhodnout i v jeho nepřítomnosti, neboť zbylé provedené důkazy – konkrétně vyjádření dovolatele realizované po sdělení podezření, protokol o ohledání místa činu, záznam z kamer z prodejny Albert, doklad o dodatečné úhradě zboží, jakož i opis rejstříku trestů a rozhodnutí soudů v jeho předchozí trestní věci – umožňovaly věc spolehlivě rozhodnout a zaujmout jednoznačné stanovisko jak k otázce viny, tak i ve vztahu k adekvátní reakci soudu na protiprávní jednání v podobě ukládaného trestu. Splněny byly současně i další formální předpoklady pro konání hlavního líčení, neboť kromě předvolání mu byl doručen taktéž návrh na potrestání.
10. Státní zástupce v této souvislosti k uvedenému dodal, že ustanovení §202 tr. ř. hovoří o zahájení trestního stíhání, o obžalobě a jejím doručení, případně o vyrozumění o možnosti prostudovat spis a navrhnout důkazy. V případě obviněného přitom bylo konáno zjednodušené řízení ukončené podáním návrhu na potrestání. K tomu je však zapotřebí zdůraznit, že hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení ( §314b a násl. tr. ř.), přičemž je nutné respektovat určité zvláštnosti, které se týkají takového způsobu řízení. Jedna z nich spočívá v tom, že v případě zkráceného přípravného řízení nemůže dojít ve smyslu §166 odst. 1 tr. ř. ke skončení vyšetřování, a proto obviněnému ani nelze umožnit, aby poté prostudoval spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování o další důkazy. Tato podmínka pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného vyplývající z ustanovení §202 odst. 2 písm. b) tr. ř. se tedy v případě zjednodušeného řízení před samosoudcem neuplatní.
11. Právo dovolatele na spravedlivý proces přitom podle názoru státního zástupce v projednávané trestní věci v celém jejím kontextu žádným způsobem degradováno nebylo. Námitku ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. označil za neopodstatněnou.
12. K dovolacím námitkám, v jejímž rámci obviněný s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vytkl absenci subjektivní stránky přečinu krádeže, státní zástupce rekapituloval, že samotné projití přes pokladny s ukrytým zbožím obviněný doznal s tím, že popřel vědomé jednání. V dovolání jen velmi stručně uvedl, že do obchodu krást nešel, neboť měl dost peněz, prostě jen v rozrušení zapomněl, že má zboží u sebe. Z provedených důkazů však vyplývá – a významné jsou v tomto směru záznamy pořízené z kamer umístěných v prodejně – že dovolatel vybrané sýry strčil přímo do kapsy a odcházel od chladícího pultu. Nebyla přitom zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o tom, že tak učinil pouze nevědomky. Hovořil-li v průběhu trestního řízení například o rozrušení po telefonátu s přítelkyní, pak nebylo zjištěno, že by k nějakému takovému telefonátu v prodejně vůbec došlo. Tento nevyplývá ani ze záznamu pořízeného z kamer. Stejně tak nemohl být „rozrušen“ z krátkého srdečného hovoru se svým známým, jak uváděl v rámci zkráceného řízení, neboť ten se v prodejně uskutečnil až poté, co si dovolatel odcizené sýry zastrčil do kapsy. Ačkoli tedy úmyslné zavinění popírá, je zjevné, že jednal naprosto cíleně a racionálně, a tedy v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť sýry odcizit chtěl.
13. Státní zástupce proto navrhl zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný v dovolání odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), h) tr. ř.
16. Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z dikce uvedeného znění je zřejmé, že se jedná o situaci, kdy bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, tedy když došlo k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Podle čl. 38 odst. 2 věty první Listiny má každý právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti, což je nutno v daných souvislostech vykládat tak, že každému, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení rozhodnuto, musí být poskytnuta možnost osobně se účastnit jednání, v němž se rozhodne. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je především zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co mu obžaloba klade za vinu, a k důkazům, na nichž je založena, a to včetně těch, které byly provedeny na jeho návrh. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem je i v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva považováno za základní prvek práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).
17. Obviněný vytkl, že soud prvního stupně konal dne 24. 10. 2022 hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ačkoliv mu v účasti v něm bránila objektivní překážka. Obdobně jako v odvolacím řízení tvrdil, že byl ještě před konáním hlavního líčení napaden a od té doby má zdravotní potíže, trpí výpadky paměti a bolestmi hlavy.
18. Podle §202 odst. 2 tr. ř. se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena a obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Jakkoliv je v ustanovení §202 tr. ř. zmiňováno zahájení trestní stíhání, obžaloba a její doručení, vyrozumění o možnosti prostudovat spis s navrhnout důkazy, nelze než souhlasit s názorem státního zástupce, že hlavní líčení lze konat v nepřítomnosti obviněného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení. Zde platí, že pokud se ve věci konalo zkrácené přípravné řízení, trestní stíhání se zahajuje doručením návrhu na potrestání (§314b odst. 2 tr. ř.). Je ale třeba respektovat jisté zvláštnosti a odchylky, které se týkají tohoto způsobu řízení, a jak správně poznamenal státní zástupce, nemůže se proto uplatnit požadavek, aby byl obviněný upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování
19. Dále nutno zmínit, že odchylně jsou vymezeny podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, je-li obviněný ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let (§202 odst. 4 tr. ř.), avšak o tuto situaci se v posuzovaném případě nejedná.
20. Nejvyšší soud konstatuje, že formální podmínky pro konání hlavního líčení dne 24. 10. 2022 v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 tr. ř. byly v dané trestní věci splněny. Jejich splnění ostatně obviněný ani nezpochybnil. Lze jen připomenout, že obsahem spisového materiálu je doloženo, že obviněnému byl dne 2. 9. 2022 řádně doručen návrh na potrestání, jakož i předvolání k hlavnímu líčení (viz doručenka na č. l. 88 a verte spisu), Vadným neshledal Nejvyšší soud ani závěr soudu prvního stupně, že existovaly také materiální předpoklady pro aplikaci §202 odst. 2 tr. ř., neboť bylo možné věc spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
21. Odvolací soud k námitkám shodným s těmi, jež byly uplatněny v dovolání, především zdůraznil, že obviněný svoji neúčast v hlavním líčení, k němuž byl řádně a včas předvolán, neomluvil. Prověřil i jeho obhajobu týkající se napadení a bylo zjištěno, že obviněný byl napaden dalšími osobami až 3. 12. 2022, tedy po konání hlavního líčení. Přiléhavě též upozornil na změny, jež provázely vysvětlení důvodů nepřítomnosti v hlavním líčení, a přesvědčivě vyložil, že tvrzení obviněného, že se neomluvil z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (výpadky paměti, bolesti hlavy), jež ani objektivně nedoložil, nemůže obstát (bod 8. usnesení odvolacího soudu).
22. Není pochybností ani o tom, že tuto skutkově nikterak složitou věc bylo možno spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestního řízení i bez přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Ostatní provedené důkazy, především kamerový záznam z prodejny Albert, protokol o ohledání místa činu, doklad o dodatečné úhradě zboží, ale i vyjádření obviněného po sdělení podezření a opis rejstříku trestů, jakož i ve spise založené opisy relevantních rozhodnutí soudů umožňovaly, aby bylo ve věci spolehlivě rozhodnuto jak o vině, tak i trestu obviněného. Postup soudu prvního stupně rozhodně nebyl nekorektní.
23. Odvolací soud také přiléhavě vysvětlil, proč nevyhověl návrhu obviněného na výslech svědka L. V., proč byl zamítnut jako nadbytečný. Opodstatněně upozornil na doložení trestné činnosti kamerovým záznamem i skutečnost, že svědek byl pravděpodobně toliko osobou, s níž se obviněný v prodejně zdravil (bod 11. usnesení odvolacího soudu). Dovolací soud v této souvislosti připomíná, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. S těmito požadavky postup odvolacího soudu bez pochyb koresponduje.
24. Nejvyšší soud tedy shrnuje, že obviněný svoji neúčast v hlavním líčení neomluvil, o jeho odročení nepožádal. Postup soudu prvního stupně, který se rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, tedy není tím zásahem do zmíněného práva obviněného, který by nebylo možno akceptovat. Nelze nepoznamenat, že obviněnému byla dána možnost se k věci vyjádřit ve veřejném zasedání odvolacího soudu, čehož ostatně také využil. Soudní řízení jako celek nepozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu a nedošlo k žádnému relevantnímu zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces garantovaného čl. 6 odst. 1, 3 Úmluvy.
25. S odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu tak lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
26. Obviněný v kontextu tohoto důvodu dovolání namítl, že nebyly naplněny všechny potřebné znaky přečinu krádeže, a to konkrétně jeho subjektivní stránka, neboť neměl v úmyslu krást. Pouze v rozrušení zapomněl, že má předmětné zboží u sebe, z čehož vyvozoval, že mu lze přičítat nejvýše nevědomou nedbalost. Výtky obviněného ale nemohou obstát.
27. Po subjektivní stránce se u skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, vyžaduje úmysl. Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem (úmysl přímý), nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn (úmysl nepřímý, eventuální). Závěr o úmyslu, jestliže o této otázce chybí doznání pachatele, lze učinit i z objektivních skutečností, např. z povahy činu, způsobu jeho provedení nebo z jiných okolností objektivní povahy, z nichž je možno podle zásad logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem (srov. zpráva Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 30. 10. 1973, sp. zn. Tpjf 51/72, uveřejněná pod č. 62/1973 Sb. rozh. tr., a zpráva Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 16. 6. 1976, sp. zn. Tpjf 30/76, uveřejněná pod č. 41/1976 Sb. rozh. tr.).
28. Nelze nevidět, že námitky, jež obviněný uplatnil v dovolání, jsou opětovným zopakováním jeho obhajoby z předchozích fází řízení, zejména jeho odvolání, s níž se postupně soud prvního stupně a zejména soud odvolací v odůvodněních svých rozhodnutí vypořádaly, proto není třeba jejich opodstatněnost opakovaně v jednotlivostech zevrubně rozebírat. S ohledem na uvedené lze proto v podrobnostech odkázat na přesvědčivé odůvodnění soudů nižších stupňů (viz zejména body 10., 11. usnesení odvolacího soudu). K tomu není od věci poznamenat, že takový přístup dovolacího soudu k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.).
29. Nejvyšší soud proto jen ve stručnosti připomíná, že z výsledků provedeného dokazování (především záznamů pořízených z kamer umístěných v prodejně) jednoznačně plyne, že obviněný si sýry dal do kapsy a odcházel od chladícího pultu, načež se pozdravil s dalším mužem. Dále u pokladny zaplatil pouze sladkost, za pokladním prostorem byl zastaven členy ochranné služby a vyzván k vydání odcizeného zboží. Jak přiléhavě uvádí i státní zástupce, nebyla zjištěna žádná okolnost, která by svědčila o tom, že si obviněný počínal a pronesl sýry přes pokladní prostor bez zaplacení nevědomky. Údajné rozrušení způsobené telefonátem s přítelkyní (jehož uskutečnění v prodejně nebylo ani doloženo) a ani krátký hovor s jeho známým jednání obviněného nevysvětluje a neospravedlňuje. Je totiž evidentní, že obviněný jednal cíleně, promyšleně, a tedy v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
30. Nejvyšší soud na základě výše uvedeného uzavírá, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 8. 2023
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu