ECLI:CZ:NSS:2009:7.AFS.7.2009:148
sp. zn. 7 Afs 7/2009 - 148
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: ČSAD Invest, a.s.,
se sídlem Ohrada 791, Vsetín, zastoupen JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem
Palackého 168, Vsetín, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se síd lem
třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČSAD Semily, a.s., se sídlem
Na rovinkách 211, Semily, zastoupena JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem
Lidická 57, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 16. 5. 2008, č. j. 62 Ca 11/2008 - 110,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 16. 5. 2008,
č. j. 62 Ca 11/2008 - 110, zrušil k žalobě ČSAD Invest, a.s. rozhodnutí předsedy Úřadu
pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 22. 5. 2006, č. j. 2 R 024/06 - Šp, jímž byl zamítnut
rozklad žalobce a současně potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
ze dne 20. 2. 2006, č. j. VZ/S248/05-2830/2006/520-KV, kterým bylo zastaveno správní řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele veřejné zakázky a zamítnut návrh žalobce ČSAD Invest, a.s.
na vydání předběžného opatření. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že v souladu
se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v rozsudku ze dne
21. 12. 2007, č. j. 7 Afs 82/2007 - 87, kterým byl zrušen v nyní projednávané věci předchozí
rozsudek krajského soudu ze dne 30. 5. 2007, č. j. 62 Ca 29/2006 - 51, není kauce
podle ustanovení §98 odst. 1 zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon
o veřejných zakázkách) součástí návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele,
neboť v ustanovení §97 odst. 1 citovaného zákona není kauce uvedena jako jedna z náležitostí
návrhu na zahájení tohoto správního řízení. V případě nesložení kauce (vůbec či částečně),
proto nepřipadá v úvahu postup podle §97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách. Jedná
se o podmínku řízení, za jejíž nesplnění však zákon o veřejných zakázkách, ani zákon
č. 71/1967 Sb., o správním řízení, nestanoví žádnou sankci. Jelikož nesložení kauce není
podle platných právních předpisů v této věci nijak sankcionováno, je nutné lhůtu pro složení
kauce hodnotit jako lhůtu pořádkovou. Postup správních orgánů proto nebyl v souladu
se zákonem, pokud bylo řízení o návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v důsledku nesložení
kauce v zákonem požadované výši podle §97 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách zastaveno.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný správní orgán jako stěžovatel
(dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, kterou opřel o důvod uvedený v ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne
21. 12. 2007, č. j. 7 Afs 82/2007 - 87 byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne
30. 5. 2007, č. j. 62 Ca 29/2006 - 51, a to z toho důvodu, že krajský soud nesprávně posoudil
právní otázku nesplnění povinnosti složení kauce podle §98 odst. 1 zákona o veřejných
zakázkách, neboť tento nedostatek hodnotil jako vadu návrhu podle §97 odst. 2 citovaného
zákona, kterou lze zhojit výzvou k doplnění návrhu, případně správní řízení zastavit. Nejvyšší
správní soud byl naopak toho názoru, že kauce podle §98 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách
není součástí návrhu na zahájení řízení a že zákon za nesplnění povinnosti složit kauci navíc
nestanoví žádnou sankci. Rozsudky Nejvyššího správního soudu a krajského soudu
(zde v důsledku závaznosti právního názoru vysloveného kasačním soudem) jsou nesprávné.
V této souvislosti je třeba poukázat na předchozí rozhodnutí Krajského soudu v Brně v obdobné
věci vedené pod sp.zn. 62 Ca 18/2006. Nejvyšší správní soud o předchozí kasační stížnosti
ze dne 28. 8. 2007 navíc rozhodoval v rozporu s Jednacím řádem Nejvyššího správního soudu
a ustanovením §17 s. ř. s., neboť o uvedené kasační stížnosti mělo být rozhodováno
v rozšířeném senátu. Z předchozí doby existuje rozhodnutí (sp.zn. 62 Ca 18/2006), v němž
krajský soud dospěl ke zcela odlišným závěrům, než Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne
21. 12. 2007, č. j. 7 Afs 82/2007 - 87. Stěžovatel navrhl neaplikovat ustanovení §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s., neboť jeho aplikací, jež vylučuje věcné projednání kasační stížnosti,
by došlo k nemožnosti napadnout výklad právního předpisu, který považuje za neústavní.
Je tomu tak i proto, že pokud v poslední den lhůty pro podání návrhu na zahájení řízení
o přezkoumání úkonů zadavatele není připsána kauce na účet orgánu dohledu, musí být správní
řízení zastaveno. S ohledem na výše uvedené proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadený rozsudek krajského soudu, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvedl, že plně souhlasí se závěry,
které jsou obsaženy v odůvodnění napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
16. 5. 2008. Stěžovatelovy námitky považuje za neopodstatněné a navíc je i zřejmé, že stěžovatel
zaměňuje rozhodnutí soudů různých úrovní – soudu krajských a Nejvyššího správního soudu.
Skutečnosti namítané v kasační stížnosti proto žalobce považuje za ryze účelové a nemající
zákonnou oporu. Z těchto důvodů navrhuje zamítnutí kasační stížnosti v celém jejím rozsahu.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není přípustná.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost není přípustná proti
rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy bylo jeho původní rozhodnutí zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
K aplikaci tohoto ustanovení se vyslovil i Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne
8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05, poukázal na to, že „ustanovení §104 odst. 3 písm. a) soudního řádu
správního zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní
názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním
názorem řídil“.
Z výše popsaného stavu je zřejmé, že krajský soud rozhodoval znovu poté, kdy bylo jeho
předchozí rozhodnutí v nyní projednávané věci zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu,
přičemž krajský soud se v novém rozhodnutí řídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu, který věc meritorně projednal a dospěl k závěru, že kauce podle §98
odst. 1 zákona o veřejných zakázkách není součástí návrhu na zahájení řízení o přezkoumání
úkonů zadavatele, nýbrž je podmínkou řízení správního orgánu vykonávajícího dohled.
Nesplnění povinnosti složit kauci v požadované zákonné výši však není zákonem nijak
sankcionováno, a nelze proto řízení z tohoto důvodu zastavit. Stěžovatel v nově podané kasační
stížnosti napadá meritorní posouzení věci, tedy právní názor Nejvyššího správního soudu,
který se již k této problematice ve svém předchozím rozhodnutí věcně vyjádřil. Stěžovatel
tak požaduje po Nejvyšším správním soudu, aby se znovu zabýval věcí, u které již jedenkrát
svůj závazný právní názor na výklad práva vyslovil, a to v situaci, kdy se krajský soud
tímto právním názorem řídil. Taková kasační stížnost je však podle ustanovení §104
odst. 3 písm. a) s. ř. s. nepřípustná.
Nejvyšší správní soud se již také k této otázce vyjádřil např. v usnesení ze dne 10. 6. 2008,
č. j. 2 Afs 26/2008 - 119, dostupném na www.nssoud.cz, v němž konstatoval, že „ustanovení §
104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. zajišťuje, aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí,
u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil,
a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil.“ V této souvislosti Nejvyšší správní
soud poukazuje i na rozsudek ze dne 8. 4. 2005, č. j. 7 Azs 338/2004 - 106, dostupný
na www.nssoud.cz, v němž je uvedeno, že „pokud se stěžovatel v kasační stížnosti podané
proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem, dovolává stížních důvodů v předchozí kasační stížnosti již jednou
uplatněných a Nejvyšším správním soudem věcně přezkoumaných, je kasační stížnost v této části
nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.“
Ke stěžovatelově námitce spočívající ve výtce porušení §17 s. ř. s. a Jednacího řádu
Nejvyššího správního soudu lze toliko konstatovat, že předmětné ustanovení se týká rozhodování
v rozšířeném senátu Nejvyššího správního soudu v případech, kdy senát jmenovaného soudu
dospěje k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v dřívějším
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jinými slovy řečeno, toto ustanovení se týká pouze
vztahu mezi jednotlivými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, v nichž senáty dospěly
k odlišným právním názorům. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně, v němž byl zaujat jiný právní
názor, je proto z hlediska a smyslu §17 s. ř. s. naprosto irelevantní. Navíc předmětem kasačního
řízení je přezkum napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008,
č. j. 62 Ca 11/2008 - 110, a proto jakákoliv námitka směřující do jiného, než právě uvedeného
rozhodnutí, je naprosto mimo nyní projednávanou věc.
Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že stěžovatelovu kasační
stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2008, č. j. 62 Ca 11/2008 - 110
je nutno odmítnout pro nepřípustnost /§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s/, a to z důvodu uvedeného
v ustanovení §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. za použití ustanovení §120 s. ř. s.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3, věty první s. ř. s. za použití
ustanovení §120 s .ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byl-li návrh odmítnut. Nejvyšší správní soud proto rozhodl o nákladech řízení způsobem
uvedeným ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou žádné opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. března 2009
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu