ECLI:CZ:NSS:2009:8.AZS.7.2009:68
sp. zn. 8 Azs 7/2009 - 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Jana Passera a JUDr. Barbary
Pořízkové v právní věci žalobce: I. S., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se
sídlem Příkop 8, Brno, adresa pro doručování Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
6. 2. 2008, čj. OAM-10-651/LE-BE03-BE07-2007, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2008, čj. 47 Az 27/2008 - 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou
u Krajského soudu v Praze, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Žalobce (stěžovatel)
brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel namítl vady řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty
pro rozhodnutí byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit, a dále uvedl, že rozsudek
je nepřezkoumatelný [§103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.].
Podle stěžovatele správní orgán porušil ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb.,
o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád). Dále se stěžovatel cítí zkrácen
na svých právech v důsledku porušení §12, §14 a §14a zákona o azylu. Stěžovatel vytkl
žalovanému i krajskému soudu, že si neopatřili pro své rozhodnutí dostatečné množství
podkladů. Vyslovil také nesouhlas s výkladem shromá žděných podkladů ve vztahu k účelovosti
jeho tvrzení. Žalovaný ani krajský soud nepřihlédli k informacím o situaci na Ukrajině,
které jsou obecně známé (stěžovatel k tomu odkázal na www.web.amnesty.org), z nichž vyplývá,
že výsledky vládního snažení o dodržování lidských práv zůstávají špatné, vláda pokračuje v jejich
vážném porušování a není schopna zajistit dostatečnou bezpečnost svých občanů. Stěžovatel
soudu rovněž vytkl, že nedostatečně přezkoumal rozhodnutí žalovaného z hlediska neudělení
azylu z humanitárních důvodů. Domnívá se, že splňuje podmínky minimálně pro udělení
tzv. doplňkové ochrany podle §14a odst. 2 zákona o azylu, neboť je pravděpodobné,
že by po návratu do vlasti mohl být vystaven mučení a nelidskému a ponižujícímu zacházení
či trestání.
Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti je její přijatelnost. Kasační
stížnost je v souladu s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti netvrdil,
Nejvyšší správní soud se proto mohl otázkou přijatelnosti jeho kasační stížnosti zabývat pouze
v obecné rovině za použití hledisek nastíněných např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
čj. 1 Azs 13/2006 - 39 (č. 933/2006 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přitom v posuzované věci
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele ani jakékoliv pochybení v postupu krajského soudu,
tím méně pak pochybení zásadní, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele.
Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje
dostatečnou odpověď na všechny otázky podávané v kasační stížnosti (srov. rozsudky ze dne
10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 27. 6. 2005, čj. 4 Azs 395/2004 - 68, ze dne
10. 2. 2006, čj. 4 Azs 129/2005 - 54, a ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 7/2004 - 37, ze dne
21. 7. 2005, čj. 3 Azs 303/2004 - 79 a ze dne 21. 11. 2003, čj. 7 Azs 13/2003 - 40,
www.nssoud.cz). V nyní posuzované věci stěžovatel nepředložil k těmto právním otázkám n ové
argumenty, proto soud odkazuje na již existující judikaturu. Namítl- li stěžovatel, že krajský soud
dostatečně nezkoumal rozhodnutí žalovaného ve vztahu k neudělení azylu z humanitárních
důvodů podle §14 zákona o azylu, resp. ve vztahu k neudělení dopl ňkové ochrany podle §14a
zákona o azylu, nelze mu přisvědčit. Z rozhodnutí žalovaného i z rozsudku krajského soudu
vyplývá, že se žalovaný i krajský soud těmito otázkami pečlivě zabývali a s nesplněním podmínek
pro udělení této ochrany se řádně vypořádali.
Nejvyšší správní soud žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neshledal,
proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2009
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu