ECLI:CZ:NSS:2009:9.AS.40.2009:62
sp. zn. 9 As 40/2009 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M.
M., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy, se sídlem
Žerotínovo nám. 3/5, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2008, č. j. JMK
71678/2006, ve věci žádosti o výměně řidičského průkazu, o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 29 Ca 200/2008 - 33,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2008, č. j. 29 Ca 200/2008 - 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým
byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě
směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy (dále
jen „žalovaný“), ze dne 11. 7. 2008, č. j. JMK 71678/2006, ve věci žádosti o výměnu
řidičského průkazu.
Ze soudního spisu je patrno, že stěžovatel v žalobě ze dne 10. 9. 2008 proti výše
uvedenému rozhodnutí žalovaného požádal krajský soud o osvobození od soudních
poplatků a přednesl, že „nemám žádné příjmy a nevlastním žádný nemovitý a movitý
majetek. Jsem student 3. ročníku 1. lékařské fakulty University Karlovy v Praze,
stipendium ani žádné sociální dávky nepobírám, nemám žádné příjmy z výdělečné
činnosti, veškeré své potřeby zabezpečuji z příjmů svých rodičů“. Toto své tvrzení doložil
na výzvu krajského soudu potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech
ze dne 15. 10. 2008 (č. l. 11) a dále potvrzením o studiu (č. l. 14).
Ze spisu je dále patrno, že si krajský soud vyžádal také potvrzení o majetkových
poměrech obou rodičů stěžovatele (viz č. l. 18 a č. l. 25).
Na základě předložených listin zamítl krajský soud žádost podle §36 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“ ), neboť dospěl k názoru, že „z potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech rodičů žalobce (…) vyplývá, že příjem rodičů je dostatečný,
aby pokryl potřeby žalobce, pokud tento požívá statut studenta, v tomto případě osoby
soustavně se připravující na výkon budoucího povolání“.
Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které
navrhuje, aby Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí zrušil. Zdůraznil, že je studentem
a nemá vlastní finanční a majetkové prostředky. Dále uvádí, že vzhledem k tomu,
že mu rodiče odmítají požadované soudní náklady zaplatit, neboť je plnoletý, svéprávný,
jedná vlastním jménem a podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších
předpisů, mají vůči němu pouze povinnost vyživovací, spojenou s přípravou na výkon
budoucího povolání, mu krajský soud zamítnutím žádosti o osvobození od soudních
poplatků znemožnil rovné postavení v řízení před soudem. Přestože stěžovatel výslovně
nepodřadil důvody své kasační stížnosti pod jeden z důvodů uvedených v §103 odst. 1
s. ř. s., z podané kasační stížnosti je seznatelné, že stěžovatel uplatnil důvod obsažený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikovaný pod č. 161/2004 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud přezko umal kasační stížností napadené usnesení krajského
soudu z důvodů v této stížnosti uplatněných a dospěl k závěru, že kasační stížnost je
důvodná.
Předně považuje Nejvyšší správní soud za nezbytné zdůraznit, že přestože
je podání kasační stížnosti podmíněno poplatkovou povinností, která vzniká již podáním
kasační stížnosti podle §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zdejší soud již opakovaně judikoval
(viz například rozsudek ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, či rozsudek ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, oba dostupné na www.nssoud.cz), že „za situace,
kdy předmětem přezkumu je rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku,
by totiž trvání na podmínce uhrazení poplatku pro kasační řízení vedlo k vlastnímu popření cíle,
jenž účastník podáním kasační stížnosti sledoval, a znamenalo by řetězení řešeného problému,
které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti
rozhodnutí o zastavení předchozího řízení v důsledku nesplnění právě této povinnosti ze strany
stěžovatele, tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek.“ Přestože se daná judikatura vztahuje
na rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku, z povahy
věci vyplývá, že se vyslovené vztahuje rovněž na usnesení o odmítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, neboť i v tomto případě by došlo k výše předvídané
situaci.
Zdejší soud proto s ohledem na výše uvedené konstatuje, že v dané věci není
vyřízení kasační stížnosti vázáno na splnění poplatkové povinnosti. Rovněž absence
zastoupení advokátem jinak povinného pro řízení o kasační stížnosti podle §105 odst. 2
s. ř. s. neznamená nedostatek podmínky řízení (shodně viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37).
V nyní projednávané věci je třeba vycházet z čl. 36 odst. 1 v souvislosti s čl. 3
Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého se může každý
domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a ve stanovených případech u jiného orgánu. Právo na přístup k soudu se přitom vztahuje
na každého a to bez ohledu na jeho majetkové, rodinné, sociální a osobní poměry. Jelikož
přístup k soudu je převážně vázán na povinnost zaplacení poplatkové povinnosti, není-li
konkrétní řízení od soudních poplatků ze zákona osvobozeno, byl by přístup de facto
znemožněn těm, kteří se nacházejí v nepříznivé finanční situaci a nemají prostředky
k zaplacení takové povinnosti. Proto je zákonem upraven institut osvobození od soudních
poplatků, který právo na přístup k soudu zaručuje všem bez ohledu na jejich majetkové
a sociální poměry (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 289/03, http://nalus.usoud.cz).
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, t akovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou
účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka
přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Z daného ustanovení, jež upravuje otázku individuálního osvobození od soudních
poplatků pro řízení před správními soudy, vyplývá, že při podání této žádosti musí
žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků jednak uvést, v čem spa třuje
nedostatek prostředků, z nichž by měl zaplatit soudní poplatek, a jednak toto tvrzení
doložit. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v usnesení ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publikovaném pod č. 537/2005 Sb. NSS,
když připomněl, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení,
který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost
nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje.“
Ze shora předestřeného mimo jiné vyplývá, že institut osvobození od soudních
poplatků je vždy vázán na konkrétního žadatele a jeho individuální majetkové poměry.
Tento závěr potvrzuje nejen výše uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 - 77, ve kterém bylo vysloveno, že „stejně tak jako osvobození
od soudních poplatků, tak i právo na bezplatné zastoupení se váže k posouzení poměrů konkrétního
žadatele“, ale také nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2008, sp. zn. II. ÚS 1619/08,
http://nalus.usoud.cz, podle něhož „celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají
o poměrech účastníka, se musí promítnout do závěru, zda je tento s ohledem na své poměry schopen
zaplatit soudní poplatek. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu
odpovídající osvobození od soudních poplatků.“
Ve světle výše uvedeného je pak nutno posuzovat rovněž žádost stěžovatele.
Protože však krajský soud zamítl žádost stěžovatele na základě toho, že „z potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech rodičů žalobce (…) vyplývá, že příjem
rodičů žalobce je dostatečný, aby pokryl potřeby žalobce, pokud tento požívá statut
studenta“, má Nejvyšší správní soud za to, že krajský soud pochybil, pos tavil-li posouzení
majetkových poměrů stěžovatele na majetkové situaci jeho rodičů. Takové závěry jsou
totiž podle Nejvyššího správního soudu v rozporu s §36 odst. 3 s. ř. s. a výše uvedeným,
neboť krajský soud byl povinen při svém rozhodování o předmětné žádosti posuzovat
majetkové, sociální a osobní poměry samotného stěžovatele, přičemž měl vycházet
z informací doložených účastníkem řízení, případně z informací známých mu z úřední
činnosti. Zároveň byl povinen dbát toho, aby rozhodnutí o předmětné žádost i skutečně
odpovídalo individuálním majetkovým poměrům stěžovatele a jeho finančním
možnostem. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je přitom
při hodnocení majetkových poměrů účastníka řízení třeba přihlédnout nejen k výši příjmů
a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k možnosti si tyto prostředky
opatřit. Rovněž je při hodnocení nutno zohlednit výši soudního poplatku, náklady, které
si pravděpodobně vyžádá dokazování, a povahu uplatněného nároku. Současně je třeba
dbát na to, že se objektivní nedostatek finančních prostředků nesmí stát překážkou
přístupu k soudu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 5. 2004, č. j. 5 Ads 1/2004 - 63, www.nssoud.cz).
Na pozadí shora uvedeného zdejší soud v souvislosti s právě projednávaným
případem konstatuje, že při posuzování stěžovatelovy žádosti bylo nutno vycházet
z individuálních poměrů stěžovatele, na čemž nic nemění ani skutečnost, že se v dané věci
jedná o žadatele požívajícího statut zletilého studenta závislého na vyživovací povinnosti
svých rodičů. Přestože z civilněprávní judikatury týkající se osvobození od soudních
poplatků vyplývá, že při posuzování předmětných žádostí je nutno vycházet z celkových
poměrů účastníka řízení (žadatele o osvobození od soud ních poplatků), které je nutno
zohlednit také ve vztahu k poměrům v jeho rodině (např. k příjmům a majetku jeho
manžela) (k tomu srovnej například usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
17. 2. 2004, sp. zn. 10 Co 111/2004), nelze takový názor automaticky aplikovat na danou
věc. Při posuzování rodinných majetkových poměrů je vždy v prvé řadě nutno uvážit,
zda má konkrétní žadatel možnost s rodinným majetkem disponovat, přičemž není-li
tomu tak, nelze do celkových poměrů žadatele rodinné poměry automaticky
bez jakéhokoli propojení s majetkovými poměry a možnostmi stěžovatele zahrnovat.
Nejvyšší správní soud dále považuje za nezbytné poznamenat, že z judikatury
Ústavního soudu vyplývá, že v případě posuzování žádosti o osvobození od soudních
poplatků je nutné, aby rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo
dostatečně odůvodněno, a to především takovým způsobem, aby důvody, které vedly
soud k přijetí usnesení, byly dostatečně srozumitelné a přezkoumatelným způsobem
odůvodněny (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2009,
sp. zn. I. ÚS 218/09, http://nalus.usoud.cz). Ostatně ve stejném smyslu se vyjádřil
i Nejvyšší správní soud například v rozhodnutí ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88,
ve kterém bylo vysloveno, že v případech posuzování žádostí o osvobození od soudních
poplatků se pravidelně jedná o rozhodování velmi citlivé na měnící se skutková
východiska předložená žadatelem soudu, nelze však ani pominout esenciální předpoklad
soudcovského rozhodování, totiž snahu každého jednotlivého soudce o nalezení
správného výkladu práva, a proto na soudech v takovémto případě leží požadavek snést
dostatečné a přesvědčivé argumenty pro správnost jejich právního názoru. V návaznosti
na právě uvedené rozhodnutí zdejší soud zdůrazňuje, že vzhledem k tomu,
že rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků je nutno odvíjet
od specifických okolností jednotlivých žadatelů o osvobození od soudních poplatků,
resp. specifických situací, v nichž se jednotliví žadatelé nachází, přičemž nelze pominout
ani skutečnost, že dokonce i v rámci jedné věci se mohou poměry žadatele relevantně
v průběhu řízení změnit, je zcela nezbytné důvody zamítnutí žádosti zřetelně,
srozumitelně a dostatečně odůvodnit. Právě uvedené platí tím spíše, že zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků je rozhodnutím soudně přezkoumatelným a jeho
negativní výsledek má vliv na uplatnění ústavně zaručeného práva účastníka řízení
na přístup k soudu.
Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí soudu přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s. a ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná. Proto dle §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení krajského soudu zrušil
pro nezákonnost podle §103 odst. 1 písm. a ) s. ř. s. a věc mu současně vrátil k dalšímu
řízení, v němž je krajský soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem dle §109
odst. 1 s. ř. s., dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla
bez jednání.
V novém řízení krajský soud v souladu s §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne rovněž
o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2009
JUDr. Radan Malík
předseda senátu