ECLI:CZ:NSS:2010:1.AZS.9.2010:51
sp. zn. 1 Azs 9/2010 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové, JUDr. Zdeňka Kühna, Mgr. Daniely Zemanové
a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: I. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2008,
č. j. OAM-1353/VL-20-LE06-PD1-2006, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2010, č. j. 4 Az 18/2008 – 30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyni byla rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 2. 2007, č. j. OAM-1353/VL-20-P16-
2006, udělena na dobu 12 měsíců doplňková ochrana. Před uplynutím této lhůty požádala
žalobkyně o její prodloužení. Žalovaný však tuto žádost v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl
a doplňkovou ochranu neprodloužil pro existenci důvodu podle §17a odst. 1 písm. a) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Městský soud zrušil k žalobě žalobkyně rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Dospěl k závěru, že žalovaný vydal své rozhodnutí na základě týchž podkladů, které
si opatřil i pro rozhodnutí ze dne 9. 2. 2007. Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2006
zpracovaná Ministerstvem zahraničí USA, kterou zmiňuje žalovaný v odůvodnění svého
rozhodnutí, není součástí správního spisu, a proto nebylo možno z ní vycházet. Městský soud dal
za pravdu žalobkyni v tom, že žalovaný na základě týchž podkladů dospěl k jinému závěru.
Nepostačuje, má-li žalovaný povědomí o situaci v zemi původu ze své praxe. Městský soud
uzavřel, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu
se spisem a vyžaduje zásadní doplnění. To spočívá v tom, že žalovaný opatří podklady týkající
se situace v zemi původu v době, kdy je rozhodováno o prodloužení doplňkové ochrany.
Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost. Tvrdí, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel osvětluje, že žalobkyni byla doplňková ochrana
přiznána z důvodu „předběžné opatrnosti“, neboť bylo třeba vyčkat reálných dopadů nového
zákonodárství Běloruska. V současné době již není doplňkové ochrany zapotřebí, neboť
věrohodné informace o zemi původu dokládají, že žadatelé o udělení mezinárodní ochrany
nejsou po svém návratu do Běloruska trestáni (viz usnesení NSS ze dne 3. 9. 2009,
č. j. 7 Azs 57/2009 - 53). Stěžovatel se domnívá, že si obstaral relevantní, důvěryhodné, vyvážené,
aktuální a z různých zdrojů ověřené informace o zemi původu (rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008,
č. j. 5 Azs 55/2008 – 71). Zpráva Ministerstva zahraničí USA je nepochybně známa soudu
z úřední činnosti, navíc procesní práva žalobkyně nebyla nikterak porušena. Žalobkyně byla
s touto zprávou seznámena při pohovoru dne 13. 2. 2008, což vlastnoručním podpisem potvrdila.
Stěžovatel se domnívá, že vzhledem k řádnému seznámení žalobkyně se všemi podklady včetně
předmětné zprávy a s ohledem na skutečnost, že tato zpráva je známa z rozhodování obdobných
případů jak městskému soudu, tak Nejvyššímu správnímu soudu, neměl městský soud důvod
pro zrušení správního rozhodnutí. Kasační stížnost je dle stěžovatele přijatelná, neboť se týká
právní otázky, která dosud nebyla judikaturou plně řešena. Postup městského soudu
je dle stěžovatele nepřípustným formalismem a výrazem zásadního pochybení při výkladu práva,
které by mělo zásadní dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Městský soud
navíc nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu NSS (rozsudek ze dne 28. 5. 2009,
č. j. 3 Azs 13/2009 – 47) týkající se hodnocení dopadů novelizace trestního zákonodárství
Běloruska na posuzování podmínek doplňkové ochrany. Nelze vyloučit, že k takovémuto
nerespektování nebude docházet i v budoucnu (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39).
Vzhledem k okolnosti, že se v dané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany (dříve ve věci azylu), Nejvyšší správní soud se ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. nejprve
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být kasační stížnost podle citovaného
ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná.
Pro vlastní vymezení institutu nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39
(všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). Podle tohoto usnesení
je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace,
v níž je též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah
vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky
nad rámec konkrétního případu.
Nejvyšší správní soud nejprve zvážil, zda podmínky přijatelnosti naplní námitka
dostatečného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že pro zjištění
okolností rozhodných pro udělení (resp. prodloužení) doplňkové ochrany je určující doba
případného návratu žalobkyně do země původu (viz rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008,
č. j. 5 Azs 80/2007 – 87). Stěžovatel byl přitom povinen shromáždit dostatek podkladů
(informací o zemi původu), které jsou z hlediska časového aktuální (viz rozsudek NSS ze dne
31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 – 71, či rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81)
a učinit je součástí spisu. Součástí správního spisu jsou však pouze zprávy o zemi původu týkající
se situace v Bělorusku v letech 2005 a 2006 (poslední zpráva je z 8. 8. 2006, č. l. 74 správního
spisu). Na podkladě těchto zpráv o zemi původu posuzoval stěžovatel žádost žalobkyně o udělení
mezinárodní ochrany ve svém rozhodnutí ze dne 9. 2. 2007. Při posouzení žádosti o prodloužení
doplňkové ochrany vycházel stěžovatel z týchž zpráv o zemi původu, které však ke dni vydání
rozhodnutí o této žádosti (tj. ke dni 29. 5. 2008) představovaly již zastaralé informace o zemi
původu. Stěžovatel ve svém druhém rozhodnutí vycházel ze zpráv starých téměř 2 roky a více.
V řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany měl stěžovatel údajně k dispozici jako
„nový“ podklad zprávu Ministerstva zahraničí USA za rok 2006. Ta však není součástí správního
spisu (viz níže). Stěžovatel se dále odvolává na straně 3 svého rozhodnutí na poznatky získané
z rozsáhlé úřední činnosti, aniž by však blíže specifikoval, z kterých konkrétních zdrojů své
poznatky čerpal, jaké konkrétní informace tyto zdroje obsahují. Obsah poznatků stěžovatele
z „rozsáhlé úřední činnosti“ není znám, nemá oporu ve spise, a jejich soudní přezkum je tak zcela
znemožněn. Stěžovatel tedy na podkladě týchž zpráv o zemi původu dospěl v rozhodnutí ze dne
9. 2. 2007 a rozhodnutí ze dne 29. 5. 2008 k vzájemně rozporným závěrům. Závěr městského
soudu o tom, že stěžovatel zjistil skutkový stav nedostatečně a je třeba jej zásadním způsobem
doplnit, plně odpovídá obsahu správního spisu (obdobně k tomu např. rozsudek ze dne
21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 – 57, ve spojení s rozsudky č. j. 5 Azs 55/2008 – 71
a č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, cit. shora).
Mezi nyní posuzovaným případem a případem, k němuž se vztahuje rozsudek NSS ze dne
28. 5. 2009, č. j. 3 Azs 13/2009 – 47, na nějž se odvolává stěžovatel, existují významné odlišnosti.
V posledně uvedené věci si totiž stěžovatel v řízení o žádosti o prodloužení doplňkové ochrany
obstaral nové informace o zemi původu (informace Člověka v tísni – společnosti při ČT, o. p. s.
ze dne 10. 7. 2006, zpráva Ministerstva zahraničí č. j. 113160/2008-LPTP a zpráva Ministerstva
zahraničí USA o dodržování lidských práv v Bělorusku za rok 2007). V daném případě tedy
stěžovatel výrazně doplnil a aktualizoval skutkový stav zjištěný v předchozím řízení o žádosti
o udělení mezinárodní ochrany; aktuální informace o zemi původu pak učinil součástí spisu.
Z těchto důvodů jsou závěry obsažené v rozsudku č. j. 3 Azs 13/2009 – 47 neaplikovatelné
na nyní posuzovaný případ.
Důvody pro přijatelnost kasační stížnosti nenaplní ani námitka, že městský soud neměl
zrušit žalobou napadené rozhodnutí, jelikož Zpráva Ministerstva zahraničí USA o dodržování
lidských práv v Bělorusku za rok 2006 je městskému soudu známa z jeho úřední činnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl již v rozsudku ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Azs 20/2003 – 35,
k závěru, že skutková zjištění učiněná správním orgánem mají oporu ve spise jen tehdy, pokud
i zprávy o situaci v zemi původu, které sloužily jako podklad pro rozhodnutí,
jsou v úplnosti učiněny součástí správního spisu (obdobně rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004,
č. j. 4 Azs 55/2003 – 51). Nutno zdůraznit, že Zpráva Ministerstva zahraničí USA o dodržování
lidských práv v Bělorusku za rok 2006 měla být jediným explicite uvedeným „novým“ podkladem
pro rozhodnutí ve srovnání s dřívějším rozhodnutím stěžovatele o doplňkové ochraně. V příloze
k protokolu o pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany (č. l. 167 správního spisu)
je sice uvedeno, že stěžovatel oznámil žalobkyni, že má k posouzení její žádosti k dispozici
zprávu Ministerstva zahraničí USA za rok 2006. Z toho však nelze bez dalšího dovodit, že jí byl
proveden důkaz a byla založena do správního spisu. Ze seznamu spisového materiálu, který byl
vytisknut dne 2. 7. 2008 a je založen ve správním spisu, nevyplývá, že by tato zpráva byla součástí
spisu. Rovněž číslování jednotlivých dokumentů spisu je průběžné a nelze z něho dovodit,
že by některý dokument ve spisu chyběl. Městský soud proto neměl důvod pochybovat o tom,
že stěžovatel předložil úplný spisový materiál (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 11. 3. 2008,
č. j. 1 Afs 7/2008 – 91).
Stěžovatel dále namítá, že obsah zprávy Ministerstva zahraničí USA za rok 2006
je městskému soudu znám z jiných věcí, resp. z úřední činnosti (k této problematice obecně
srov. rozsudek ze dne 10. 2. 2010, č. j. 1 As 100/2009 – 129). V nyní posuzovaném případě však
měl stěžovatel dle vlastního tvrzení provést cit. zprávou za rok 2006 důkaz, a proto se nelze
dovolávat aplikace §121 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. Skutková zjištění stěžovatele vyplývající
z provedeného dokazování musí mít oporu ve správním spise (k tomu viz rozsudky NSS
č. j. 5 Azs 20/2003 – 35 a č. j. 4 Azs 55/2003 – 51, cit. shora).
Za daných okolností Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, neboť ustálená a vnitřně jednotná
judikatura poskytuje odpověď na posuzované námitky. Městský soud rozhodl plně v souladu
s touto judikaturou. S ohledem na výše uvedené shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost
nepřijatelnou, a proto ji podle ustanovení §104a s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. dubna 2010
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu