ECLI:CZ:NSS:2012:4.AS.38.2012:17
sp. zn. 4 As 38/2012 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: P. D., zast.
JUDr. Petrem Živělou, advokátem, se sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti žalovanému: Krajský
úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2012, č. j. 30 A 60/2011 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 3. 2012, č. j. 30 A 60/2011 - 39, zastavil řízení
o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 5. 2011, č. j. JMK 103248/2010, jímž
bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 15. 4. 2010,
č. j. ODSČ-82/B-10, o zamítnutí námitek a potvrzení záznamů bodů provedených na základě
oznámení Policie České republiky a Městské policie Brno.
V odůvodnění krajský soud uvedl, že usnesením ze dne 13. 12. 2011 zamítl žádost
žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, neboť žalobkyně nedoložila, že nemá dostatečné
prostředky. Usnesením ze dne 1. 2. 2012 soud žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku
za řízení o žalobě ve výši 2.000 Kč ve lhůtě deseti dnů. Toto usnesení bylo zástupci žalobkyně
doručeno dne 15. 2. 2012, soudní poplatek však zaplacen nebyl. Krajský soud proto v souladu
s §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), za použití ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů, řízení zastavil.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) namítala,
že její současné finanční a majetkové poměry jí neumožňují soudní poplatek zaplatit.
Konstatovala, že před nabytím právní moci napadeného usnesení zasílá soudu prohlášení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a potvrzení úřadu práce. Stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud vycházeje ze své ustálené judikatury nevyžadoval zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost, neboť trvání na zaplacení soudního poplatku by v daném
případě mohlo znamenat řetězení řešeného problému (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 - 77, www.nssoud.cz).
Napadené usnesení přezkoumal Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 2 a 3 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[j]e-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá
také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí
o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem.“ (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005, www.nssoud.cz). Totéž platí
pro případ, že kasační stížnost směřuje proti usnesení o zastavení řízení; Nejvyšší správní soud
proto považoval za důvod kasační stížnosti důvod uvedený v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním
návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle odst. 3 téhož
ustanovení soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě
zaplacen.
Krajský soud usnesením ze dne 21. 6. 2011 řádně stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě deseti
dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu ve výši 2.000 Kč; současně stěžovatelku poučil o možnosti požádat o osvobození
od soudních poplatků. Této možnosti stěžovatelka využila, v podání ze dne 16. 8. 2011 uvedla,
že její současné finanční a majetkové poměry jí neumožňují soudní poplatek zaplatit. Krajský
soud usnesením ze dne 13. 12. 2011 žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, neboť
stěžovatelka na výzvu soudu nedoložila, že nemá dostatečné prostředky; toto usnesení bylo
zástupci stěžovatelky doručeno dne 16. 1. 2012. Usnesením ze dne 1. 2. 2012 krajský soud znovu
vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek
za řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve výši 2.000 Kč; současně ji poučil,
že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, řízení bude zastaveno.
Stěžovatelka navzdory výzvě soudu, která byla doručena jejímu zástupci dne 15. 2. 2012,
soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě nezaplatila. To vedlo krajský soud k vydání usnesení
o zastavení řízení.
Popsaný postup krajského soudu považuje Nejvyšší správní soud za zcela správný
a souladný s citovanými ustanoveními právních předpisů, rovněž lhůtu k zaplacení soudního
poplatku v délce deseti dnů shledal Nejvyšší správní soud přiměřenou. Před vyslovením závěru
o zákonnosti napadeného usnesení je ovšem nezbytné posoudit též okolnosti, které nastaly
v době od vydání usnesení o zastavení řízení do okamžiku, než toto usnesení nabylo právní moci.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, „[p]okud účastník doručí krajskému
soudu návrh na osvobození od soudních poplatků před tím, než usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku nabylo právní moci, aplikuje se obdobně §9 odst. 7 věta první zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích; krajský soud proto usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku zruší a rozhodne
o návrhu na osvobození od soudních poplatků“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
22. 10. 2008, č. j. 1 As 31/2008 - 41, www.nssoud.cz). Důvodem pro zrušení usnesení o zastavení
řízení je v takovém případě povinnost krajského soudu rozhodnout o žádosti o osvobození
od soudního poplatku.
Stěžovatelka se mýlí, pokud se domnívá, že dokumenty přiložené ke kasační stížnosti
předložila soudu před nabytím právní moci usnesení o zastavení řízení. Předmětné usnesení totiž
nabylo právní moci doručením jejímu zástupci dne 20. 3. 2012 (žalovanému bylo doručeno
již 15. 3. 2012) a kasační stížnost s přílohami byla u krajského soudu podána až dne 3. 4. 2012,
tj. po právní moci napadeného usnesení. Krajskému soudu však byla před právní mocí usnesení
o zastavení řízení, konkrétně v den vydání napadeného usnesení, doručena žádost stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků. V této žádosti ze dne 28. 2. 2012 stěžovatelka uvedla, že její
současné finanční a majetkové poměry jí neumožňují soudní poplatek zaplatit.
Pokud by se jednalo o první žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
v daném řízení před krajským soudem, musela by mít popsaná situace nutně za následek zrušení
napadeného usnesení, neboť krajský soud by byl ve smyslu citované judikatury povinen odstranit
usnesení o zastavení řízení, aby mohl rozhodnout o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
V projednávané věci však nejde o první žádost, ale o žádost opakovanou. Předchozí
žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě krajský soud usnesením
ze dne 13. 12. 2011 zamítl, neboť stěžovatelka nereagovala na výzvu soudu a nedoložila, že nemá
dostatečné prostředky. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 16. 1. 2012.
Jak již Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, obecná povinnost soudu rozhodnout
o žádosti o osvobození od soudních poplatků má své výjimky, neboť její mechanické uplatňování
by mohlo v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále
stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku
v rámci jednoho řízení je tak soud povinen rozhodnout jen v případě, že tato žádost obsahuje
nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení. Shodně
se Nejvyšší správní soud vyslovil např. v rozsudku ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65,
či v rozsudku ze dne 3. 11. 2011, č. j. 4 As 38/2011 - 71, dostupných na www.nssoud.cz.
V podání ze dne 28. 2. 2012 stěžovatelka neuplatnila žádný nový důvod pro individuální
osvobození od soudních poplatků, ani nedoložila své majetkové poměry. Stěžovatelka - shodně
s předchozí zamítnutou žádostí - pouze uvedla, že její současné finanční a majetkové poměry
jí neumožňují soudní poplatek zaplatit.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelka v opakované žádosti neuvedla žádné
nové skutečnosti a netvrdila ani nedoložila, že by u ní došlo ke změně poměrů. Za dané procesní
situace proto nebylo povinností krajského soudu o opakované žádosti rozhodnout. To platí tím
spíše, že negativní rozhodnutí o první žádosti si stěžovatelka způsobila vlastní nečinností, resp.
nečinností svého zástupce, který nereagoval na výzvu soudu k vyplnění prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech, jež mu byla prokazatelně doručena.
S ohledem na uvedené skutečnosti není podle názoru Nejvyššího správního soudu
namístě rušit napadené usnesení o zastavení řízení z toho důvodu, že stěžovatelka před jeho
právní mocí doručila krajskému soudu svou druhou žádost o osvobození od soudních poplatků.
K námitce stěžovatelky, že její současné finanční a majetkové poměry jí neumožňují
soudní poplatek zaplatit, Nejvyšší správní soud podotýká, že stěžovatelka měla možnost své
majetkové poměry soudu doložit před vydáním usnesení ze dne 13. 12. 2011, jímž byla zamítnuta
její žádost o osvobození od soudních poplatků. To však neučinila, a Nejvyššímu správnímu
soudu proto nezbylo než vyhodnotit tuto námitku jako neopodstatněnou. O žádosti stěžovatelky
o osvobození od soudních poplatků totiž krajský soud pravomocně rozhodl a důvody pro
osvobození stěžovatelky od soudních poplatků již nejsou předmětem tohoto řízení.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka byla řádně vyzvána k zaplacení soudního
poplatku a navzdory poučení o možnosti zastavení řízení této výzvě nevyhověla, proto krajský
soud postupoval zcela v souladu se zákonem, jestliže řízení o kasační stížnosti podle §9 odst. 1
zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. Namítanou nezákonnost
napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nezjistil, a proto kasační stížnost proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 2. 3. 2012, č. j. 30 A 60/2011 - 39, podle §110 odst. 1 s. ř. s. jako
nedůvodnou zamítl.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona. Protože úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné náklady
nad rámec plnění běžných povinností nevznikly a stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, bylo
rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. června 2012
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu