ECLI:CZ:NSS:2012:KONF.44.2012:12
sp. zn. Konf 44/2012 - 12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219
(adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního
sporu mezi ním a Okresním soudem v Teplicích na straně druhé, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 EC 1002/2010, ve věci žaloby
o zaplacení 380 281 Kč s příslušenstvím: žalobkyně ČEZ ICT Services, a.s., se sídlem
v Praze 4, Duhová 1531/3, identifikační číslo osoby 26470411, zastoupené Mgr. Davidem
Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě - Mariánských Horách, 28. října 219/438,
a žalovaného L. H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Teplicích
pod sp. zn. 18 EC 1002/2010, o zaplacení částky 374 876 Kč s příslušenstvím
za přefakturaci měsíčních poplatků za službu od operátora, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. prosince 2010,
čj. 18 EC 1002/2010 - 76, se v rozsahu zastavení řízení o zaplacení 374 876 Kč
s příslušenstvím za přefakturaci měsíčních poplatků za službu od operátora zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 19. 6. 2012 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, navrhl Český telekomunikační
úřad tomuto senátu rozhodnutí sporu o pravomoc podle ustanovení §1 odst. 1 písm. a) zákona
č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Teplicích o zaplacení částky
380 281 Kč s příslušenstvím vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 18 EC 1002/2010.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 10. 10. 2007 Smlouvu o poskytování
komunikačních služeb v mobilních sítích č. 07-02146 (dále též jen „smlouva“). Předmětem
smlouvy byl závazek žalobkyně poskytovat žalovanému komunikační služby v mobilních sítích
pro potřebu zaměstnanců společností Skupiny ČEZ a případně jejich rodinných příslušníků,
včetně pronájmu mobilních telefonů, SIM a zvýhodněného volání. Ve smlouvě se žalovaný
zavázal za poskytování služeb platit měsíčně žalobkyni cenu, která je složena ze dvou položek,
a to z měsíční ceny za pronájem mobilního telefonu ve vyúčtování fakturami uvedené
jako „Paušál mob. tel C – zam.“ a z přefakturace měsíčních poplatků za službu operátora
Telefónica O2 Czech Republic (nyní Telefónica Czech Republic, a. s.) ve vyúčtování fakturami
uvedené jako „Služby mobilního operátora“. Protože žalovaný porušil ustanovení smlouvy,
neboť v rozhodném období od 1. 10. 2007 do 31. 8. 2009 neplatil ceny služeb poskytovaných
žalobkyní a neuhradil vyúčtování fakturami v částce o celkové výši 380 281 Kč do data splatnosti,
a to ani na základě výzev žalobkyně, žalobkyně žalovanému smlouvu vypověděla. Návrhem
na vydání platebního rozkazu ze dne 1. 11. 2010 se u Okresního soudu v Teplicích domáhala,
aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 380 281 Kč
s příslušenstvím a přiznal jí náhradu nákladů soudního řízení.
Okresní soud v Teplicích elektronickým platebním rozkazem ze dne 18. 11. 2010,
čj. 18 EC 1002/2010 – 69, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 380 281 Kč s přísl.,
nebo aby podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Jelikož se platební rozkaz
nepodařilo doručit žalovanému, Okresní soud v Teplicích jej usnesením ze dne 23. 12. 2010,
čj. 18 EC 1002/2010 - 76, zrušil a řízení zastavil s tím, že po právní moci usnesení bude věc
postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu, zároveň rozhodl o nákladech řízení a o vrácení
soudního poplatku žalobkyni. V odůvodnění usnesení uvedl, že podle ustanovení §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozhoduje Český telekomunikační úřad spory
mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě
uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká
povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Soud vycházeje z citovaného
ustanovení zákona o elektronických komunikacích a z ustanovení §104 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dospěl k závěru, že projednání a rozhodnutí
předmětné věci brání nedostatek pravomoci soudu, neboť je založena pravomoc Českého
telekomunikačního úřadu (navrhovatele). Soud konstatoval, že rozhodování o nárocích
plynoucích z porušení povinnosti platit cenu za poskytnuté telekomunikační služby nepřísluší
soudu, nýbrž Českému telekomunikačnímu úřadu.
Český telekomunikační úřad poté podal zvláštnímu senátu návrh k rozhodnutí
negativního kompetenčního sporu. Podle navrhovatele žalobkyně dovozuje svůj nárok
na zaplacení dlužné částky ze Smlouvy o poskytování komunikačních služeb v mobilních sítích
ze dne 10. 10. 2007, uzavřené mezi žalobkyní (v době sjednání závazku pod obchodní firmou
ČEZnet, a. s.) a žalovaným. Předmětem této smlouvy dle jejího článku I bylo poskytování
komunikační služby v mobilních sítích; její součástí byl pronájem mobilního telefonu, SIM
a zvýhodněné volání pro potřebu zaměstnanců společností Skupiny ČEZ. Žalobkyně si v článku
I smlouvy vyhradila právo měnit ceník dle případných změn smlouvy s operátorem – společností
Telefónica O2 Czech Republic (nyní Telefónica Czech Republic, a. s.). V důsledku neplacení ceny
poskytovaných služeb žalovaným v období od 1. 10. 2007 do 31. 8. 2009 žalobkyně výpovědí
ukončila smlouvu.
Navrhovatel rovněž zrekapituloval předchozí procesní vývoj věci. Uvedl, že již dne
7. 12. 2011 podal zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu,
v němž odmítl svou kompetenci k rozhodnutí sporu v části týkající se povinnosti žalovaného
uhradit cenu za pronájem mobilních telefonů ve výši 5405 Kč. Zvláštní senát usnesením ze dne
20. 3. 2012, čj. Konf 99/2011 - 12, rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené
u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 18 EC 1002/2010, o zaplacení 5405 Kč
s příslušenstvím za pronájem mobilních telefonů, je soud. Usnesení Okresního soudu v Teplicích
ze dne 23. 12. 2010, čj. 18 EC 1002/2010 - 76, v rozsahu zastavení řízení o zaplacení 5405 Kč
s příslušenstvím za pronájem mobilních telefonů zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Navrhovatel po zvážení všech souvislostí odmítl svou kompetenci k rozhodnutí
tohoto sporu i ve zbylé části, tj. ve věci povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni částku
374 876 Kč včetně DPH s příslušenstvím z titulu úhrady za přefakturaci měsíčních poplatků
od operátora. Podle ustanovení §108 odst. 1 písm. g), §129 odst. 1, §64 a §2 zákona
o elektronických komunikacích a s odkazem na závěry judikatury zvláštního senátu (usnesení
ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9 a čj. Konf 72/2010 - 10) navrhovatel namítl nesplnění
podmínky osobnostního vymezení sporu. Ze smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným vyplývá,
že měsíční cena, kterou měl žalovaný hradit, je složena z ceny za pronájem mobilního telefonu
a z přefakturace měsíčních poplatků za službu od operátora Telefónica O2. Předmětem smlouvy
tedy není samotné poskytování služeb elektronických komunikací, nýbrž přenechání
či zprostředkování využívání těchto služeb poskytnutých žalobkyni společností Telefónica Czech
Republic, a. s. v rámci služby (bonusu) pro zaměstnance či jeho rodinného příslušníka.
V postavení účastníka ve smyslu §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
se podle navrhovatele nachází žalobkyně, poskytovatelem služeb (osobou vykonávající
komunikační činnost) je společnost Telefónica Czech Republic, a. s. O tom vypovídá
podle navrhovatele poslední věta článku I smlouvy, že „poskytovatel si vyhrazuje právo tento ceník měnit
dle případných změn smlouvy s operátorem Telefónica O2“ a skutečnost, že se poskytování služeb řídí
všeobecnými podmínkami a ceníkem společnosti Telefónica Czech Republic, a. s.
Navrhovatel uzavřel, že pravomoc Českého telekomunikačního úřadu je dána
pouze v případě sporů o otázkách souvisejících se samotným poskytováním služeb
elektronických komunikací, eventuálně o ujednáních na ně úzce navazujících; nárok z titulu
přefakturace měsíčních poplatků za službu od operátora přitom takovým ujednáním není. Český
telekomunikační úřad tedy není příslušným orgánem k rozhodnutí daného sporu ve výši
374 876 Kč včetně DPH s přísl., neboť se nejedná o cenu za službu elektronických komunikací
a žalobkyně není v tomto případě osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu zákona
o elektronických komunikacích. K rozhodování sporu i v této části má proto podle navrhovatele
pravomoc Okresní soud v Teplicích.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, je pozitivním kompetenčním sporem spor, ve kterém si jedna strana - zde orgán moci
výkonné a obecný soud [srov. §1 odst. 1 písm. a) cit. zákona] - osobuje pravomoc vydat
rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno
pravomocné rozhodnutí. Negativním kompetenčním sporem je spor, ve kterém jeho strany
popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
V dané věci popřel svou pravomoc Okresní soud v Teplicích, ovšem; rovněž navrhovatel
po postoupení věci svou pravomoc popírá i v části, jež se vztahuje ke sporu o zaplacení
částky za přefakturaci měsíčních poplatků ve výši 374 876 Kč s příslušenstvím. Jedná
se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný zvláštní senát
podle zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze zákona
o elektronických komunikacích (srov. §129 odst. 1 zákona) je výjimkou z pravomoci obecných
soudů rozhodovat spory vyplývající ze soukromoprávních vztahů (srov. §7 odst. 1 občanského
soudního řádu).
Zvláštní senát ve své předchozí rozhodovací činnosti vyslovil, že pravomoc navrhovatele
rozhodovat účastnické spory podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích
je založena naplněním osobního a věcného předpokladu (srov. usnesení zvláštního senátu ze dne
14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, www.nssoud.cz).
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní tehdy, vznikne-li spor
mezi osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů), a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Službou
elektronických komunikací se dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích rozumí
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů
po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb
v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou
služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami
elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají
zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory vznikne
tehdy, týká-li se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích
nebo na jeho základě; povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je základní povinností
účastníka, resp. uživatele veřejně dostupné služby, dle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích.
Zvláštní senát opakovaně rozhodoval o pravomoci v kompetenčních sporech,
v nichž se žalobce (dle obsahu spisu osoba odlišná od osoby poskytovatele služeb elektronických
komunikací) domáhal na povinné osobě plnění za služby elektronických komunikací.
Zvláštní senát přitom rozlišil situace, kdy nárok na plnění žalovanou osobou (zaplatit
cenu podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích) originárně vznikl osobě
vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
jakožto poskytovateli služeb elektronických komunikací a na žalobce (osobu odlišnou) přešel
teprve smluvním postoupením pohledávky (cessio voluntaria); v těchto případech zvláštní senát
rozhodl o pravomoci navrhovatele (Český telekomunikační úřad) s tím, že postoupením
pohledávky se její charakter nemění, neboť se nejedná o zánik dosavadního a vznik nového
závazkového vztahu, ale o změnu závazku v jeho subjektu, přičemž rozhodující je splnění
podmínek pravomoci navrhovatele v okamžiku vzniku tohoto závazku (srov. usnesení zvláštního
senátu ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009 - 12, www.nssoud.cz).
Oproti tomu rozhodl zvláštní senát o pravomoci soudu, pokud žalobce na základě
smluvního vztahu pouze umožnil žalovanému využít služeb elektronických komunikací
poskytnutých osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických
komunikacích, např. z důvodu sjednání výhodnější ceny za tyto služby mezi žalobcem
a poskytovatelem služby (srov. např. usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 12. 2010,
čj. Konf 59/2010 - 12, nebo ze dne 30. 3. 2011, čj. Konf 71/2010 - 12, www.nssoud.cz).
Zvláštní senát se v právě rozhodované věci nejprve zabýval tím, zda byl naplněn
osobní předpoklad podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Zkoumal proto,
zda byla žalobkyně ve vztahu k žalovanému poskytovatelem služby elektronických komunikací
- a tedy osobou vykonávající komunikační činnost ve smyslu zákona o elektronických
komunikacích.
Z předloženého soudního spisu zvláštní senát zjistil, že smluvní vztah žalobkyně
(jejího právního předchůdce) a žalovaného založila smlouva č. 07-02146 o poskytování
komunikačních služeb v mobilních sítích ze dne 10. 10. 2007, sjednaná jako inominátní smluvní
typ podle §269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Zvláštní senát v usnesení
ze dne 7. 5. 2010, čj. Konf 14/2010 - 8, publikovaném pod č. 2115/2010 Sb. NSS,
www.nssoud.cz, vyslovil pravidlo, že pro určení orgánu příslušného rozhodovat spory vzniklé
na základě smlouvy „není relevantní, jak byla předmětná smlouva formálně označena, nýbrž její skutečný
obsah“. Samotné sjednání smlouvy označené jako smlouva o poskytování komunikačních služeb
v mobilních sítích, byť i s poskytovatelem, který získá oprávnění vykonávat komunikační činnost
od navrhovatele, tedy automaticky nezakládá pravomoc navrhovatele rozhodovat spor.
Předmětem smlouvy bylo poskytování komunikační služby v mobilních sítích,
jejíž součástí byl pronájem mobilního telefonu, přefakturace hovorného a ostatní služby
od operátora pro potřebu zaměstnanců společnosti Skupiny ČEZ či jejich rodinných příslušníků.
Pokud jde o povahu poskytované služby, tedy, zda tato služba, kterou žalobkyně poskytla
žalovanému, je službou elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, ze smlouvy plyne, že žalobkyně umožnila žalovanému využít
službu „tarifní nastavení O2 Optimum Profi VPN – OP – 113,75 Kč/měs.“. Dále si vyhradila
právo měnit cenu v závislosti na změně smlouvy s operátorem Telefónica O2 Czech Republic,
a.s. (nyní Telefónica Czech Republic, a. s.). Výši měsíční ceny v části za poskytnutí komunikační
služby v mobilních sítích stanovila žalobkyně ve formě „přefakturace“ vyúčtování vystaveného
operátorem Telefónica O2 Czech Republic (srov. článek II. bod 1. smlouvy).
Pokud by žalovaný byl povinen plnit na účet komunikační společnosti Telefónica O2
Czech Republic), byť prostřednictvím žalobkyně, musel by předně mezi žalovaným
a touto společností existovat právní vztah. Zvláštnímu senátu však existence takového právního
vztahu z předloženého spisu, jak je výše pojednáno, nevyplynula.
Zvláštní senát proto při řešení kompetenčního sporu posuzoval pouze právní vztah
mezi žalobkyní a žalovaným. Ačkoliv je tento právní vztah podmíněn nezávisle existujícím
smluvním vztahem mezi žalobkyní a operátorem, není žalobkyně v nyní posuzované věci osobou
aktivně poskytující sjednané služby elektronických komunikací, neboť ona sama tyto služby
žalovanému neposkytuje, nýbrž jejich poskytnutí zajišťuje (zprostředkovává). Pokud by byl
smluvní vztah žalobkyně se společností Telefónica Czech Republic, a. s. ukončen, žalobkyně
nebude schopna za nezměněných okolností služby elektronických komunikací žalovanému
dále poskytovat či přenechávat k užívání.
V posuzovaném případě tedy žalobkyně není osobou vykonávající komunikační činnost
ve smyslu §7 zákona o elektronických komunikacích, neboť žalovanému služby elektronických
komunikací sama aktivně neposkytovala, ale pouze mu prodávala (přefakturovávala) služby, které
fakticky poskytovala společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s. (operátor). V posuzovaném
případě se proto nejednalo o poskytování služeb elektronických komunikací, nýbrž o určitý typ
tzv. dealerské smlouvy [uvedený smluvní typ není v českém právním řádu výslovně upraven,
ale v praxi se uzavírají tzv. dealerské smlouvy jako smlouvy nepojmenované (inominátní).
Předmětem dealerských smluv je závazek dealera zařídit za úplatu určitou obchodní záležitost
(zde: poskytnout možnost využívat služby elektronických komunikací), přičemž vystupuje
vlastním jménem a jedná na svůj účet (srov. Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kolektiv.
Obchodní zákoník. 12. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 1148)]. Spor mezi žalobkyní
a žalovaným tedy není sporem o zaplacení ceny za poskytnutou službu elektronických
komunikací ve smyslu §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, nýbrž sporem
vzniklým na základě soukromoprávního závazkového vztahu mezi žalobkyní a žalovaným.
V takovém případě není splněna podmínka osobnostního ani věcného vymezení sporu
podle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně v tomto případě
není poskytovatelem služeb elektronických komunikací a spor se netýká povinností uložených
na základě zákona o elektronických komunikacích (srov. navrhovatelem zmiňované usnesení
zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, č. j. Konf 54/2010 - 9).
Zvláštní senát se pro úplnost dále zabýval tím, zda nebyla ve věci založena rozhodovací
pravomoc navrhovatele podle §129 odst. 1 věta druhá zákona o elektronických komunikacích,
který stanoví, že „Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační
činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení
pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku“. O takovou situaci se v projednávané věci
v souvislosti se žalobkyní poskytnutými službami nejedná. Smyslem citovaného ustanovení
je zachování pravomoci navrhovatele k rozhodování sporů i tehdy, došlo-li ke změně subjektů
závazkového vztahu, aniž by se změnil jeho obsah. Vzhledem k tomu, že z již výše vyložených
důvodů mezi společností Telefónica Czech Republic, a.s. a žalovaným žádný právní vztah
nevznikl, nejsou ve věci naplněny podmínky ani pro aplikaci §129 odst. 1, věty druhé, zákona
o elektronických komunikacích.
Z uvedených důvodů zvláštní senát podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. vyslovil,
že věc, týkající se zaplacení částky 374 876 Kč s příslušenstvím za přefakturaci měsíčních
poplatků za službu od operátora, projedná a rozhodne soud podle §9 odst. 1 o. s. ř.
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně s rozhodnutím sporu
zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci
rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené
v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil
v uvedeném rozsahu usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 12. 2010,
čj. 18 EC 1002/2010 - 76.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního] i soudy. Dále bude
tedy Okresní soud v Teplicích pokračovat v řízení o celé podané žalobě ze dne 1. 11. 2010,
neboť v usnesení ze dne 20. 3. 2012, čj. Konf 99/2011-12, zvláštní senát již vyslovil,
že i k rozhodování o zaplacení částky 5405 Kč s příslušenstvím za pronájem a prodej mobilních
telefonů je příslušný soud.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. října 2012
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu