ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.4.2012:156
sp. zn. Nao 4/2012 - 156
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: Ministr
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněné: JUDr. J. W.,
zastoupená JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, v řízení o kárné
odpovědnosti soudního exekutora vedeném pod sp. zn. 14 Kse 6/2011, o námitce podjatosti,
takto:
Přísedící kárného senátu JUDr. Karel Urban je v y l o u č e n z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 6/2011.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal kárnou žalobu proti kárně obviněné pro kárné provinění podle §116
odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Kárně obviněná vznesla v podání ze dne 12. 1. 2012 námitku podjatosti proti přísedícímu
kárného senátu JUDr. Karlu Urbanovi. Svou námitku odůvodnila tím, že mezi ní a JUDr. Karlem
Urbanem probíhal v roce 2009 „mocenský boj“ o funkce v orgánech Exekutorské komory České
republiky (dále jen „Komora“). Tento „mocenský boj“, jehož iniciátorkou kárně obviněná nebyla,
nakonec vyvrcholil dne 25. 3. 2009 jejím odvoláním z funkce viceprezidentky Komory
a ustanovením JUDr. Karla Urbana do čela prezidia Komory. Podle názoru kárně obviněné
přitom její odvolání z funkce viceprezidentky Komory a předchozí kroky JUDr. Karla Urbana
směřující k tomuto odvolání proběhly nezákonně. Mezi kárně obviněnou a JUDr. Karlem
Urbanem se v důsledku této skutečnosti vytvořil vztah, který nelze označit za neutrální,
ale naopak za zcela antipatický. Povaha tohoto vztahu pak reálně z objektivního pohledu
zpochybňuje schopnost JUDr. Karla Urbana nestranně a nezávisle ve věci jednat a rozhodnout,
a to bez jakýchkoli předsudků vůči kárně obviněné, tedy nezaujatě.
JUDr. Karel Urban ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že se necítí podjatý s tím,
že důvody k podjatosti, které uvedla kárně obviněná, považuje za její subjektivní pocity.
Podle ust. §10 věta první zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
se na vyloučení člena senátu z projednávání a rozhodování věci se přiměřeně použije ustanovení
zvláštního právního předpisu. V poznámce pod čarou je pak odkaz na §8 s. ř. s.
Podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodnutí o vyloučení soudce (přísedícího) z důvodů uvedených v ust. §8 s. ř. s.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce (přísedícího) z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz např. nálezy Ústavného soudu
ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. I. ÚS 722/05, ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, či usnesení
ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3037/10 a ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3212/10).
Jde-li o důvody uvedené v ust. §8 odst. 1 první věta s. ř. s., může poměr k věci vyplývat
především z přímého právního zájmu soudce (přísedícího) na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, ale také vztahem přátelským či antagonistickým.
Může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Nestrannost soudce (přísedícího) je přitom především subjektivní psychickou kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce (přísedícího) k projednávané věci v širším smyslu
(zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.). O ní je
schopen relativně přesně referovat pouze soudce sám, a proto je obtížné jeho vnitřní rozpoložení
objektivně přezkoumat. Z tohoto důvodu je potřeba kategorii nestrannosti soudce vnímat šíře,
také v rovině objektivní.
Ústavní soud k tomu již v minulosti několikrát judikoval, že „ vyloučení soudce z projednávání
a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít
pochybnost o jeho nepodjatosti (srov. nález sp. zn. I. ÚS 167/94; Sb NU ÚS, svazek 6, nález č. 127),
na straně druhé vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená,
že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto; nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních
pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z hmotněprávního rozboru skutečností, které k těmto
pochybnostem vedou“ [nález sp. zn. I. ÚS 722/05 ze dne 7. 3. 2007 (N 42/44 SbNU 533)].
K obdobným závěrům opakovaně dospěl také Nejvyšší správní soud, např. usnesení NSS
ze dne 11. 11. 2010, č. j. Nao 97/2010 – 132 nebo ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68.
K dané problematice Ústavní soud také vyslovil, že k „vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy soudce je současně na straně
účastníka řízení či svědka, resp. když by v řízení mohl být dotčen na svých právech; shodně to platí, že soudce má
k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti
[…] S přihlédnutím k výše uvedeným ilustrativním důvodům pro vyloučení je třeba dle názoru Ústavního soudu
posoudit vztah soudce k věci nebo účastníkům, příp. jejich zástupcům, v daném případě současně ze dvou vzájemně
se prolínajících hledisek, a to jaká je povaha tohoto vztahu a zda se jedná o zjevně intenzivní (např. bezprostřední,
určitým způsobem individualizovaný) vztah.“ [viz citovaný nález sp. zn. I. ÚS 722/05, dále nález
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01 (N 98/23 SbNU 11), obdobně nálezy
ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3037/10 a ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. III. ÚS 1944/08].
V usnesení ze dne 2. 12. 2010, sp. zn. III. ÚS 3212/10, ve kterém se zabýval námitkou
podjatosti soudce v trestním řízení, Ústavní soud uvedl, že příslušná úprava vyloučení soudců
z rozhodování „směřuje k tomu, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, jehož nestrannost nebude ovlivněna tím,
že má sám osobní (pohnutkami osobního rázu motivovaný) zájem na výsledku […] řízení […] Poměr vyloučené
osoby k věci musí mít tedy zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem,
podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.“
S ohledem na výše uvedené lze soudce (přísedícího) vyloučit z projednávání a rozhodnutí
přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Kárně obviněná spatřuje důvod podjatosti v tom, že v minulosti měla s JUDr. Karlem
Urbanem profesní spor, v důsledku čehož mezi nimi není neutrální vztah. Tato její tvrzení
přísedící JUDr. Karel Urban sice popřel, ale pouze v obecné rovině bez jakékoliv konkretizace.
Existují zde tedy okolnosti, které vyvolávají pochybnosti o schopnosti přísedícího rozhodovat
ve věci kárně obviněné nestranně, s ohledem na jejich osobní vztah, a to je důvodem pro postup
podle ust. §8 s. ř. s.
Proto z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud Nejvyšší správní soud rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu