ECLI:CZ:NSS:2012:NAO.67.2012:34
sp. zn. Nao 67/2012 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
zastoupený Mgr. Petrem Hegarem, bytem Zahrádkářská 167, 742 85 Vřesina, adresa pro
doručování: Horymírova 2972/30, 700 30 Ostrava - Zábřeh, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 5. 4.
2012, č. 271/2012, o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karly
Cháberové,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Ad 8/2012.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 4. 5. 2012 u Městského soudu v Praze se žalobce domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým ministr vnitra zamítl jeho odvolání proti rozhodnutí
ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne
15. 11. 2011, č. j. OSZ-143602-14/V-Že-2011. Citovaným rozhodnutím byl žalobci přiznán
výsluhový příspěvek z celkové doby rozhodné pro nárok na výsluhový příspěvek v rozsahu 22
roků podle §157, §158, §165 a §166 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.
Podáním doručeným městskému soudu dne 28. 6. 2012 namítl žalobce podjatost
soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karly Cháberové v souvislosti s její údajnou
komunistickou minulostí. Podjatost jmenované soudkyně žalobce odvozoval od jeho rodinných
vazeb, neboť otec manželky žalobce byl perzekuován komunistickou mocí; jako soukromému
zemědělci mu byl likvidován veškerý zemědělský majetek. Žalobce dodal, že po zkušenostech
s rozhodováním soudců v době předrevoluční, kdy jedinec neměl prakticky žádnou možnost
domáhat se svých práv v řízení proti státu a chráněny byly pouze zájmy státní, nemá důvěru
v nestrannost jmenované soudkyně, neboť ta může být popsaným způsobem rozhodování nadále
ovlivněna. Ke zmíněné domněnce přiměl žalobce i postup soudkyně JUDr. Cháberové
v jiné právní věci žalobce vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 298/2011,
v níž rozhodla bez jednání, na němž žalobce trval, aniž by ve věci prováděla dokazování. Žalobce
dále podotkl, že je mu upíráno právo na zákonného soudce, neboť jeho věci neúměrně často
napadají do senátu, jemuž předsedá právě JUDr. Cháberová.
Soudkyně JUDr. Cháberová k námitce podjatosti vznesené žalobcem podala dne
14. 8. 2012 vyjádření (na č. l. 29), v němž uvedla, že nemá žádný vztah k věci ani k účastníkům
řízení a že žádným způsobem nemůže ovlivňovat způsob přidělování věcí do jednotlivých senátů.
Následně byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o námitce
podjatosti podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
Podle prvého odstavce ustanovení §8 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci,
kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost
a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou
z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1
Ústavy).
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána soudu příslušnému
a přikázána soudu, resp. soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně
závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003-16, dostupné na www.nssoud.cz).
Žalobce námitku podjatosti soudkyně JUDr. Karly Cháberové založil na skutečnosti,
že s ohledem na její dřívější členství v KSČ a jeho rodinné zázemí, je zpochybněna nezávislost
a nestrannost jmenované soudkyně při rozhodování o věcech žalobce.
Nestrannost soudce se zkoumá jednak ze subjektivního a jednak z objektivního hlediska.
Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní
naproti tomu svědčí o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující jakékoliv legitimní
pochybnosti v tomto ohledu.
V dané věci bylo subjektivní stanovisko žalobce skutečně podnětem k tomu,
aby se Nejvyšší správní soud podjatostí soudkyně JUDr. Cháberové zabýval. Subjektivní náhled
uvedené soudkyně, jak vyplývá z jejího vyjádření, svědčí o tom, že se za podjatou v souzené věci
nepovažuje.
V rovině obecné Nejvyšší správní soud takto formulovanou výhradu ke způsobilosti
soudce rozhodovat odmítl jako nepřípustně paušalizující a tedy nezpůsobilou založit důvodnost
podjatosti soudce. Jak již bylo výše konstatováno, podjatost znamená osobní vztah soudce
k účastníkům řízení (jejich zástupcům), či k předmětu řízení, jehož existence by mohla
zpochybnit objektivitu jeho rozhodování. Bývalé členství v politické straně (včetně KSČ) však
bez dalšího není způsobilé takovou pochybnost založit.
Nejvyšší správní soud se již dříve v obdobných případech opakovaně vyslovil v tom
smyslu, že rozhodování soudce je výsledkem nejen jeho odborných znalostí a dovedností
vykládat a používat právní předpisy, nýbrž že se v něm též promítají jeho životní hodnoty,
zkušenosti a postoje. Konkrétně pro vstup do KSČ byly v každém individuálním případě dány
zcela konkrétní pohnutky. Pokud by soud tyto pohnutky chtěl s odstupem časem hodnotit, musel
by se zabývat konkrétními okolnostmi jednotlivých případů, což mu nepřísluší. V usnesení ze dne
25. 1. 2011, č. j. Nao 7/2011-25, se zdejší soud vyslovil v tom smyslu, že „takovéto hodnocení spadá
spíše do oblasti morálky než práva a [soud] odmítá si osobovat právo takového paušalizujícího posuzování.
Samotné členství soudce v KSČ před rokem 1989 totiž a priori nediskvalifikuje z rozhodovací činnosti soudu.
Jeho případná podjatost proto nemůže být založena pouze touto skutečností, nýbrž musí k ní přistoupit
skutečnosti další, mající relevanci pro konkrétní rozhodovaný případ a spočívající ve vztahu k účastníkům řízení
či jeho předmětu“.
Žalobce nicméně vůči shora jmenované soudkyni městského soudu uplatnil i námitky
konkrétní. Namítl především, že lze u této soudkyně předpokládat negativní vztah k němu, jako
k účastníkovi řízení, přičemž konkrétně poukázal na své rodinné vazby, kdy otec jeho manželky
byl soukromý zemědělec, kterému byl po roce 1957 likvidován veškerý zemědělský majetek.
Nejvyšší správní soud i Ústavní soud konstantně judikují, že poukaz na členství určitého
soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 není sám o sobě důvodem k jeho vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci. K tomu, aby byla založena podjatost soudce pro jeho bývalé členství v KSČ,
by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci. Jak uvedl Ústavní soud
např. v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09, http://nalus.usoud.cz: „prosté členství
v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce
(např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím
k jeho jedinečným okolnostem.“
V této souvislosti lze odkázat v plném rozsahu i na usnesení zdejšího soudu ze dne
9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011-208, www.nssoud.cz, v němž se soud zabýval dopady nálezu
Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10 ze dne 15. 11. 2010 (N 223/59 SbNU 217). Nejvyšší
správní soud v citovaném usnesení zdůraznil, že Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 517/10
na několika místech rozlišil mezi společenskou diskusí o otázkách spojených s minulostí
a současností české justice a rozhodováním o námitkách podjatosti soudců (např. bod 39).
I v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že vliv členství soudce v KSČ na jeho nestrannost
a nezávislost je třeba posuzovat nikoliv paušálně, ale „případ od případu“ (bod 23), a že účastník
řízení musí „ohledně každého soudce, jehož podjatost namítá, uvést konkrétní skutečnosti,
pro něž má za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen“ (bod 67 nálezu Ústavního soudu ze dne
15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, dostupného na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy
ve vztahu k rozhodování o námitkách podjatosti soudců v zásadě setrval na závěrech předchozí
(výše rekapitulované) judikatury. Uvedl sice, že jedním z důvodů, pro něž je nutno poskytovat
informace o členství soudců v KSČ, je to, že daná skutečnost může založit podjatost soudce
v určitých věcech. Zároveň však dodal, že posouzení takové podjatosti se musí řídit stejnými
kritérii, jako posuzování podjatosti z jiných důvodů; i v tomto případě je tedy třeba zkoumat, zda
vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že tento nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
V nyní posuzované věci žalobce namítl, že s ohledem na jeho rodinné vazby
lze pochybovat o nepodjatosti soudkyně JUDr. Cháberové, jež byla členkou KSČ. Žádný jiný
konkrétní důvod pro námitku podjatosti vůči ní nevznesl.
Nejvyšší správní soud tak dále zkoumal poměr jmenované soudkyně k projednávané věci.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím
výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům - kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů - mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
V projednávané věci však žádný z těchto důvodů ze spisového materiálu nebyl zjištěn.
Nelze dovodit, že by soudkyně jakýmkoliv způsobem žalobce znevýhodňovala právě
pro jeho rodinné vazby. Ani sama soudkyně si není vědoma přímého poměru k věci nebo
k účastníkovi, jak vyplývá z jejího vyjádření k námitce podjatosti. Jmenovaná soudkyně výslovně
uvádí, že k projednávané věci ani k účastníkům žádný osobní vztah nemá a nejsou jí známy žádné
okolnosti, které by ji z projednávání a rozhodnutí věci vylučovaly.
Žalobce ve svém podání ze dne 26. 6. 2012 rovněž namítal, že dřívější rozhodnutí
soudkyně JUDr. Cháberové v jiné věci žalobce vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 6 A 298/2011 je nezákonné a neobjektivní; tato nesprávnost pramení údajně
z toho, že jmenovaná soudkyně je negativně ovlivněna způsobem rozhodování před rokem 1989
a není se od něj schopna odprostit a nalézat objektivní pravdu.
K tomu lze poznamenat, že z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti
v této věci klíčový význam ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., věta třetí, podle níž důvodem k vyloučení
soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v
jiných věcech. Uvedená námitka žalobce nemůže být shledána důvodnou, neboť okolnosti
spočívající v postupu a rozhodování soudkyně JUDr. Cháberové v jiné věci žalobce nemohou být
důvodem pro její vyloučení. Jak Nejvyšší správní soud poznamenal v usnesení ze dne 22. 7. 2009,
č. j. Nao 48/2009-162, dostupném na www.nssoud.cz, „[d]řívější rozhodování soudců,
které se autoritativně vyslovilo k právům a povinnostem žalobkyně, nezpůsobuje jejich podjatost, jakkoli mohlo
být pro žalobkyni nepříznivé. Právě v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost, a nesouhlas
žalobkyně s právními závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný.
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), event. ústavní
stížnost, nikoli námitka podjatosti“. K tvrzením žalobce obecně zpochybňujícím nezávislost
a nestrannost jmenované soudkyně, je zdejší soud nucen konstatovat, že jde toliko o znevažující
a až difamující výroky, z nichž pro potřeby rozhodování o námitce podjatosti nelze ničeho
vytěžit. Fakticky jde toliko o osobní pocit žalobce, vyjadřující jeho hodnotové postoje,
k nimž se Nejvyšší správní soud nehodlá jakkoliv vyjadřovat (obdobně srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 2. 2011, č. j. Nao 10/2011-63, www.nssoud.cz).
Nejvyšší správní soud k pochybnostem žalobce ohledně řádného způsobu přidělování
věcí Městským soudem v Praze nad rámec dodává, že případné podněty proti způsobu
přidělování věcí do jednotlivých senátů městského soudu lze adresovat Ministerstvu
spravedlnosti. To je orgánem státní správy soudů, které podle §123 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů,
sleduje postup vrchních, krajských a okresních soudů při tvorbě a změnách rozvrhu práce,
vydané rozvrhy práce, jakož i rozdělování věcí podle rozvrhu práce.
Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudce, a jiné skutečnosti žalobce netvrdí, rozhodl Nejvyšší
správní soud, že soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová není vyloučena
z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 Ad 8/2012.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. října 2012
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu