ECLI:CZ:NSS:2013:1.AS.119.2013:14
sp. zn. 1 As 119/2013 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2012, č. j. 1312/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2013, č. j. 6 A 9/2013 – 33, ve znění usnesení
ze dne 15. 10. 2013, č. j. 6 A 9/2013 – 42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 5. 2012,
č. j. 1312/12, jímž byl žalobci určen advokát Mgr. Luboš Komůrka podle §18 zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii. Usnesením ze dne 17. 1. 2013, č. j. 6 A 9/2013 – 17, městský soud
vyzval žalobce k úhradě soudního poplatku za podanou žalobu. Žalobce podáním ze dne
28. 11. 2013 požádal o osvobození od soudních poplatků. Tvrzený nedostatek prostředků
a sociální poměry doložil čestným prohlášením, jehož obsahem jsou, kromě základních osobních
údajů, též skutečnosti o způsobu bydlení („nenájemní nevlastnické, samostatná domácnost“),
o nulové výši zdanitelných příjmů, o výši nezdanitelných příjmů, které činí přes tři tisíce korun
měsíčně, dále údaj o plné invaliditě, výši peněžních závazků, které činí dle žalobce tisíce,
o nenarušené způsobilosti zcizovat, o úvěrové bonitě -2, dále o skutečnosti, že je příjemcem
příspěvku na živobytí, jeho majetkem je elektronický psací stroj, digitální televizor a paměťový
záznamník, ke svým výdajům uvedl stravu, tisk, jízdné, papír a DPH.
[2] Městský soud usnesením ze dne 30. 9. 2013, č. j. 6 A 9/2013 – 33, žalobci osvobození
od soudních poplatků nepřiznal. V odůvodnění odkázal na §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), který upravuje podmínky osvobození od soudních
poplatků. Ačkoliv majetkové poměry žalobce odůvodňují dle městského soudu osvobození
od soudních poplatků, nelze mu toto osvobození přiznat, jelikož podanou žalobu je třeba
považovat za zjevně neúspěšný návrh. Žalobce totiž polemizuje pouze s podmínkami, které
pro určení advokáta plynou přímo ze zákona, a jimiž by proto musela být vedena a omezena
činnost jakéhokoliv advokáta, jenž by byl žalobci určen.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[3] Žalobce napadl v záhlaví označené usnesení krajského soudu včasnou kasační stížností.
Namítal, že odůvodnění soudních rozhodnutí není závazné a nelze odkazovat na judikáty, které
se netýkají věci samé. Soud mylně uvádí, že žalovaná žalobci plně vyhověla – výrok rozhodnutí
je neurčitý (není uvedeno evidenční číslo advokáta), byl určen advokát se vzdáleným sídlem,
vymezení služeb bylo vadné. Dále závěr soudu, že advokát může po žalobci žádat náhradu
hotových výdajů, protože dle zákona je osvobozen pouze od úhrady odměny, vytváří v případě
povinnosti hradit cestovné advokátu ze vzdáleného sídla překážku právní pomoci. Výrok nemá
oporu v podkladech, neboť žalobce nežádal osvobození od všech soudních poplatků, nýbrž
pouze od jednoho. Městský soud rovněž žalobce nesprávně poučil, neboť kasační stížnost proti
dočasnému rozhodnutí není přípustná (k tomu odkázal na věc předloženou rozšířenému senátu
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 3 As 125/2012). Závěrem žalobce namítl podjatost
všech soudců druhého senátu Nejvyššího správního soudu, neboť projednávaná věc se týká
přezkumu věci pod sp. zn. 2 As 56/2012. žalobce navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené
usnesení městského soudu zrušil.
[4] Žalovaný se v poskytnuté lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla
podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout
pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení žalobce advokátem v řízení o kasační stížnosti,
protože předmětem posouzení je rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.
Požadavek, aby žalobce dostál těmto povinnostem, by vedl k řetězení téhož problému,
což by popíralo smysl samotného řízení o této kasační stížnosti a nesvědčilo by ani zásadě
hospodárnosti a rychlosti řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2012,
č. j. 4 Ads 66/2012 – 22; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná
na www.nssoud.cz).
[8] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem
je zejména ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým
dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních
poplatků je zařazen v §36 odst. 3 s. ř. s. Z dikce §36 odst. 3 s. ř. s. především vyplývá,
že účastník může být osvobozen od soudních poplatků při současném splnění těchto
tří předpokladů: 1) podá žádost o osvobození od soudních poplatků, 2) podaný návrh
(na zahájení řízení) není zjevně neúspěšný, 3) doloží nedostatek prostředků. V daném případě
stěžovatel požádal o osvobození od soudních poplatků, tím je splněn první předpoklad.
Z napadeného rozhodnutí městského soudu vyplývá, že městský soud dospěl k závěru, že i třetí
předpoklad, tedy doložení nedostatku prostředků, byl v případě žalobce naplněn. Městský soud
však dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyla naplněna zákonná podmínka osvobození
od soudních poplatků spočívající v tom, že podaný návrh na zahájení řízení není zjevně
neúspěšný.
[9] Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. stanovuje, že „dospěje-li však soud k závěru, že návrh
zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost odmítne“. Soud takto postupuje v situaci,
kdy již ze samotných skutkových tvrzení a argumentů žadatele obsažených v návrhu je zcela
zřejmé, že mu ve věci nemůže být vyhověno. Nejvyšší správní soud si je vědom toho,
že odmítnutím návrhu na osvobození od soudního poplatku může dojít k vážnému omezení
práva účastníka na soudní ochranu, avšak na druhou stranu výhoda spočívající v osvobození
od soudních poplatků může být účastníku poskytnuta pouze při současném naplnění zákonem
stanovených podmínek. V posuzovaném případě žalobce svou žalobou vůbec nebrojí
proti výrokům napadených rozhodnutí, kterými bylo žalobci v plném rozsahu vyhověno,
neboť mu byl ustanoven k bezplatnému právnímu zastoupení jím požadovaný advokát. Žalobce
se brání pouze proti upřesňujícímu vysvětlení a zákonným citacím o jednotlivých aspektech
zastupování ustanoveným advokátem. Nejvyšší správní soud se tedy ztotožňuje se závěrem
městského soudu, že podaná žaloba zjevně nemůže být úspěšná, neboť napadá rozhodnutí, jímž
bylo věcně žalobci v plném rozsahu vyhověno. Dále je žaloba zjevně nedůvodná, neboť
nenapadá konkrétní zásah do svého práva, avšak pouze text upozornění na zákonnou úpravu
v oblasti poskytování advokátních služeb.
[10] Důvodné nejsou ani další kasační námitky žalobce. Osvobodit lze podle zákonné úpravy
pouze od všech soudních poplatků (viz §36 odst. 3 s. ř. s.) nikoliv jen od jednoho, jak se zcela
mylně domnívá žalobce. K pochybení nedošlo ani v rámci poučení: podle dosavadní judikatury
Nejvyššího správního soudu je proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků přípustná
kasační stížnost; nejedná se tedy o rozhodnutí dočasné, jak tvrdí žalobce. Na tom nic nemění
skutečnost, že rozšířenému senátu zdejšího soudu byla k řešení předložena otázka zpochybňující
přípustnost kasační stížnosti proti takovému usnesení. Teprve rozhodnutí rozšířeného senátu
může dosavadní judikaturu změnit; do té doby ovšem přípustnost kasační stížnosti nemůže
být vůbec předmětem diskuse. Námitkou podjatosti soudců druhého senátu se soud nezabýval –
žádný ze soudců druhého senátu se na projednání a rozhodování této věci nepodílel. V souladu
s judikaturou zdejšího soudu přitom nemá význam rozhodovat o námitce podjatosti směřující
proti soudcům, kteří se nemají účastnit rozhodování ve věci (k tomu srov. např. usnesení zdejšího
soudu ze dne 14. 6. 2012, č. j. Nao 44/2012 – 19).
[11] Zbývající žalobcovy stručné a zcela obecné námitky, například tvrzení, že odůvodnění
soudních rozhodnutí není závazné a že nelze odkazovat na judikáty, které se netýkají věci samé
apod., nejsou vůbec způsobilé k tomu, aby byly jakkoliv samostatně posouzeny, či aby přispěly
k posouzení důvodnosti námitek jiných. Nejvyšší správní soud se jimi proto nezabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Žalobce tedy se svými námitkami neuspěl; jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod
pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.), zamítl kasační
stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalovanému
pak v řízení o kasační stížnosti žádné účelně vynaložené náklady nad rámec běžné činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu