ECLI:CZ:NSS:2013:4.ADS.124.2012:44
sp. zn. 4 Ads 124/2012 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: T. R.,
zast. JUDr. Stanislavem Grossem, advokátem, se sídlem Sokolovská 24/37, Praha 8,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012, č. j. 17
Cad 107/2008 – 254,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Návrh žalobkyně na změnu ustanoveného zástupce se zamítá .
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Ustanovenému zástupci JUDr. Stanislavu Grossovi, advokátovi, se sídlem
Sokolovská 37/24, Praha 8, se p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada
hotových výdajů ve výši 968 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Náklady právního zastoupení žalobkyně
nese stát.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 4. 9. 2008, č. j. 505 224 334 (dále též „napadené rozhodnutí“),
žalovaná zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení
§38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní
správy sociálního zabezpečení ve Frýdku – Místku ze dne 21. 8. 2008 není žalobkyně plně
invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost
soustavné výdělečné činnosti pouze o 50%, a žalobkyně tak nedosáhla zákonem požadované
hodnoty 66%, tudíž nesplnila zákonné předpoklady pro přiznání plného invalidního důchodu.
Žalobkyni bylo dále sděleno, že ji bude nadále vyplácen částečný invalidní důchod.
[2] Žalobkyně prostřednictvím žalované proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou
ze dne 2. 11. 2008, ve které tvrdila, že utrpěla pracovní úraz v roce 1974 a že v jeho důsledku je
její zdravotní stav velmi nepříznivý. Přitom poukazovala na to, že v roce 1978 získala průkaz TP
a průkaz ZTP v roce 2003, a na údajné zmatečnosti v předchozím řízení před žalovanou,
kdy jí měl být invalidní důchod nejprve odňat a následně zpětně přiznán na základě údajného
úrazu z roku 2000. Žalobkyně napadala skutečnost, že nejprve byl její zdravotní stav (páteřní
onemocnění) posouzen jako kořenová léze, následně jako kořenový syndrom. Žalobkyně tvrdila,
že v minulosti došlo k manipulacím s jejími podáními a požadovala ustanovení zástupce.
[3] Usnesením ze dne 5. 1. 2009, č. j. 17 Cad 107/2008 – 20, Krajský soud v Ostravě
postoupil věc Městskému soudu v Praze. Městský soud v Praze s postoupením věci vyslovil
nesouhlas, o němž rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 5. 2009,
č. j. Nad 12/2009 – 29, tak, že místně příslušným je Krajský soud v Ostravě.
[4] Krajský soud v Ostravě v řízení vyžádal posudek od Posudkové komise Ministerstva
práce a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě, ze dne 29. 10. 2009, č. j. 2009/2066-OS,
podle kterého rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně
je bolestivý páteřní syndrom při degenerativních změnách a stavu po úrazech páteře
s recidivujícími projevy nervového a svalového dráždění prokázanými EMG, s insuficiencí
svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu. Tento stav posudková
komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b) přílohy č. 2 k vyhl.
č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „vyhláška č. 284/1995“), s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ve výši 40%, tj. ve střední hodnotě s ohledem k ostatním zdravotním postižením žalobkyně.
Částečná invalidita vznikla dle posudkové komise v souvislosti s úrazem z roku 1974. Žalobkyně
proto podle posudkové komise nebyla schopná práce fyzicky náročné, s přetěžováním páteře,
nošením a zvedáním těžkých břemen, ve výškách, ale byla schopna práce fyzicky nenáročné
s výše uvedeným omezením. Posudková komise dále zjistila, že žalobkyně trpí močovou
inkontinencí, WPW syndromem (syndromem preexcitace) s paroxysmální supraventrikulární
tachykardií, stavem po virové hepatiditě s persistující hepatitidou, chronickou pankreatitidou
a eufuknční nodózní strumou.
[5] Na jednání soudu nařízeném na 10. 2. 2010 žalobkyně tvrdila, že posudek se nevypořádal
s tím, že v letech 1992 a 2000 u ní byla opakovaně konstatována kořenová léze, a že posudek
špatně hodnotí její úrazy v letech 1969 a 1974.
[6] Usnesením ze dne 15. 3. 2010, č. j. 17 Cad 107/2008 – 55, Krajský soud v Ostravě
nově ustanovil žalobkyni jako zástupce JUDr. Stanislava Grosse, advokáta. Zároveň zprostil
JUDr. Karla Sochora, advokáta, předchozího zástupkyně žalobkyně, povinnosti ji zastupovat.
[7] Krajský soud v Ostravě si opatřil doplnění posudku Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, pracoviště v Ostravě, ze dne 30. 3. 2010, č. j. 2010/781-OS. Posudková komise
uvedla, že při vypracování předchozího posudku vycházela z časově nejbližší objektivizace
zdravotního stavu žalobkyně. Kořenová léze nebyla jednoznačně prokázána klinickým ani EMG
vyšetřením, neboť podle zprávy „nález nemá charakter míšní léze, nelze však vyloučit případné
radikulární změny v oblasti kořene L4 a L5 vpravo“. Proto posudková komise zdravotní stav
žalobkyně hodnotila jako bolestivý páteřní syndrom (tj. seskupení příznaků charakterizujících
určitou chorobnou jednotku). Posudková komise vzhledem k dlouhému časovému odstupu
nepřezkoumávala EMG nálezy a posudky z minulých let. Posudková komise proto konstatovala,
že se jedná o částečnou invaliditu, nikoli o úplný výpadek pracovních funkcí žalobkyně.
[8] Proti posudku ze dne 30. 3. 2010 žalobkyně brojila přípisem ze dne 3. 4. 2010,
v němž tvrdila, že posudky zatajují značné poškození obratle L1, což dle žalobkyně dokládá
kořenovou lézi, jež byla podle žalobkyně několikrát potvrzena i vyšetřením EMG.
Pokud by žalobkyně podstoupila vyšetření EMG již v roce 1974 ihned po úrazu, bylo by jistě její
postižení kvalifikováno jako kořenová léze.
[9] Usnesením ze dne 20. 5. 2010, č. j. 17 Cad 107/2008 – 72, Krajský soud v Ostravě
nezprostil JUDr. Stanislava Grosse povinnosti zastupovat žalobkyni v tomto řízení.
Toto usnesení bylo napadeno kasační stížností žalobkyně, která byla zamítnuta rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2010, č. j. 6 Ads 86/2010 – 136.
[10] K námitkám žalobkyně o neúplnosti posudku Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, detašované pracoviště v Ostravě, si Krajský soud v Ostravě opatřil další
doplnění posudku od téže posudkové komise ze dne 17. 6. 2010, č. j. 2010/1708-OS,
podle kterého posudková komise vzala v potaz výsledky vyšetření MR celé páteře z roku 2008,
včetně EMG vyšetření ze srpna 2008. Uvedla, že v dokumentaci není založen výsledek
rentgenologického vyšetření bederní páteře, a proto se nemůže vyjádřit ke stupni snížení
1. bederního obratle, avšak z ostatních zobrazovacích a EMG vyšetření (včetně MEP) nevyplývají
významnější známky útlaku nervových struktur, které by měly vliv na postižení funkce
pohybového ústrojí. Snížení obratle samo o sobě podle posudkové komise nemá pro posouzení
invalidity v tomto případě význam, neboť je nutno vycházet z funkčního nálezu. Ani snížení
1. bederního obratle cca o 1, jak udává žalobkyně, by nevedlo k uznání plné invalidity.
[11] S posudkem ze dne 17. 6. 2010 vyslovila žalobkyně nesouhlas podáním ze dne
24. 6. 2010, v němž rozporovala složení posudkové komise a tvrdila, že tytéž osoby ji
v minulosti dokonce neuznaly ani jako částečně invalidní. Posudkové hodnocení považovala
za sporné, neboť se pouze odvolává na EMG vyšetření provedené MUDr. V., přičemž podle
vyšetření z roku 2008 se u ní jedná o kořenové léze. Žalobkyně se odvolávala na další lékařské
zprávy, předchozí vyšetření a skutečnost, že její zdravotní stav má být posuzován odborným
konziliem. Veškeré předchozí zprávy hovoří dle žalobkyně o tom, že se jedná o těžkou, masivní,
výraznou či hrubou poruchu statodynamiky celé páteře. Posudek se měl kořenovou lézí, která je
dle žalobkyně neléčitelná, řádněji zabývat. Žalobkyně si stěžovala, že ji v minulosti byl nesprávně
nepřiznán příspěvek na auto, a popisovala své obtíže při každodenním dojíždění do zaměstnání.
Žalobkyně v neposlední řadě napadala novou právní úpravu regulující invalidní důchod. Vyslovila
přesvědčení, že by dnešní posuzování invalidity mělo přihlédnout k době, kdy se stal pracovní
úraz (v jejím případě v roce 1974), neboť možnosti dnešní medicíny jsou podstatně lepší, přičemž
ale žalobkyně tyto možnosti z důvodu značného odstupu od jejího úrazu nemůže adekvátně
využít. K nesprávnému posouzení v jejím případě nadto došlo již v 70. letech po prodělaném
pracovním úrazu a následně po roce 2000, kdy jí byl nejprve invalidní důchod odebrán, aby ji byl
poté opětovně přiznán.
[12] Krajský soud v Ostravě si za této situace vyžádal revizní posudek od Posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Hradci Králové, ze dne 11. 11. 2011,
č. j. 2011/1704-HK, který u žalobkyně diagnostikoval bolesti zad krční, hrudní a bederní páteře
při degenerativních a poúrazových změnách s prokázaným lehkým až středně těžkým postižením
kořene v oblasti L5/S1 oboustranně dle EMG vyšetření, klinicky s poruchou statodynamiky
páteře, s poruchou citlivosti v dermatomu L5 a oslabením extenze palce oboustranně,
stav po kompresivní zlomenině těla bederního obratle Th12, L1 a lehkém vpáčení horní krycí
plochy obratle L4 ze dne 24. 4. 1974, bez prokázaného kořenového kompresivního syndromu
v této lokalizaci, WPW syndrom (syndrom preexcitace) s paroxysmální supraventrikulární
tachykardií, chronickou pankreatitidu dle anamnézy na dietě, inkontinci močovou dle anamnézy
a stav po virové infekční hepatitidě v roce 1981, hepatopatie. Za rozhodující příčinu dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu posudek určil bolesti zad krční, hrudní a bederní páteře
při degenerativních a poúrazových změnách s prokázaným lehkým až středně těžkým postižením
kořene v oblasti L5/S1 oboustranně dle EMG vyšetření, klinicky s poruchou statodynamiky
páteře, s poruchou citlivosti v dermatomu L5 a oslabením extenze palce oboustranně.
Toto zdravotní postižení posudková komise podřadila pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3,
písm. c) [zjevně se jedná o chybu, neboť v závěru hovoří o písm. b)] přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40%,
přičemž tuto hodnotu posudková komise zvolila s ohledem na charakter a průběh základního
onemocnění se zhodnocením ostatních posudkově významných zdravotních postižení
u žalobkyně s ukončeným středoškolským vzděláním. Pro navýšení procentní míry poklesu
posudková komise neshledala opodstatnění, a dodala, že se nejedná o postižení podle přílohy
č. 3 a 4 vyhlášky č. 284/1995 (tedy postižení značně ztěžující obecné životní podmínky
ani postižení, které by žalobkyni umožňovalo výdělečnou činnost jen za zvlášť ulehčených
pracovních podmínek). Posudková komise učinila žalobkyni pracovní rekomandaci,
podle které může vykonávat lehkou fyzickou práci bez nošení a zvedání těžkých břemen,
převážně sedavého charakteru s možností změny pracovní polohy, s vyloučením dlouhých
pochodů a stání, bez nadměrného přetěžování dolních končetin, v klimaticky vhodném prostředí
a s možností dodržovat pravidelnou životosprávu, pro uváděné opakované kolapsové stavy
s vyloučením prací se zvýšeným rizikem úrazu. Vzhledem k věku žalobkyně nepovažovala
posudková komise rekvalifikaci za účelnou, žalobkyně je však schopna zaučení. Dle podkladové
dokumentace u žalobkyně trvají chronické bolesti dolní hrudní a bederní páteře od úrazu v roce
1974, nicméně vertebrogenní obtíže vyplývají již z doloženého vyšetření v roce 1964,
které popisuje dosti silné vadné držení těla, náběh na skoliotické držení a sklon ke kulatým
zádům. Posudek odkazuje na odborné lékařské nálezy, podle nichž došlo dne 24. 4. 1974
ke kompresivní zlomenině hrudního obratle Th12, bederního obratle L1, k lehkému vpáčení
horní krycí plochy obratle L4. Následně došlo k rozvoji poúrazových degenerativních změn
v tomto úseku páteře a dochází i k rozvoji degenerativních změn v dalších segmentech bederní
páteře. Odbornými nálezy z let 1977, 1978 a 1981 bylo objektivně prokázáno pouze omezení
hybnosti v oblasti hrudní a bederní páteře; nebyly však prokázány žádné jiné neurologické změny,
tj. nebyla prokázána žádná kořenová léze ani kořenové dráždění na dolních končetinách, nebyly
udávány ani prokázány problémy s močovou inkontinencí, nebyly udávány ani prokázány
poruchy čití v oblasti zásobení nervovými kořeny z oblasti úrazu. Podle posudku měl tento úraz
zřejmě i podíl na vývoji degenerativních změn v dalších oblastech páteře. Dle neurologického
nálezu z roku 1987 je na podkladě klinického vyšetření vyjádřeno podezření na dráždění v oblasti
kořene L5 vpravo s tím, že nadále trvá porucha statodynamiky v oblasti hrudní a bederní páteře,
s postupným popisem kořenové symptomatologie L5/S1 bilaterálně. Posudek konstatuje,
že v podkladové dokumentaci jsou doložena opakovaná EMG vyšetření, která prováděla různá
pracoviště (první z roku 1992). Hodnocení jehlové EMG je dle posudkové komise závislé
na spolupráci pacienta, odborný lékař hodnotí výsledný nález dle svých zkušeností,
s přihlédnutím ke klinickému obrazu. Z doložených EMG vyšetření spolu s klinickým vyšetřením
lze proto stanovit, že se u posuzované jedná o zjištění radikulopatie v oblasti obratlů L5/S1
bilaterálně. Dle naměřených konkrétních hodnot nervové stimulace (na základě konzultace těchto
konkrétních hodnot s lékařem se specializací na provádění EMG vyšetření) v některém
z vyšetření došlo v jeho závěrech k nadhodnocení uvedených hodnot, v jiném zase
k podhodnocení. Doložený nález lze hodnotit dle těchto vyšetření spíše jako lehký, maximálně
až středně těžký. Nevypovídá však nic o jednoznačné příčině zjištěného nervosvalového dráždění.
Posudkově významnější postižení vylučují objektivní klinické nálezy i nálezy MR vyšetření páteře.
Vyšetření magnetickou rezonancí krční a hrudní páteře z 2008 nepopisuje postižení míchy,
tj. nález neodpovídá myelopatii. Je pouze uvedena stenóza meziobratlových otvorů C5/6,
která může způsobovat žalobkyní uváděné obtíže s brněním v rukách. Hybnost horních končetin
je ve všech segmentech zachovaná s mírným omezením rozsahu hybnosti v ramenních kloubech,
jemná motorika je bez posudkově významného narušení. Magnetická rezonance bederní páteře
z roku 2008 popisuje kořenové odstupy jako volné. Při zobrazení obratlových těl Th12
a L1 popsány intraspongiozní herniace disků (tj. do těla obratle, vznikající u disponovaných
jedinců v období růstu) a konkávní horní hrany obratlových těl (zakřivení plochy dovnitř),
tj. není popsána žádná patologie související s úrazem v roce 1974, která by mohla dokládat
kořenovou lézi v této oblasti. Kořenové odstupy posudek hodnotí jako volné;
nelze proto jednoznačně posoudit příčinu nálezu na EMG vyšetření. Žalobkyně byla v komisi
přešetřena přítomnou odbornou neuroložkou.
[13] Posudková komise poté dospěla k závěru, že objektivně prokázaný dopad postižení
páteře k datu napadeného rozhodnutí spadá pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3 písm. b) přílohy
č. 2 k vyhlášce č. 284/1995. Na základě odborných neurologických nálezů a vyšetření hodnotí
posudková komise postižení páteře na dolní hranici daného procentního rozpětí
pro objektivizované lehké až středně těžké funkční postižení se zohledněním pracovní kvalifikace
žalobkyně. V pokladové dokumentaci nejsou dle posudku popsány trvalé silné projevy dráždění
nervů a svalů, nebyla prokázána těžká výpadová symptomatologie, nebyly objektivizovány
poruchy funkce svěračů. Posudková komise nenašla žádné odborné vyšetření, kterým by tyto
obtíže objektivizovala. Nebylo rovněž doloženo urodynamické vyšetření pro žalobkyní udávanou
inkontinenci moči. Během vyšetřovacích manévrů při jednání nebyl únik moči pozorován
ani žalobkyní udáván. Posudková komise nenašla závažné parézy, výrazné svalové atrofie,
podstatné omezení pohyblivosti. Žalobkyně byla sledována od roku 1983 pro WPW syndrom
(syndrom preexcitace – zrychlení převodu vzruchu ze síně na komory z důvodu odchylky
převodního srdečního systému způsobenou abnormálním můstkem vodivé tkáně mezi levou síní
a komorami) s uváděnými záchvaty zrychlené srdeční akce. Žalobkyně v tomto směru subjektivně
udává kolapsové stavy, stavy bezvědomí, při jednání popisovala stavy zrychleného dýchání, lapání
po dechu a následné bezvědomí. V podkladové dokumentaci však posudková komise neshledala
potvrzení hemodynamicky významného selhávání funkce srdce, těžké omezení srdeční
výkonnosti. Funkce srdce při odborných kontrolách byla kompenzovaná, bez známek selhávání.
Posudková komise se proto nemůže jednoznačně vyjádřit k příčinám subjektivně udávaných
kolapsových stavů; k funkčnímu dopadu postižení srdce na pokles soustavné výdělečné činnosti
posudková komise přihlédla. K udávaným dyspeptickým obtížím a průjmům (udávaným
v souvislosti s chronickým zánětem slinivky břišní) posudková komise uvedla, že nebylo
objektivizováno posudkově významné postižení funkce slinivky břišní, nebyly objektivizovány
poruchy výživy, příznaky malabsorbce. Nebylo přitom doloženo, že by žalobkyně
z tohoto důvodu užívala pravidelně nějaké léky; posudková komise konstatovala, že žalobkyně
musí dodržovat pankreatickou dietu. V roce 1981 žalobkyně prodělala infekční hepatitidu;
v podkladové dokumentaci však nebyly objektivizovány žádné posudkově významné poruchy
funkce jater. Posudková komise se z výše uvedených důvodů odchýlila od závěru posudku OSSZ
Frýdek-Místek ze dne 26. 6. 2008, který stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné
činnosti ve výši 50%.
[14] Podáním ze dne 7. 2. 2012 žalobkyně s posudkem ze dne 11. 11. 2011 vyjádřila nesouhlas
z důvodu údajného závažného zkreslování a zatajování údajů. Svou argumentaci žalobkyně
rozvedla v podání ze dne 25. 3. 2012, v níž popsala, u kterých lékařů byla v minulosti léčena,
a poukazovala na to, že s její zdravotní dokumentací bylo nezákonně a bez jejího vědomí
manipulováno. Žalobkyně rovněž zpochybňovala spravedlivost předmětného soudního procesu.
Dovozovala, že ustanovení advokáti nehájí v plném rozsahu zájmy svých klientů. V neposlední
řadě poukazovala na to, že mezi zdravotními zprávami a následným posudkovým zhodnocením
existují rozdíly, které ji nikdo nevysvětlil.
[15] Podáním ze dne 31. 5. 2012 žalobkyně vznesla námitku podjatosti proti rozhodujícímu
soudci, návrh na změnu místní příslušnosti z důvodu obav z manipulací prováděných Krajským
soudem v Ostravě a návrh na změnu zástupce, u kterého spatřovala střet zájmů,
neboť podle jejího závěru má být majetkově zainteresován v Třineckých železárnách,
v nichž žalobkyně utrpěla závažný pracovní úraz. Usnesením ze dne 8. 8. 2012,
č. j. Nao 46/2012 – 232, Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudce JUDr. Petr Indráček
není z projednávané věci vyloučen.
[16] Krajský soud v Ostravě nařídil jednání na 4. 10. 2012. Během tohoto jednání nevyhověl
návrhu žalobkyně na změnu ustanoveného zástupce. Žalobkyně během jednání předložila trestní
oznámení na padělání lékařských nálezů a zpráv s účelem, aby Třinecké železárny nemusely
vyplácet ztrátu na výdělku.
[17] Krajský soud v Ostravě ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 4. 10. 2012,
č. j. 17 Cad 107/2008 – 254, kterým žalobu zamítl a kterým nevyhověl návrhu na změnu
ustanoveného zástupce. V odůvodnění krajský soud odkázal na obsahy posudků posudkových
komisí, podle kterých ke dni vydání napadeného rozhodnutí měla žalobkyně pokles schopnosti
soustavné výdělečné činnosti pouze 40%. Posudky posudkových komisí vyhodnotil krajský soud
jako úplné, neztotožnil se ani s námitkami žalobkyně vůči ustanovenému zástupci. K návrhu
žalobkyně na přerušení řízení z důvodu jí podaného trestního oznámení soud uvedl, že se netýká
předmětné věci – invalidního důchodu – neboť tam uvedené skutečnosti se týkají sporu
žalobkyně ve věci náhrady za ztrátu na výdělku z titulu utrpěného pracovního úrazu.
[18] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012,
č. j. 17 Cad 107/2008 – 254, podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost ze dne
8. 11. 2012, v níž požadovala ustanovení nového zástupce. Argumentaci stěžovatelka doplnila
podáním ze dne 13. 11. 2012, v níž uvedla, že napadá rozsudek z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka byla přesvědčena, že všechny posudky byly vypracovány
na základě nepravdivých a zkreslených lékařských zpráv. Poukazovala na to, že v roce
1974 utrpěla těžký pracovní úraz v Třineckých železárnách, které ji v 90. letech přestaly vyplácet
ztrátu na výdělku. Stěžovatelka zjišťovala příčinu tohoto přerušení a zjistila, že se v její zdravotní
dokumentaci objevil údaj o tom, že údajně prodělala další úraz v roce 2000, což se následně
objevovalo ve všech dalších hodnoceních. Stěžovatelka protestovala proti tomu, že nebyly
soudem provedeny jako důkaz její internetové stránky. Soud měl nadto přerušit řízení z důvodu
trestního oznámení, které podala ve věci manipulace s jejími lékařskými zprávami. Stěžovatelka je
přesvědčena, že posudky nebyly vypracovány na základě objektivních lékařských zpráv
a že jejich závěry jsou nesprávné i kvůli tomu, že byly provedeny bez jakýchkoli podrobných
a přístrojových měření či magnetické rezonance.
[19] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřila.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[20] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem
řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě vzešel (ustanovení §102 s. ř. s.),
kasační stížnost je včasná (ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny
důvody podle ustanovení §104 s. ř. s.
[21] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu se v řízení o dávkách
důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje
podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54, publikovaný pod číslem 511/2005 Sbírky rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek pouze podle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004,
č. j. 1 As 7/2004 – 47), ačkoli se stěžovatelka dovolávala důvodů podle ustanovení §103 odst. 1
písm. a), b) s. ř. s. Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat
z důvodu tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci
samé.“
[22] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[23] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že její zdravotní stav neodpovídá plné
invaliditě, ale pouze částečné, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně
posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního
důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení
zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí, a proto je nutné klást důraz na správnost,
přesvědčivost a úplnost posudku vydaného posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Proto Krajský soud v Ostravě
nepochybil, když si v řízení vyžádal posudek a doplňující posudek posudkové komise MPSV
se sídlem v Ostravě a srovnávací posudek posudkové komise MPSV se sídlem v Hradci Králové.
[24] Nejvyšší správní soud neshledává posudky posudkových komisí vnitřně rozpornými,
případně nesouladnými s posouzením učiněnými posudkovým lékařem žalované v rámci
správního řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod
pravidlem; toliko z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých
aspektech poněkud odlišná, nelze ničeho dovozovat, zejména pokud se ve svých závěrech
o řešené otázce v podstatné míře shodují. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit
právě k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem.
[25] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Frýdek Místek
ze dne 21. 8. 2008, je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatelky chronický vertrebr. syndrom jako následek po úrazech páteře. Zdravotní postižení
posudek řadí pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 50%.
[26] Pro zdravotní postižení podle kapitoly XV (Podpůrný a pohybový aparát), oddíl F
(Dorzopatie, deformující dorzopatie a spondylopatie), položka 3 (Stavy po operacích páteře
a plotének, stavy po úrazech páteře a plotének), písm. b) (stavy s často recidivujícími
nebo dlouhotrvajícími projevy nervového a svalového dráždění prokázanými EMG, insuficiencí
svalového korzetu a podstatným snížením celkové výkonnosti organismu) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb., je stanovena míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 30-50%.
[27] Dále Nejvyšší správní soud poukazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s.,
podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu,
který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 4. 9. 2008.
[28] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou
odbornou – medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem)
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud
si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o provádění sociálního zabezpečení“), posuzuje zdravotní stav a pracovní
schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění
Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové
komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí
posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku.
[29] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení §16a
zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního
stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je
posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru
posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad
upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit
též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství.
Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává
se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení
správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě
zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské
znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především.
[30] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom,
aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi,
které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být
zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické
dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti
o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný
zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní
postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky
č. 284/1995 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou
kapitolu, oddíl a položku přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a současně odůvodní
stanovenou míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rámci zde stanoveného
rozpětí. Dále uváží i rozsah a závažnost dalších zdravotních postižení posuzovaného z hlediska
možného zvýšení či snížení základního bodového hodnocení.
[31] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové
komise MPSV v Ostravě a Hradci Králové splňují výše uvedené požadavky na úplnost
a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu
vycházet. Zvláště v případě posudku posudkové komise v Hradci Králové ze dne 11. 11. 2011
se posudková komise zdravotním stavem stěžovatelky a jeho vývojem obsáhle zabývala
a vysvětlila, že předchozí závěry ohledně u stěžovatelky zjištěné kořenové léze
(jakožto závažného příznaku rozhodujícího zdravotního postižení) vycházely z tehdejších méně
přesných vyšetřovacích metod. V projednávaném případě obě posudkové komise zasedající
v řádném složení, jednoznačně a shodně vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu stěžovatelky jako bolesti zad krční, hrudní a bederní páteře při degenerativních
a poúrazových změnách s prokázaným lehkým až středně těžkým postižením kořene v oblasti
L5/S1 oboustranně dle EMG vyšetření, klinicky s poruchou statodynamiky páteře, s poruchou
citlivosti v dermatomu L5 a oslabením extenze palce oboustranně, přičemž shodně
toto onemocnění podřadily pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995, s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40%.
[32] K obdomnému závěru dospěl i posudek OSSZ Frýdek Místek ze dne 21. 8. 2008
vypracovaný v průběhu řízení před žalovanou. Ke shodným závěrům ohledně zdravotního stavu
a dochované pracovní schopnosti stěžovatelky ostatně v minulosti dospěl i Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 8. 11. 2006, č. j. 6 Ads 63/2005 – 82.
[33] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry o neexistenci plné invalidity svou kasační stížností
napadá, ale nepřináší argumentaci, která by byla s to je zpochybnit.
[34] Nejvyšší správní soud nemůže přisvědčit paušálnímu a nedoloženému tvrzení
stěžovatelky, že s její zdravotní dokumentací bylo manipulováno nebo že je zfalšovaná. Nejvyšší
správní soud poukazuje na to, že stěžovatelčina argumentace není podložena jakýmkoli důkazem
o tom, že by se tak v minulosti stalo, případně že by v její zdravotnické dokumentaci byly
nevysvětlené rozpory v posouzení jejího zdravotního stavu. Ze spisu předloženého žalovanou je
zřejmé, že zdravotní stav žalobkyně je doložen řadou lékařských zpráv zcela odlišných
lékařů a že její stav je dlouhodobě sledován. Nejvyšší správní soud považuje za vyloučené,
aby někdo všechny lékařské zprávy o zdravotním stavu žalobkyně ve správním spise žalované
zfalšoval, aniž by stěžovatelka nemohla doložit nezměněné stejnopisy těchto následně údajně
pozměněných lékařských zpráv. Stěžovatelka měla v průběhu řízení před žalovanou
i před krajským soudem možnost předkládat své vlastní lékařské zprávy, což také činila,
ale z žádné této zprávy neplyne závěr o rozpornosti posouzení jejího zdravotního stavu
nebo o manipulaci se zdravotnickou dokumentací. Ostatně všechny stěžovatelkou předložené
lékařské nálezy měly obě posudkové komise k dispozici a ve svých posudcích k nim zaujaly závěr
(v rámci posouzení je vyhodnotily). Nejvyšší správní soud tudíž tuto argumentaci stěžovatelky
hodnotí jako účelovou, kterou ve skutečnosti vyjadřuje nesouhlas se samotnými závěry
obsaženými v lékařských vyšetřeních a posudcích. Pokud by ale Nejvyšší správní soud měl
přisvědčit takovéto argumentaci stěžovatelky, mohlo by to vyústit v absurdní důsledky
v tom smyslu, že dotčené osobě stačí namítat bez jakéhokoli důkazního prostředku údajnou
manipulaci s lékařskými zprávami, aby byla ve věci procesně úspěšná; takovýto závěr musí
Nejvyšší správní soud jednoznačně odmítnout.
[35] Došlo-li snad v minulosti k nesprávnému posouzení jejího zdravotního stavu a odnětí
invalidního důchodu, nedokládá tato skutečnost manipulaci se spisem a rovněž nedokazuje,
že stěžovatelka měla v roce 2008 (tj. ke dni rozhodování žalované) nárok na plný invalidní
důchod.
[36] Tvrdí-li stěžovatelka, že její stav je závažnějšího charakteru, než jak jej popisují posudky,
musí Nejvyšší správní soud odkázat na rozsudek ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46,
podle něhož „subjektivní stesky stěžovatele a jeho představy o závažnosti zdravotního stavu nejsou způsobilé
zpochybnit závěry učiněné posudkovými lékaři. Pouhý výčet obtíží, kterými stěžovatelka dle svého subjektivního
názoru trpí, bez zjištění rozporu v posouzení zdravotního stavu provedeného posudkovými lékaři žalované
nebo posudkovou komisí nemůže představovat relevantní argumentaci zpochybňující závěry krajského soudu,
resp. žalované.“
[37] Nejvyšší správní soud tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí onemocněními,
se kterými jsou imanentně spojena omezení v jejím každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu
správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudkové komise uvedly,
že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu
ustanovení §26 zákona o důchodovém pojištění ve znění po 31. 12. 2009 stav, který omezuje
tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost,
pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy
lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatelky
však není při objektivním posouzení, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46)
takového charakteru, aby odůvodňoval přiznání plného invalidního důchodu, určuje
však invaliditu částečnou, jak se všechny posudkové orgány shodují.
[38] Na tomto místě proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že na základě shodných
posudků dvou posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí nelze mít žádných
pochyb o správnosti zjišťované klinické diagnózy stěžovatelčina onemocnění a posudkové
komise z ní při zaujetí posudkových závěrů důsledně vycházely. Zejména posudková komise
v Hradci Králové přesvědčivě odůvodnila, z jakého důvodu je třeba rozhodující zdravotní
postižení stěžovatelky podřadit pod kapitolu XV, oddíl F, položku 3, písm. b) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
je stanovena rozpětím 30-50%, a z jakého důvodu volila v případě stěžovatelky střední hodnotu,
tj. 40%. Vysvětlila rovněž, že není důvodu k hodnocení zdravotních postižení podle písm. c)
téže položky (u něhož míra poklesu činí 70-80%), neboť u stěžovatelky nebyly zjištěny chorobné
příznaky tuto položku charakterizující, tj. trvalé silné projevy dráždění nervů a svalů prokázané
EMG, těžké výpadé symptomatologie, s poruchami funkce svěračů, závažné parézy (ztráta
hybnosti). K tomu Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že ani za situace, kdy by byla míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky stanovena na horní hranici
v položce 3, písm. b) uvedeného rozpětí, tj. ve výši 50% (jak učinil lékař OSSZ ve Frýdku
Místku), nedosáhla by hodnoty nejméně 66% potřebných podle tehdy platné právní úpravy
pro uznání plné invalidity. Stěžovatelku bylo tudíž nutno pokládat nadále za částečně invalidní.
[39] Dovolává-li se stěžovatelka svých internetových stránek jako důkazního prostředku, musí
Nejvyšší správní soud konstatovat, že se stěžovatelka měla zaměřit na prokázání toho, že její
zdravotní stav je nepříznivý doložením relevantních lékařských zpráv, které by posudková komise
mohla posoudit a vyvodit z nich příslušné závěry. Prokazování jiných skutečností je s ohledem
na předmět řízení, tj. posouzení zdravotního stavu a jeho vlivu na schopnosti soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky ke dni vydání napadeného rozhodnutí, irelevantní a nadbytečné.
[40] Za situace, kdy posudkové komise vycházely z obsáhlé zdravotnické dokumentace
stěžovatelky, kdy provedly i osobní vyšetření stěžovatelky (při jednání dne 11. 11. 2011)
a kdy nezjistily žádné pochybnosti stran charakteru a rozsahu jejího zdravotního postižení,
nebylo důvodu přerušovat řízení s odkazem na podané trestní oznámení. Ze samotného faktu,
že bylo podáno trestní oznámení, ještě nelze dovozovat, že bude zahájeno trestní stíhání,
resp. že trestní oznámení je důvodné, případně že tvrzení žalobkyně jsou hodnověrná.
Navíc trestní oznámení na údajné „padělání lékařských nálezů a zpráv s účelem, aby Třinecké
železárny, a.s., nemusely vyplácet stěžovatelce ztrátu na výdělku“, nemohou ovlivnit závěr
posudkových orgánů o zjištěném stupni stěžovatelčiny invalidity.
[41] Nesouhlasí-li stěžovatelka s tím, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na změnu jí
ustanoveného advokáta, Nejvyšší správní soud odkazuje předchozí rozhodnutí v této věci týkající
se ustanoveného advokáta, na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2010,
č. j. 6 Ads 86/2010 – 136, v němž bylo konstatováno, že „S ohledem na výše uvedené a také
na již nastíněné pochybnosti o reálnosti případného střetu zájmů, které vzbuzuje již sám fakt, že Třinecké
železárny, a. s., vůbec nejsou účastníkem řízení, pro které byl JUDr. Stanislav Gross stěžovatelce ustanoven
jako zástupce, došel Nejvyšší správní soud k závěru, že v soudnímu přezkoumání podrobené fázi řízení nebyly
objektivně dány reálné indicie, které by byly objektivně způsobilé vzbuzovat skutečně odůvodněnou obavu
stěžovatelky z existujícího střetu zájmů a tak v podstatné míře narušovat vzájemnou důvěru mezi
ní a JUDr. Stanislavem Grossem jako jejím zástupcem. Proto podle názoru Nejvyššího správního soudu ani není
objektivně možné, aby v soudnímu přezkumu podrobené fázi řízení existovalo natolik intenzivní narušení důvěry
mezi JUDr. Stanislavem Grossem a stěžovatelkou, že by odůvodňovalo tak razantní zásah soudu, jakým je
zproštění povinnosti zastupovat stěžovatelku.“. Proto Nejvyšší správní soud výrokem II.
tohoto rozsudku zamítl návrh žalobkyně na změnu ustanoveného zástupce, neboť neshledal
důvodu se od těchto závěrů odchýlit, když stěžovatelka nové důvody pro změnu ustanoveného
zástupce neuvedla.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[42] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody
podání kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití ustanovení §109 odst. 3
a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle §110 odst. 1
poslední věty s. ř. s. zamítl.
[43] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60 odst. 1
a 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná,
proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalované však nelze podle ustanovení §60 odst. 2
s. ř. s. přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věci týkající se důchodového pojištění,
ačkoli byla procesně úspěšná.
[44] Ustanovenému advokátu Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování za jeden
úkon právní pomoci (sepis kasační stížnosti) a příslušný paušál, v částce 800 Kč (ustanovení
§9 odst. 2, ustanovení §11 odst. 1 písm. d), ustanovení §13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní
tarif ve spojení s čl. II vyhlášky č. 486/2012 Sb.), jež navýšil o částku odpovídající dani z předané
hodnoty, neboť ustanovený advokát je plátcem DPH. Odměna bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. května 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu