ECLI:CZ:NSS:2013:8.AS.30.2012:31
sp. zn. 8 As 30/2012 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: MB-RADIO, s. r. o.,
se sídlem Havlíčkova 884, Mladá Boleslav, zastoupeného Mgr. Janem Krátkým, advokátem
se sídlem Na Kozině 1438, Mladá Boleslav, proti žalované : Rada pro rozhlasové a televizní
vysílání, se sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, za účasti: Rádio Dobrý den, spol. s r. o., se sídlem
Papírová 537, Liberec, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 6. 2011, čj. CUN/2317/2011,
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011,
čj. 8 A 296/2011 – 40,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011, čj. 8 A 296/2011 – 40,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 12. 5. 2009, čj. mal/4690/09 (dále jen „první rozhodnutí
žalované“), žalovaná udělila osobě zúčastněné na řízení (dříve společnost KALENDÁŘ
LIBERECKA, spol. s r. o.) licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio „Dobrý
den“, s využitím souboru technických parametrů Mladá Boleslav – Bradlec 103,5 MHz/200 W,
na dobu 8 let od právní moci tohoto rozhodnutí. Tímto rozhodnutím žalovaná zároveň odmítla
žádosti žalobce a ostatních žadatelů o udělení licence. Rozsudkem ze dne 5. 11. 2009,
čj. 6 Ca 219/2009 – 68, Městský soud v Praze zrušil první rozhodnutí žalované a vrátil jí věc
k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalované proti rozhodnutí
městského soudu rozsudkem ze dne 24. 11. 2010, čj. 9 As 35/2010 – 131 (všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
2. Rozhodnutím ze dne 30. 3. 2010, čj. mal/1394/2010, žalovaná rozhodla stejně
jako ve svém prvním rozhodnutí, tj. udělila osobě zúčastněné na řízení licenci k provozování
rozhlasového vysílání programu Rádio „Dobrý den“. Městský soud v Praze zrušil
toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 19. 1. 2011, čj. 5 A 146/2010 – 51, a vrátil věc žalované
k dalšímu řízení.
3. Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2011, čj. CUN/2317/2011, žalovaná znovu udělila osobě
zúčastněné na řízení licenci k provozování rozhlasového vysílání programu Rádio „Dobrý den“
na dobu 8 let od právní moci tohoto rozhodnutí.
II.
4. Žalobce napadl posledně jmenované rozhodnutí žalované žalobou u Městského soudu
v Praze, který jej rozsudkem ze dne 15. 12. 2011, čj. 8 A 296/2011 – 40, zrušil a vrátil věc
žalované k dalšímu řízení.
5. Městský soud připomněl, že kritéria, která žalovaná hodnotí při udělování licence [§17
odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysílání“)], nejsou aritmeticky
ověřitelná. Z rozhodnutí žalované musí být patrné, proč udělila licenci určitému žadateli,
jakým způsobem tento žadatel naplnil zákonná kritéria a z jakých důvodů je naplnil ve vyšší míře
než neúspěšný účastník.
6. Úkolem soudu při přezkumu rozhodnutí vydaného na základě správního uvážení
je posoudit, zda správní orgán nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení
nebo jej nezneužil (§78 odst. 1 s. ř. s.). Soud je povinen zhodnotit, zda žalovaná
posoudila žádosti účastníků z hlediska stejných kritérií a zda uvážila o všech skutečnostech,
které jsou patrné z podaných žádostí a předložených materiálů.
7. Městský soud posuzoval zejména způsob, jakým se žalovaná vypořádala se závěry
vyslovenými v rozsudku čj. 5 A 146/2010 – 51. Dovodil, že rozhodnutí žalované
je nepřezkoumatelné a skutkový stav, z něhož žalovaná vycházela, nemá oporu ve spisech.
Žalovaná nevymezila rozsah informačního zpravodajství z Libereckého regionu
a z Mladoboleslavského regionu. Dále neuvedla konkrétní důvody, kvůli kterým upřednostnila
osobu zúčastněnou na řízení. Z přihlášky této osoby do licenčního řízení vyplynulo, že vysílání
provozované na základě předmětné licence by mělo být propojeno s vysíláním, které funguje
již na základě existující licence. Žalovaná připustila prolínání licencí.
8. Žalovaná nevysvětlila, z jakého důvodu hodnotila méně příznivě přínos programové
skladby žalobce k rozmanitosti stávající nabídky rádií. Nevypořádala se ani s programovou
nabídkou žalobce zahrnující pořady „Hity Mladoboleslavska“, „Hlas Mladoboleslavska“
nebo zpravodajství v případě živelných pohrom, nenadálých událostí, atp. Žalovaná dostatečně
neozřejmila, proč upřednostnila formát nabízený osobou zúčastněnou na řízení před formátem
žalobce, který je úzce zaměřen na Mladoboleslavsko.
9. Podle městského soudu žalovaná opět řádně nezdůvodnila posouzení kritéria podle §17
odst. 1 písm. g) zákona o vysílání, tj. přínosu k zajištění rozvoje kultury národnostních,
etnických a jiných menšin. Závěr žalované, že žalobce nemá v tomto směru zkušenosti,
a proto upřednostnila osobu zúčastněnou na řízení, byl nepatřičný. Pokud by žalovaná
postupovala tímto způsobem, nový uchazeč by nikdy nemohl získat licenci.
III.
10. Žalovaná (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
11. Stěžovatelka zdůraznila, že informace, jejichž hodnocení městský soud požadoval,
nemůže vyžadovat po žadatelích v rámci licenčního řízení. Byla toho názoru, že vymezila rozsah
vysílaných informací o Liberecku a Mladoboleslavsku. Převážný podíl budou tvořit informace
zaměřené na Mladoboleslavsko. Stěžovatelka nemá právo tento podíl určovat, protože licenční
podmínky navrhuje žadatel (§16 odst. 4 zákona o vysílání). Požadavek na doplnění informace
o tomto podílu byl v rozporu se zákonem, protože k projednání programové skladby slouží
veřejné slyšení.
12. Stěžovatelka nesouhlasila s městským soudem, že předmětná licence není novou licencí.
Zdůraznila, že se jedná o novou licenci, která spojuje úspěšné prvky z vysílání v jiném regionu
s prvky zaměřenými na region Mladoboleslavska.
13. Stěžovatelka byla přesvědčena, že dostatečně zdůvodnila, proč v licenčním řízení uspěla
osoba zúčastněná na řízení. Nabídla nezužující hudební formát, který tvoří 70% vysílacího času,
důraz na informace z Mladoboleslavska a jedinečný studentský pořad.
14. Dále stěžovatelka citovala rozsudek čj. 5 A 146/2010 – 51, ve kterém městský soud
vyslovil, že žalobcem nabízený hudební formát je již v regionu zastoupen. Podle tohoto rozsudku
rovněž nebylo možno žalované (nyní stěžovatelce) vytýkat, že považovala za podstatný prvek
žádosti úspěšného žadatele jedinečný studentský pořad a že pozitivně hodnotila jeho zkušen osti
s vyhledáváním a předáváním informací z kulturního, společenského a sportovního života.
15. Stěžovatelka doplnila, že příznivě hodnotila zkušenosti osoby zúčastněné na řízení
se získáváním a předáváním informací z Mladoboleslavska a s podporou menšin v tomto regionu.
Vítězný žadatel zde dosud nevysílal, výtka soudu upozorňující na možnou diskriminaci jiných
žadatelů proto nebyla případná. Stěžovatelka uzavřela, že hodnotila i pořad Hity
Mladoboleslavska, a to v rámci posuzování programové nabídky a kritéria původní tvorby.
IV.
16. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
17. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
18. Kasační stížnost je důvodná.
19. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil názoru městského soudu, že rozhodnutí stěžovatelky
je nepřezkoumatelné. Stěžovatelka dostála pokynu městského soudu, vyslovenému v rozsudku
čj. 5 A 146/2010 – 51, a vymezila, jaký podíl vysílání budou tvořit informace o Mladoboleslavsku.
Na str. 7 svého rozhodnutí uvedla, že „[t]o neznamená, že se ve vysílání zpravodajství neobjeví
také informace z Liberecka (resp. informace podstatné i pro dění na celém území České republiky),
avšak převážný podíl budou tvořit informace zaměřené na Mladoboleslavsko.“
20. Toto odůvodnění nebylo zcela přesné. Během veřejného slyšení dne 12. 5. 2009 zástupce
osoby zúčastněné na řízení (resp. jejího právního předchůdce) uvedl, že „[p]ředpokládáme stejné
schéma a že bude dán stejný prostor i mladoboleslavskému regionu. “ Odlišné tvrzení, kterým by osoba
zúčastněná na řízení změnila či popřela svůj původní předpoklad, není ve správním spise
obsaženo. Vítězný žadatel zřejmě předpokládal totožný podíl informací o Mladoboleslavsku
a Liberecku, nikoliv převážný podíl informací o Mladoboleslavsku. Spatřoval tedy výhody
svého projektu v prolínání informací z obou regionů, protože tyto oblasti jsou v mnoha ohledech
propojeny (viz níže). Dílčí pochybení stěžovatelky v nepřesnosti odůvodnění však nevedlo
k nezákonnosti jejího rozhodnutí.
21. Na tomto místě zdejší soud připomíná, že stěžovatelka rozhoduje v licenčním řízení
na základě správního uvážení (viz např. rozsudek ze dne 30. 11. 2004, čj. 3 As 24/2004 – 79,
č. 739/2006 Sb. NSS), které podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí
a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy
takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (viz rozsudek ze dne 22. 1. 2004,
čj. 5 Azs 47/2003 – 48, obdobně též rozsudky ze dne 11. 3. 2004, čj. 2 Azs 8/2004 – 55,
či ze dne 19. 5. 2004, čj. 5 Azs 60/2004 – 52).
22. Stěžovatelka řádně a přezkoumatelně zdůvodnila, jakým způsobem programy žalobce
a osoby zúčastněné na řízení naplnily jednotlivá kritéria uvedená v §17 odst. 1 zákona o vysílání
a proč v licenčním řízení uspěla osoba zúčastněná na řízení. Podle názoru stěžovatelk y
byl její projekt vhodnější z hlediska §17 odst. 1 písm. c) a g) zákona o vysílání, tj. kritéria přínosu
programové skladby k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání na území,
které by mělo být rozhlasovým vysíláním pokryto, a krité ria přínosu k zajištění rozvoje kultury
národnostních, etnických a jiných menšin v České republice.
23. Z hlediska §17 odst. 1 písm. c) zákona o vysílání stěžovatelka považovala za stěžejní
následující prvky žádosti osoby zúčastněné na řízení. Program Rádio „Dobrý den“ (1) přinese
v daném regionu nové programové prvky spočívající v kombinaci širokého záběru posluchačů,
úzké vazby na region a nezužujícího hudebního formátu, (2) bude klást důraz na zpravodajské
informace z regionu Mladoboleslavska, ale ve vysílání se objeví i informace z Liberecka,
což přinese „pozitivní synergické efekty“, protože regiony Liberecko a Mladoboleslavsko
jsou historicky, průmyslově a turisticky spjaty, (3) nabídne jedinečný studentský pořad „Student
Music Box“, který se velmi osvědčil ve vysílání provozovaném osobou zúčastněnou na řízení
na základě licence z roku 2008, ve vysílání provozovaném na základě posuzované licence
bude spolupracovat se studenty z Mladoboleslavska. Stěžovatelka příznivě hodnotila i skutečnost,
že osoba zúčastněná na řízení dlouhodobě působí v oblasti vyhledávání a předávání informací
z kulturního, sportovního, společenského a praktického života. Vítězný žadatel doložil
tuto činnost emailovou korespondencí s tiskovým oddělením města Mladá Boleslav. V žádosti
o licenci rovněž uvedl, že je vydavatelem měsíčníku pro kulturu, sport a společenský život
s názvem „Kalendář Liberecka“ a čtvrtletníku „V“ informujícího o běžných i neobvyklých
místech, lidech, zajímavostech.
24. Dále stěžovatelka popsala programovou nabídku žalobce a porovnala její přínos
s programovou skladbou Rádia „Dobrý den“. Zjistila, že hudební formát AC, který nabídl
žalobce, je v regionu již zastoupen, a sportovní přenosy a zpravodajství na daném území vysílá
program ČRo 1 Radiožurnál (byť ne v takové míře, jakou předpokládal žalobce). V programu
MB-RADIO se nadto nevyskytl natolik silný a jedinečný bod, jaký nabídl vítězný žadatel,
a to studentský pořad „Student Music Box“. Stěžovatelka uzavřela, že přínos programové skladby
žalobce k rozmanitosti stávající nabídky programů rozhlasového vysílání by byl tudíž
jen částečný. Kombinace shora uvedených stěžejních bodů žádosti osoby zúčastněné na řízení
naopak přesvědčila stěžovatelku, že program Rádio „Dobrý den“ naplnil kritérium podle §17
odst. 1 písm. c) zákona o vysílání ve vyšší míře než projekt žalobce.
25. Zdejší soud nepřisvědčil městskému soudu, že se stěžovatelka nevypořádala
s programovou nabídkou žalobce zahrnující pořady „Hity Mladoboleslavska“, „Hlas
Mladoboleslavska“, atp. Pořad „Hity Mladoboleslavska“ (podporující místní amatérské
nebo začínající hudební skupiny a interprety) stěžovatelka zohlednila a příznivě hodnotila v rámci
kritéria podle §17 odst. 1 písm. e) zákona o vysílání, tj. přínosu uchazeče pro rozvoj původní
tvorby. Ostatní žalobcem navrhované programy stěžovatelka upozadila s ohledem na jedinečný
studentský pořad, který nabídl vítězný žadatel. Stěžovatelka přitom řádně ozřejmila
jeho přednosti a přínos. Vzhledem k tomu, že tento pořad měl zcela odlišný obsah a zaměřoval
se na odlišnou skupinu posluchačů než pořady nabízené žalobcem (např. pořad „Hlas
Mladoboleslavska“ či pořad přispívající k informovanosti o Evropské unii), stěžovatelka mohla
jen obtížně hodnotit přínosnost či vhodnost těchto programů podle objektivně měřitelných
kritérií. Jejich vzájemné posouzení spadalo do rámce správního uvážení stěžovatelky.
26. Při posuzování kritéria uvedeného v §17 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání stěžovatelka
považovala za dostačující příslib osoby zúčastněné na řízení spolupracovat s neziskovými
organizacemi zaměřujícími se na práci s obyvateli ohroženými sociálním vyloučením
a organizacemi pečujícími o národnostní menšiny a cizince. Stěžovatelka rovněž zohlednila příslib
spolupráce se Sborem Jednoty bratrské v Mladé Boleslavi. Ve vztahu k žádosti žalobce
stěžovatelka vzala v úvahu příslib (již předjednané) spolupráce s místními úřady, institucemi
a neziskovými organizacemi. Žalobce zamýšlel zahrnout do svého programu pořad „Slovensky,
nejen pro Slováky“, který by se zaměřoval na zahraničn í, zejména slovenské zaměstnance
v regionu, a pořad „Společný svět“, který by byl připravován ve spolupráci s občanským
sdružením Jekhetani Luma – Společný svět, o. s., a který by se dotýkal romské otázky.
27. Po srovnání uvedených návrhů žadatelů o licenci stěžovatelka uzavřela, že kritérium
podle §17 odst. 1 písm. g) zákona o vysílání lépe naplňuje osoba zúčastněná na řízení,
protože již působí v oblasti získávání a zpracovávání informací týkajících se menšin
a má s touto činností zkušenosti (srov. záznam z veřejného slyšení ze dne 12. 5. 2009, str. 7).
Stěžovatelka tak upřednostnila „reálné působení oproti příslibům spolupráce“.
28. Nejvyšší správní soud shledal, že rozhodnutí stěžovatelky obstálo z hlediska rozsahu
soudního přezkumu správního uvážení (viz odst. 21). Stěžovatelka postupovala v souladu
se zákonem o vysílání a správním řádem, nedopustila se žádného procesního pochybení .
Odůvodnění:
rozhodnutí stěžovatelky je logické a srozumitelné. Jsou z něj jasně seznatelné úvahy,
které vedly stěžovatelku k přesvědčení, že osoba zúčastněná na řízení lépe naplnila požadavky
zákona o vysílání.
29. Stěžovatelka dostála požadavkům, které jsou kladeny na odůvodnění rozhodnutí
o udělení licence ustanovením §18 odst. 3 zákona o vysílání a judikaturou zdejšího soudu.
Již v rozsudku ze dne 23. 6. 2005, čj. 7 As 10/2005 – 298, č. 1119/2007 Sb. NSS, Nejvyšší
správní soud zdůraznil, že z odůvodnění rozhodnutí o udělení licence „ musí být zřejmé
a přezkoumatelné, jak každé z kritérií stanovené pro udělení licence naplnil každý z žadatelů, a proč Rada
pro rozhlasové a televizní vysílání licenci udělila, resp. neudělila “ (obdobně srov. též rozsudek ze dne
15. 3. 2007, čj. 6 As 11/2005 – 119). Musí z něj rovněž vyplývat, „z jakých důvodů nebyla tato kritéria
naplněna žadatelem, případně proč byla ostatními žadateli naplněna méně než úspěšným žadatele m“ (rozsudek
ze dne 18. 5. 2005, čj. 4 As 34/2004 – 53, obdobně též rozsudek ze dne 6. 8. 2010,
čj. 7 As 32/2010 – 243).
30. Stěžovatelka nevybočila z mezí správního uvážení, ani jej nezneužila, své úvahy
přezkoumatelně zdůvodnila. Soud proto do jejího správního uvážení nezasáhl (srov. rozsudek
čj. 5 Azs 47/2003 – 48, obdobně též usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 1995,
sp. zn. III. ÚS 101/95).
31. Stěžovatelce je třeba přisvědčit i v tom ohledu, že posuzovaná licence je novou licencí.
Kmitočet, který měl být „obsazen“ v rámci licenčního řízení, nebyl „dokrývacím kmitočtem“
s nedostatečnou bonitou, který by vedl pouze ke zlepšení signálu na daném území. Jednalo
se naopak o kmitočet, který měl na tomto území vést k samostatnému pokrytí vysílacím signálem
(srov. rozsudek ze dne ze dne 30. 11. 2006, čj. 8 As 61/2005 – 91). Proto stěžovatelka vyhlásila
samostatné licenční řízení, jehož výsledkem bylo vydání nové licence. Byť tedy osoba zúčastně ná
na řízení bude vysílat na Mladoboleslavsku ve stejném časovém rozsahu a ze stejného
zařízení (což stěžovatelka připustila i v kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu
čj. 6 Ca 219/2009 – 68) jako dosud v Libereckém regionu, bude k tomu oprávněna na základě
nové licence.
32. Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek městského soudu nezákonným,
proto jej zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
V něm městský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným
v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.). V novém rozhodnutí městský soud rozhodne rovněž
o nákladech řízení o této kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. února 2013
JUDr. Jan Passer
předseda senátu