ECLI:CZ:NSS:2013:9.AS.73.2013:16
sp. zn. 9 As 73/2013 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce:
Ing. arch. M. S., proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské
nám. 6, Praha 1, ve věci ochrany proti nečinnosti, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2013, č. j. 11 A 193/2012 – 63,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků se zamí t á.
III. Stěžovateli se ne u st a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
IV. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský
soud“) žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu dle části třetí, hlavy II, dílu 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu
dle části třetí, hlavy II, dílu 2 s. ř. s. Tato žaloba byla městskému soudu doručena 17. 12. 2012. Její
součástí byla i žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce
pro řízení před městským soudem. Poté, co městský soud rozhodl 17. 5. 2013 o zamítnutí
stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků a zamítnutí jeho návrhu na ustanovení
zástupce, byl stěžovatel městským soudem vyzván usnesením ze dne 29. 5. 2013,
č. j. 11 A 193/2012 - 63, k uhrazení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč.
Proti tomuto usnesení obsahujícímu výzvu k zaplacení soudního poplatku podal
stěžovatel u městského soudu kasační stížnost ze dne 12. 6. 2013, která byla téhož dne
městskému soudu i osobně doručena a která byla následně postoupena Nejvyššímu správnímu
soudu. V této kasační stížnosti kromě usnesení městského soudu ze dne 29. 5. 2013,
č. j. 11 A 193/2012 - 63, napadl stěžovatel ještě třináct dalších rozhodnutí městského soudu.
Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítl, že městský soud zamítl či ignoroval jeho žádosti
o osvobození od soudních poplatků i jeho návrhy na ustanovení zástupce a žádosti o ústní
jednání ve věci. Učinil tak poté, co dalšími způsoby porušil zákon a další úrovně právního řádu.
Současně stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a podal
návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že jediným podáním stěžovatel napadl celkem čtrnáct
rozhodnutí městského soudu, přičemž v nynějším usnesení bylo rozhodnuto výlučně o kasační
stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 29. 5. 2013, č. j. 11 A 193/2012 - 63, jímž byl
stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny podmínky
řízení, v souvislosti s tím byl povinen posoudit žádost stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
na vlastní žádost osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních
poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Zástupce lze ustanovit účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv (§35 odst. 8 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud v souvislosti s povahou napadeného rozhodnutí a citovanými podmínkami pro
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce posoudil, zda návrh není zjevně
bezúspěšný a ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv stěžovatele.
Dle ustanovení §102 s. ř. s. kasační stížnost je opravným prostředkem proti
pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení,
z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení, domáhá zrušení soudního
rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále
stanoveno jinak.
Podle ustanovení §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná mimo jiné
i proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Rozhodnutím, jímž se upravuje vedení
řízení, je dle judikatury Nejvyššího správního soudu i výzva k zaplacení soudního poplatku
ve formě usnesení. Jedná se o procesní výzvu směřující k ověření majetkových poměrů účastníka,
nikoliv o rozhodnutí, kterým je zasahováno do jeho práv či povinností. Kasační stížnost proti
takovému usnesení je proto s ohledem na výše citované ustanovení s. ř. s. nepřípustná
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 - 47,
publikovaný pod č. 973/2006 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47, oba dostupné na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá ostatní
dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Nejvyšší správní soud z uvedených
důvodů kasační stížnost dle ustanovení §120 s. ř. s. ve spojení s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
jako nepřípustnou odmítl. Vzhledem k tomu se Nejvyšší správní soud nezabýval kasačními
námitkami, které směřovaly proti postupu městského soudu v řízení, ale které se netýkaly
přípustnosti kasační stížnosti.
Vzhledem k důvodům odmítnutí návrhu Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná
o „zjevnou neúspěšnost“ kasační stížnosti ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. Judikatura zdejšího soudu
tento pojem vyložila např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105,
publikovaném pod č. 909/2006 Sb. NSS, dle něhož: „zjevná neúspěšnost návrhu by měla být zjistitelná
bez pochyb, měla by být nesporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo prováděno dokazování“. Zjevná
neúspěšnost přitom musí být seznatelná na první pohled, resp. měla by být okamžitě zjistitelná
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72).
V projednávané věci je podstatné, že kasační stížnost směřuje proti výzvě k zaplacení
soudního poplatku, tato skutečnost je nesporná. Bez jakéhokoliv dokazování lze též konstatovat,
že tato výzva nemůže být za žádných okolností předmětem přezkumu ve správním soudnictví dle
části třetí, hlavy II, dílu 1 s. ř. s. Jsou tedy splněny podmínky pro vyslovení závěru, že návrh
stěžovatele je zjevně neúspěšný a z tohoto důvodu byla zamítnuta žádost stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků. Nepřípustnost přezkumu napadané výzvy ve správním
soudnictví není možno ovlivnit žádným právním prostředkem, včetně právního zastoupení.
Nejvyšší správní soud zamítl proto i návrh stěžovatele na ustanovení zástupce, neboť právní
zastoupení stěžovatele v tomto případě nemohlo přispět či jinak ovlivnit ochranu jeho práv (§35
odst. 8 s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
dle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu