ECLI:CZ:NSS:2014:6.AS.183.2014:14
sp. zn. 6 As 183/2014 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: A. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, 602 00 Brno, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2013, č. j. 24158/13/5000- 14501-711232,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem , pobočka
v Liberci ze dne 29. 5. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 – 53, a výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem,
pobočka v Liberci ze dne 3. 6. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 – 55,
takto:
I. Žádost žalobkyně o prodloužení lhůty k doplnění kasační stížnosti se zamítá .
II. Žádost žalobkyně o ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti
se zamítá .
III. Kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci
ze dne 29. 5. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 – 53, se zamítá .
IV. Kasační stížnost proti výzvě Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci
ze dne 3. 6. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 – 55, se odmítá .
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 29. 5. 2014,
č. j. 59 Af 9/2014 – 53, nebylo vyhověno žádosti žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“)
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě proti rozhodnutí Odvolacího finančního
ředitelství ze dne 27. 9. 2013, č. j. 24158/13/5000-14501-711232, jímž bylo zamítnuto
její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, územní pracoviště
v Jilemnici ze dne 2. 5. 2014, č. j. 748683/13/2605- 05702-603261, o zastavení řízení o návrhu
žalobkyně na povolení obnovy řízení. Současně krajský soud zamítl návrh žalobkyně
na ustanovení zástupce pro toto řízení. Krajský soud v odůvodnění usnesení uvedl, že nebyly
splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté
stěžovatelkou v prohlášení nejsou úplné a neposkytují tak ucelený přehled o její majetkové
a sociální situaci. Stěžovatelka uvedla, že nemá žádný majetek větší cen y, který by mohl
být zpeněžen a být použit k úhradě soudních poplatků, neboť její majetek je nezákonně obstaven
a je na něho nařízena exekuce. Z těchto důvodů nemůže se svým majetkem větší hodnoty volně
disponovat, a proto jej do prohlášení neuvedla. Podle krajského soudu by nařízení výkonu
rozhodnutí, resp. exekuce na majetek větší hodnoty mohlo mít vliv na osvobození od soudních
poplatků, nicméně je to soud, a nikoli stěžovatelka, kdo tyto okolnosti posoudí. Povinností
stěžovatelky bylo do prohlášení pravdivě a úplně uvést veškerý majetek v ětší hodnoty, nejen
nemovitý, a také účty, byť je takový majetek předmětem vý konu rozhodnutí nebo exekuce,
a případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí správního nebo soudního orgánu, na základě
jakého titulu a pro jakou výši dlužné částky s ním nemůže disponovat. Vzhledem k tomu,
že stěžovatelka uvedla, že je vlastníkem nemovitého majetku, krajský soud toto tvrzení ověřil
v katastru nemovitostí a zjistil, že podle listu vlastnictví č. 1116 pro obec a k. ú. Sobotka
je stěžovatelka spoluvlastnicí ideální poloviny dvou staveb bez čp., stavebních pozemků p. č. 838
a 839 a pozemků p. č. 622/2, 622/40 a 622/41. Podle údajů na listu vlastnictví č. 1365 pro obec
a k. ú. Sobotka je stěžovatelka výlučnou vlastnicí rodinných domů čp. 192 a 194 se stavebními
pozemky p. č. 59 a 62 a pozemku p. č. 13. Na listu vlastnictví č. 683 pro obec a k. ú. Sobotka
je stěžovatelka vedena jako podílová spoluvlastnice podílu 102/840 domu čp. 395, stavebního
pozemku p. č. 505 a pozemku p. č. 1508/5. Podle listu vlastnictví č. 1985 p ro obec Rokytnice
nad Jizerou a k. ú. Horní Rokytnice nad Jizerou je stěžovatelka spoluvlastnicí podílu 1/3 sedmi
budov bez čp. a stavebních pozemků p. č. 1067,1068,1069,1070,1071,1072 a 1073. Podle listu
vlastnictví č. 4081 pro obec a k. ú. Mladá Bolesla v je stěžovatelka je výlučným vlastníkem sedmi
budov bez čp. a stavebních pozemků p. č. 127/1,127/3,127/4,127/5,128/2,128/3,128/4,129/2
a 129/3. Podle krajského soudu lze tedy učinit závěr, že stěžovatelka má majetek značné
hodnoty. Podle jejího tvrzení sice s tímto majetkem nemůže disponovat z důvodu pokračující
exekuce, avšak nejen nijak nedoložila, ale ani nekonkretizovala majetek, kterého se exekuce týká.
Stejně stěžovatelka ke svému tvrzení o dluzích v přibližné výši 300.000 Kč nic bližšího neuvedla.
Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nesplnila podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
nebyla tak splněna ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem, a proto krajský soud tento
návrh zamítl.
2. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížností, v níž uvedla,
že napadené usnesení je v rozporu s rozhodným skutkovým a právním stavem, tvrdila,
že bez své viny objektivně nemohla soudní poplatky zaplatit. Současně napadla kasační stížností
navazující výzvu krajského soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 - 55, kterou byla vyzvána
k zaplacení soudního poplatku za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě.
I tato výzva je podle stěžovatelky účelová a navíc předčasná, neboť mělo být vyčká no na to,
zda podá kasační stížnost proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků. Stěžovatelka
také poukázala na podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
z důvodu dosavadní rozhodovací činnosti a navrhla přikázání věci jinému soudu z důvodu
delegace nutné. Důvody samotné kasační stížnosti blíže nekonkretizovala, zároveň tvrdila,
že nemohla objektivně bez své viny soudní poplatky za řízení o žalobě a za návrh na přiznání
odkladného účinku zaplatit, tím spíše aktuálně v řízení o kasační stížnosti, což prokáže v řízení
o kasační stížnosti.
3. Protože kasační stížnost formálně nesplňovala všechny náležitosti dle §106 odst. 1 s. ř. s.
a z tvrzení stěžovatelky plynulo, že „pro nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla žalobkyni
vzniknout újma, protože soudní poplatky za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě
nemohla v rozhodném čase (aktuálně) bez své viny zaplatit , vyzval Nejvyšší správní soud
stěžovatelku usnesením ze dne 16. 7. 2014, č. j. 6 As 183/2014 – 7, v souladu s ustanovením
§109 odst. 1 s. ř. s., aby doplnila důvody, pro které napadá usnesení krajského soudu a z jakých
konkrétních okolností dovozuje, že soudní poplatky nemohla bez své viny aktuálně zaplatit.
Zároveň byla poučena o následcích pro případ, že vady kasační stížnosti ve stanovené měsíční
lhůtě neodstraní a pro tento nedostatek nebude soud moci v řízení pokračovat.
4. Stěžovatelka k této výzvě v listině ze dne 31. 8. 2014 uvedla, že doplnění kasační stížnosti
považuje za odborně náročné, právní zastoupení nejenom v této komplikované dlouhodobě
vedené věci si nemůže dovolit z důvodů stále se zvyšující finanční náročnosti objektivně
a prokazatelně dovolit, proto jí nezbylo než požádat o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce, a přesto, že toto řádně prokázala , nebylo jí vyhověno, čímž byl institut
soudních poplatků účelově zneužit a upřednostněn zájem státu na příjem ze soudních poplatků
před jejím právem na přístup k soudu a soudní ochranu. Soudní poplatky nemohla objektivně
bez své viny zaplatit (a to ani aktuálně) a osvobození od soudních poplatků i ustanovení advokáta
bylo (a i nyní je) objektivně důvodné, prokázané a doložené rozhodnými údaji. Zároveň požádala
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta také pro řízení o kasační stížnosti.
V tomto vyjádření také požádala zdejší soud o prodloužení lhůty k odstranění vad žaloby „alespoň
do 20. 09. 2014 – vhodněji do 30. 09. 2014“ z důvodu velké časové tísně „vyvolané neodkladnými a plně
můj disponibilní čas vyčerpávajícími pracovními a rodinnými povinnostmi před odjezdem na dlouhodobě
plánovanou dovolenou“.
5. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatelky.
II.
6. Nejvyšší správní soud předně posoudil žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty
k doplnění kasační stížnosti. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. lze lhůtu jednoho měsíce k doplnění
podané kasační stížnosti prodloužit z vážných důvodů, nejdéle však o další měsíc. Stěžovatelka
požádala o prodloužení lhůty v poslední den této lhůty z důvodu, jak shora uvedeno, časové tísně
vyvolané pracovními a rodinnými povinnostmi před odjezdem na dovolenou. Nejvyšší správní
soud zamítl žádost žalobkyně o prodloužení lhůty (výrok I.), neboť v okolnostech jí tvrzených
nelze spatřovat vážný důvod.
7. Nejvyšší správní soud dále posuzoval náležitosti kasační stížnosti. Shledal, že kasační
stížnost je podána včas. V části, v níž směřuje proti usnesení krajského soudu, kterým jí soud
neosvobodil od soudních poplatků a zamítl její návrh na ustanovení zástupce soudem,
jde o kasační stížnost přípustnou. Stěžovatelka důvody kasační stížnosti na výzvu soudu
k odstranění vad z části zopakovala, z části doplnila, Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod
k odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vad podání, a proto přezkoumal napadené
usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnila
stěžovatelka v podané kasační stížnosti, a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
8. Následně se Nejvyšší správní soud zabýval žádostí stěžovatelky o ustanovení zástupce pro
řízení o kasační stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, ustanoven
zástupce, jímž může být i advokát. Vzhledem k níže popsaným specifikům kasační stížnosti
proti rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení
zástupce, se Nejvyšší správní soud zabýval pouze otázkou, zda je ustanovení zástupce nezbytně
třeba k ochraně práv stěžovatelky. Nejvyšší správní soud, dospěl k závěru, že tomu tak není.
Jak shora uvedeno, soud neodmítl kasační stížnost pro neodstranění jejích nedostatků,
ale po jejím doplnění stěžovatelkou seznal, že kasační stížnost je projednatelná. Důvody z jakých
stěžovatelka považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné a v nichž sama shledává
objektivní nemožnost soudní poplatky zaplatit, resp. prokázání splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků, jsou z doplnění jejího podání zřejmé. V daném případě pak nejde
o složitou právní otázku, jak se domnívá, ale otázku skutkovou, a to, zda stěžovatelka v řízení
před krajským soudem prokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků
a pro ustanovení advokáta. Ustanovení zástupce stěžovatelce pro řízení o kasační stížnosti
tak není nezbytně třeba k ochraně jejích práv. Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatelky
na ustanovení zástupce soudem pro řízení o kasační stížnosti zamítl (výrok II.).
9. V návaznosti na žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků za kasační stížnost
a její návrh, aby jí byl soudem ustanoven advokát pro řízení o kasační stížnosti poznamenává,
že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení
stěžovatelky advokátem v řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.) , proto ji také nevyzýval
k zaplacení soudního poplatku, ani k doložení právního zastoupení, neboť za situace,
kdy předmětem kasačního přezkumu je rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, by trvání jak na podmínce uhrazení soudního
poplatku za kasační stížnost, tak i na podmínce povinného zastoupení, znamenalo jen další
řetězení téhož problému, vedlo by k popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval,
a k popření vlastního smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž má být zkoumán závěr o tom,
zda účastník měl být od soudních poplatků osvobozen či nikoliv. Podle konstantní judikatury
Nejvyššího správního soudu není v určitých věcech nutno trvat na splnění těchto podmínek.
Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, dostupný
na www.nssoud.cz judikoval, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí
návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplace ní soudního poplatku
za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ V rozsudku ze dne 10. 7. 2014,
č. j. 7 As 47/2014 – 22, pak vyslovil, že „netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost,
protože za situace, kdy je předmětem přezkumu usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních
poplatků, trvání na zaplacení soudního poplatku by znamenalo jen další řetě zení téhož problému. Vedlo
by k popření cíle, jenž stěžovatel podáním žádosti sledoval, a k popření smyslu řízení o kasační stížnosti, v němž
má být zkoumáno, zda měl být stěžovatel osvobozen od soudních poplatků či nikoliv.(…) V předmětné věci
jde navíc o posouzení, zda stěžovatel v řízení před krajským soudem prokázal splnění podmínek pro osvobození
od soudních poplatků. Nejvyššímu správnímu soudu tak nic nebrání, aby o podané kasační stížnosti rozhodl.“
Dále v rozsudku ze dne 25. 4. 2007, č. j. 9 As 3/2007 – 77, Nejvyšší správní soud vyslovil,
že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského, resp. krajskéh o soudu, o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku za předchozí kasační stížnost by trvání na splnění poplatkové povinnosti
znamenalo řetězení řešeného problému a ve svém důsledku by popíralo smysl samotného řízení. Tato okolnost
proto sama o sobě nemůže bránit projednání věci a vydání meritorního rozhodnutí.“ V odůvodnění tohoto
rozsudku rovněž uvedl, že „lze i v tomto případě říci, že s ohledem na povahu rozhodnut í, proti němuž
kasační stížnost směřuje, by trvání na splnění poplatkové povinnosti znamenalo ře tězení řešeného problému,
které by ve svém důsledku popíralo smysl samotného řízení, jehož předmětem je posouzení zákonnosti rozhodnutí
o zastavení předchozího řízení, které bylo následkem nesplnění právě této povinnosti ze strany stěžovatele,
tedy povinnosti zaplatit soudní poplatek.“ Závěry vyslovené v citovaných rozsudcích je možno
aplikovat i v dané věci, neboť stěžovatelka napadá kasační stížností usnesení k rajského soudu,
kterým nebyla osvobozena od soudních poplatků, a nebyl jí v důsledku toho ani ustanoven
zástupce. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že kasační stížnost stěžovatelky podaná
proti usnesení krajského soudu je přípustná a projednatelná i přesto, že nebyl zaplacen soudní
poplatek za řízení o kasační stížnosti a stěžovatelka není zastoupena advokátem, a ani sama nemá
vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Na podporu těchto závěrů
srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77,
ze dne 19. 7. 2012, č. j. 4 Ads 66/2012 – 22, ze dne 31. 10. 2012, č. j. 4 As 64/2012 – 14,
či ze dne 10. 7. 2014, č. j. 7 As 47/2014 – 22, všechny dostupné na www.nssoud.cz.
10. V kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu stěžovatelka namítá, že při hodnocení
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a pro ustanovení advokáta soud pochybil,
neboť na základě skutkových okolností, především majetkových poměrů stěžovatelky, učinil
nesprávný závěr. Namítané pochybení tak lze podřadit pod kasační důvod uvedený
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
11. Účelem osvobození od soudních poplatků je zejména ochrana účastníka, který je v tíživé
finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Podle ust. §36 odst. 3 s. ř. s. pokud účastník
doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu
zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela, lze pak pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody.
12. Úprava poplatkové povinnosti v zákoně o soudních poplatcích, resp. osvobození od ní,
představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod; stěžovatelka také tvrdí, že jí postupem krajského soudu byla možnost
domoci se soudní ochrany znemožněna. Je proto nutné vždy pečlivě zkoumat, zda jsou
pro osvobození od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Je to přitom účastník řízení,
kdo musí uvést skutečnosti, které jeho osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Nejvyšší
správní soud již v usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, dostupném
na www.nssoud.cz a publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS, vyslovil závěr, že „povinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků
(§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední
povinnosti nezjišťuje.“ Obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2011,
č. j. 2 Afs 36/2011 – 81. Soud tedy z vlastní iniciativy nezjišťuje podrobnosti o majetkových
poměrech účastníka řízení, ale pouze hodnotí informace, kter é mu účastník řízení žádající
o osvobození od soudních poplatků sdělí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 5. 2011, č. j. 8 Afs 50/2010 - 91).
13. Při posuzování stěžovatelčiny žádosti o osvobození od soudních poplatků vycházel
krajský soud z jí zaslaného „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových p oměrech“
(dále jen „prohlášení“). Stěžovatelka uvedla, že podniká, výše jejího příjmu za rok 2012 činila
165.675 Kč, průměrně od roku 2005 pak 135.517 Kč., ve společné domácnosti s ní žije jedna
osoba, není však na ní finančně závislá, dávky z hmotného a sociálního zabezpečení nepobírá
(resp. prohlášení zde nevyplnila), žádné další příjmy nemá. Prohlášení obsahuje mj. i jednoznačný
pokyn, že „(ž)adatel(ka) uvede veškerý majetek větší ceny, který mu patří (včetně majetku, jenž má se svým
manželem ve společném jmění) v době podání tohoto potvrzení“. K tomuto stěžovatelka pouze obecně
uvedla, že nemá žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a použit k zaplacení SOP
a právního zastoupení, protože je obstaven nezákonně vedenými exekucemi. V oddílu X. Závazky
uvedla, že si byla nucena v souvislosti s náklady na bydlení a úhradou mimořádných výdajů
(daňové nedoplatky, úroky z prodlení a penále, úhrady daní z nemovitosti, soudních poplatků,
a nákladů na pohřeb její sestry) vypůjčit dosud nesplacenou část ku v souhrnné výši 300.000 Kč.
Tato svá tvrzení nijak nekonkretizovala ani nedoložila, např. rozhodnutími o nařízení exekuce,
smlouvami či jinými listinami prokazujícími výši dluhů, popř. výši splátek a existenci
stěžovatelčiných věřitelů. Stěžovatelka rovněž neprokázala, z jakých zdrojů hradí své výdaje,
jestliže k jejich hrazení jí uváděný příjem z podnikání nestačí. Přitom byla v usnesení
ze dne 29. 4. 2014, jehož přílohou bylo předmětné prohlášení, poučena o povinnosti vyplnit
pravdivě a úplně požadované údaje o svých majetkových poměrech a doložit je relevantními
listinami. Současně byla poučena o negativních důsledcích nevyhovění těmto požadavkům.
Povinností stěžovatelky tedy bylo tyto skutečnosti, včetně veškerého jejího majetku, uvést. Pokud
by toto splnila, mohly by být všechny sdělené skutečnosti komplexně posouzeny. Stěžovatelka
však i přes jednoznačné a srozumitelné poučení nesdělila konkrétní údaje o svém majetku
s odůvodněním, že nemůže být zpeněžen. K tomuto hodnocení je však oprávněn pouze soud,
nikoliv stěžovatelka. K tomu srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014,
č. j. 7 As 47/2014 – 22. Za těchto okolností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že postup
krajského soudu byl v souladu se zákonem, když stěžovatelkou předložené podklady správně
vyhodnotil jako neúplné a nezpůsobilé k osvědčení jejich majetkových poměrů.
14. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost proti usnesení krajského soudu ze dne 29. 5. 2014, č. j. 59 Af 9/2014 – 53, není důvodná,
a proto ji podle ust. §110 odst. 1 věta druhá s. ř. s. zamítl (výrok III.).
15. Namítala-li stěžovatelka v kasační stížnosti, že výzva krajského soudu ze dne 3. 6. 2014,
č. j. 59 Af 9/2014 – 55, kterou byla vyzvána k zaplacení soudní ho poplatku za žalobu, je účelová
a navíc předčasná, Nejvyšší správní soud konstatuje v souladu se svou stabilní judikaturou,
že výzva krajského soudu k zaplacení soudního poplatku podle ust. §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích je pouze upozorněním na zákonnou povinnost vyplývající z ust. §4 odst. 1 písm. a)
zákona o soudních poplatcích. Podle citovaného ustanovení vzniká žalobci poplatková povinnost
podáním žaloby. Výše poplatku je stanovena rovněž zákonem o soudních poplatcích. Účelem
výzvy k zaplacení soudního poplatku je naplnění požadavku stanoveného v zákoně o soudních
poplatcích tak, aby bylo možno v řízení pokračovat. Takovou výzvu krajského soudu
je proto nutno považovat za rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost
směřující proti citované výzvě krajského soudu proto Nejvyšší správní soud odmítl
pro nepřípustnost podle ust. §104 odst. 3 písm. b) ve spojení s §46 odst. 1 písm. d)
a §120 s. ř. s. (výrok IV.) Pro podporu výše uvedených závěrů srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 – 47, a ze dne 16. 4. 2008,
č. j. 1 As 2/2008 – 47, nebo usnesení téhož soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 – 47.
16. Poukazovala-li stěžovatelka v kasační stížnosti na podjatost soudců Krajského soudu
v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci z důvodu jejich rozhodovací činnosti a navrhla přikázání
věci jinému soudu, konstatuje Nejvyšší správní soud, že v daném případě bylo již o vznesené
námitce podjatosti vůči soudcům krajského soudu pravomocně rozhodnuto. Usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. Nao 131/2014 – 29, bylo rozhodnuto,
že soudci rozhodující ve věci sp. zn. 59 Af 9/2014 nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování, v důsledku čehož není nutno rozhodovat ani o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.).
Je třeba připomenout, že podle ust. §8 odst. 1 s. ř. s. jsou so udci vyloučeni z projednávání
a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k v ěci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou
také soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech. Citované ustanovení tedy jednoznačně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Právě v takových důvodech, a nikoliv v zákonem
stanovených důvodech přitom spatřuje stěžovatelka podjatost soudců krajského soudu.
17. Ve věci rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož
rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez je dnání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.
18. Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného účinku, a to z toho
důvodu, že stěžovatelka požadovala přiznání odkladného účinku žalobě, nikoliv kasační stížnosti.
K vydání takového rozhodnutí nemá Nejvyšší správní soud pravomoc.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Nejvyšší správní soud žádnému z účastníků náhradu nákladů
nepřiznal, protože stěžovatelka v řízení úspěch neměla a Odvolacímu finančnímu ředitelství
žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2014
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu