ECLI:CZ:NSS:2014:7.AS.147.2014:36
sp. zn. 7 As 147/2014 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobců: a) M. Rs., b) M.
Rc., proti žalovanému: Krajské ředitelství Policie Olomouckého kraje, se sídlem tř.
Kosmonautů 189/10, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2014, č. j. 65 A 9/2014 - 11,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2014,
č. j. 65 A 9/2014 - 11, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 5. 2014,
č. j. 65 A 9/2014 - 11, byla ve výroku I. odmítnuta žaloba, kterou se žalobci (dále jen „stěžovatelé“)
domáhali zrušení rozhodnutí Krajského ředitelství Policie Olomouckého kraje (dále jen „krajské
ředitelství“) ze dne 14. 4. 2014, čj. KRPM-48182-4/ČJ-2014-140066, kterým bylo stěžovatelům
sděleno, že jejich podání ze dne 27. 3. 2014 bylo posouzeno jako další stížnost na postup
příslušníků Policie ČR a věc byla předložena Policejnímu prezidiu ČR k vyřízení, ve výroku II.
nebylo vyhověno žádosti stěžovatelů o osvobození od soudních poplatků a ve výroku III. byl
zamítnut návrh stěžovatelů na ustanovení zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení krajský
soud uvedl, že vyrozumění o způsobu vyřízení stížnosti na nezákonné jednání příslušníků policie
není rozhodnutím ve smyslu ust. §65 s. ř. s., tj. rozhodnutím, které by zakládalo, měnilo, rušilo
nebo závazně určovalo práva a povinnosti právních subjektů. Jde o úkon, jímž krajské ředitelství
stěžovatelům pouze sděluje, že jejich podání bylo připojeno k již probíhajícímu řízení a odesláno
příslušnému orgánu. Krajský soud proto žalobu podle ust. §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, neboť
jde o přezkoumání úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím ve smyslu ust. §65 odst. 1 s. ř.
s., a je tedy ze soudního přezkumu podle ust. §68 písm. e) ve spojení s §70 písm. a) s. ř. s.
vyloučeno. Výrok o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud
odůvodnil tím, že „již v době podání návrhu současně s návrhem na ustanovení zástupce bylo zcela zjevné,
že nejsou splněny podmínky řízení o návrhu a že tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný“.
Pro podporu tohoto závěru krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 6. 2011 čj. 1 Ans 7/2011 - 19.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podali stěžovatelé v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., ve které vyslovili nesouhlas
se závěry krajského soudu. Stěžovatelé dovozují, že nebyly dány důvody ani k odmítnutí žaloby,
ani k zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce. Podle stěžovatelů má rozhodnutí o nestanovení
advokáta předcházet odmítnutí žaloby, protože neměli možnost napravit vady žaloby. Poukázali
i na vady řízení před správními orgány. Z uvedených důvodů navrhli, aby napadené usnesení
krajského soudu bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. §109 odst. 3
a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom
neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Předně je třeba uvést, že Nejvyšší správní soud rozhodoval o kasační stížnosti, i když
stěžovatelé nezaplatili soudní poplatek a nejsou zastoupeni advokátem. Ačkoliv povinné zastoupení
stěžovatele bez příslušného právnického vzdělání advokátem je obecně jednou ze základních
podmínek řízení o kasační stížnosti (§105 odst. 2 s. ř. s.), podle konstantní judikatury Nejvyššího
správního soudu není v určitých věcech nutno trvat na podmínce tohoto zastoupení. K této otázce
se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 - 37,
dostupný na www.nssoud.cz, ve kterém uvedl, že „v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského
soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního
poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem.“ Obdobně lze poukázat i na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. 7 As 47/2014 a ze dne 21. 8. 2014,
sp. zn. 7 Afs 154/2014. Shodně postupoval Nejvyšší správní soud i v řízení vedeném
pod sp. zn. 7 Ans 2/2011, ve které vystupoval jako účastník řízení jeden ze stěžovatelů. Závěry
vyslovené v citovaných rozsudcích je třeba aplikovat i v dané věci. Není-li třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních
poplatků, potom není na splnění těchto zákonných náležitostí třeba trvat ani v řízení o kasační
stížnosti proti takovému usnesení krajského soudu. V daném případě přitom kasační stížnost
směřuje i proti výroku napadeného usnesení, kterým nebylo vyhověno žádosti stěžovatelů
o ustanovení zástupce pro žalobní řízení.
Stěžovatelé v kasační stížnosti namítali, že krajský soud neměl rozhodnout o zamítnutí
návrhu na ustanovení zástupce až v usnesení o odmítnutí žaloby, protože usnesení o případném
neustanovení zástupce má předcházet usnesení o odmítnutí žaloby.
Touto otázkou se Nejvyšší správní soud již zabýval v řadě svých rozsudků. Poukázat lze
např. na rozsudky ze dne 14. 4. 2005, čj. 4 Azs 72/2004 - 80, ze dne 27. 7. 2006,
čj. 8 Azs 15/2006 - 84 a ze dne 13. 1. 2012, čj. 4 Ads 149/2011 - 79, všechny dostupné
na www.nssoud.cz, ze kterých vyplývá, že pokud krajský soud o žádosti o ustanovení zástupce
nerozhodl samostatně, ale až s konečným rozhodnutím, je třeba jeho rozhodnutí z úřední
povinnosti zrušit, protože řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé. Stejně tak lze poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2013, čj. 5 As 91/2012 - 31, v němž se uvádí, že „V této souvislosti je dále podstatná
i okolnost, že stěžovatelka v návrhu na zahájení řízení zároveň požádala, aby ji soud osvobodil od soudních
poplatků a aby jí ustanovil zástupce z řad advokátů. Krajský soud nicméně o tomto návrhu rozhodl
až v předmětném usnesení o odmítnutí žaloby, kterým se řízení před krajským soudem končí, ačkoliv s ohledem
na zachování procesních práv stěžovatelky tak měl učinit na prvním místě (…). I v tomto ohledu tedy krajský soud
pochybil, a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí.“ Obdobně lze
poukázat i na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2012, čj. 5 As 7/2012 - 33,
ze dne 19. 4. 2012, čj. 5 As 68/2012 - 38, či ze dne 30. 5. 2012, čj. 5 As 10/2012 - 27.
Výše uvedené lze plně aplikovat i v dané věci, neboť krajský soud rozhodl o návrhu
stěžovatelů na ustanovení zástupce až v usnesení o odmítnutí žaloby. Tím, že o neustanovení
zástupce stěžovatelům bylo rozhodnuto současně s odmítnutím žaloby, byli stěžovatelé zkráceni
na svých právech a bylo popřeno jejich právo na právní pomoc. Podle čl. 37 odst. 2 Listiny
základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními
orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Krajský soud toto právo stěžovatelům
odepřel. Nikoli tím, že rozhodl o neustanovení zástupce pro řízení o žalobě, ale tím, že tak rozhodl
v usnesení o odmítnutí žaloby. Tím stěžovatelům znemožnil, v případě negativního rozhodnutí
o ustanovení zástupce, zvolit si zástupce pro řízení o žalobě a jeho prostřednictvím příp. doplnit
žalobu nebo činit jiné návrhy. Právo na právní pomoc totiž neimplikuje pouze právo na ustanovení
zástupce, při splnění zákonem stanovených podmínek, ale také povinnost soudu umožnit
i zastoupení na základě plné moci. Nejvyšší správní soud také zdůrazňuje, že ust. §35 odst. 8 s. ř. s.,
podle něhož požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti
do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
Stěžovatelé doručili žalobu krajskému soudu dne 9. 5. 2014, tedy v době kdy ještě neuplynula lhůta
pro podání žaloby, resp. lhůta pro její případné rozšíření či doplnění, přičemž i krajský soud rozhodl
ve věci ještě před uplynutím této lhůty dne 29. 5. 2014. Pokud by krajský soud rozhodl usnesením
o žádosti stěžovatelů, mohli by proti němu podat kasační stížnost. K tomu srv. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003 - 52. Toto právo jim tedy bylo upřeno. Nelze
vyloučit ani to, že by stěžovatelé žalobu před uplynutím zákonné lhůty sami doplnili, resp. rozšířili.
Nelze odhlédnout ani od toho, že krajský soud se při odůvodnění výroku o neustanovení zástupce
opíral o rozsudek ze dne 29. 6. 2011, čj. 1 Ans 7/2011 - 19, který však na danou věc nedopadá,
protože Nejvyšší správní soud přezkoumával zákonnost usnesení městského soudu, kterým byla
zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, resp. žádost o ustanovení advokáta.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu
podle ust. §110 odst. 1 věta první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž je krajský
soud podle odst. 4 citovaného ustanovení vázán právními názory vyslovenými v tomto rozsudku.
O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud bez jednání, protože mu takový postup
umožňuje ust. §109 odst. 2 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
ve věci (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu