ECLI:CZ:NSS:2014:8.AS.141.2014:23
sp. zn. 8 As 141/2014 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců
JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Ing. J. H.,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2013, čj. 26657/13/5000-14402-809436, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 15. 8. 2014,
čj. 59 Af 24/2014 – 52,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I.
1. Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2013, čj. 715641/13/2607-05702-603498, Finanční úřad
pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Semilech, zamítl odvolání podle §113 odst. 1 písm. c)
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a zastavil řízení o odvolání
proti rozhodnutí o zastavení řízení ze dne 5. 3. 2013, čj. 277821/13/2607-05702-603498.
2. Žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ze dne 29. 4. 2013 rozhodnutím
ze dne 4. 11. 2013, čj. 26657/13/5000-14402-809436.
II.
3. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Usnesením
ze dne 13. 2. 2014, čj. 30 Af 6/2014 - 11, Krajský soud v Brně postoupil věc k vyřízení
Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
4. Usneseními ze dne 16. 4. 2014, čj. 59 Af 24/2014 – 21 a čj. 59 Af 24/2014 – 22, Krajský
soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), vyzval žalobce k zaplacení
soudních poplatků za žalobu a za návrh na přiznání odkladného účinku žaloby. Podáním ze dne
2. 5. 2014 žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení
o žalobě. Usnesením ze dne 23. 6. 2014, čj. 59 Af 24/2014 – 33, krajský soud uložil žalobci, aby
doplnil svoji žádost o (1) vyplněný a potvrzený formulář o svých majetkových poměrech,
a (2) uvedení konkrétních důvodů, proč je třeba k ochraně jeho práv ustanovení zástupce.
V podání ze dne 14. 7. 2014 žalobce uvedl, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu jeho
manželky i jeho samotného a v zájmu procesní ekonomie odkazuje na obsah svého podání ze dne
12. 5. 2014 k čj. 59 Af 29/2013 – 28 a vyplněný formulář o majetkových poměrech a jeho
přílohy.
5. Usnesením ze dne 15. 8. 2014, čj. 59 Af 24/2014 – 52, krajský soud nepřiznal žalobci
osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce. Soud uvedl,
že o identickém návrhu na osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce rozhodl
na základě shodných podkladů již ve věci vedené pod sp. zn. 59 Af 29/2013 a neshledal důvod
se odchýlit od tam uvedených závěrů. U žalobce nebyly splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků, protože jeho prohlášení o majetkových poměrech nebylo úplné
a neposkytlo ucelený přehled o žalobcově majetkové a sociální situaci. Žalobce byl povinen
v prohlášení uvést veškerý majetek větší hodnoty, byť je předmětem výkonu rozhodnutí nebo
exekuce, a případně doplnit, na základě jakého rozhodnutí, jakého titulu a pro jakou výši dlužné
částky s ním nemůže disponovat. Z prohlášení vyplynulo, že žalobce má majetek větší hodnoty.
Skutečnost, že žalobce je vlastníkem nemovitého majetku, byla známa soudu rovněž z úřední
činnosti. K tvrzené existenci dluhů ve výši 10 mil. Kč žalobce nic bližšího neuvedl, soud proto
nemohl posoudit, jak tato skutečnost ovlivňuje žalobcovu platební schopnost. K příjmům
ze zaměstnání a výši nemocenských dávek se žalobce vyjádřil pouze ve vztahu k roku 2011,
resp. k období do 30. 9. 2012. K prokázání svých osobních poměrů, včetně nepříznivého
zdravotního stavu, měl žalobce dostatek času. Rozhodl-li se nepředložit důkazy soudu, jeho
tvrzení zůstalo neprokázáno. Žalobce hospodaří ve společné domácnosti s manželkou, která
pobírá plný invalidní důchod ve výši 11 155 Kč. Podle prohlášení žalobce nehradí žádné výdaje
(např. na domácnost). Soud uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní,
proto mu nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Vzhledem k tomu, že žalobce nesplnil
jednu z podmínek pro ustanovení zástupce, soud nevyhověl ani jeho žádosti o ustanovení
zástupce.
III.
6. Žalobce (stěžovatel) brojil proti posledně uvedenému usnesení krajského soudu kasační
stížností.
7. Žalobce uvedl, že podává kasační stížnost „k odklizení výše uvedených zjevně účelově a v příkrém
rozporu s rozhodným skutkovým i právním stavem vydaných výše uvedených USNESENÍ“. U žalobce jsou
dány předpoklady k osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, protože
je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv a zájmů. Žalobci by mohla vzniknout újma, protože
nemohl poplatky zaplatit. Žalobce řádně a včas prokázal a doložil soudu žádosti o osvobození
od poplatků a ustanovení zástupce, soud však tyto návrhy nevyřídil řádně. Soudy by měly
poskytovat ochranu právům, soudnictví nemá být pouhým „vyřizovačstvím“, měla by být
upřednostňována snaha o věcné hodnocení problému po právní i faktické stránce. To bylo
žalobci upřeno.
8. V podání ze dne 3. 9. 2014 žalobce doplnil, že soud rozhodl „na základě domněnek
předsedkyně senátu a jí uměle v rozporu s rozhodnými řádně, důvodně a včas žalobcem předloženými podklady
konstruovaného skutkového i právního stavu, ke kterému se žalobce neměl možnost ani jakkoliv vyjádřit, čímž
mu byla upřena i nejen Ústavou ČR garantovaná základní práva“. Stěžovatel zde rovněž požádal
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
IV.
9. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
10. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
11. Kasační stížnost není důvodná.
12. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostmi stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že kasační
stížnost směřuje proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků a neustanovení zástupce
pro řízení před krajským soudem, soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení stěžovatele advokátem v řízení o kasační stížnosti. Trvání
na těchto povinnostech by znamenalo řetězení řešeného problému, které by ve svém důsledku
popíralo smysl samotného řízení (viz rozsudky ze dne 28. 4. 2004, čj. 6 Azs 27/2004 – 41,
č. 486/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 36; všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).
13. Přestože zastoupení advokátem není v tomto případě podmínkou řízení, Nejvyšší správní
soud byl povinen zabývat se žádostí o ustanovení zástupce a hodnotit potřebu zastoupení
stěžovatele v řízení o kasační stížnosti. Ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vymezuje dvě podmínky
pro ustanovení zástupce: (1) navrhovatel naplňuje předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, a (2) ustanovení zástupce je nezbytné k ochraně jeho práv. Z výše uvedených důvodů
se soud nezabýval splněním první podmínky, hodnotil však, zda je ustanovení zástupce nezbytné
k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla v řešené věci naplněna.
Kasační stížnost má v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého
důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem
posouzení je nadto otázka, zda stěžovatel v řízení před krajským soudem prokázal naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Z podstaty věci se jedná o nikoliv složitou,
právně přehlednou otázku týkající se osobních a majetkových poměrů stěžovatele. Nejvyšší
správní soud tedy dovodil, že v daném řízení není třeba stěžovateli nezbytně ustanovit zástupce
k ochraně jeho práv, proto zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
14. Kasační argumentace stěžovatele spočívá v tom, že krajský soud při hodnocení
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce nesprávně posoudil
skutkové okolnosti věci. Tyto námitky lze podřadit pod kasační důvod uvedený v §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s.
15. Osvobození od soudních poplatků představuje procesní institut, jehož účelem je zejména
ochrana účastníka, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podle §36 odst. 3
s. ř. s. platí, že „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením
předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků
zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li
však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv
za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry
účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje
i na řízení o kasační stížnosti.“
16. Úprava poplatkové povinnosti, resp. osvobození od ní, provedená zákonem o soudních
poplatcích, představuje jednu ze základních součástí práva na soudní ochranu ve smyslu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 162/99). Je proto třeba vždy pečlivě zkoumat, zda jsou pro osvobození
od soudních poplatků splněny zákonné podmínky. Obdobně tomu je i v případě podmínek pro
ustanovení zástupce. Vždy je to však žadatel, kdo musí uvést skutečnosti, které osvobození
od soudních poplatků odůvodňují. „Povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi
řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost
nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje“ (srov. rozsudek ze dne
25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 – 50). Soud z vlastní iniciativy zpravidla nezjišťuje podrobnosti
o majetkových poměrech žadatele. Hodnotí především informace, které mu žadatel sám sdělí,
popř. jej vyzve, aby potřebné skutečnosti doplnil a vysvětlil nesoulad mezi nimi (srov. rozsudek
ze dne 31. 5. 2011, čj. 8 Afs 50/2010 – 91).
17. Z obsahu spisu vyplynulo, že stěžovatel k výzvě soudu k vyplnění Prohlášení o osobních,
majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „prohlášení“) odkázal na vyplněné prohlášení
ze dne 12. 5. 2014 a jeho přílohy zaslané soudu ve věci vedené pod sp. zn. 59 Af 29/2013.
V tomto prohlášení zejména uvedl, že je zaměstnancem, v prvním čtvrtletí roku 2014 byl jeho
průměrný měsíční čistý výdělek 0 Kč, v roce 2011 činil úhrn jeho čisté mzdy 15 399 Kč a náhrady
za dobu nemoci v období od 19. 3. do 8. 4. 2011 byly ve výši 8 704 Kč. Stěžovatel dále tvrdil,
že pobírá dávky nemocenského pojištění, přičemž vymezil jejich výši v období od 9. 4. 2011
do 30. 9. 2012. V části prohlášení „Osobní majetek“ uvedl, že nemá žádný majetek větší ceny, který
by mohl být zpeněžen, protože je zatížen exekucemi. Stěžovatel jej proto do prohlášení neuvedl,
protože nemá vliv na výši jeho disponibilních příjmů. Stěžovatel má závažné zdravotní
komplikace, od 1. 10. 2012 mu již nejsou vypláceny dávky nemocenského pojištění, které
nepostačovaly ani k úhradě základních životních potřeb. Stěžovatel žije ve společné domácnosti
s manželkou, která pobírá plný invalidní důchod ve výši 11 155 Kč, má však přitom vysoké
náklady na léčbu. Stěžovatel má dluhy ve výši cca 10 mil. Kč z důvodu deetatizace. K prohlášení
stěžovatel přiložil (1) kopii přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku
2011, podle kterého činil základ daně 26 138 Kč, a (2) kopie složenek o platbách České správy
sociálního zabezpečení stěžovateli z prosince 2011, ledna, února, dubna až července a listopadu
2012.
18. Na základě těchto tvrzení a dokladů krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, protože jeho tvrzení neposkytla úplný
přehled o jeho majetkové a sociální situaci. Zejména stěžovateli vytkl, že neuvedl svůj majetek
větší hodnoty, ačkoliv bylo z prohlášení zřejmé (a soudu bylo rovněž z úřední činnosti známo),
že disponuje takovým majetkem. Stěžovatel rovněž neprokázal, že na jeho majetek byl nařízen
výkon rozhodnutí nebo exekuce. Dále neupřesnil tvrzení o výši a původu svých dluhů.
K příjmům a výši dávek nemocenského pojištění se vyjádřil pouze ve vztahu k období
do 30. 9. 2012, nepředložil žádné důkazy prokazující tvrzení o jeho nepříznivém zdravotním
stavu. Stěžovatel žije ve společné domácnosti se svojí manželkou, která pobírá plný invalidní
důchod ve výši 11 155 Kč, manželé tedy měsíčně hospodaří minimálně s touto částkou,
z prohlášení však nevyplynulo, že by stěžovatel hradil jakékoliv měsíční výdaje.
19. Nejvyšší správní soud souhlasil se závěrem krajského soudu, že prohlášení neobsahuje
všechny informace relevantní pro posouzení, zda stěžovatel naplnil podmínky pro osvobození
od soudních poplatků. Stěžovatel se omezil na obecná tvrzení, že z důvodu nařízené exekuce
nemůže nakládat se svým majetkem a že má dluhy v celkové výši 10 mil. Kč. Z tohoto tvrzení lze
dovodit, že stěžovatel disponuje majetkem větší hodnoty, který v prohlášení nevymezil. Tvrzení
o nařízených exekucích a dluzích neupřesnil ani nedoložil (např. výpisem z katastru nemovitostí,
rozhodnutími o nařízení exekuce, smlouvami či jinými listinami prokazujícími dluhy stěžovatele).
Jediný konkrétní údaj uvedený k osobnímu majetku byl odkaz na soudní řízení vedená
pod sp. zn. 37 Cm 386/98 a sp. zn. 5 Nc 4172/2008, ze kterých bez uvedení souvislostí tohoto
řízení s osobním majetkem stěžovatele nelze dovodit žádné závěry ohledně existence a hodnoty
osobního majetku. Stěžovatel nevyčíslil své životní náklady, ani neuvedl, z jakých finančních
prostředků hradí své běžné výdaje a dluhy.
20. Stěžovatel tedy v řízení před krajským soudem věrohodně a úplně neprokázal svoji
majetkovou a výdělkovou situaci a nedoložil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního
poplatku. Krajský soud proto postupoval v souladu s §36 odst. 3 s. ř. s., nepřiznal-li stěžovateli
osvobození od soudních poplatků.
21. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplňoval předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, krajský soud správně zamítl i návrh na ustanovení zástupce (srov. §35 odst. 8 s. ř. s.
a rozsudek ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77).
22. Pro úplnost lze doplnit, že obdobně jako v posuzované věci zdejší soud rozhodl i v jiných
věcech stěžovatele týkajících se totožné problematiky, tj. naplnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce (viz rozsudky ze dne 17. 7. 2014,
čj. 10 As 133/2014 - 25, čj. 10 As 134/2014 – 23, nebo ze dne 28. 5. 2014, čj. 1 As 40/2014 - 37).
23. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného
odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
24. Nejvyšší správní soud neshledal napadený rozsudek městského soudu nezákonným, proto
kasační stížnost zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
25. O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. září 2014
JUDr. Jan Passer
předseda senátu