ECLI:CZ:NSS:2015:1.AZS.4.2015:15
sp. zn. 1 Azs 4/2015 – 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: T. B., zastoupena
JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 9. 2014, č. j. OAM-360/ZA-ZA15-ZA15-2014 ,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2014,
č. j. 2 Az 38/2014 - 12,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného, jímž bylo podle §10a písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), rozhodnuto o nepřípustnosti její žádosti o udělení mezinárodní ochrany, dále podle
§25 písm. i) zákona o azylu zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany a podle čl. 3
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy
pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané
státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států,
rozhodnuto, že příslušným státem je Maďarská republika. Součástí žaloby byl návrh na přiznání
odkladného účinku. O tomto návrhu rozhodl městský soud v záhlaví specifikovaným usnesením
tak, že odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí žalovaného nepřiznal.
[2] Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) blanketní kasační
stížnost, současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[3] Kasační stížnost je nepřípustná a Nejvyšší správní soud ji jako takovou odmítl.
[4] Důvody nepřípustnosti kasační stížnosti jsou upraveny v §104 s. ř. s. Podle
odst. 3 písm. c) tohoto ustanovení je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, které je podle
své povahy dočasné.
[5] Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. 5 As 52/2004 - 172,
publikovaném pod č. 507/2005 Sb. NSS, uzavřel, že rozhodnutí o odkladném účinku žaloby
je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné. V citovaném rozhodnutí zdejší soud uvedl,
že „[p]řiznáním odkladného účinku žalobě se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí správního orgánu
do skončení řízení před soudem (§73 odst. 3 s. ř. s.). V tomto smyslu jde o stejný důsledek, který s sebou přináší
aplikace §38 odst. 4 s. ř. s., o předběžném opatření, jenž zaniká nejpozději dnem, kdy se rozhodnutí soudu, jímž
se řízení končí, stalo vykonatelným. Obdobně i toto usnesení lze i bez návrhu zrušit (§73 odst. 4 s. ř. s.),
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly.
Rozhodnutí o odkladném účinku žalobě jako procesní institut je zcela nepochybně svou povahou rozhodnutím
dočasným, neboť má pouze omezené trvání; není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. (…) Dočasnou
povahu má i rozhodnutí, jímž byl (…) návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítnut. Zamítavé
rozhodnutí totiž nijak nepředjímá postup soudu při rozhodování o věci samé“ (obdobně usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 3. 2006, č. j. 4 Azs 339/2005 - 51, ze dne 4. 5. 2006,
č. j. 6 As 21/2006 - 66, ze dne 28. 6. 2007, č. j. 7 Afs 218/2006 - 103, nebo ze dne 22. 7. 2009,
č. j. 1 As 58/2009 – 58).
[6] Výše citované rozhodnutí bylo podpořeno rovněž usnesením Ústavního soudu ze dne
9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/2005, v němž Ústavní soud konstatoval, že „[r]ozhodnutím dočasným
je nepochybně i rozhodnutí, kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,
a to bez ohledu na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. Rozhodnutí krajského soudu, kterým
byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu. Pokud by této žalobě bylo vyhověno a meritorní správní rozhodnutí bylo
pro nezákonnost zrušeno, lze se postupem, který je upraven v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších
předpisů, domáhat náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím.“
[7] Uvedená judikatura je plně aplikovatelná i na posuzovaný případ. Kasační stížnost
je nepřípustná podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s., neboť směřuje proti rozhodnutí, které je podle
své povahy dočasné. Nejvyššímu správnímu soudu tedy nepřísluší hodnotit věcnou správnost
napadeného usnesení; krajský soud bude pokračovat v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného.
[8] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle
§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
[9] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2015
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu