ECLI:CZ:NSS:2015:7.AS.146.2015:52
sp. zn. 7 As 146/2015 - 52
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: T. L.,
zastoupený JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem Korunní 2659/108f, Praha 10,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad
Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 21. 5. 2015, č. j. 15 A 64/2013 - 49,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce JUDr. Ing. Ondřeje Kubáta,
advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 21. 5. 2015, č. j. 15 A 64/2013 - 49,
zamítl žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí Krajského úřadu
Ústeckého kraje (dále jen “krajský úřad“) ze dne 25. 3. 2013, č. j. 489/DS/2013,
JID: 38143/2013/KUUK/Hyk, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno
rozhodnutí Magistrátu města Mostu (dále jen „magistrát“) ze dne 19. 12. 2012,
č. j. MmM/089328/2012/OSČ/C. Tímto rozhodnutím magistrát zamítl podle ust. §123f odst. 3
zákona č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“),
námitky stěžovatele a potvrdil záznam dvanácti bodů v jeho evidenční kartě.
Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že předmětem soudního
přezkumu je rozhodnutí týkající se námitek proti provedení záznamu bodů v registru řidičů,
nikoli jednotlivá rozhodnutí o přestupcích. V řízení, ve kterém bylo vydáno napadeného
rozhodnutí, mělo být v souladu s právní úpravou a judikaturou zkoumáno, zda byl záznam bodů
proveden v souladu se způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému
ohodnocení stanovenému v zákoně. Tyto skutečnosti správní orgány řádně posoudily a přiléhavě
v kontextu všech skutkových zjištění odůvodnily. Namítal-li stěžovatel, že pokutové bloky
NA/2007 2629895 ze dne 19. 4. 2009 a AL/2009 4692693 ze dne 12. 6. 2010 byly předloženy
v prosté kopii, nikoli v originále, krajský soud poukázal na to, že stěžovatel nekonkretizoval,
jak tato skutečnost zasáhla do jeho práv. Stěžovatel v průběhu odvolacího řízení ani v žalobě
nevyslovil žádné pochybnosti o souladu těchto kopií s originály pokutových bloků, proto jsou
dostatečnými podklady pro vydání napadeného rozhodnutí. Předmětné pokutové bloky podle
krajského soudu obsahují všechny zákonné náležitosti. Mezi tyto náležitosti nepatří údaje o jménu
nebo příjmení pracovníka, který pokutu uložil, ani čitelný podpis této osoby. Vada spočívající
v nevyplnění těchto údajů předtištěných na formuláři pokutového bloku proto nedosahuje takové
intenzity, aby mohla vyvolat nicotnost rozhodnutí vydaných v blokových řízeních, a nemá žádný
vliv na jejich právní moc, presumovanou správnost a zákonem stanovenou závaznost. Stejně tak
krajský soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí z důvodu, že v něm krajský
úřad uvedl, že „blok vyplňoval zasahující policista oblečený v uniformě“. Toto tvrzení sice nemá
oporu ve správním spisu, ale tento dílčí nedostatek nemá vliv na jeho zákonnost, neboť toto nic
nemění na tom, že existují pravomocná rozhodnutí o přestupcích stěžovatele, na základě kterých
byl správně proveden záznam bodů v registru řidičů. Totéž platí pro námitku poukazující
na porušení ust. §36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „správní řád“). Lze souhlasit se stěžovatelem, že poté, co byl správní spis doplněn o kopie
pokutových bloků, nebyl vyzván k tomu, aby se seznámil s podklady pro vydání rozhodnutí
a vyjádřil se k nim. Toto pochybení je však pochybením dílčím nemajícím vliv na zákonnost
napadeného rozhodnutí. Krajský úřad totiž po doplnění správního spisu umožnil právnímu
zástupci stěžovatele k jeho žádosti nahlédnout do správního spisu a pořídit si z něj kopie.
Stěžovatel měl pak dostatek času, aby se k nim vyjádřil. Z těchto důvodů krajský soud žalobu
zamítl.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost
z důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti předně shrnul
průběh řízení před správními orgány s tím, že se žádného z předmětných přestupků nedopustil,
čímž zpochybňuje základní předpoklad správnosti rozhodnutí o vině v přestupkovém řízení.
Stěžovatel dále vytýkal krajskému soudu nesprávnost jeho závěrů ve vztahu k náležitostem
předmětných bloků (AL/2009 4692693 a NA/2007 16716575). Na obou pokutových blocích
je u kolonky „podpis s uvedením jména, příjmení a funkce oprávněné osoby“ uveden pouze nečitelný tah
rukou. Takový blok nelze totožnit s osobou uvedenou v oznámení o uložení pokuty.
Pro podporu svých závěrů odkázal stěžovatel na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího
správního soudu a pokyny ministerstva financí. Dále stěžovatel rozporoval závěry krajského
soudu ve vztahu k vadám předmětných bloků, resp. ve vztahu k jejich nicotnosti. Stěžovatel
rovněž vytýkal krajskému soudu, že nezrušil rozhodnutí krajského úřadu pro chybu v odůvodnění
rozhodnutí spočívající v uvedení formulace „bloky na pokutu na místě nezaplacenou vyplňoval zasahující
policista, který je oblečen v policejní uniformě“. Stěžovatel dále poukázal na nesprávné závěry krajského
soudu ve vztahu k porušení ust. §36 odst. 3 s právního řádu, protože mu nepřísluší posuzovat,
zda se jednalo o zásadní nebo dílčí porušení správního řádu. Stěžovatel poukázal i na řádné
nevedení správního spisu a možnou manipulaci s ním. V době, kdy stěžovatel nahlížel do spisu
(dne 19. 12. 2012) se ve správním spisu nacházely listiny vztahující se k jiné osobě – k panu J.
Nelze proto vyloučit další manipulaci se spisem. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu, popř. i rozhodnutí krajského úřadu,
zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, přičemž podrobně rozvedl důvody pro jeho přiznání.
Krajský úřad se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu.
Stěžovatel od počátku správního řízení staví své argumenty pouze na formálním obsahu
pokutových bloků, avšak nepředložil jediný důkaz potvrzující, že by se předmětných přestupků
nedopustil. Stejně tak se nikdy nevyjádřil k tomu, proč jsou všechny blokové pokuty opatřeny
jeho podpisem a proč se nedomáhal přezkoumání správnosti těchto bloků již dříve
než po dosažení hranice 12-ti bodů. Ve vztahu k námitce poukazující na porušení ust. §36 odst. 3
správního řádu poukázal na to, že zástupce stěžovatele nahlédl do spisového materiálu po jeho
doplnění, a měl tudíž možnost se k těmto podkladům vyjádřit. Proto krajský úřad navrhl, aby byla
kasační stížnost zamítnuta. Krajský úřad neshledal ani existenci důvodů pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
Stěžovatel v replice vyslovil nesouhlas se závěry krajského úřadu. Zopakoval,
že předmětné bloky neobsahují zákonné náležitosti a nesplňují formální požadavky správních
rozhodnutí, přičemž krajský soud se mýlí, pokud dovozuje, že postačuje splnění podmínek
ust. §85 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový
zákon“).
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v souladu
s ust. §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasační
stížnosti, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 4 citovaného ustanovení, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Systém bodového hodnocení řidičů byl zaveden zákonem č. 411/2005 Sb., kterým byl
změněn zákon o silničním provozu a některé další zákony, s účinností od 1. 7. 2006. Podle
ust. §123a věta první zákona o silničním provozu se bodovým hodnocením zajišťuje sledování
opakovaného páchání přestupků nebo trestných činů spáchaných porušením vybraných
povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového
vozidla nebo že se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Smysl a účel zavedení tohoto
institutu do českého právního řádu lze vysledovat z důvodové zprávy, podle které „bodový systém
obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti
provozu na pozemních komunikacích zaznamenávány “trestné” body do určité výše (…). Tyto body nejsou sankcí
za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost
spáchaného přestupku nebo trestného činu a registrujícím jeho spáchání. (…) Účelem systému je zejména
postihovat recidivu páchání přestupků proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. (…) Dostatečný
preventivní účinek má pouze hrozba ztráty řidičského oprávnění. Bodový systém pak představuje administrativní
postup, kterým se hodnotí závažnost spáchaných přestupků, a který v tento důsledek může vyústit. Na druhou
stranu ale dává řidiči kdykoli před tím, než tento krajní důsledek nastane, možnost změnou svého chování
pozitivně ovlivnit své postavení a hrozbu ztráty řidičského oprávnění svým aktivním postojem odvrátit.“
Podle ust. §123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému
byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek zařazený v systému bodového hodnocení,
příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená v registru řidičů stanovený počet
bodů ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení. Po dosažení počtu 12 bodů řidič
pozbývá řidičské oprávnění a následně je povinen odevzdat řidičský průkaz (§123c zákona
o silničním provozu).
Podle ust. §123f odst. 1 až 3 zákona o silničním provozu nesouhlasí-li řidič
s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně
námitky obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.
Shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky oprávněné, nejpozději do 10
pracovních dnů ode dne, kdy mu byly námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém
počtu stanovených bodů v registru řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě
záznamu řidiče. Shledá-li příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností námitky řidiče
neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a provedený záznam potvrdí.
Zásadní pro posouzení dané věci je otázka rozsahu přezkumu záznamu v registru řidičů
v řízení o námitkách podle ust. §123f zákona o silničním provozu. Rozsah řízení o námitkách
vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008 - 44, tak,
že: „Správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§123f
zákona o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam
(tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 citovaného
zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet
připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní
orgán však v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě
kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné,
a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné
a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“
V řízení o námitkách tak správní orgán posuzuje, zda byly záznamy bodů v registru řidičů
provedeny v souladu se zákonem, tj. zda podkladem pro záznam bylo pravomocné rozhodnutí,
zda počet zaznamenaných bodů odpovídá spáchanému přestupku atd. Tomu pak logicky
odpovídá i výrok rozhodnutí a jeho odůvodnění. V důsledku toho tak správní orgán pouze ověří,
zda oznámení, které bylo podkladem pro záznam bodů v registru řidičů, plně odpovídá
skutečnostem uvedeným v rozhodnutí nebo v dokladu o blokové pokutě (viz i rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2011, č. j. 5 As 76/2010 - 59). Řízení o námitkách
proti záznamu bodového hodnocení v registru řidičů nepředstavuje opravný prostředek proti
rozhodnutí o přestupku, ať již v podobě rozhodnutí ve správním řízení nebo v řízení blokovém,
ani takový opravný prostředek nenahrazuje. Je však nutno vždy se zabývat námitkami majícími
relevanci k záznamu bodů. K tomu lze odkázat na závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 30. 5. 2011, č. j. 2 As 19/2011 - 87: „Řízení o námitkách sice není řízením
o přestupku samotném a správní orgán by se jistě nemohl zabývat vadami postupu či rozhodnutí o přestupku,
ovšem musí vážit námitku, že tato pokuta mu nikdy nebyla uložena. Úspěch takového tvrzení totiž vylučuje
záznam bodů.“ To znamená, že namítaná pochybení musí být natolik závažná, že oznámení
či rozhodnutí podle ust. §123b zákona o silničním provozu nelze jako podklad pro zápis vůbec
použít, např. z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo dokonce nicotnosti (viz rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20). V této souvislosti lze poukázat
i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 16/2010 - 105, podle
něhož „(r)ozhodnutí o přestupku, jehož výrok je v návaznosti na další části rozhodnutí nesrozumitelný, není
způsobilým podkladem pro záznam bodů do registru řidičů (§123b a násl. zákona č. 361/2000 Sb.,
o silničním provozu.“
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je tedy nutno rozlišovat mezi
řízením o jednotlivých přestupcích podle zákona o přestupcích a řízením o námitkách
proti záznamu bodů v registru řidičů podle zákona o silničním provozu. V řízení o námitkách
proti záznamu bodů v registru řidičů je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností
oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné
rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu ust. §123b odst. 1 a 2 zákona
o silničním provozu, zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem
a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení (srv. např. i rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 17).
V daném případě byly tyto podmínky bezezbytku splněny a správní orgán tedy
nepochybil, pokud provedl předmětný zápis bodů. Na tom nic nemění ani to, že na předmětných
blocích (AL/2009 4692693 a NA/2007 16716575) nebylo uvedeno jméno, příjmení a funkce
oprávněné osoby, jak namítal stěžovatel. K těmto námitkám odkazuje Nejvyšší správní soud
na ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích, ve kterém jsou upraveny náležitosti bloků. V tomto
ustanovení se uvádí, že „Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty
v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém
řízení uložena.“ Na pokutovém bloku tedy musí být vyznačeno, komu, kdy a za jaký přestupek byla
pokuta v blokovém řízení uložena. Zákon explicitně nevyžaduje, aby na pokutovém bloku bylo
uvedeno jméno, příjmení či funkce pověřené osoby, která pokutu uložila, ani podpis této osoby.
Lze proto souhlasit s krajským soudem, že neuvedení těchto údajů nemohlo bez dalšího způsobit
nezákonnost bloku jako podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru. Ostatně
ke stejnému závěru dospívá i judikatura Nejvyššího správního soudu. Např. v rozsudku ze dne
4. 9. 2012, č. j. 7 As 94/2012 - 20, bylo vysloveno, že „Dovozuje-li stěžovatel, že z hlediska formálních
náležitostí se v případě pokutovému bloku uplatní podobný stupeň přísnosti jako u směnky, což znamená,
že chybí-li některá z nich, nenastávají jeho účinky, a proto ani nemůže být podkladem pro zápis bodů, Nejvyšší
správní soud se s tímto názorem neztotožňuje. Ne vždy je totiž následkem formálních či obsahových nedostatků
pokutového bloku jeho nezpůsobilost být podkladem pro zápis bodů do registru. V každém konkrétním případě
je třeba posuzovat, zda takové pochybení může mít dopad na způsobilost pokutového bloku být podkladem
pro zápis bodů. Za pravomocný, a tedy ani za způsobilý být podkladem pro zápis bodů do registru, nelze
např. považovat pokutový blok, na kterém chybí podpis přestupce (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 9. 2011, čj. 8 As 69/2011-40). Okamžik podpisu pokutového bloku obviněným z přestupku
je totiž zároveň okamžikem vydání rozhodnutí v blokovém řízení a okamžikem nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí. Teprve tímto podpisem stvrzuje obviněný svůj souhlas se spolehlivým zjištěním přestupku a s jeho
projednáním v blokovém řízení Jednoznačně tak potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení stanovených
v ust. §84 zákona o přestupcích (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010,
čj. 8 As 68/2010-81, www.nssoud.cz). Naopak na způsobilost pokutového bloku jako podkladového
rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení funkce nebo služebního čísla
oprávněné osoby.“ Stejně tak lze poukázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014 - 39, podle kterého na způsobilost pokutového bloku jako
podkladového rozhodnutí pro zápis bodů do registru nebude mít zpravidla vliv chybějící uvedení
funkce nebo služebního čísla oprávněné osoby.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že absence uvedení funkce nebo služebního čísla
oprávněné osoby nemá zpravidla vliv na způsobilost pokutového bloku jako podkladového
rozhodnutí pro zápis bodů do registru. Tak je tomu i v dané věci. Podle názoru zdejšího soudu
proto předmětné bloky mohly sloužit jako podklad pro záznam bodů. Na tom nic nemění
ani uvedení nečitelného podpisu. Na kopii pokutového bloku č. AL/2009 4692693 je uvedeno
jméno, příjmení, datum narození a bydliště stěžovatele jako pachatele přestupku, jakož i číslo jeho
dokladu totožnosti. V kolonce doba, místo a popis přestupkového jednání je uvedeno porušení
ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. a popis skutku (rychlost 50/63/60 km/h), podpis policisty
a stěžovatele. Na kopii pokutového bloku č. NA/2007 1671575 je uvedeno jméno, příjmení,
datum narození a bydliště stěžovatele včetně čísla jeho dokladu totožnosti. V kolonce doba, místo
a popis přestupkového jednání je uvedeno porušení ustanovení zákona č. 361/2000 Sb. a popis
skutku (nepřipoután bezpečnostním pásem), podpis policisty a stěžovatele. Data uvedená
na blocích AL/2009 4692693 a NA/2007 16716575 se shodují s daty uvedenými v oznámeních
o uložení pokuty v blokovém řízení (v případě prvního bloku se jedná o oznámení ze dne
14. 6. 2010, č. j. KRPU-57888/PŘ-2010-040806 a v případě druhého o oznámení ze dne
11. 1. 2010, č. j. KRPU-2225/PŘ-2010-040807). Navíc je nutno zmínit i to, že v předmětných
oznámeních je uvedeno i jméno a příjmení policisty, které je možno navíc identifikovat i podle
série, resp. čísel uvedených na bloku. Pokud stěžovatel v replice poukazoval na blok ze dne
19. 4. 2009 A 2629895, tento obsahuje informaci o příjmení oprávněné osoby, resp. o jejím
služebním číslu, přičemž těmto údajům odpovídá i oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení
ze dne 20. 4. 2009, č. j. KRPU-330-3864/DI-2009-040807-MT. I tento obsahuje povinné údaje
ve smyslu ust. §85 odst. 4 zákona o přestupcích.
Je třeba doplnit, že pokud měl stěžovatel jakékoli pochybnosti během projednání
přestupků na místě, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými
v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Orgánu
příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum
skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná
změna. Do svého případného odklizení (srov. §123e odst. 2 zákona o silničním provozu) jsou
řádně vyplněné pokutové bloky v právní moci a svědčí jim presumpce správnosti a zůstávají
rozhodným podkladem pro zápis bodů do registru řidičů ve smyslu §123a a násl. zákona
o silničním provozu. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013,
č. j. 1 As 21/2010 - 65 vyslovil, že v zákoně o přestupcích jsou zakotveny tři podmínky
pro uložení pokuty v blokovém řízení. Je to spolehlivé zjištění přestupku, nedostatečnost vyřízení
domluvou a ochota obviněného z přestupku pokutu zaplatit. S ohledem na zásadu vigilantibus
iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením
pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných
pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního
stavu věci ve správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vyplývající závěry o spáchání
přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. Udělením souhlasu
s projednáním skutků v blokovém řízení, jehož udělení stěžovatel nezpochybňuje, převzal
odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí
se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně, a zejména že zjištěnému
skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla účastníkovi
řízení udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení §6 odst. 1
písm. a) zákona o silničním provozu). Udělením souhlasu tak stěžovatel rovněž vědomě vstoupil
do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného
ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti.
Stěžovatelem citované rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007,
č. j. 1 As 30/2007 - 53, a ze dne 21. 3. 2012, č. j. 5 As 118/2011 - 103, přitom neřeší zcela
identickou situaci, jaká byla v případě stěžovatele. Navíc judikatura Nejvyššího správního soudu
se s danou problematikou explicitně zabývala. Z tohoto důvodu je irelevantní zabývat
se judikaturou občanskoprávní (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2001,
sp. zn. 21 Cdo 775/2000, ze dne 21. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 116/2008, ze dne 7. 2. 2006,
sp. zn. 10 Cdo 912/2005, ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 747/2008, resp. ze dne 24. 2. 2010,
sp. zn. 20 Cdo 749/2008), která se nevztahuje k soudnímu přezkumu rozhodnutí týkajících
se záznamu bodů v evidenční kartě řidiče. Totéž platí i pro usnesení Ústavního soudu ze dne
13. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2190/11, na které poukázal stěžovatel v replice. Ostatně Ústavní
soud v něm explicitně uvedl mimo jiné i to, že „Pokud jde o náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém
řízení, není dle názoru Ústavního soudu z hlediska dodržení práva na spravedlivý proces zcela nezbytné, aby byly
uvedeny veškeré údaje předtištěné na pokutovém bloku (pokud nejde současně o náležitost v zákoně výslovně
uvedenou), nýbrž je třeba absenci každého takového údaje proporčně poměřovat ve vztahu k účelu, který má plnit,
a zabývat se otázkou, jak se chybějící údaj promítl do práv adresáta takového rozhodnutí. Zde je také třeba mít
na zřeteli specifický charakter blokového řízení, jehož zahájení je fakticky v dispozici osoby obviněné ze spáchání
přestupku, neboť přestupek je možno tímto způsobem projednat pouze tehdy, považuje-li jej obviněný za spolehlivě
zjištěný a nehodlá-li o něm vést další řízení, v němž by byly posuzovány skutkové a právní otázky, a současně
souhlasí s uloženou sankcí, což stvrzuje svým podpisem. V opačném případě může obviněný využít svého práva
a trvat na projednání přestupku ve správním řízení. V nyní posuzovaném případě stěžovatel s projednáním věci
v blokovém řízení souhlasil, ztotožnil se s právní kvalifikací svého jednání i s výší pokuty, která mu byla udělena,
což jeho pozici ve vztahu k možnému porušení jeho ústavně zaručených práv do jisté míry oslabuje. Smyslem části
pokutového bloku, v níž je předtištěn údaj "jméno, příjmení, funkce", je identifikovat osobu, která pokutu udělila.
To je z hlediska ochrany práv obviněného významné především potud, že je na základě této informace možno
zpětně ověřit, zda se jednalo o osobu k takovému úkonu oprávněnou, či případně řešit stížnosti obviněného vůči
postupu policejního orgánu. Pro realizaci takto vymezeného účelu, tzn. pro jednoznačnou identifikaci osoby
udělující pokutu, její podpis dostačuje, neboť již tato informace umožňuje v případě potřeby příslušnou osobu
ztotožnit. (…) Ústavní soud závěrem podotýká, že nezpochybňuje výklad zastávaný Nejvyšším soudem v rovině
"jednoduchého" práva, nýbrž toliko konstatuje, že neuvedení čitelně vyplněného jména a příjmení osoby,
která pokutu udělila, nepředstavuje natolik závažnou vadu rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, aby byla
způsobilá konstituovat porušení ústavně zaručených práv obviněného“.
Poukazoval-li stěžovatel na absurdnost závěrů krajského soudu ve vztahu k uvedení
jména, příjmení a funkce policisty, protože by si mohl blok vyplnit a podepsat sám, a přesto
by se jednalo o pravomocné správní rozhodnutí, je třeba uvést, že z uvedených oznámení
vyplývá, že je vyplnil policista a nikoliv stěžovatel. Nejvyššímu správnímu soudu navíc není
zřejmé, jakou motivaci by stěžovatel mohl mít k vyplňování pokutových bloků. Nejvyšší správní
soud se ztotožňuje i se závěry krajského soudu ve vztahu k námitce nicotnosti předmětných
bloků. Závěry krajského soudu mají podle Nejvyššího správního soudu oporu ve správním spisu
a judikatuře (např. rozsudky rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2008,
č. j. 8 Afs 78/2006 - 74, publ. pod č. 1629/2008 Sb. NSS, a ze dne 22. 7. 2005,
č. j. 6 A 76/2001 - 96, nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65). S ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav věci,
je irelevantní i poukaz stěžovatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010,
č. j. 5 As 39/2010 - 76.
Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí není ani argumentace krajského úřadu
v jeho rozhodnutí, že blok vyplňoval policista oblečený v uniformě. Toto tvrzení skutečně nemá
oporu ve správním spisu. Nejvyšší správní soud se však ztotožňuje s názorem krajského soudu,
že tento dílčí nedostatek v odůvodnění napadeného rozhodnutí nemá vliv na jeho zákonnost,
neboť nic nemění na tom, že existují pravomocná rozhodnutí o přestupcích stěžovatele,
na základě kterých byl zcela správně proveden záznam bodů v registru řidičů. I když ze správního
spisu nevyplývá, že by měl správní orgán I. stupně k dispozici předmětné pokutové bloky
v originálu, tyto bloky si krajský úřad vyžádal k odvolací námitce. Podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu (usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004,
č. j. 5 Afs 16/2003 - 56, rozsudky ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 - 80, ze dne 26. 3. 2008,
č. j. 9 As 64/2007 - 98, a ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 Ads 97/2012 - 66), tvoří rozhodnutí
správních orgánů obou stupňů z hlediska soudního přezkumu jeden celek a případné nedostatky
odůvodnění prvostupňového rozhodnutí proto mohou být napraveny v odvolacím řízení. Obsah
správního spisu nesvědčí ani tomu, že by krajskému úřadu byl dopředu znám výsledek
předmětného řízení. Na základě shora uvedeného jsou irelevantní i pokyny ministerstva financí
(přístupné na http://www.mfcr.czlcs/verejny-sektor/regulace/pokutove-bloky/vzory-
pokutovych-bloku). Ostatně v daném případě bloky nevypisoval zaměstnanec finanční správy,
ale policista.
Podle stěžovatele jsou nesprávné také závěry krajského soudu ve vztahu k namítanému
porušení ust. §36 odst. 3 správního řádu, podle kterého musí být účastníkům před vydáním
rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak.
K porušení tohoto ustanovení může dojít např. tehdy, pokud je správní spis doplněn o další
(účastníkovi řízení neznámé) podklady, o které se následně ve svém rozhodnutí opírá správní
orgán. Pokud se však účastník řízení mohl seznámit s podklady rozhodnutí (např. tím, že sám
nahlížel do spisu, který poté nebyl nikterak doplňován) nejedná se o vadu mající bez dalšího
nutnost zrušení správního rozhodnutí. Nezákonnost rozhodnutí může způsobit toliko situace,
kdy účastník má možnost seznámit se s podklady rozhodnutí až ze samotného rozhodnutí
(podpůrně srv. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2010,
č. j. 8 Afs 21/2009 - 243, č. 2073/2010 Sb. NSS, ze dne 6. 6. 2013, č. j. 1 As 24/2013 - 28, ze dne
28. 6. 2005, č. j. 8 As 3/2005 - 86, ze dne 26. 11. 2008, č. j. 2 As 54/2008 - 80, a ze dne
22. 1. 2009, č. j. 6 As 16/2008 - 90, ze dne 23. 3. 2011, č. j. 8 As 40/2010 - 59 atp.). Podle
úředního záznamu nahlížel zástupce stěžovatele do správního spisu dne 8. 2. 2013, tj. v době,
kdy součástí spisu byly všechny podklady, o které se opírá rozhodnutí krajského úřadu. Stěžovatel
se tedy tímto způsobem před vydáním napadeného správního rozhodnutí seznámil s jeho
podklady a současně měl dostatek času, aby se k nim vyjádřil, když napadené rozhodnutí bylo
vydáno až dne 25. 3. 2013. Ve smyslu výše uvedeného posoudil věc i krajský soud a v tomto
ohledu mu tedy nelze nic vytknout.
Namítal-li stěžovatel, že správní spis není řádně veden (čísla listů nejsou číslována a nelze
vyloučit manipulaci se spisem) je třeba uvést, že stěžovatel nepoukazuje na absenci žádné
konkrétní listiny mající relevanci pro danou věc. Za této situace není dán důvod ke zrušení
rozhodnutí správního orgánu. Tak by tomu mohlo být např. tehdy, pokud by se správní orgán
ve svém rozhodnutí opíral o nějakou listinu, která by nebyla součástí správního spisu.
Poukazoval-li stěžovatel na to, že ve správním spisu byly v době, kdy do něj nahlížel, založeny
listiny vztahující se k jiné fyzické osobě (panu J.), konstatuje Nejvyšší správní soud, že v tomto
řízení nebylo posuzováno jednání pana J. Předmětem přezkumu byla otázka zákonnosti
provedení záznamu bodů v evidenční kartě stěžovatele a nikoliv jiné osoby. Jak z rozhodnutí
krajského úřadu, tak z rozhodnutí magistrátu jednoznačně vyplývá, že bylo vydáno ve vztahu ke
stěžovateli. I pokud by byla součástí správního spisu listina vztahující se k jiné fyzické osobě než
ke stěžovateli, o kterou by se správní orgány při svých závěrech ve vztahu ke stěžovateli
neopíraly, nezpůsobovalo by to nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.
Se stěžovatelem nelze souhlasit ani v tom, že by krajskému soudu nepříslušelo posuzovat,
zda se správní orgán dopustil procesních pochybení zásadních či dílčích. Naopak je povinností
správního soudu zabývat se otázkou, zda procesní pochybení správního orgánu bylo zásadního
nebo marginálního charakteru. Stěžovatelův názor by vedl k tomu, že by krajský soud nemohl
rozlišovat mezi méně a více významnými vadami, a pro jakékoliv bezvýznamné pochybení
by musel správní rozhodnutí zrušit. Podle ust. §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. může soud zrušit
rozhodnutí správního orgánu pouze za podmínky podstatného porušení ustanovení o řízení
před správním orgánem, navíc mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
S ohledem na shora uvedené proto nelze hovořit ani o porušení imperativů vyplývajících z Ústavy
či Listiny základních práv a svobod včetně stěžovatelem obecně uváděného porušení čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Na základě všech výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní k závěru, že se krajský
soud v napadeném rozsudku nedopustil pochybení, která by byla důvodem pro jeho zrušení
a vrácení věci k dalšímu řízení. Proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.). Ve věci rozhodl v souladu s ust. §109 odst. 2 s. ř. s., podle něhož rozhoduje
Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho
nařízení.
Nejvyšší správní soud nerozhodl o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez
zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších procesních úkonech.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti
účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení a krajskému úřadu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Protože Nejvyšší správní soud nerozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, rozhodl podle ust. §10 odst. 1 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč stěžovateli.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu