ECLI:CZ:NSS:2015:7.AZS.48.2015:53
sp. zn. 7 Azs 48/2015 - 53
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové
a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: K. K., zastoupený
JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2015, č. j. 61 Az 21/2013 – 27,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Pavlu Ramešovi, advokátovi se sídlem Fügnerovo
náměstí 1808/3, Praha 2, se nepřiznává odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování žalobce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 6. 1. 2015, č. j. 61 Az 21/2013 – 27, odmítl
žalobu podanou žalobcem (dále jen „stěžovatel“) proti rozhodnutí ministerstva vnitra ze dne
11. 11. 2013, č. j. OAM-115/ZA-ZA04-P10-2012, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žádost
o udělení mezinárodní ochrany podle ust. §12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud usnes ením ze dne 7. 2. 2014,
č. j. 61 Az 21/2013 - 17, zamítl stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů
a vyzval jej k odstranění vad žaloby. Současně stěžovatele poučil, v jakém směru je nutné žalobu
doplnit s tím, že pokud ve stanovené lhůtě žalobu nedoplní a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, krajský soud řízení o žalobě usnesením odmítne. Jelikož stěžovatel
ani přes výzvu krajského soudu neodstranil nedostatky žaloby a pro tento nedostatek nebylo
možné v řízení pokračovat, krajský soud žalobu odmítl podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s.
Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost a současně požádal
o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 25. 3. 2015, č. j. 7 Azs 48/2015 - 21, ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení
o kasační stížnosti advokáta JUDr. Pavla Rameše. Toto usnesení doručoval Nejvyšší správní soud
stěžovateli a ustanovenému zástupci. Zástupci bylo usnesení doručeno dne 27. 3. 2015, zatímco
stěžovateli se usnesení na jím uvedenou adresu S., u paní R . G., nepodařilo doručit. Zásilka byla
Nejvyššímu správnímu soudu vrácena s tím, že adresát není na uvedené adrese znám a zásilku
nebylo možno vložit do schránky. Usnesení o ustanovení zástupce spolu s oznámením podle ust.
§50 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. bylo proto dne 8. 4. 2015 vyvěšeno na úřední
desce Nejvyššího správního soudu. Podle citovaného ustanovení se má za to, že usnesení o
ustanovení zástupce bylo stěžovateli doručeno desátým dnem po vyvěšení na úřední desce.
Nejvyšší správní soud se obrátil se žádostí o sdělení místa pobytu stěžovatele na odbor
azylové a migrační politiky ministerstva vnitra, který přípisem ze dne 2. 4. 2015 sdělilo ,
že stěžovatel odešel dne 12. 3. 2015 z Pobytového střediska a v době schválené propustky
pobýval na adrese S. V cizineckém informačním systému stěžovatel není veden, správnímu
orgánu není jiná adresa pobytu stěžovatele v České republice známa. Nejvyšší správní soud se
také obrátil na Pobytové středisko, které k dotazu ohledně místa pobytu stěžovatele uvedlo, že
byl na adrese pobytového střediska hlášen do 12. 3. 2015 a pobytové středisko opouštěl v souladu
s ust. §82 zákona o azylu a jako adresu svého pobytu udával adresu S.
Nejvyšší správní soud se pokoušel na uvedenou adresu ( S.) doručit i další písemnosti,
zásilka však byla opětovně vrácena s tím, že adresát není na uvedené adrese znám a zásilku nebylo
možno vložit do schránky. Žádnou jinou adresu, na kterou by mu mohly být písemnosti
v souladu se zákonem doručovány, přitom stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl.
Podle ust. §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu soud řízení
zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Povinností
stěžovatele bylo uvést v kasační stížnosti i adresu, na kterou mu lze doručovat (srv. §37
odst. 3 s. ř. s. v návaznosti na §120 s. ř. s.). Stěžovatel však uvedl adresu, která výše uv edený
předpoklad nenaplňuje. Zásilky doručované na tuto adresu se Nejvyššímu správnímu soudu
vrátily s tím, že adresát není na uvedené adrese znám a zásilku nebylo možno vložit do schránky.
Nejvyšší správní soud se pokoušel zjistit aktuální adresu pobytu stěžovatele, ale bezúspěšně.
Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti podle citovaných ustanovení
zastavil. K tomu srv. i konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. usnesení ze dne
20. 9. 2013, č. j. 5 Azs 6/2013 - 40, ze dne 28. 3. 2013, č . j. 7 Azs 8/2013 - 26, či rozsudek ze dne
28. 7. 2004, sp. zn. 4 Azs 165/2004, publ. pod č. 378/2004 Sb. NSS, jakož i rozsudek ze dne
15. 7. 2004, sp. zn. 3 Azs 58/2004, publ. pod č. 343/2004 Sb. NSS.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li řízení o kasační stížnosti
zastaveno.
Ustanovenému zástupci Nejvyšší správní soud odměnu nepřiznal, neboť v řízení
o kasační stížnosti neučinil žádný úkon, za který by mu náležela odměna pod le vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Eliška Cihlářová
předsedkyně senátu