ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.101.2015:38
sp. zn. Nao 101/2015 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 648/16, Brno, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům sedmého senátu Nejvyššího správního soudu,
JUDr. Elišce Cihlářové, JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi a JUDr. Tomáši Foltasovi, ve věci vedené u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 5/2015,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček
a JUDr. Tomáš Foltas ne j so u v y l o uč e ni z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 5/2015.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 62 A 104/2014 – 25, odmítl Krajský soud v Brně
žalobu žalobce, kterou se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014,
č. j. 62 A 74/2014 – 12. Dne 2. 1. 2015 podal žalobce proti usnesení č. j. 62 A 104/2014 – 25
kasační stížnost a zároveň vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Brně,
JUDr. Davida Rause, Ph.D., Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka. Řízení o této
námitce podjatosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. Nao 5/2015.
[2] V rámci řízení o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně vznesl žalobce
námitku podjatosti proti soudcům sedmého senátu Nejvyššího správního soudu, JUDr. Elišce
Cihlářové, JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi a JUDr. Tomáši Foltasovi. Tato námitka podjatosti byla
přidělena k posouzení devátému senátu Nejvyššího správního soudu.
[3] Jako důvod podjatosti žalobce v podání ze dne 20. 3. 2015 uvedl, že mu bylo soudci
sedmého senátu upřeno úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces v řízeních
před Nejvyšším správním soudem vedených ve věcech sp. zn. 7 As 112/2014, 7 As 216/2014
a 7 As 217/2014. Tímto jednáním byla narušena důvěra žalobce v nezávislé, nestranné a zákonné
rozhodování soudu.
[4] Soudci sedmého senátu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Tomáš
Foltas k námitce podjatosti uvedli, že žalobce osobně neznají, nemají k němu žádný vztah
a pokud s jeho osobou přišli do styku, jednalo se pouze o rozhodovací činnost ve vztahu k jeho
kasačním stížnostem.
[5] Důvody pro vyslovení podjatosti výše jmenovaných soudců sedmého senátu nejsou dány.
[6] Nejvyšší správní soud vycházel z §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce
také zasahuje do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[8] Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti.
Takové důvody zjevně dány nejsou.
[9] Žalobce spatřuje podjatost soudců v jejich rozhodovací činnosti v jiných věcech,
v nichž byl účastníkem řízení. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně stanoví, že důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech. Podíl
soudce na rozhodování v „předchozím soudním řízení“ ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá
důvod pro jeho vyloučení, se musí týkat rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně;
„předchozím soudním řízením“ není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků.
Stejně tak tento závěr vyplývá i z konzistentní judikatury Nejvyššího správního soudu
v obdobných věcech (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. Nao 2/2003 – 18).
[10] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2015
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu