ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.212.2015:23
sp. zn. Nao 212/2015 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. H., proti
žalovanému: Odvolacímu fi nanč nímu řed i t els t v í, se sídlem Brno, Masarykova 31, o námitce
podjatosti vznesené žalobcem ve věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
31 Af 33/2015, proti všem soudcům tohoto soudu,
takto:
Soudci Krajského soudu v Hradci Králové - Mgr. Marie Kocourková, JUDr. Magdalena
Ježková, Mgr. Helena Konečná, JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Marcela
Sedmíková n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 31 Af 33/2015.
Odůvodnění:
Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (věc byla usnesením ze dne 29. 4. 2015,
č. j. 31 Af 22/2015 – 8, postoupena Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu místně
příslušnému) se žalobce domáhal zrušení (případně vyslovení nicotnosti) rozhodnutí žalovaného,
ze dne 3. 2. 2015, č. j. 1472/15/5100-41451-711055, jímž žalovaný zamítl jeho odvolání
proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj, Územního pracoviště v Novém
Bydžově ze dne 29. 5. 2014, č. j. 1046149/14/2711-24400-603495.
Žalobce v podání ze dne 22. 6. 2015, doručeném krajskému soudu dne 25. 6. 2015, vznesl
námitku podjatosti všech soudců krajského soudu „v aktuálním obsazení“ s návrhem na jejich
vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci. Uvedl, že projednávaná věc musí být přikázána
jinému soudu téhož stupně z důvodu delegace nutné, jinak opět reálně hrozí, že uvedenými
soudci bude „pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého
rozhodování soudů.“
Všichni soudci úseku správního soudnictví krajského soudu ve vyjádření k námitce
podjatosti uvedli, že se necítí být podjatými v souzené věci a není jim ani známa žádná
skutečnost, ze které by mohl vyplynout důvod případných pochybností o jejich nepodjatosti.
Námitka podjatosti není důvodná.
Předně je vhodné uvést, že integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je
vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný
soudce. Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít a naplňovat.
Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“), které uvádí, že soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Důvodem vyloučení je tedy jen taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat
o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení
§8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady,
podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon, a na něj navazující
rozvrh práce, určují osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato
příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň
potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení
zdejšího soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je
dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Oběma podmínkám žalobce
dostál. Námitku podjatosti uplatnil včas, a to faxovým podáním ze dne 22. 6. 2015 (doručeným
krajskému soudu téhož dne a doplněným jeho originálem, odeslaným dne 24. 6. 2015),
navazujícím na sdělení krajského soudu o složení senátu, kterému byla věc přidělena
k rozhodnutí, ze dne 1. 6. 2015, č. j. 31 Af 33/2015 – 33 (žalobci doručeno za uplatnění tzv. fikce
doručení dle §24 odst. 1 občanského soudního řádu dne 15. 6. 2015). Námitku také, byť jen
stručně, zdůvodnil, neboť uvedl skutečnosti, z nichž podjatost soudců dovozuje. Nejvyšší správní
soud se tedy touto námitkou může zabývat věcně.
Nejprve je nutno upozornit, že i přesto, že námitka podjatosti směřovala vůči „všem
soudcům krajského soudu“, plně postačovalo, pokud se k ní vyjádřili jen ti soudci, kteří se
dle platného rozvrhu práce skutečně mohou na rozhodování věci podílet, tedy soudci správního
úseku krajského soudu (ostatní soudci nejsou specializovanými soudci správního soudnictví – viz
§31 odst. 1 s. ř. s.). Přitom, je-li již zřejmé, kterému soudci (soudcům) úseku správního
soudnictví krajského soudu věc je či bude přidělena, je účelné zabývat se otázkou podjatosti
jiných v úvahu připadajících soudců jen za předpokladu, že u soudců určených pro danou věc
rozvrhem práce bude shledán důvod k jejich vyloučení (viz například usnesení zdejšího soudu
ze dne 14. 6. 2012, č. j. Nao 44/2012 – 19). V případě, že tomu tak není, tedy že nic nebrání
tomu, aby soudci, jimž věc byla přidělena, ji projednali a rozhodli, postrádá zkoumání možné
podjatosti dalších soudců daného soudu smysl, neboť není dán důvod ke změně okruhu soudců,
kteří mají věc projednat. Podle rozvrhu práce byla dané věc přidělena správnímu senátu 31 (Af),
který má rozhodovat ve složení: předsedkyně Mgr. Marie Kocourková a soudci JUDr. Magdalena
Ježková, Mgr. Helena Konečná; případně (jako členové zastupujícího senátu 30) JUDr. Jan
Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a JUDr. Marcela Sedmíková. Nejvyšší správní soud se proto
nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto soudcům; teprve byla-
li by námitka podjatosti shledána důvodnou a byli-li by tito soudci vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních soudců
(JUDr. Jany Kábrtové a JUDr. Ivony Šubrtové). I při posuzování námitky podjatosti je totiž
nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby
podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet
soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34).
Nestrannost soudce se zkoumá jednak z hlediska subjektivního, jednak z hlediska
objektivního, přičemž platí, že pro posouzení je rozhodující hledisko objektivní (okolnosti
zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti), avšak podpůrně se přihlíží i k subjektivním
hlediskům (osobnímu přesvědčení) účastníků či soudce samotného (obdobně viz usnesení
zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68).
Subjektivní kritérium vypovídá o postoji soudce ve vztahu ke konkrétnímu případu.
V dané věci nicméně z vyjádření soudců úseku správního soudnictví krajského soudu vyplývá,
že se v souzené věci za podjaté nepovažují.
Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 věta třetí, s. ř. s., podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z formulace námitky podjatosti má zdejší soud za to, že žalobce dovozuje podjatost soudců
ze způsobu jejich dřívějšího rozhodování, když uvádí: „protože jinak opět reálně hrozí, že jimi bude
pokračováno v dalším pokořování nezávislého, nestranného, odborného a spravedlivého rozhodování soudů.“
Ve smyslu naposledy citovaného ustanovení ovšem nemůže být podjatost rozhodujících soudců
krajského soudu založena čistě jen na ničím nepodloženém pocitu žalobce. Žalobce má
nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnými objektivními skutečnostmi,
které by jej podporovaly (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2010,
č. j. Nao 13/2010 - 68). Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu,
nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah uvedených soudců k dané věci
a k účastníkům, jenž by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat. Z obsahu spisu
rovněž nevyplývá, že by se uvedení soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování předmětné
věci u příslušného správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení (k vymezení těchto
případů viz usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18, publikované
pod č. 53/2004 Sb. NSS).
Vzhledem k tomu, že uvedené skutečnosti nemohou být, ve smyslu ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s., důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobce
neuvádí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že ve výroku jmenovaní soudci správního úseku
krajského soudu z projednávání a rozhodování ve věci sp. zn. 31 Af 33/2015 vyloučeni nejsou.
V důsledku tohoto způsobu rozhodnutí Nejvyššího správního soudu odpadá nutnost rozhodovat
o delegaci nutné (§9 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2015
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu