ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.283.2015:187
sp. zn. Nao 283/2015 - 187
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Brno, Rooseveltova 16, o námitce podjatosti
vznesené žalobcem ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 216/2015,
takto:
Soudci prvního senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková, JUDr. Lenka
Kaniová a JUDr. Filip Dienstbier nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí
věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 1 As 216/2015.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení rozhodnutí
Krajského soudu v Brně ze dne 25. 5. 2015, č. j. 62 A 132/2014 – 28, ze dne 15. 6. 2015,
č. j. 62 A 115/2014 – 21, ze dne 17. 6. 2015, č. j. 62 A 8/2015 – 28, ze dne 18. 6. 2015,
č. j. 62 A 62/2015 – 12, ze dne 8. 7. 2015, č. j. 62 A 119/2014 – 16, č. j. 62 A 128/2014 – 24,
č. j. 62 A 131/2014 – 27, č. j. 62 A 134/2014 – 31, a ze dne 22. 7. 2015, č. j. 62 A 68/2015 – 23.
V přípise ze dne 12. 10. 2015 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudců Nejvyššího
správního soudu JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera.
Důvod podjatosti jmenovaných soudců spatřuje stěžovatel v tom, že mu úmyslně či neúmyslně
upřeli právo na spravedlivý proces v řízeních před Nejvyšším správním soudem, a to např.
v řízeních vedených pod sp. zn. 1 As 185/2014, sp. zn. 1 As 187/2014, sp. zn. 1 As 245/2014,
sp. zn. 1 As 5/2015, sp. zn. 1 As 143/2015 a sp. zn. 1 As 216/2015. Tito soudci se podle
stěžovatele úmyslně neřídí zákony České republiky nebo je neznají. Stěžovatel má za to,
že jmenovanými soudci byla ve výše uvedených řízeních narušena důvěra stěžovatele v nezávislé,
nestranné a zákonné rozhodování Nejvyššího správního soudu. Z týchž důvodů stěžovatel také
podal podnět ke kárnému řízení s těmito soudci.
Ve vyjádření k námitce podjatosti dotčení soudci shodně uvedli, že se v dané věci směrem
k žalobci necítí být jakkoliv podjati a nemají žádný vztah k věci nebo účastníkům řízení.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci
u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Dle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení
může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitka musí být
uplatněna do jednoho týdne ode dne, kdy se osoba o podjatosti dozvěděla; zjistí-li důvod
podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup zcela výjimečný.
Jde-li o důvody uvedené v první větě §8 odst. 1 s. ř. s., je třeba uvést, že poměr k věci
může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména
v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen
by byl taktéž i soudce, jenž by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním
při jednání. Soudcův poměr k účastníkům či k jejich zástupcům může být založen především
příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak vzájemně
nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti. V nastalém případě ovšem stěžovatel
žádný podobný vztah nenamítá.
Jde-li o důvody uvedené v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu
jeho podílu na předchozím soudním řízení), smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření
principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky
vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem
na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ vykládat tak, že tutéž věc
nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný
soudce. O takový případ však evidentně nejde, nic takového stěžovatel nenamítá.
Z námitky podjatosti vyplývá, že je podána s ohledem na předchozí rozhodovací činnost
jmenovaných soudců Nejvyššího správního soudu. Zde je třeba opětovně poukázat na znění §8
odst. 1 s. ř. s., kde je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které
spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní
přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí. Zpochybňovat rozhodnutí
soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka
podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti vůči soudcům Nejvyššího správního
soudu JUDr. Marii Žiškové, JUDr. Lence Kaniové a JUDr. Filipu Dienstbierovi rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2015
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu