ECLI:CZ:NSS:2015:NAO.45.2015:26
sp. zn. Nao 45/2015 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance
a soudců Mgr. Petra Sedláka a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2014, čj. MPSV-UM/7258/14/4S-ZLK, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014, čj. 41 A 95/2014 -
17, o námitce podjatosti, vznesené žalobcem v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Ads 250/2014,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Jaroslav Vlašín, Mgr. Radovan Havelec
a JUDr. Jan Vyklický nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené
u Nejvyššího správního soudu pod spisovou značkou 3 Ads 250/2014.
Odůvodnění:
[1] Žalobce kasační stížností brojil proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2014,
čj. 41 A 95/2014 - 17, kterým krajský soud odmítl žalobu žalobce proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 27. 8. 2014, čj. MPSV-UM/7258/14/4S-ZLK, jako nepřípustnou podle §68 písm. e) s. ř. s.,
neboť napadený úkon žalovaného je dle krajského soudu vyloučen ze soudního přezkumu
(§70 písm. c) s. ř. s.).
[2] Podáním ze dne 17. 1. 2015 vznesl žalobce námitku podjatosti vůči soudcům třetího
senátu Nejvyššího správního soudu, kterou odůvodnil nesouhlasem s postupem uvedených
soudců v jiném, předcházejícím řízení, které blíže nespecifikoval. Tvrdil, že postupem
zúčastněných soudců jsou účelově porušována základní lidská práva. Jiný důvod případné
podjatosti soudců třetího senátu Nejvyššího správního soudu žalobce neuvedl.
[3] Soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu ve vyjádření k námitce podjatosti
shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané
věci a nejsou jim známy ani žádné jiné skutečnosti, které by mohly být důvodem pochybností
o jejich nepodjatosti.
[4] Námitka podjatosti byla postupem podle §8 odst. 3 a 5 s. ř. s. předložena k rozhodnutí
osmému senátu Nejvyššího správního soudu, který o ní uvážil následovně.
[5] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[6] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 30. 9. 2005, sp. zn. 4 As 14/2004, uvedl,
že „[i]ntegrální součástí práva na spravedlivý (fair) proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost
a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis
důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Nestrannost soudce
je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický stav soudce k projednávané věci v širším
smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o nichž je schopen
relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však
v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce.
Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat
to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně
neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce
určitým, nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci
má být založeno nikoliv pouze na skutečně prokázané podjatosti, ale je dáno již tehdy, jestliže lze mít pochybnost
o jeho nepodjatosti (I. ÚS 167/94, Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu). Na druhé straně
Ústavní soud vyslovil, že subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená,
že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních
pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem
vedou (II. ÚS 105/01). Rovněž judikatura Evropského soudu pro lidská práva vychází z dvojího testu
nestrannosti soudce: subjektivní test je založen na základě osobního přesvědčení soudce v dané věci, objektivní test
sleduje existenci dostatečných záruk, že je možno v tomto ohledu vyloučit jakoukoliv legitimní pochybnost
(III. ÚS 448/04).“
[7] Žalobce nedovozoval podjatost soudců třetího senátu Nejvyššího správního soudu
z ničeho jiného, než z jejich postupu v jiné, blíže nespecifikovaném řízení. Soudní řád správní
jasně stanovuje, že postup soudce, resp. jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem
k vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci. Námitka podjatosti vznesená žalobcem
proto nemůže být důvodná.
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 odst. 1 s. ř. s. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně
a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě.
[9] Žalobcem tvrzené důvody nejsou tohoto charakteru a důvod pochybovat o nepodjatosti
kteréhokoliv člena třetího senátu Nejvyššího správního soudu, který má rozhodovat v dané věci,
nelze dovodit ani z vyjádření, v kterých tito soudci potvrzují, že k věci ani k účastníkům a jejich
zástupcům nemají žádný osobní vztah. O případné podjatosti uvedených soudců pak nesvědčí
ani jiná skutečnost obsažená ve spise. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující žalobcovo obecné či subjektivní
přesvědčení.
[10] S ohledem na uvedené nejsou soudci třetího senátu Nejvyššího správního soudu
vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 3 Ads 250/2014.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 1. dubna 2015
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu