ECLI:CZ:NSS:2017:10.AS.319.2017:99
sp. zn. 10 As 319/2017 - 99
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: E. B., zast. JUDr.
Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2, proti žalovanému:
Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na
řízení: I) Metrostav Vackov, a. s., se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, zast. Mgr. Markem
Vojáčkem, advokátem se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, II) Hlavní město Praha, se
sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem Těšnov
1059/1, Praha 1, III) Městská část Praha 10, se sídlem Vršovická 68/1429, Praha 10,
IV) Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, se sídlem Sokolovská 217/42, Praha
9, V) Pražské služby, a. s., se sídlem Pod Šancemi 444/1, Praha 9, zast. Mgr. Markem Řandou,
LL. M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne
22. 5. 2014, čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-12142, a ze dne 9. 5. 2014,
čj. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142, v řízení o kasačních stížnostech
žalovaného, osoby zúčastněné na řízení II) a osoby zúčastněné na řízení V) proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2017, čj. 3 A 75/2014 – 292,
takto:
I. Kasační stížnosti se zamí t aj í .
II. Žalovaný, osoba zúčastněná na řízení II) a osoba zúčastněná na řízení V)
j s o u p o v i n n i zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení každý ve výši 1 371 Kč,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce JUDr. Daniela
Honzíka, advokáta.
III. Osoby zúčastněné na řízení I), III) a IV) n emaj í právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Osobě zúčastněné na řízení V) se v rací soudní poplatky zaplacené v kasačním řízení
ve výši 6000 Kč, které budou vyplaceny z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám
jejího zástupce Mgr. Marka Řandy, LL. M., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Výroky I. rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 27. 12. 2012, čj. PÚ 1112/12
(dále jen „PÚ 1112/12“), a ze dne 13. 12. 2012, čj. PÚ 721/12 (dále jen „PÚ 721/12“), bylo
žalobkyni přiznáno vlastnictví k pozemkům v katastrálním území Praha Žižkov a Strašnice
podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému
majetku (dále jen „zákon o půdě“); výroky II. pozemkový úřad neuznal nárok žalobkyně
k jiným, v rozhodnutí specifikovaným, pozemkům v témže katastrálním území. Tato rozhodnutí
byla napadena žalobami u Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 10
podle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
[2] Ve zkráceném přezkumném řízení podle §98 správního řádu byly oba výroky rozhodnutí
PÚ 1112/12 zrušeny rozhodnutími Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013,
čj. SPÚ 526943/2013, a ze dne 6. 1. 2014, čj. SPÚ 550678/2013. Státní pozemkový úřad
dále rozhodnutím ze dne 10. 12. 2013, čj. SPÚ 526885/2013, zrušil ve zkráceném přezkumném
řízení i rozhodnutí PÚ 721/12. Žalobkyně v odvolání proti těmto rozhodnutím namítala,
že přezkumná řízení neproběhla v souladu s §94 odst. 1 a odst. 2 a §95 odst. 2 správního řádu.
Podle žalobkyně marně uplynula dvouměsíční subjektivní lhůta podle §96 odst. 1 správního řádu;
z důvodu složitosti navíc nebylo vůbec možné zkrácená přezkumná řízení vést.
[3] Rozhodnutími ze dne 22. 5. 2014, čj. 4006/2014-MZE-12142, sp. zn. 19PV4025/2014-
12142, a ze dne 9. 5. 2014, čj. 84216/2013-MZE-12142, sp. zn. 19PV4023/2014-12142, žalovaný
zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutím Státního pozemkového úřadu vydaných
ve zkráceném přezkumném řízení. Podle žalovaného byly splněny všechny zákonné podmínky
pro vedení zkráceného přezkumného řízení. Žalovaný dospěl k závěru, že subjektivní lhůta v §96
odst. 1 správního řádu se v případě zkráceného přezkumného řízení neaplikuje s tím,
že se uplatní pouze lhůta 15 měsíců podle §97 odst. 2 správního řádu.
[4] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobami podle §65 s. ř. s. k městskému
soudu, v nichž namítala, že nebyly splněny podmínky pro zkrácené přezkumné řízení z důvodu
složitosti věci a že neměla možnost se bránit. Zkrácené přezkumné řízení nelze dle žalobkyně
vést po uplynutí dvou měsíců, kdy se příslušný správní orgán dozvěděl o důvodu zahájení
přezkumného řízení. Státní pozemkový úřad však o těchto důvodech věděl již od počátku
původního správního řízení, a nejpozději se o nich dozvěděl dne 24. 4. 2013, kdy se vyjádřil
k žalobám v řízení sp. zn. 16 C 62/2013 vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 3 (týkající
se žaloby proti rozhodnutí PÚ 1112/12); dvouměsíční lhůta dle žalobkyně marně uplynula.
O důvodech zahájení zkráceného přezkumného řízení se Státní pozemkový úřad mohl dozvědět
také doručením žalob osob zúčastněných na řízení I) a II) v uvedeném civilním řízení.
II. Dosavadní průběh řízení před soudy
[5] Městský soud prvním rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, čj. 3 A 75/2014-130,
žaloby žalobkyně zamítl s odůvodněním, že subjektivní lhůta k zahájení přezkumného řízení
podle §96 odst. 1 správního řádu se ve zkráceném přezkumném řízení neaplikuje.
Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem NSS ze dne 22. 7. 2015, čj. 10 As 4/2015-135, podle
kterého je rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení možné vydat nejpozději v subjektivní
dvouměsíční lhůtě a objektivní roční lhůtě podle §96 odst. 1 správního řádu. NSS zavázal
městský soud k tomu, aby znovu řádně posoudil, zda subjektivní lhůta pro vydání rozhodnutí
Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013, ze dne 6. 1. 2014 a ze dne 10. 12. 2013
byla v projednávané věci dodržena či nikoliv.
[6] Ve druhém rozsudku ze dne 27. 10. 2015, čj. 3 A 75/2014-182, městský soud konstatoval,
že důvodem pro zahájení zkrácených přezkumných řízení byl především odlišný právní názor
Státního pozemkového úřadu na danou problematiku. Z tohoto důvodu začala subjektivní lhůta
běžet dnem právní moci rozhodnutí PÚ 1112/12. Městský soud uvedl, že rozhodnutí
PÚ 1112/12 bylo doručeno i Pozemkovému fondu ČR, kterého považoval za právního
předchůdce žalovaného a současně orgán příslušný k provedení přezkumného řízení. Městský
soud měl za to, že v případě změny právního názoru pouze takto určené datum respektuje
princip právní jistoty. Rozhodnutí PÚ 1112/12 nabylo právní moci dne 10. 1. 2013, subjektivní
lhůta pro zahájení zkráceného přezkumného řízení proto uplynula dne 10. 3. 2013, tj. přede dnem
vydání rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 11. 12. 2013, čj. SPÚ 526943/2013,
a ze dne 6. 1. 2014, čj. SPÚ 550678/2013. Soud uvedl, že i pokud by se příslušný správní orgán
o důvodech pro zahájení přezkumného řízení dozvěděl až dne 24. 4. 2013, jak namítala
žalobkyně, subjektivní lhůta by marně uplynula. S ohledem na tyto skutečnosti městský soud
shledal podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem ve smyslu §76 odst. 1
písm. c) s. ř. s. a napadená rozhodnutí žalovaného zrušil bez nařízení jednání. Rozsudek soudu
napadli žalovaný a osoby zúčastněné na řízení II), IV) a V) kasačními stížnostmi.
[7] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, čj. 10 As 271/2015-167
(dále jen „předchozí rozsudek“), zrušil druhý rozsudek městského soudu a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. NSS uvedl, že počátek běhu subjektivní lhůty pro zahájení zkráceného
přezkumného řízení je třeba odvíjet od okamžiku doručení rozhodnutí PÚ 721/12 a PÚ 1112/12
správnímu orgánu příslušnému k vedení přezkumného řízení anebo jeho právnímu předchůdci.
Na rozdíl od městského soudu nepovažoval NSS za podstatné pro určení počátku běhu
subjektivní lhůty okamžik nabytí právní moci rozhodnutí. Úvahu městského soudu ohledně
doručování Pozemkovému fondu považoval NSS za nepřezkoumatelnou. NSS k tomu uvedl,
že k provedení přezkumného řízení rozhodnutí PÚ 721/12 a PÚ 1112/12 byl do 31. 12. 2012
příslušný Ústřední pozemkový úřad a že s účinností od 1. 1. 2013 byl podle §22 odst. 6 zákona
o SPÚ jeho právním nástupcem v řízení podle zákona o půdě Státní pozemkový úřad. NSS
dále poznamenal, že úvaha městského soudu se vztahovala pouze k rozhodnutí PÚ 1112/12,
i přesto, že předmětem posouzení mělo být také rozhodnutí PÚ 721/12; NSS považoval
napadený rozsudek v této části za nepřezkoumatelný. Za nepřezkoumatelný považoval NSS
také závěr městského soudu, podle kterého by subjektivní lhůta k vydání rozhodnutí marně
uplynula i tehdy, pokud by její počátek zakládalo vyjádření žalovaného ze dne 24. 4. 2013
k žalobám vedeným u obvodních soudů pro Prahu 3 a pro Prahu 10. Tento závěr neměl dle NSS
oporu ve správním ani soudním spisu. NSS uvedl, že případný počátek běhu subjektivní lhůty
by se v takovém případě nemohl odvíjet ode dne, kdy se k žalobám vyjádřil žalovaný, ale správní
orgán příslušný k vydání rozhodnutí v přezkumném řízení. V této souvislosti poukázal
na skutečnost, že rozhodnutí vydal Státní pozemkový úřad, zavázal městský soud k nařízení
jednání a v případě nutnosti k přihlédnutí k důkazním návrhům a zvážení nezbytné potřeby
jejich provedení.
[8] Městský soud v pořadí třetím rozsudkem ze dne 29. 9. 2017, čj. 3 A 75/2014-292,
označeným v záhlaví zrušil rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud
předně uvedl, že k vedení přezkumného řízení ve věci PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 byl příslušný
do 31. 12. 2012 Ústřední pozemkový úřad a od 1. 1. 2013 Státní pozemkový úřad. Městský soud
dospěl k závěru, že rozhodnutí PÚ 721/12 bylo doručeno Pozemkovému fondu ČR dne
27. 12. 2012 s tím, že s účinností od 1. 1. 2013 převzal jeho kompetence Státní pozemkový úřad
(§22 odst. 1 zákona o SPU), a k datu 1. 1. 2013 tudíž převzal i věc PÚ 721/12 paní Bednářové.
Tímto okamžikem začala dle soudu běžet Státnímu pozemkovému úřadu subjektivní lhůta
k vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení. Rozhodnutí PÚ 1112/12 bylo doručeno
dne 4. 1. 2013 již přímo Státnímu pozemkovému úřadu (tj. orgánu příslušnému k provedení
přezkumného řízení), lhůta k provedení zkráceného přezkumného řízení začala tedy běžet tímto
dnem. Subjektivní lhůty k zahájení přezkumných řízení tedy dle soudu uplynuly dne 1. 3. 2013
a 4. 3. 2013. Městský soud proto dovodil, že rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne
11. 12. 2013 a 6. 1. 2014 (ve vztahu k rozhodnutí PÚ 1112/12) a ze dne 10. 12. 2013 (ve vztahu
k rozhodnutí PÚ 721/12) byla vydána po uplynutí dvouměsíčních subjektivních lhůt. Městský
soud nad rámec tohoto posouzení uvedl, že zahájením řízení u Obvodního soudu pro Prahu 3
a doručením žaloby dne 6. 3. 2013 se Státní pozemkový úřad nejpozději fakticky, a nikoliv
formálně, dozvěděl o nesrovnalosti majetkových nároků žalobkyně v rozhodnutí PÚ 1112/12.
Od tohoto okamžiku se proto musel dozvědět i o nesrovnalostech v rozhodnutí PÚ 721/12.
Městský soud k tomu uvedl, že pokud by Státní pozemkový úřad zahájil zkrácená přezkumná
řízení ve lhůtě dvou měsíců ode dne 6. 3. 2013, kdy žalobu skutečně obdržel, dvouměsíční
subjektivní lhůta by uběhla dne 6. 5. 2013. Ani v těchto případech by však subjektivní lhůty
pro vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení nedodržel.
III. Shrnutí argumentů kasačních stížností žalovaného
a osob zúčastněných na řízení II) a V)
[9] Žalovaný a osoby zúčastněné na řízení II) a V) (společně dále jen jako „stěžovatelé“)
včasnými kasačními stížnostmi napadají v záhlaví označený rozsudek městského soudu,
kterým byla zrušena rozhodnutí žalovaného a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
[10] Žalovaný je přesvědčen, že městský soud nerespektoval (předestřený) závazný právní
názor NSS, a to zejména v určení správního orgánu příslušného k provedení přezkumného řízení
a následně i v určení počátku běhu subjektivní dvouměsíční lhůty k provedení
nezkumného řízení. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2004,
sp. zn. Pl. ÚS 136/2005, a namítá, že kasační stížnost je přípustná, neboť jejím předmětem
jsou otázky, k nimž se NSS dosud nevyjádřil. Nesouhlasí s městským soudem, že subjektivní
dvouměsíční lhůta uplynula dne 1. 3. 2013 (ve vztahu k rozhodnutí PÚ 721/12) a dne 4. 3. 2013
(ve vztahu k rozhodnutí PÚ 1112/12). Žalovaný nesouhlasí ani s alternativním názorem soudu,
že lhůty mohly uplynout nejpozději dne 6. 5. 2013, tedy po dvou měsících od nahlížení
zaměstnankyně Státního pozemkového úřadu do soudního spisu vedeného u Obvodního soudu
pro Prahu 3, který se týká rozhodnutí PÚ 1112/12. Dále se podrobně vyjadřuje k určení
správního orgánu příslušnému k provedení přezkumného řízení, počátku běhu subjektivní
dvouměsíční lhůty k provedení přezkumného řízení a k postavení Pozemkového fondu ČR.
[11] Městský soud dle žalovaného nesprávně vyložil přechodná ustanovení zákona
č. 503/ 2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o SPÚ“) ohledně postavení
Pozemkového fondu ČR. Výklad městského soudu odporuje smyslu a účelu restitučního práva,
zákonu o SPÚ, zákonu o Pozemkovém fondu a zákonu o půdě. Soud nerespektoval trojjedinost
Státního pozemkového úřadu, který je od 1. 1. 2013 pozemkovým úřadem prvního stupně,
odvolacím pozemkovým úřadem a také státním pozemkovým fondem (který vystupuje za stát
v pozici vlastníka zemědělské půdy). Soud nezohlednil postavení ústředí Státního pozemkového
úřadu jako nadřízeného správního orgánu, tj. orgánu příslušnému k provedení přezkumného
řízení. V této souvislosti žalovaný odkazuje na rozsudek NSS ze dne 5. 5. 2015,
čj. Nad 288/2014-58, podle kterého jsou krajské pozemkové úřady samostatnými správními
orgány v kompetenčním smyslu. Dále namítá, že příslušnost Státního pozemkového
úřadu k přezkumnému řízení je třeba odvozovat od §22 odst. 8, věty třetí, zákona o SPÚ,
a nikoliv od §22 odst. 6.
[12] Žalovaný odkazuje na předchozí rozsudek NSS a tam uvedený §22 písm. e) zákona
o půdě, podle kterého byl nadřízeným správním orgánem pozemkových úřadů do 31. 12. 2012
Ústřední pozemkový úřad. Tento správní orgán byl příslušný k vedení přezkumného řízení
ve věci rozhodnutí PÚ 1112/12 a PÚ 721/12. Pozemkový fond byl naopak právnickou osobou,
která spravovala nemovitosti ve vlastnictví státu a vlastníků neznámých, sloužící k zemědělské
výrobě a z této pozice vystupoval i ve správním řízení PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 vedeném
Pozemkovým úřadem Praha. Pozemkový fond tudíž nevystupoval jako správní orgán
s vrchnostenským postavením, ale jako účastník řízení (§9 odst. 8 zákona o půdě). Rozhodnutí
PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 byla doručována Pozemkovému fondu jako účastníku řízení, a nemůže
tedy obstát závěr městského soudu, že dnem vzniku Státního pozemkového úřadu dne 1. 1. 1013
(v případě rozhodnutí PÚ 721/12), popř. dnem 4. 1. 2013 a doručením rozhodnutí PÚ 1112/12
Státnímu pozemkovému úřadu, automaticky začala běžet subjektivní lhůta pro provedení
přezkumného řízení ústředím Státního pozemkového úřadu.
[13] Rozhodným dnem pro určení počátku běhu subjektivní lhůty je podle žalovaného den,
kdy se orgán příslušný k provedení přezkumu o těchto rozhodnutích dozvěděl, příp. mohl
dozvědět – tímto orgánem byl do 31. 12. 2012 Ústřední pozemkový úřad a od 1. 1. 2013 ústředí
Státního pozemkového úřadu. Žalovaný zdůrazňuje, že Ústřednímu pozemkovému úřadu nebyla
rozhodnutí PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 nikdy doručena, Ústřední pozemkový úřad neznal
jejich obsah, a tudíž není možné určit počátek běhu subjektivní lhůty ve vztahu k jeho právnímu
nástupci v linii vedení správního řízení, tj. ve vztahu k ústředí Státního pozemkového úřadu.
Žádný ze soudem provedených důkazů dle žalovaného neprokazuje, že by se ústředí Státního
pozemkového úřadu seznámilo, či alespoň mohlo seznámit, s rozhodnutími PÚ 1112/12
a PÚ 721/12 přede dnem, který by znamenal zmeškání lhůty pro vydání rozhodnutí podle §96
odst. 1 správního řádu. Dle žalovaného nepostačuje, aby se o těchto rozhodnutích dozvěděl
kterýkoliv z útvarů Státního pozemkového úřadu.
[14] Žalovaný dále namítá jiné vady řízení, neboť městský soud vycházel z důkazů,
které žalobkyně neuvedla v žalobě, a které nebyly ani předmětem dokazování při jednání.
Městský soud dospěl nesprávně k závěru, že subjektivní lhůta mohla začít plynout nejpozději dne
7. 3. 2013, kdy pracovnice Státního pozemkového úřadu, pověřená jednat za ČR (Státní
pozemkový úřad), nahlédla do soudního spisu ve věci sp. zn. 16C 62/2013 vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 3. Žalobce však tento důkaz k prokázání svých tvrzení nenavrhl;
městský soud proto postupoval v rozporu s §75 odst. 2 a §77 s. ř. s.
[15] Žalovaný připomíná, že zkrácené přezkumné řízení vedlo ústředí Státního pozemkového
úřadu, odbor řízení restitucí, jakožto správní orgán věcně, místně a funkčně nadřízený Krajskému
pozemkovému úřadu pro hl. m. Prahu (tj. správního orgánu prvního stupně a nástupce
Pozemkového úřadu Praha), který vydal přezkoumávaná rozhodnutí PÚ 721/12 a PÚ 1112/12.
Tato rozhodnutí byla napadena žalobami podle části páté o. s. ř. a správní orgán prvního stupně
postoupil správní spisy příslušnému obvodnímu soudu. Správní orgány tudíž neměly k dispozici
spisový materiál, ani stejnopisy přezkoumávaných rozhodnutí. Státní pozemkový úřad se nemohl
věcně vyjádřit k žalobě, protože nebyl účastníkem tohoto soudního řízení a nebyl ani oprávněn
bez dalšího nahlédnout do soudního spisu. Podle §250c odst. 2 o. s. ř. [s]tejnopis žaloby soud doručí
též správnímu orgánu, který o sporu nebo o jiné právní věci rozhodl, a umožní mu, aby se k žalobě písemně
vyjádřil. Z uvedeného vyplývá, že pokud se Státní pozemkový úřad vyjádřil k podané žalobě,
je třeba toto vyjádření posuzovat jako vyjádření účastníka řízení (§9 odst. 8 zákona o půdě).
To vyplývá i z pověření ústředního ředitele ze dne 18. 2. 2013, aby pracovnice Státního
pozemkového úřadu nahlížela za ČR ve správních a civilních řízeních do spisů, činila vyjádření
apod.; jedná se o pověření k jednání za účastníka řízení, nikoliv za správní orgán příslušný
k provedení přezkumného řízení.
[16] Žalovaný je přesvědčen, že počátek subjektivní lhůty je třeba odvozovat od nahlédnutí
pracovníků ústředí Státního pozemkového fondu do soudního spisu sp. zn. 28 C 43/2012
vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, kteří k tomu měli povolení příslušného správního
orgánu, tj. ústředí Státního pozemkového úřadu, ze dne 21. 10. 2013. Městský soud chybně
odvodil okamžik počátku běhu subjektivní lhůty pro zahájení přezkumného řízení od okamžiku
nahlédnutí účastníka řízení do soudního spisu dne 6. 3. 2013.
[17] Nesprávný je i závěr městského soudu, že správní orgán prvního stupně úmyslně
či z nedbalosti nezaslal jím vydaná rozhodnutí PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 svému nadřízenému
správnímu orgánu. K tomu žalovaný uvádí, že zákon o půdě ani správní řád nestanoví správnímu
orgánu takovou povinnost. Ani skutečnost, že dne 17. 8. 2012 Ministerstvo financí upozornilo
Pozemkový úřad Praha na nesrovnalosti týkající se žádosti žalobkyně (tj. cca čtyři měsíce
před vydáním přezkoumávaných rozhodnutí) neprokazuje, že Ústřednímu pozemkovému úřadu
(příp. jeho nástupci ústředí Státního pozemkového úřadu) začala běžet subjektivní lhůta.
[18] Osoby zúčastněné na řízení II) a V) ve svých kasačních stížnostech uplatňují obdobné
námitky jako žalovaný. Osoba zúčastněná na řízení V) napadá zejména způsob doručování
rozhodnutí PÚ 721/12 správnímu orgánu oprávněnému zahájit zkrácené přezkumné řízení.
Rozhodnutí PÚ 721/12 nebylo podle osoby zúčastněné na řízení doručeno Ústřednímu
pozemkovému úřadu (přede dnem 31. 12. 2012), ani ústředí Státního pozemkového úřadu
(po dni 1. 1. 2013). Doručení rozhodnutí PÚ 721/12 Pozemkovému fondu dne 27. 12. 2012,
jakožto osobě, která nebyla správním orgánem, natož orgánem příslušným zahájit zkrácené
přezkumné řízení, nepovažuje za významné z hlediska počátku běhu subjektivních lhůt
pro zahájení zkráceného přezkumného řízení. Dvouměsíční subjektivní lhůta pro zahájení
přezkumného řízení proto nemohla začít běžet již dne 1. 1. 2013, jak v napadeném rozsudku
nesprávně dovodil městský soud. Je přesvědčena, že subjektivní lhůta začala běžet ústředí
Státního pozemkového úřadu až dne 21. 10. 2013. Rozhodnutí žalovaného ve zkráceném
přezkumném řízení zrušující rozhodnutí PÚ 721/12 bylo tedy vydáno v zákonných lhůtách.
Osoba zúčastněná na řízení V) spojila se svou kasační stížností současně i návrh na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
[19] Stěžovatelé shodně navrhují, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení.
IV. Vyjádření žalobkyně a osob zúčastněných na řízení I) a IV)
[20] Žalobkyně uvedla, že kasační stížnosti považuje za nepřípustné, neboť městský soud
se řídil závazným právním názorem NSS. K příslušnosti orgánu k provedení přezkumného
řízení poukazuje na závěry NSS ohledně postavení Ústředního pozemkového úřadu, s tím,
že od 1. 1. 2013 se jeho právním nástupcem stal Státní pozemkový úřad. NSS v předchozím
rozsudku zavázal městský soud k tomu, aby posoudil postavení Pozemkového fondu a případně
provedl i dokazování ohledně určení orgánu, který vystupoval v řízeních vedených podle části V.
o. s. ř. NSS se argumenty stěžovatelů již dříve zabýval a městský soud z jeho závěrů
v odůvodnění napadeného rozsudku vycházel. Žalobkyně uvádí, že do dispozice nadřízeného
správního orgánu se věc žalobkyně dostala tak, že se Státní pozemkový úřad stal právním
nástupcem Pozemkového fondu. Dnem 1. 1. 2013 se tedy Státní pozemkový úřad mohl dozvědět
i o důvodech pro provedení zkráceného přezkumného řízení. Žalobkyně dále namítá, že právním
nástupcem Pozemkového fondu není Krajský pozemkový úřad pro hl. m. Prahu.
[21] Městský soud postupoval dle žalobkyně správně, pokud posoudil, kdy nejdříve
a kdy nejpozději se Státní pozemkový úřad mohl dozvědět o nesrovnalostech, které byly
důvodem k provedení přezkumného řízení. K dokazování příslušnými částmi spisu vedeného
u Obvodního soudu pro Prahu 3 (ve vztahu k rozhodnutí PÚ 1112/12), žalobkyně uvádí,
že Státnímu pozemkovému úřadu byla dne 6. 3. 2013 doručena žaloba k vyjádření a následující
den pracovnice tohoto úřadu nahlížela do spisu. Dne 24. 4. 2013 se Státní pozemkový úřad
vyjádřil k žalobě. V tomto vyjádření jsou přitom uvedeny stejné důvody, které vedly k provedení
zkráceného přezkumného řízení ve věci PÚ 721/12 a PÚ 1112/12. Pokud Státní pozemkový
úřad nabyl vědomost o důvodech pro vedení přezkumného řízení ohledně jednoho rozhodnutí,
lze tuto vědomost vztáhnout i na druhé.
[22] Žalobkyně dále uvedla, že rozhodnutí PÚ 1112/12 se dostalo do dispozice Státního
pozemkového úřadu dne 4. 1. 2013, čímž tento orgán nabyl vědomost o důvodech pro vedení
přezkumného řízení. Ohledně rozhodnutí PÚ 721/12 a vedení civilního řízení u Obvodního
soudu pro Prahu 10, sp. zn. 21C 57/2013, se Státní pozemkový úřad k žalobě vyjádřil dne
9. 7. 2013; žaloby se přitom opíraly o identické skutečnosti. Pro počátek běhu dvouměsíční
subjektivní lhůty je tedy rozhodné, kdy se příslušný orgán o důvodech dozvěděl, a nikoliv,
kdy dospěl k závěru, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 18. 9. 2012, čj. 7 Afs 14/2011-115) a zdůrazňuje nutnost restriktivního výkladu §96
odst. 1 správního řádu.
[23] Dle žalobkyně není podstatné, že Státní pozemkový úřad vystupuje v rámci různých řízení
v různých pozicích, tj. jako účastník řízení anebo jako správní orgán. Namítá, že se stále jedná
o tentýž subjekt a že správním orgánem zůstává i v řízení soudním, ve kterém má postavení
účastníka řízení. Námitka stěžovatelů, že městský soud provedl dokazování nad rámec žalobních
bodů, není důvodná, neboť NSS k takovému postupu městský soud zavázal v předchozím
rozsudku. Pokud NSS bude považovat kasační stížnosti za přípustné, měl by je jako nedůvodné
zamítnout.
[24] Osoba zúčastněná na řízení I) k obsahu kasačních stížností uvedla, že souhlasí
s argumenty stěžovatelů v tom, že napadený rozsudek by měl být zrušen a věc opět vrácena
městskému soudu k dalšímu řízení. Je přesvědčena, že městský soud se nedostatečně vypořádal
s otázkou, který orgán byl oprávněn k provedení přezkumného řízení, v důsledku čehož nelze
považovat za správné jeho následné závěry ohledně počátku běhu subjektivní lhůty k zahájení
zkráceného přezkumného řízení. Soud se nezabýval ani obsahem civilních soudních spisů,
ani tím, zda z nich mohl příslušný správní orgán zjistit informace, na základě kterých mohl zahájit
zkrácené přezkumné řízení. Městský soud v této souvislosti nezkoumal, zda v daném řízení
vystupoval příslušný správní orgán sám, nebo zda byl právně zastoupen advokátem.
Pokud by tomu tak bylo, nelze úkony advokáta automaticky přičítat i zastoupenému správnímu
orgánu pro účely zkoumání počátku běhu lhůty k zahájení zkráceného přezkumného řízení. Soud
v rozporu s §75 odst. 2 s. ř. s. překročil meze žalobních bodů. Nad rámec v žalobě uplatněné
argumentace dovozoval počátek běhu subjektivní lhůty z jiných skutečností, než jakými
argumentovala žalobkyně. Městský soud navíc v odůvodnění napadeného rozsudku přihlížel
i k listinám, které v průběhu řízení nebyly provedeny jako důkazy - např. k listině údajně
osvědčující, že dne 7. 3. 2014 nahlížela do spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 pověřená
zaměstnankyně Státního pozemkového úřadu.
[25] Osoba zúčastněná na řízení IV) se ve svém podání ztotožňuje s argumenty stěžovatelů
v kasačních stížnostech ohledně nesprávného určení správního orgánu příslušnému k provedení
přezkumného řízení a provedení dokazování nad rámec žalobních bodů.
V. Posouzení přípustnosti a důvodnosti kasačních stížností
[26] V kasačních stížnostech jsou shodně namítány důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s., tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Na základě §109
odst. 3 a 4 s. ř. s. je NSS při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody
kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla
mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí
nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
[27] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností podaných kasačních stížností
ve smyslu §103 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle kterého je kasační stížnost nepřípustná
proti rozhodnutí, [j]ímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším
správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním
názorem Nejvyššího správního soudu. Účelem citovaného ustanovení je především zamezit
opakovanému projednávaní námitek, ke kterým se již NSS závazně vyjádřil (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 6. 2008, čj. 2 Afs 26/2008-119).
[28] V prvním řízení o kasační stížnosti vedeném pod sp. zn. 10 As 4/2015 vystupovala
žalobkyně jako stěžovatelka a předmětem uvedeného kasačního řízení bylo posouzení otázky,
zda se i v případě zkráceného přezkumného řízení aplikuje dvouměsíční subjektivní lhůta
k vydání rozhodnutí. Ve druhém kasačním řízení, tj. ve věci sp. zn. 10 As 271/2015,
byli stěžovateli žalovaný a osoby zúčastněné na řízení II), IV) a V) a okruh uplatněných kasačních
námitek se týkal posouzení okamžiku počátku běhu subjektivní lhůty. NSS dospěl k závěru,
že městský soud neurčil přezkoumatelným způsobem orgán příslušný k provedení zkráceného
přezkumného řízení týkající se rozhodnutí PÚ 1112/12 a PÚ 721/12. Počátkem běhu subjektivní
dvouměsíční lhůty je okamžik doručení rozhodnutí orgánu příslušnému k provedení
přezkumného řízení, anebo jeho právnímu předchůdci. Odkazem na §22 písm. e) zákona o půdě
a §22 odst. 6 zákona o SPÚ dospěl NSS k závěru, že orgánem příslušným k zahájení
přezkumného řízení byl s účinností do 31. 12. 2012 Ústřední pozemkový úřad a s účinností
od 1. 1. 2013 Státní pozemkový úřad. Městský soud byl zavázán k posouzení postavení
Pozemkového fondu ČR a provedení dokazování, pokud to bude nezbytné pro určení počátku
běhu subjektivní lhůty. V takovém případě, měl soud vycházet z okamžiku, kdy se správní orgán
příslušný k zahájení přezkumného řízení (tj. Státní pozemkový úřad) vyjádřil k žalobám vedeným
u obvodních soudů pro Prahu 3 a Prahu 10.
[29] Vzhledem k uplatněným kasačním námitkám v nyní projednávané věci,
tj. sp. zn. 10 As 319/2017, i celkové povaze sporu, je stěžejní otázkou opět určení počátku běhu
subjektivní lhůty k provedení zkráceného přezkumného řízení.
[30] Námitky stěžovatelů se vztahují k nesprávnému určení správního orgánu příslušnému
k provedení přezkumného řízení. V této souvislosti stěžovatelé zejména namítají, že rozhodnutí
nebyla doručena příslušnému orgánu, neboť tímto orgánem nebyl Státní pozemkový úřad,
nýbrž ústředí Státního pozemkového úřadu (jako nástupce Ústředního pozemkového úřadu).
[31] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, podle §22 písm. e) zákona o pozemkových
úpravách byl správním orgánem příslušným k vedení přezkumného řízení do 31. 12. 2012
Ústřední pozemkový úřad, a že dne 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon o SPÚ s tím, že podle §22
odst. 6 tohoto zákona je právním nástupcem Ústředního pozemkového úřadu v řízeních
dle zákona o půdě Státní pozemkový úřad.
[32] Městský soud ověřil, že rozhodnutí PÚ 1112/12 bylo doručeno Státnímu pozemkovému
úřadu dne 4. 1. 2013 a uvedl, že Státní pozemkový úřad byl v té době orgánem příslušným
k provedení přezkumného řízení (s odkazem na §22 odst. 6 zákona o SPÚ). V tomto ohledu
městský soud respektoval právní názor NSS vyjádřený v předchozím rozsudku. Námitky
stěžovatelů týkající se aplikace §22 odst. 8 zákona o SPÚ, namísto užití §22 odst. 6,
jsou proto nepřípustné podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[33] NSS v předchozím rozsudku také zcela jasně uvedl, že relevantním okamžikem
pro zahájení běhu subjektivní dvouměsíční lhůty k provedení zkráceného přezkumného řízení
je doručení rozhodnutí správnímu orgánu příslušnému k provedení přezkumného řízení
nebo jeho právnímu předchůdci (viz body [29], [33] a [34] předchozího rozsudku NSS).
Stěžovatelé přitom nezpochybňují, že by rozhodnutí PÚ 1112/12 nebylo dne 4. 1. 2013 doručeno
Státnímu pozemkovému úřadu. Ve skutečnosti polemizují se závazným právním názorem NSS
v předchozím rozsudku ohledně určení Státního pozemkového úřadu jako správnímu orgánu
příslušnému k provedení přezkumného řízení od 1. 1. 2013. I tyto námitky jsou proto
nepřípustné; NSS se k nim závazně vyjádřil a městský soud i tento právní názor respektoval
(viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 10. 6. 2008, čj. 2 Afs 26/2008-119).
[34] Nepřípustné jsou také námitky, že Státní pozemkový úřad musel mít ke shledání důvodů
zahájení přezkumu správní spis. Žalovaný v této souvislosti upozornil, že Státní pozemkový úřad
přípisem ze dne 19. 3. 2013 soudu Obvodnímu soudu pro Prahu 3 sdělil, že vyžadovaný spis
nemá k dispozici a že správní spis neměl k dispozici ani v době vyjádření Státního pozemkového
úřadu k žalobě dne 24. 4. 2013. Nejvyšší správní soud v předchozím rozsudku nezpochybnil
závěr městského soudu, že důvodem zahájení přezkumného řízení byla změna právního názoru
v uvedených rozhodnutích. NSS v předchozím rozsudku naopak právě z těchto důvodů spojil
již s okamžikem doručení rozhodnutí PÚ 1112/12 a PÚ 721/12 počátek běhu subjektivní lhůty
k provedení přezkumného řízení. I tyto námitky jsou proto nepřípustné.
[35] Ohledně přípustnosti kasačních námitek ve vztahu k rozhodnutí PÚ 721/12
lze stěžovatelům přisvědčit, že NSS se dosud závazně nevyjádřil k postavení Pozemkového fondu
ČR – v předchozím rozsudku uvedl pouze to, že závěry městského soudu ohledně postavení
Pozemkového fondu ČR jsou nepřezkoumatelné, a že městský soud v dalším řízení posoudí,
zda byl tento orgán příslušným k provedení přezkumného řízení anebo jeho právním
předchůdcem. Tato skutečnost je přitom podstatná zejména pro určení počátku běhu subjektivní
lhůty u rozhodnutí PÚ 721/12, neboť to bylo dne 27. 12. 2012 doručeno právě Pozemkovému
fondu ČR. Kasační stížnosti stěžovatelů jsou proto v této části přípustné.
[36] Stěžovatelé zejména namítají, že Státní pozemkový úřad není právním nástupcem
Pozemkového fondu ČR, a to ani ve vztahu k výkonu práv a povinností souvisejících
s nakládáním, správou a hospodařením s majetkem státu, neboť tím je Česká republika.
V kasačním řízení tedy zbývá posoudit, zda Pozemkový fond ČR byl předchůdcem Státního
pozemkového úřadu (tj. orgánu příslušného k provedení přezkumného řízení), a pokud ano,
zda a kdy mu bylo v souladu se závazným právním názorem NSS v předchozím rozsudku
doručeno rozhodnutí PÚ 721/12.
[37] Rozhodnutí PÚ 721/12 bylo Pozemkovému fondu ČR doručeno dne 27. 12. 2012.
Pozemkový fond ČR vystupoval v daném správním řízení jako účastník řízení, a nikoliv
jako správní orgán (viz zákon č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, §9 odst. 8
zákona o půdě). Podle §22 odst. 1 zákona o SPÚ však, s účinností od 1. 1. 2013 vstoupila Česká
republika do všech práv a povinností Pozemkového fondu ČR, včetně práv a povinností
ze správních nebo soudních řízení, jichž byl účastníkem. Podle §22 odst. 1 zákona o SPÚ
je k výkonu těchto práv a povinností příslušný Státní pozemkový úřad; do 31. 12. 2012 jím byl
Pozemkový fond ČR. Z tohoto důvodu lze Pozemkový fond ČR považovat za právního
předchůdce Státního pozemkového úřadu.
[38] S ohledem na shora uvedené je tedy zřejmé, že Státní pozemkový úřad byl nejen
nástupcem Ústředního pozemkového úřadu (k tomu viz závěry NSS v předchozím rozsudku),
ale také nástupcem Pozemkového fondu ČR, po kterém s účinností od 1. 1. 2013 nově vykonával
všechna práva a povinnosti, včetně práv a povinností ze správních nebo soudních řízení. Městský
soud správně poznamenal, že Státní pozemkový úřad de facto navázal na činnost Pozemkového
fondu ČR, a tedy převzal (mimo jiné) i věc žalobkyně. Městský soud v tomto ohledu také správně
uvedl (v souladu s dřívějším právním názorem NSS), že Státní pozemkový úřad byl od 1. 1. 2013
současně i orgánem příslušným k zahájení přezkumného řízení. Podle §22 odst. 6 zákona
o SPÚ závazky a pohledávky státu, jakož i práva a povinnosti vyplývající z jiných právních
předpisů (tj. včetně řízení podle zákona o půdě), které souvisejí s činností pozemkových úřadů
a Ústředního pozemkového úřadu, plní a vykonává počínaje dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona Státní pozemkový úřad. Městský soud z těchto důvodů dospěl ke správnému
závěru, že dnem 1. 1. 2013 začala Státnímu pozemkovému úřadu běžet lhůta k zahájení
zkráceného přezkumného řízení ve věci rozhodnutí PÚ 721/12. Předchůdcem Státního
pozemkového úřadu (příslušnému k zahájení zkráceného přezkumného řízení od 1. 1. 2013)
byl Pozemkový fond ČR, a tedy doručení Pozemkovému fondu ČR dne 27. 12. 2012,
resp. přechod práv a povinností Pozemkového fondu ČR na Českou republiku – Státní
pozemkový úřad dne 1. 1. 2013, bylo relevantní pro počátek běhu subjektivní dvouměsíční lhůty
k vydání rozhodnutí ve zkráceném přezkumném řízení.
[39] Městský soud tímto vyhověl požadavkům NSS v předchozím rozsudku a postavením
Pozemkového fondu ČR se dostatečně zabýval. Nezpochybnil přitom, že Pozemkový fond
v době doručování rozhodnutí PÚ 721/12 nebyl správním orgánem tehdy příslušným
k provedení zkráceného přezkumného řízení, ale účastníkem původního správního řízení. NSS
k tomu dodává, že skutečnost, že Pozemkový fond ČR vystupoval ve správním řízení
PÚ 721/12 a PÚ 1112/12 jako účastník, a nikoliv jako správní orgán, není relevantní. To ostatně
plyne i z kontextu předchozího rozsudku, který v obdobném duchu dovodil příslušnost Státního
pozemkového úřadu, kterému jakožto právnímu nástupci účastníka řízení (Pozemkového fondu
ČR) bylo dne 4. 1. 2012 doručováno rozhodnutí PÚ 1112/12. NSS ani v tomto případě
nepovažoval za podstatné, že rozhodnutí bylo doručeno tomuto orgánu jako účastníku řízení
bez výslovného určení, že se jedná o nadřízený správní orgán. Podstatné naopak je,
že toto rozhodnutí se nesporně dostalo do dispozice Státního pozemkového úřadu,
který byl podle §22 odst. 6 zákona o SPÚ orgánem příslušným k provedení přezkumného řízení.
NSS v předchozím rozsudku výslovně uvedl, že relevantní je doručení rozhodnutí správnímu orgánu
příslušnému k provedení přezkumného řízení anebo jeho právnímu předchůdci. V napadeném rozsudku
se městský soud tímto závazným právním názorem řídil i při posouzení doručení rozhodnutí
PÚ 721/12. Městský soud ve vztahu k rozhodnutí PÚ 721/12 provedl i potřebné dokazování
ohledně jeho doručování, v daném případě Pozemkovému fondu ČR (předchůdci Státního
pozemkového úřadu). Námitky stěžovatelů ohledně postavení Pozemkového fondu ČR
tedy nejsou důvodné. K aplikaci shora uvedených ustanovení zákona o půdě a zákona o SPÚ
městským soudem nemá NSS žádné výhrady a považuje ji za správnou.
[40] Ve vztahu k rozhodnutí PÚ 721/12 stěžovatelé dále uplatňují stejné argumenty
jako v případě rozhodnutí PÚ 1112/12. Předmětem těchto námitek již není skutečnost,
že Státnímu pozemkovému úřadu (resp. jeho předchůdci – Pozemkovému fondu ČR) nebyla
rozhodnutí doručena (k tomu viz posouzení NSS v předchozích odstavcích). Stěžovatelé opět
nesouhlasí s určením orgánu příslušnému k provedení přezkumného řízení a namítají,
že rozhodnutí nebylo doručeno Ústřednímu pozemkovému úřadu, ani ústředí Státního
pozemkového úřadu. K tomu NSS odkazuje na právní závěry uvedené v předchozím
rozsudku a konstatuje, že námitky související s postavením Státního pozemkového úřadu
jakožto správního orgánu příslušnému k provedení přezkumného řízení podle §22 odst. 6
zákona o SPÚ jsou i ve vztahu k rozhodnutí PÚ 721/12, stejně jako námitky, že se městský soud
nevypořádal s netypickou organizační strukturou Státního pozemkového úřadu, nepřípustné.
[41] Námitky stěžovatelů, že subjektivní lhůta k provedení přezkumného řízení ve věci
PÚ 721/12 začala běžet až dne 21. 10. 2013, též nejsou relevantní. Skutečnost, že správní orgán
neměl k dispozici správní spis nebo že se neseznámil se skutečnostmi a důkazy, které měly
zakládat důvody pro zrušení rozhodnutí pozemkových úřadů, neobstojí. Nejvyšší správní soud
se k relevanci doručení přezkoumávaných rozhodnutí správnímu orgánu příslušnému
k provedení přezkumného řízení anebo jeho právnímu předchůdci, vyjádřil v předchozím
rozsudku – jeho závěry se přitom vztahovaly jak na rozhodnutí PÚ 1112/12, tak i na rozhodnutí
PÚ 721/12 (viz bod [41] předchozího rozsudku NSS).
[42] NSS se již nezabýval námitkou týkající se provedení důkazů městským soudem nad rámec
žalobních bodů. V tomto směru poukazovali stěžovatelé také na to, že nebyla provedena
jako důkaz žádná listina, z níž by bylo patrné, že dne 7. 3. 2013 nahlížela do soudního spisu
zaměstnankyně Státního pozemkového úřadu, a dále, že nebyl jako důkaz proveden dopis
Ministerstva financí adresovaný Pozemkovému úřadu Praha ze dne 17. 8. 2012. K tomu NSS
uvádí, že z napadeného rozsudku je skutečně zřejmé, že městský soud spojil svůj právní názor
ohledně (nejzazšího) počátku běhu dvouměsíční subjektivní lhůty k provedení zkráceného
přezkumného řízení s nahlížením pracovnice Státního pozemkového úřadu do soudního spisu
ve věci PÚ 1112/12. Městský soud však tuto úvahu rozvedl pouze nad rámec odůvodnění
ohledně uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty dne 4. 3. 2013 a 1. 3. 2013, které bylo hlavním
důvodem zrušení rozhodnutí žalovaného. Část odůvodnění obsahující alternativní právní názor
soudu ohledně uplynutí subjektivní lhůty dne 6. 5. 2013 nemá žádný vliv na výrok napadeného
rozsudku. NSS s ohledem na shora provedené posouzení věci již nepovažuje za nutné zabývat
se blíže námitkami stěžovatelů, které souvisejí se způsobem provádění důkazů ohledně nahlížení
do spisu. S ohledem na shora uvedené závěry Nejvyššího správního soudu ohledně počátku běhu
subjektivní lhůty k provedení zkráceného přezkumného řízení nemá případné pochybení
městského soudu na zákonnost napadeného rozsudku, resp. výroku městského soudu o zrušení
rozhodnutí žalovaného, žádný vliv.
[43] Osoba zúčastněná na řízení V) s podáním kasační stížnosti požádala o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že soud rozhodl ve věci bez zbytečného
odkladu po předložení věci a po vykonání nezbytných procesních úkonů v řízení, nerozhodoval
již z důvodu nadbytečnosti o této žádosti.
VI. Závěr a náklady řízení
[44] Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že kasační námitky stěžovatelů jsou z velké části
nepřípustné; námitky stěžovatelů týkající se postavení Pozemkového fondu ČR nejsou důvodné.
S ohledem na shora uvedené proto Nejvyšší správní soud kasační stížnosti žalovaného, osoby
zúčastněné na řízení II) a osoby zúčastněné na řízení V) zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.)
[výrok I), II) a III)].
[45] Žalovaný ani osoby zúčastněné na řízení II) a V) (stěžovatelé) nebyli v řízení o kasačních
stížnostech úspěšní, nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně měla v řízení
o kasační stížnosti plný úspěch, a proto NSS podle §120 a §60 odst. 1, věty první, s. ř. s. uložil
stěžovatelům povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech ve výši 4 114 Kč.
Tato částka se skládá z částky 3 100 Kč za jeden úkon právní služby [vyjádření ke kasačním
stížnostem ze dne 7. 11. 2017 podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 a §11 odst. 1 písm. d)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif)], z částky 300 Kč za režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu),
a z částky 714 Kč, která představuje 21 % DPH z částky 3 400 Kč (§57 odst. 2 s. ř. s.).
[46] S ohledem na povahu soudního řízení správního a typovou odlišnost procesního
postavení jeho účastníků od obdoby v civilním řízení soudním nejsou stěžovatelé, tj. osoby
zúčastněné na řízení II) a V) a žalovaný, povinni nahradit náklady žalobkyně společně
a nerozdílně, nýbrž poměrně – rovným dílem. Každý ze stěžovatelů je proto povinen zaplatit
žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 1 371 Kč (po zaokrouhlení na celé
koruny dolů), k rukám jejího zástupce, JUDr. Daniela Honzíka, advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval NSS
tímto způsobem již v rozsudcích sp. zn. 6 As 8/2011-145, sp. zn. 2 As 339/2016-108
anebo sp. zn. 10 As 184/2015-188.
[47] Osoby zúčastněné na řízení mají podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo na náhradu jen těch
nákladů řízení, které jim vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jim soud uložil.
V tomto řízení však osobám zúčastněným na řízení I), III) a IV) žádné povinnosti uloženy
nebyly, proto nemají právo na náhradu nákladů řízení.
[48] Nejvyšší správní soud dále vrací osobě zúčastněné na řízení V) jí zaplacené soudní
poplatky ve výši 5 000 Kč za kasační stížnost a 1 000 Kč za žádost o přiznání odkladného účinku,
tj. celkem 6 000 Kč. V usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016 čj. 10 Afs 186/2014-60,
dospěl NSS k závěru, že „[ú]častník řízení podávající ve své věci opakovaně kasační stížnost proti rozhodnutí
krajského soudu vydanému poté, kdy bylo předcházející rozhodnutí ke kasační stížnosti téhož účastníka
Nejvyšším správním soudem zrušeno, již není povinen soudní poplatek za tuto další kasační stížnost platit,
pokud ve věci již jednou tento poplatek zaplatil (§6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).“
(obdobně viz komentářová literatura Waltr, R. Zákon o soudních poplatcích. Komentář 2.
vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 21; Večeřa, J. Zákon o soudních poplatcích a předpisy
související. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 35). Osoba zúčastněná na řízení V)
tyto podmínky splňuje, neboť v kasačním řízení sp. zn. 10 As 271/2015 byla v pozici stěžovatele
a soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč zaplatila. Současně platí, že NSS
předchozím rozsudkem zrušil druhý rozsudek městského soudu, neboť kasační stížnosti
stěžovatelů [mimo jiné i kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení V)] byly důvodné.
V nyní probíhajícím kasačním řízení, vedeném pod sp. zn. 10 As 319/2017, tedy s ohledem
na závěry cit. usnesení nevznikla osobě zúčastněné na řízení poplatková povinnost ve smyslu
zákona o soudních poplatcích. Osoba zúčastněná na řízení V) však částku 5 000 Kč
i přesto uhradila a NSS jí tuto částku, z výše uvedených důvodů, vrací.
[49] Stejným výrokem rozhodl NSS také o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč,
který osoba zúčastněná na řízení V) uhradila v souvislosti s návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti. O tomto návrhu NSS samostatně nerozhodoval, a proto osobě
zúčastněné na řízení i tento soudní poplatek vrací (viz §10 odst. 1, věta prvá, zákona o soudních
poplatcích). Osoba zúčastněná na řízení V) byla zastoupena advokátem Mgr. Markem Řandou,
LL.M., uvedené částky se proto vrací k rukám jejího zástupce, jemuž budou vyplaceny z účtu
NSS v zákonné lhůtě.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2017
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu