ECLI:CZ:NSS:2017:9.AFS.168.2017:36
sp. zn. 9 Afs 168/2017 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: VARS
BRNO a.s., se sídlem Kroftova 3167/80c, Brno, zast. Mg r. Janem Tejkalem, advokátem
se sídlem Helfertova 2040/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu,
se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, ve věci ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozs udku Městského soudu v Praze
ze dne 23. 5. 2017, č. j. 11 A 182/2016 – 41 ,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, č. j. 11 A 182/2016 - 41,
se z r uš uj e a věc se v r ac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla podle §87
odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba, kterou se domáhala ochrany před nezákonným zásahem
žalovaného. Ten spatřovala v zadržování části dotace, která jí byla poskytnuta v rámci
Operačního programu Podnikání a inovace na projekt s názvem „Výzkumné centrum pro oblast
monitoringu“.
[2] Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že dle nálezu pléna Ústavního soudu ze dne
16. 6. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 12/14- 2, není možné vyloučit možnost soudního přezkumu
pozastavení výplaty části dotace podle §14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění do 19. 2. 2015 (dále jen
„rozpočtová pravidla“). Rozhodnutí o poskytnutí dotace je způsobilé vyvolat u příjemce legitimní
očekávání, že dotace bude při splnění podmínek vyplacena. Dle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 3. 6. 2014, č. j. 8 Ans 4/2013 – 44, je sdělení o nevyplacení části dotace v důsledku
tvrzeného porušení pravidel pro zadávání veřejných zakázek spolufinancovaných z rozpočtu
Evropské unie dle §14 odst. 1 rozpočtových pravidel rozhodnutím v materiálním smyslu. Stejně
tak městský soud z citovaného nálezu pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/14 dovodil,
že i Ústavní soud považuje sdělení o nevyplacení části dotace za rozhodnutí.
[3] Stěžovatelka podanou žalobu označila jako žalobu proti nezákonnému zásahu, ale dle
městského soudu svojí argumentací brojila především proti rozhodnutí správního úřadu, jímž
byly zamítnuty její námitky proti postupu pracovníků správce daně. K ochraně před takovým
úkonem slouží žaloba dle §65 s. ř. s., přičemž ta má před žalobou proti nezákonnému zásahu
přednost. Proti účelově prodlužovanému řízení ve věci nevyplacení části dotace slouží nečinností
žaloba podle §79 s. ř. s.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[5] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nevypořádání všech v žalobě předložených
námitek, jelikož v ní jasně oddělila okamžik nevyplacení dotace ze dne 12. 10. 2015 coby
jednorázového úkonu od teprve následně vytvořeného a trvajícího protiprávního stavu, který
vyvolal žalovaný zadržováním části dotace, na níž měla dle výsledku daňové kontroly nárok.
Nezákonný zásah spatřovala právě v nečinnosti spočívající v zadržování části dotace i přes závěry
konstatované správcem daně. Tato nečinnost pak nemůže mít formu správního rozhodnutí.
Stejně tak se nelze proti této nečinnosti bránit cestou žaloby na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu podle §79 s. ř. s., jelikož tou se lze domáhat pouze uložení povinnosti vydat
rozhodnutí, nikoliv zdržení se porušování vlastnického práva.
[6] Soudní ochraně musí podléhat nejen samo opatření dle §14e rozpočtových pravidel, jimž
je krácena daň, ale také postup, kdy poskytovatel dotace zadržuje část dotace, přestože
má k dispozici konečné vyjádření správce daně, že se příjemce dotace nedopustil porušení
rozpočtové kázně. Správce daně ve zprávě o daňové kontrole ze dne 11. 10. 2016 ve vz tahu
k žalovaným vytýkanému dělení zakázek uvedl, že nedošlo k porušení podmínek poskytnutí
dotace, tedy že stěžovatelka postupovala v souladu s pravidly. Takový postup poskytovatele
dotace je možné kvalifikovat pouze jako nezákonný zásah.
[7] Městský soud se dále nevyjádřil k usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 4. 2017,
č. j. 6 Afs 270/2015 - 48, č. 3579/2017 Sb. NSS, ve věci Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích (dále jen „usnesení ve věci Jihočeská univerzita“), přestože byl na něj stěžovatelkou
upozorněn. Rozšířený senát v tomto usnesení rozdělil pravomoc na situace, kdy peněžní
prostředky vyplaceny nebyly (tzv. ex post dotace) a situace, kdy vyplaceny již byly (tzv. ex ante
dotace). Správce daně má pravomoc pouze tam, kde k výplatě peněžních prostředků ještě
nedošlo (pozn. NSS: zjevně stěžovatelkou myšleno správně „již došlo“). Z toho plyne,
že je to pouze správce daně, kdo je oprávněn v konečné instanci přezkoumávat oprávněnost
použití již vyplacených dotačních prostředků. Obdobné je uvedeno i v důvodové zprávě
k zákonu č. 465/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů,
a některé další zákony. V právě projednávané věci byla dána pravomoc správce daně, jelikož
stěžovatelka např. pořídila a v 1. žádosti o platbu uplatnila výdaj za pořízení softwaru, který ji byl
proplacen, přičemž v 2. žádosti o platbu uplatnila výdaj za pořízení dalšího softwaru, kde ji již
byla dotace krácena. Vytýkané pochybení (dělení zakázek) se vztahovalo jak k plnění, které již
bylo proplaceno, tak i k plnění, jehož pořízení proplaceno nebylo.
[8] Pokud opatření o krácení dotace ze dne 12. 10. 2015 skutečně představovalo definitivní
rozhodnutí o nevyplacení dotace, nebyla o tom stěžovatelka až do doby podání žaloby
informována. V dopise žalovaného ze dne 11. 2. 2016 bylo totiž uvedeno, že případ bude
předán správci daně k prošetření. Rozšířený senát v usnesení ve věci Jihočeská univerzita uvedl,
že dojde-li k vydání rozhodnutí dle §14e rozpočtových pravidel, „musí příjemce vždy vědět, zda jde
ze strany poskytovatele o definitivní nevyplacení určité části původně přiznané dotace, či jde o pouhé prodlení
s výplatou v důsledku prověřování vzniklých pochybností.“
[9] Nečinnost žalovaného spočívající v zadržování části dotačních prostředků pro podezření
z porušení rozpočtové kázně v situaci, kdy správce daně neshledal žádné porušení rozpočtové
kázně, představuje trvající zásah do vlastnického práva stěžovatelky, proti němuž se lze bránit
pouze zásahovou žalobou. Tato žaloba byla podána včas, jelikož dle rozsudku Nejvyššího
správního soudu ze dne 19. 2. 2015, č. j. 1 As 151/2014 - 23, lhůta pro podání žaloby na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu podle §84 odst. 1 s. ř. s. nemůže uplynout, dokud
tento zásah trvá.
[10] Žalovaný se ztotožnil s právním názorem městského soudu a ve smyslu usnesení ve věci
Jihočeská univerzita uvedl, že v právě projednávané věci se jednalo o dotaci poskytnutou ex post,
tudíž pravomoc správce daně nebyla dána.
[11] Žalovaný nekrátil dotaci postupem dle §14e rozpočtových pravidel za porušení
rozpočtové kázně ve smyslu §44 stejného zákona, ale krátil je s ohledem na porušení pravidel,
k jejichž dodržování se příjemce dotace zavázal podpisem, a které nemohlo současně být
i porušením rozpočtové kázně, neboť v době porušení příslušných pravidel nebyly stěžovatelce
proplaceny prostředky, ohledně nichž by porušení rozpočtové kázně bylo možné konstatovat.
Žalovaný není vázán názorem správce daně ohledně (ne)porušení rozpočtové kázně, jelikož
porušení rozpočtové kázně nebyl důvod krácení části dotace.
[12] Stěžovatelka provedla citaci bodů 75 - 77 usnesení ve věci Jihočeská univerzita nesprávně,
když dané části se vztahují jen na případy, kdy poskytovatel dotace pozastaví výplatu finančních
prostředků z důvodu podezření na porušení rozpočtové kázně ohledně části prostředků již
vyplacených. V takovém případě by poskytovatel dotace skutečně byl povinen vyplatit
nevyplacenou část dotace v případě, kdy by porušení rozpočtové kázně ohledně prostředků již
vyplacených nebylo správcem daně shledáno. Je tak nutné rozlišit důvody, pro které byla dotace
krácena.
[13] Žalovaný opakuje, že ke krácení dotace nepřistoupil z důvodu podezření na porušení
rozpočtové kázně. Správce daně měl pravomoc zabývat se pouze softwarem pořízeným v rámci
proplacené části dotace. Pokud tedy nedošlo k dělení zakázek v rámci proplacené části dotace,
nemohl správce daně konstatovat porušení rozpočtové kázně.
[14] Z oznámení o nevyplacení dotace ze dne 3. 7. 2015 (pozn. NSS: správně zřejmě „ze dne
12. 10. 2015“) bylo zřejmé, že žalovaný krátil dotaci s konečnou platností. Není zde uvedeno nic
o dočasnosti uvedeného kroku. Nebylo zde ani uvedeno, že by měl žalovaný v úmyslu cokoliv
dále prověřovat.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[15] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné,
a stěžovatelka je zastoupena advokátem (§105 odst. 2). Následně přezkoumal napadený rozsudek
městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ov ěřil, zda
napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[16] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou rozhodnutí, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky,
tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný
pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti,
tedy že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů,
z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[17] Stěžovatelka spatřovala nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu v tom, že soud
posoudil podanou žalobu jako žalobu směřující proti rozhodnutí o krácení dotace a nikoliv proti
nezákonnému zásahu spočívajícímu v zadržování finančních prostředků. Dle Nejvyššího
správního soudu není tato konstrukce nepřezkoumatelnou úvahou, ale pouze jiným právním
názorem, který je možné napadnout (a stěžovatelka tak i v kasační stížnosti činí) dle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[18] Druhou vadu nepřezkoumatelnosti spatřuje v tom, že se městský soud nijak nevyjádřil
k usnesení ve věci Jihočeská univerzita, i když byl v žalobě upozorněn na předložení věci
rozšířenému senátu, která může mít dopad i na právě projednávanou věc. Je sice pravda,
že se k danému usnesení městský soud nijak nevyjádřil. Je však nutno zohlednit, ž e mezi vydáním
usnesení ve věci Jihočeská univerzita a vydáním napadeného rozsudku byla velmi krátká doba,
ve které si městský soud nemusel všimnout, že dané usnesení již bylo vydáno, resp. k němu bylo
vyhotoveno odůvodnění. Stěžovatelka na něj sama neupozornila. V žalobě se odkazovala jen
na usnesení, kterým byla věc rozšířenému senátu předložena, které není žádným způsobem
závazné. Věcně městský soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 12/14,
jehož názor později převzal i Nejvyšší správní so ud (např. rozsudek ze dne 16. 2. 2016,
č. j. 2 Afs 227/2015 - 38).
[19] Jak již bylo nicméně uvedeno, nepřezkoumatelnost je vadou, ke které musí kasační soud
přihlédnout i bez námitky. S ohledem na to se Nejvyšší správní soud zabýval rozsudkem
i z pohledu nevytýkaných vad. Městský soud zamítl podanou žalobu podle §87 odst. 3 s. ř. s.
V odůvodnění však dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná dle §85 s. ř. s., jelikož stěžovatelce
svědčil jiný žalobní typ k obraně jejích práv. Takovému odůvodnění však odpovídá odmítnutí
žaloby dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Výrok napadeného rozsudku je tak v přímém rozporu
s jeho odůvodněním, což zakládá vadu nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost, kvůli které
je nutné napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení (rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, č. 244/2004 Sb. NSS).
[20] Další vadou nepřezkoumatelnosti je posouzení městského soudu, že stěžovatelka žalobní
argumentací brojila především proti rozhodnutí správního úřadu, jímž byly zamítnuty její námitky
proti postupu pracovníků správce daně. Tato část odůvodnění zřejmě není pouhé přepsání,
kterou by bylo možné vyložit v kontextu dalších částí, jelikož se objevuje v posledním odstavci na
str. 8 a ve čtvrtém odstavci na následující straně, kde městský soud zmiňuje „nezákonný zásah
správce daně v daňovém řízení“. V projednávané věci však nebyly vůbec podány námitky proti
postupu správce daně, naopak stěžovatelka byla zajedno s jeho zjištěním, nebylo tak ani vydáno
rozhodnutí o námitkách. Stejně tak se nedomáhá ochrany před nezákonným zásahem správce
daně, ale před nezákonným zásahem poskytovatele dotace. Tato část odůvodnění, která je však
stěžejní, je tak zcela nesrozumitelná a i pro tuto vadu je nutné napa dený rozsudek zrušit.
[21] Městský soud se také v zásadě ve svém odůvodnění míjel s žalobními body. Stěžovatelka
zcela jasně považovala za nezákonný zásah zadržování finančních prostředků za situace, kdy
správce daně dospěl k závěru, že nedošlo k porušení rozpočtové kázně. Docházela tedy k závěru,
že pominuly účinky původně vydaného rozhodnutí podle §14e rozpočtových pravidel. K tomuto
se městský soud žádným způsobem nevyjádřil, když uvedl, že měla podat žalobu proti rozhodnutí
podle §14e rozpočtových pravidel. V projednávané věci je tedy sporné, jakým žalobním typem
se měla stěžovatelka proti níže popsanému postupu žalovaného bránit. Tato otázka souvisí
s rozdělením pravomocí mezi správce daně a poskytovatele dotace k přezkumu podmínek
poskytnutí dotace, resp. porušení rozpočtové kázně.
[22] Kasační soud ze správního a soudního spisu zjistil následující skutečnosti. Stěžovatelce
byla rozhodnutím ze dne 23. 8. 2013 poskytnuta dotace, která měla být vyplácena zpětně
na základě již realizovaných výdajů. Tato dotac e byla financována zčásti ze strukturálních fondů
z rozpočtu Evropské unie a zčásti ze státního rozpočtu. Oznámením ze dne 12. 10. 2015 rozhodl
žalovaný dle §14e rozpočtových pravidel o nevyplacení části dotace z důvodu dělení zakázek
do dvou různých etap, a tím obcházení nutnosti vyhlášení výběrového řízení. Proti danému se
bránila odvoláním ze dne 19. 10. 2015, na které jí žalovaný odpověděl dopisem ze dne
11. 2. 2016. Finanční úřad pro Jihomoravský kraj ve zprávě o daňové kontrole ze dne
11. 10. 2016 dospěl k závěru, že se stěžovatelka nedopustila dělení zakázek. Na základě této
zprávy vyzvala dne 16. 11. 2016 žalovaného k vyplacení zadržovaných finančních prostředků.
Dne 2. 12. 2016 jí žalovaný odpověděl, že výzvě nevyhovuje.
[23] Rozšířený senát v usnesení ve věci Jihočeská univerzita konstatoval, že „[d]omníval-li
se poskytovatel dotace, že došlo k porušení pravidel pro zadání veřejné zakázky, aniž by současně došlo
k porušení rozpočtové kázně (peněžní prostředky nebyly vyplaceny), měl dle §14e zákona č. 218/2000 Sb.,
o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném
do 19. 2. 2015, pravomoc rozhodnout s konečnou platností o nevyplacení dotace či její části. Takový úkon
poskytovatele je rozhodnutím správního orgánu přezkoumatelným ve správním soudnictví na základě žaloby dle
§65 odst. 1 soudního řádu správního“.
[24] S ohledem na citovaný závěr je třeba zkoumat, zda v daném případě již došlo k porušení
rozpočtové kázně, či nikoliv. Pokud by tomu tak to tiž bylo, nebyl by poskytovatel dotace
(žalovaný) oprávněn dotaci definitivně snížit, ale pouze pozastavit a následně by se musel řídit
názorem příslušného finančního úřadu.
[25] Z odůvodnění usnesení rozšířeného senátu jasně plyne, že tyto situace je třeba dů sledně
odlišovat. O oprávnění dotaci pouze dočasně nevyplatit půjde zejména v případě „podezření
poskytovatele, že již vyplacené prostředky příjemce použil v rozporu s podmínkami dotačního rozhodnutí,
a proto v termínu splatnosti další část dotačních prostředků dle §14e rozpočtových pravidel nevyplatí. Dospěje -li
poté správce daně k závěru, že příjemce dotace skutečně již poskytnuté peněžní prostředky použil v rozporu
se stanovenými podmínkami, vyměří příjemci povinnost odvodu za porušení rozpočtové kázně a nevyplacenou
platbu na tento odvod započte. Tomuto závěru plně odpovídá i formulace uvedená v §44a odst. 5 písm. b)
rozpočtových pravidel „započítávají i částky, které poskytovatel dosud nevyplatil, protože se domnívá, že byla
porušena rozpočtová kázeň“. Jedná se tedy o situaci, kdy se poskytovatel dotace domnívá, že příjemce dotace
porušil pravidla pro zadávání veřejných zakázek ohledně již dříve vyplacených prostředků, a proto došlo
k porušení rozpočtové kázně, a nevyplatí část dotace, na kterou by jin ak měl příjemce dotace nárok, právě ve výši
domnělého porušení rozpočtové kázně. Pro demokratický právní stát je charakteristický princip právní jistoty,
spočívající mimo jiné v tom, že právní pravidla budou jasná a přesná a budou zajišťovat, že právní vzt ahy
a jejich důsledky zůstanou pro adresáty pravidel předvídatelné. Není proto možné připustit, aby přesto, že správce
daně dospěl k závěru, že příjemce dotace s peněžními prostředky naložil zcela v souladu s podmínkami přidělené
dotace, poskytovatel dotace peněžní prostředky nevyplatil. (…) Dojde -li správce daně k závěru, že se příjemce
porušení rozpočtové kázně nedopustil, musí poskytovatel platbu dotace, která byla pozastavena z důvodu
podezření na porušení rozpočtové kázně v souvislosti s porušením prav idel pro zadávání veřejných zakázek,
vyplatit. Nevyplacení dotace bylo skutečně jen dočasné.“ (viz odst. [74], [75] a [77] citovaného usnesení
rozšířeného senátu).
[26] Naopak v případech, kdy příjemce poruší pravidla pro zadávání veřejných zakázek,
aniž by současně došlo k porušení rozpočtové kázně, může poskytovatel dle §14e rozpočtových
pravidel dotaci definitivně snížit. Sem budou vždy spadat situace, kdy příjemce dotace: a) ještě
před faktickým obdržením peněžních prostředků (v první fázi realizace projektu), poruší
podmínky stanovené v rozhodnutí o přiznání dotace (případně zákonné povinnosti), jejichž
porušení by při použití či držení dotačních prostředků bylo spojeno s povinností odvodu
za porušení rozpočtové kázně, b) případně tyto povinnosti poruší sice po obdržení určité části
dotace, avšak bez jakékoliv vazby na již vyplacené peněžní prostředky (tj. v návaznosti na realizaci
předchozích etap projektu obdržel příjemce odpovídající část dotace, ale pochybil až v další fázi,
v níž ještě nedošlo k výplatě příslušné splátky dotace; k tomu srovnej odst. [80] až [82] usnesení
ve věci Jihočeská univerzita). V těchto případech totiž není dána pravomoc správce daně zabývat
se postupem příjemce dotace z hlediska možného porušení rozpočtové kázně (viz odst. [83]
usnesení ve věci Jihočeská univerzita).
[27] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 Afs 270/2015 - 78, shrnul,
že „[z]jednodušeně řečeno, pokud soud zkoumá, zda měl poskytovatel právo příslušnou část dotace definitivně
snížit, či v tomto rozsahu pouze dočasně pozastavit platbu, musí zjistit, jestli se porušení povinnosti, které
je důvodem nevyplacení (resp. postupu podle §14e rozpočtových pravidel), týká části dotace, která již byla dříve
proplacena, či částky dotace, kterou poskytovatel teprve měl vyplatit. V prvém případě bude moci platbu pouze
pozastavit, ve druhém je oprávněn ji s konečnou platností snížit a rozhodnout s účinky odnětí dotace podle §15
rozpočtových pravidel.“
[28] V dalším řízení si musí městský soud ujasnit, zda ve sm yslu usnesení ve věci Jihočeská
univerzita došlo pouze k dočasnému pozastavení vyplacení dotace, či ke konečnému krácení
dotace. V případě, že by šlo o pouze dočasné pozastavení a správce daně následně nezjistil žádné
pochybení na straně stěžovatelky, mohlo se skutečně jednat o nezákonný zásah z důvodu
zadržování finančních prostředků, na které měla stěžovatelka nárok. Tímto způsobem
stěžovatelka koncipovala podanou žalobu. K tomu se však městský soud žádným způsobem
nevyjádřil, a je proto nutné, aby první posouzení udělal on.
[29] Soud dále upozorňuje, že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 7. 2009,
č. j. 7 Aps 2/2009 - 197, je nutno žalobu posuzovat pro účely určení žalobního typu podle jejího
obsahu, nikoliv podle toho, jak ji žalobce označil. Existuje-li rozpor mezi obsahem žaloby
a jejím petitem, a tyto rozpory nebyly odstraněny, je řízení před krajským soudem zatíženo jinou
vadou řízení [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], která mohla mít vliv na rozhodnutí o věci samé.
Obdobné platí i v případě judikaturního obratu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 2. 2013, č. j. 5 As 150/2012 - 50). V těchto případech je tak nutné aby soud dal žalobci
možnost se k dané situaci vyjádřit. Pokud by tak městský soud opakovaně dospěl k názoru, že
stěžovatelka brojí proti rozhodnutí, jímž jí byla krácena dotace, ale formálně označila žalobu jako
směřující proti nezákonnému zásahu, měl by ji vyzvat, aby odstranila tyto rozpory. O to více za
tak nepřehledné situace, jako byla ta týkající se dotačníc h pravidel v posledních letech, kdy až do
vydání usnesení ve věci Jihočeská univerzita nebylo jednoznačně judikaturou řešeno, jakým
žalobním typem se mají příjemci dotací bránit proti postupu dle §14e rozpočtových pravidel.
V případě, že soud dospěje k názoru, že měla podat jiný typ žaloby, než proti nezákonnému
zásahu, bude ji muset dát možnost odstranit rozpor mezi petitem a odůvodněním, případně
reagovat na vývoj judikatury. Případně jí bude muset umožnit i rozšíření žaloby takovým
způsobem, že bude brojit jak proti nezákonnému zásahu, tak i proti oznámení o nevyplacení
dotace. Včasnost takto nově vzniklé žaloby bude posuzovat od podání původní zásahové žaloby
(k tomu srov. zejména body 41 – 46 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2017,
č. j. 9 As 94/2016 - 48 a rozsudek ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 - 50). Nelze totiž
akceptovat, aby stěžovatelka pozbyla právo na soudní ochranu z důvodu judikaturní změny, resp.
sjednocení judikatury.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený
rozsudek městského soudu proto dle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, v němž je v souladu s ustanovením §110 odst. 4 s. ř. s. právními závěry
uvedenými v tomto rozsudku vázán.
[31] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s §110 odst. 3, větou
první, s. ř. s. městský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu