ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.23.2016:12
sp. zn. Konf 23/2016-12
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie
Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9,
Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Děčíně, a dalších účastníků sporu
vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 52/2013, o zaplacení částky 2328 Kč
s příslušenstvím: žalobkyně SEVEROSTAV, spol. s r.o., se sídlem v Děčíně, Slovanská 861/40,
IČ 48292290, a žalované V. M.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Děčíně
pod sp. zn. 8 C 52/2013, v části týkající se zaplacení částky 732 Kč s příslušenstvím,
je soud .
II. Usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 16. 9. 2013, čj. 8 C 52/2013-16,
se v tomto rozsahu zrušuje .
Odůvodnění:
Podáním doručeným dne 7. 10. 2016 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor
o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním
soudem v Děčíně ve věci žaloby vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 8 C 52/2013 a týkající
se zaplacení částky 2328 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Návrhem doručeným dne 16. 5. 2013 Okresnímu soudu v Děčíně se žalobkyně domáhala
vydání platebního rozkazu (či alternativně rozsudku), ve kterém by soud uložil žalované zaplatit
částku ve výši 2328 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, a to do 15 dnů ode dne
doručení platebního rozkazu. Uvedený dluh měl vzniknout tím, že žalovaná žalobkyni neuhradila
částku 2328 Kč za poskytnuté služby připojení k internetu a neuhrazené „splátky zřízení“
vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. X,
uzavřené dne 6. 12. 2011 mezi žalobkyní a žalovanou. Celková částka 2328 Kč představuje
neuhrazené položky ze čtyř vyúčtování služeb (č. X ze dne 6. 2. 2012, č. X ze dne 2. 3. 2012, č. X
ze dne 3. 4. 2012, č. X ze dne 4. 5. 2012), které žalobkyně vystavila žalované, a to za „splátky
zřízení“ částku 732 Kč (183 Kč měsíčně) a za připojení k internetu rychlostí 5/1 Mbps bez
omezení stažených dat částku 1596 Kč (399 Kč měsíčně). K zaplacení dlužné částky za služby
poskytnuté ze strany žalobkyně byla žalovaná vyzvána upomínkou o zaplacení pohledávky (pokus
o smír) ze dne 10. 4. 2013. Žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila, a proto žalobkyně u
soudu podala návrh na vydání platebního rozkazu.
Okresní soud v Děčíně poté usnesením ze dne 16. 9. 2013, čj. 8 C 52/2013-16, řízení
o návrhu žalobkyně na zaplacení částky 2328 Kč zastavil (výrok I), neboť s odkazem na §129
odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých
souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), shledal, že nejsou splněny
podmínky řízení a v souladu s §104 odst. 1 o. s. ř. je nutné řízení o žalobě zastavit
a věc postoupit správnímu orgánu. V odůvodnění uvedl, že se nejedná o služby, k jejichž
projednání by byly příslušné soudy. Soud dále uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení (výrok II) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok III) s tím, že žalobci se nevrací zaplacený soudní
poplatek (výrok IV).
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postoupením věci nesouhlasil,
proto podal návrh na řešení kompetenčního sporu zvláštnímu senátu. Navrhovatel odmítl svou
kompetenci k rozhodnutí části sporu, jehož předmětem je povinnost žalované uhradit žalobkyni
částku v celkové výši 732 Kč za „splátky zřízení“ služby, které dle vyjádření právního zástupce
žalobkyně představují v jiné, obsahově shodné, žalobě instalační poplatek. Takto účtovaná plnění
dle navrhovatele nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona
o elektronických komunikacích, nýbrž službami na základě soukromoprávní smlouvy podle
občanského zákoníku. Ze všech těchto skutečností vyplývá, že se v této části jedná o spor,
který by měl rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli správní orgán. Navrhovatel
však dodává, že uznává svoji kompetenci ve zbývající části návrhu, tedy o zaplacení ceny
za služby elektronických komunikací v celkové výši 1596 Kč.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
Okresní soud v Děčíně v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté,
co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný)
kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb.
Podstatou kompetenčního sporu je otázka, zda má o povinnosti žalované zaplatit
žalobkyni částku 732 Kč jako úhradu „splátek zřízení“ připojení rozhodnout soud nebo
navrhovatel.
Navrhovatel je zřízen podle §3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední
správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu
a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.
Pravomoc navrhovatele rozhodovat spory o povinnostech plynoucích ze zákona
č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (srov. §129 odst. 1 tohoto zákona) je výjimkou
z pravomoci obecných soudů rozhodovat spory vyplývající ze soukromoprávních vztahů
(srov. §7 odst. 1 občanského soudního řádu dále jen o.s.ř.).
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009,
čj. Konf 38/2009–12; usnesení ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010–9; všechna citovaná
usnesení zvláštního senátu jsou dostupná na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou
podmínek k tomu, aby byla dle §129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích
založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. Musí se jednat o spor „mezi osobou
vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé“
(osobní podmínka) a „o spor týkající se povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě“ (věcná
podmínka).
V předložené věci není sporné, že byl naplněn osobní předpoklad podle §129 odst. 1
zákona o elektronických komunikacích. Žalobkyně je osobou vykonávající komunikační
činnost, jak zvláštní senát ověřil nahlédnutím do databáze navrhovatele (dostupné
na https://www.ctu.cz/vyhledavaci-databaze/evidence-podnikatelu-v-elektronickych-komunikacich-podle-vseobecneho-
opravneni) a elektronické databáze obchodního rejstříku (dostupné na www.justice.cz). S žalovanou
žalobkyně uzavřela dne 6. 12. 2011 smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb
elektronických komunikací č. X, podle níž měla být žalované poskytována služba připojení
k internetu rychlostí 5/1 Mbps bez omezení stažených dat. Žalovaná tedy naplňuje
charakteristiku účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Vzhledem k tomu, že navrhovatel popírá existenci věcného předpokladu účastnického
sporu vymezeného v ustanovení §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, zabýval
se zvláštní senát tím, zda se v posuzovaném případě jedná o spor týkající se povinností uložených
tímto zákonem nebo na jeho základě.
Věcný předpoklad pravomoci navrhovatele rozhodovat účastnické spory je splněn, týká-li
se spor povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě;
povinnost uhradit cenu za poskytnutou službu je podle §64 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích základní povinností účastníka, případně uživatele, veřejně dostupné služby
elektronických komunikací.
Komunikačními činnostmi podle §7 zákona o elektronických komunikacích jsou
a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací,
c) provozování přístrojů.
Službou elektronických komunikací se přitom podle §2 písm. n) zákona o elektronických
komunikacích rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“.
V nyní rozhodované věci žalobkyně požaduje uhradit cenu za poskytnuté služby
internetového připojení částku 1596 Kč a za „splátky zřízení“ částku 732 Kč. Ve sporu týkajícím
se úhrady „splátek zřízení“ připojení k síti se jedná o splnění povinnosti z odpovídající smlouvy,
nikoli povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích (např. úhrada
za poskytnuté služby elektronických komunikací).
Obdobnými otázkami se zvláštní senát již v minulosti zabýval. V usnesení ze dne
15. 3. 2004, čj. Konf 124/2003-5, vyslovil, že „je-li předmětem sporu úhrada ceny, na niž vznikl žalobci
podle žalobního tvrzení nárok v důsledku dodání a montáže telekomunikačního zařízení, nejde o poskytování
telekomunikační služby ve smyslu §2 odst. 7 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, nýbrž o běžný
soukromoprávní vztah ze smlouvy. Rozhodování o těchto věcech zákon o telekomunikacích nesvěřuje Českému
telekomunikačnímu úřadu; z kompetence soudů se tak tyto věci nevymykají (§7 odst. 1 o. s. ř.)“. Taktéž
již zvláštní senát posuzoval, kdo má rozhodovat o doplatku za mobilní telefon, který poskytl
telefonní operátor účastníkovi za zvýhodněnou cenu, při uzavírání smlouvy o poskytování
telekomunikačních služeb (usnesení zvláštního senátu ze dne 3. 7. 2003, čj. Konf 19/2003-19).
Shora uvedené závěry lze použít i v nyní rozhodované věci, neboť předmětem řízení
je úhrada ceny, na níž vznikl žalobkyni podle žalobního tvrzení nárok v důsledku neuhrazené
ceny za zřízení služby, u které není naplněna věcná podmínka §129 zákona o elektronických
komunikacích. Nejde tedy o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu §2
písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž o běžné soukromoprávní vztahy
ze smlouvy. Rozhodování v této věci zákon nesvěřuje navrhovateli, ale v uvedeném rozsahu
(tj. 732 Kč) je založena obecná pravomoc příslušného soudu (§7 odst. 1 o. s. ř.). K obdobnému
závěru dospěl zvláštní senát také v usnesení ze dne 25. 3. 2015, čj. Konf 25/2014-14.
Zvláštní senát z těchto důvodů uzavřel, že k rozhodnutí o věci v rozsahu zaplacení částky
732 Kč je dána pravomoc soudu (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrok I).
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Dalším výrokem proto zvláštní senát zrušil usnesení Okresního soudu v Děčíně
ze dne 16. 9. 2013, čj. 8 C 52/2013-16, ve výrocích I a III, a odstranil tak překážku věci
rozhodnuté.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Okresní soud v Děčíně pokračovat
v řízení o podané žalobě v rozsahu, jak je uvedeno v tomto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. srpna 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu