ECLI:CZ:NSS:2017:KONF.8.2017:24
sp. zn. Konf 8/2017 - 24
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Michala Mazance,
JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 105 EC 380/2011,
o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic a. s., IČ 60193336,
se sídlem Za Brumlovkou 266/2, Praha 4, a žalovaného J. H.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9
pod sp. zn. 105 EC 380/2011, o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím, je soud .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným 25. 1. 2017 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých
kompetenčních sporech“), se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl
spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. a) zákona o některých kompetenčních sporech.
Spor vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 105 EC 380/2011 o zaplacení 5 040 Kč s příslušenstvím.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně poskytovala žalovanému telekomunikační služby v síti Telefónica O2
na základě žádosti žalovaného ze 17. 8. 2007 (dále jen „žádost“). Vzájemná práva a povinnosti
smluvních stran se řídily žádostí, Všeobecnými podmínkami poskytování veřejně dostupných
služeb elektronických komunikací prostřednictvím mobilních a pevných bezdrátových sítí
žalobkyně účinných od 1. 3. 2007 (dále jen „Všeobecné podmínky“) a ceníkem žalobkyně.
Žalovaný byl v době poskytování služeb účastníkem mobilní telefonní stanice č. X.
Žalobkyně mu umožnila, aby si v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek od třetích subjektů
objednal prostřednictvím sítě žalobkyně služby třetích stran. Zákazníci si tyto služby dle čl. 15.3
Všeobecných podmínek objednávají odesláním SMS, příp. MMS, nebo spojením hovoru na číslo
uvedené v nabídce třetí strany. Podle čl. 15.1 Všeobecných podmínek se žalovaný zavázal uhradit
jejich cenu výhradně prostřednictvím žalobkyně. Ceny za služby třetích stran od jednotlivých
poskytovatelů, resp. od prostředníků, jsou za dané zúčtovací období uvedeny v samostatné části
pravidelného vyúčtování za služby, odděleně od služeb elektronických komunikacích.
Jelikož žalovaný nezaplatil za poskytnuté služby, obrátila se žalobkyně na soud. Návrhem
na vydání elektronického platebního rozkazu z 15. 12. 2011, podaným u Obvodního soudu
pro Prahu 9, se domáhala, aby obvodní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit 5 040 Kč
s příslušenstvím a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38,
řízení zastavil (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému
telekomunikačnímu úřadu (výrok II.), soudní poplatek bude vrácen žalobkyni (výrok III.)
a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Obvodní soud vycházel z §7 o. s. ř. a §129 odst. 1
zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících
zákonů (zákon o elektronických komunikacích), a dospěl k závěru, že k rozhodování sporů
ve věcech úhrady za telekomunikační služby je příslušný Český telekomunikační úřad.
Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) s postupem obvodního soudu
nesouhlasil a podal zvláštnímu senátu návrh na řešení negativního kompetenčního sporu.
V návrhu odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 54/2010 - 9,
a ze dne 13. 1. 2011, čj. Konf 72/2010 - 10, ve kterých zvláštní senát vyslovil, že k tomu,
aby mohl ve sporu rozhodovat navrhovatel, musí být splněna osobní a věcná podmínka
stanovená v §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Navrhovatel namítl, že v nyní
rozhodované věci není splněna věcná podmínka. Podle navrhovatele ze Všeobecných podmínek
vyplývá, že k poskytování služeb sice docházelo v síti žalobkyně, ale sama je neposkytovala;
šlo o služby Audiotex od Czech on Line. Tyto služby nejsou službami elektronických komunikací
ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací.
Dle navrhovatele je předmětem sporu nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu
mezi žalobkyní a žalovanou. K rozhodování ve věci proto není příslušný navrhovatel, ale obvodní
soud.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
Podle §1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech je negativním
kompetenčním sporem ten, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí
v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřel svou pravomoc
Obvodní soud pro Prahu 9 i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor,
k jehož projednání je příslušný zvláštní senát podle zákona o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. rozhodnutí č. 485/2005 Sb. NSS).
Zvláštní senát v usnesení čj. Konf 38/2009 - 12 vysvětlil, že k tomu, aby mohl
navrhovatel rozhodovat účastnické spory, musí být podle §129 odst. 1 zákona o elektronických
komunikacích naplněn osobní a věcný předpoklad.
Osobní předpoklad založení pravomoci navrhovatele se naplní, vznikne-li spor mezi
osobou vykonávající komunikační činnost podle §7 zákona o elektronických komunikacích
(zajišťování sítí elektronických komunikací, poskytování služeb elektronických komunikací,
provozování přístrojů) a účastníkem, popřípadě uživatelem, na straně druhé. Osoba účastníka
musí splňovat charakteristiku §2 písm. a) citovaného zákona („účastníkem [se rozumí] každý,
kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu
na poskytování těchto služeb“), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku §2 písm. b)
téhož zákona („uživatelem [se rozumí] každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu
elektronických komunikací“).
Druhou nezbytnou podmínkou je pak věcný předpoklad, tedy povaha sporu; tato
podmínka je dle §129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích splněna tehdy, „pokud se spor
týká povinnosti uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“
Z výpisů z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně
je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalovaného naplňuje charakteristiku
účastníka podle §2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Spornou je povaha sporu mezi těmito osobami, a to, pokud jde o pohledávku žalobkyně,
která vychází z poskytnutí služeb Audiotex v celkové částce 5 040 Kč. Navrhovatel namítl,
že o takovém předmětu sporu není oprávněn rozhodovat, neboť poskytnutá služba není službou
elektronických komunikací ve smyslu §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích.
Podle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických
komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu
signálů po síti elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích
používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah
prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem
přenášeným sítěmi a poskytovanými službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační
společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.“
Z uvedené definice služeb elektronických komunikací je zřejmé, že touto službou nelze
rozumět každou službu, která bude zpřístupněna účastníkovi osobou vykonávající komunikační
činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací. Do této kategorie nespadají
služby, jejichž užívání, respektive přístup k jejich obsahu, osoba vykonávající komunikační
činnost sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně
obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
V posuzované věci je mezi navrhovatelem a obecným soudem sporný žalobkyní
uplatněný nárok v rozsahu odpovídajícímu vyúčtování za poskytnuté služby Audiotex.
Povahou takovýchto služeb se zvláštní senát v minulosti opakovaně zabýval
(viz např. usnesení čj. Konf 99/2009 - 7, čj. Konf 11/2012 - 14 a čj. Konf 4/2014 - 47).
Konstatoval, že podstatou těchto služeb jsou SMS, MMS či hovory, s jejichž pomocí operátor
umožňuje zákazníkům zaplatit skrze mobilní telefon cenu za zboží nebo služby. Služby tedy
neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři; vyúčtovanou službu Audiotex
tak neposkytla žalobkyně, ale prostřednictvím své sítě elektronických komunikací pouze umožnila
žalovanému užívat služby třetích stran.
Předmětné služby poskytnuté žalovanému, označované též jako „služby třetích stran“,
nejsou službami dle §2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Spor o zaplacení ceny
za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona
o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu
o rozhodovací pravomoci navrhovatele. Vzhledem k charakteru služby nemohou být ve sporu
žalobkyně a žalovaného splněny podmínky stanovené větou první, případně též větou druhou
§129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
V posuzované věci poskytnuté služby nejsou službami elektronických komunikací;
pravomoci soudů se tedy tato věc nevymyká, neboť dle §7 odst. 1 o. s. ř. „[v] občanském soudním
řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva,
pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.“
Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech zruší
rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat,
ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu
na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem zrušil usnesení Obvodního
soudu pro Prahu 9, ze dne 21. 11. 2012, čj. 105 EC 380/2011 - 38.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona o některých
kompetenčních sporech závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor
vznikl, pro správní orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 9 bude
tedy dále pokračovat v řízení o zaplacení částky 5 040 Kč s příslušenstvím.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 4. července 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu