ECLI:CZ:NSS:2017:NAO.152.2017:22
sp. zn. Nao 152/2017 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: a) Odborová
organizace Sluníčko, z.s., se sídlem Petrušov č.ev. 152, Staré Město, adresa pro doručování
Tovární 14, Moravská Třebová, zastoupena Ing. Martinem Bínou, prezidentem organizace, b)
Ing. M. B., proti žalovanému: 1) Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, se
sídlem Československé armády 218, Hradec Králové, 2) Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem
Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo
donucením správního orgánu, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočka v Pardubicích vznesenou žalobci a) a b) ve věci vedené pod sp. zn. 52 A 29/2017,
takto:
I. Všichni soudci Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodující
dle rozvrhu práce v úseku správního soudnictví j s o u v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodování ve věci žaloby vedené pod sp. zn. 52 A 29/2017.
II. Věc se přikazuje Krajskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 21. 3. 2017 se žalobci a) a b) domáhali ochrany před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který spatřovali v tom, že žalobce b)
byl vykázán a následně i protiprávně vyveden u Krajského soudu v Hradci Králové justiční stráží
z jednání soudu v jeho civilní věci a omezován na svobodě pohybu. Žalobce b) byl následně
touto justiční stráží zastrašován při podání stížnosti u místopředsedy žalovaného 1). Žalobci
rovněž nesouhlasili s požadavkem žalovaného 1), aby byla justiční stráž přítomna podávání
stížnosti. Součástí tohoto podání je rovněž vznesení námitky podjatosti všech soudců Krajského
soudu v Hradci Králové, neboť je žalobci dlouhodobě kritizují.
Přípisem ze dne 24. 3. 2017 byl Nejvyššímu správnímu soudu předložen spis krajského
soudu za účelem rozhodnutí o žalobci vznesené námitce. Součástí tohoto přípisu bylo písemné
prohlášení JUDr. Jana Dvořáka, JUDr. Aleše Korejtka, JUDr. Petry Venclové, Ph.D.
a Mgr. et Mgr. Jaroslava Vávry, v němž uznali, že důvody jejich podjatosti jsou dány,
neboť žaloba se týká postupu jejich kolegů, tj. civilních soudců a postupu zdejší justiční stráže.
Po předložení věci Nejvyšší správní soudu poučil účastníky řízení o složení senátu, který
o námitce podjatosti rozhodne. Žalobce a) na toto poučení reagoval sdělením ze dne 10. 4. 2017,
nikoliv ve vztahu k uvedeným soudcům Nejvyššího správního soudu, nýbrž opět ve vztahu
k soudcům krajského soudu, a to s tím, že mu dosud nebyla sdělena jména soudců,
kterým byla věc na krajském soudu přidělena. Proto nemohl vznést námitku podjatosti.
Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší správní soud předně posoudil rozsah námitky podjatosti a dospěl k závěru,
že žalobci a) a b) namítají podjatost všech soudců krajského soudu, jak vyplývá ze znění námitky
obsažené v žalobě ze dne 21. 3. 2017. S ohledem na pravomoc soudů ve správním soudnictví
se však námitka žalobců vztahuje pouze na soudce specializovaných senátů úseku správního
soudnictví krajského soudu. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani dopis ze dne 10. 4. 2017,
v němž žalobce a) tvrdí, že žádnou námitku podjatosti nemohl vznést, neboť toto tvrzení
se rozchází jak s obsahem poučení ze dne 5. 4. 2017, tak s obsahem jeho žaloby ze dne
21. 3. 2017.
Nejvyšší správní soud v tomto směru nepřehlédl, že žaloba ze dne 21. 3. 2017 vykazuje
jisté formální vady, jelikož žalobci nesprávně označili žalované správní orgány, přičemž je dále
nutné zvážit, zda správní soudy mají ve vztahu k určitým zásahům vymezeným v petitu této
žaloby pravomoc rozhodovat a zda je žalobce a) vůbec věcně aktivně legitimován, neboť údajné
protiprávní zásahy žalovaných byly zjevně zaměřeny pouze vůči žalobci b). Situaci rovněž
komplikuje sdělení žalobce a), že žádnou námitku podjatosti nevznesl, tudíž vyvstává otázka,
zda vůbec byla jeho jménem řádně podána předmětná žaloba. Tyto skutečnosti však Nejvyšší
správní soud nemůže za dané procesní situace řešit, neboť se musí zabývat námitkou podjatosti
obsaženou v žalobě ze dne 21. 3. 2017. Bude tedy věcí dalšího řízení před krajským soudem
tyto okolnosti vyřešit.
Nejvyšší správní soud již o podobných věcech, jako je nyní posuzovaná, v minulosti
rozhodoval. V situaci, kdy tvrzený zásah byl učiněn předsedou krajského soudu, zdejší soud
vyloučil všechny soudce tohoto soudu, kteří podle rozvrhu práce mohli souzenou věc
projednávat a v ní rozhodovat, a to bez ohledu na to, že vyloučení soudci subjektivní
pochybnosti o své nepodjatosti neměli (viz usnesení ze dne 30. 9. 2003, č. j. Nao 31/2003 – 16).
Obdobně konstatoval, že jsou dány důvody k pochybnostem o nepodjatosti soudců,
mají-li rozhodovat o žalobě proti rozhodnutí vydanému místopředsedou stejného soudu,
u něhož působí, neboť místopředseda soudu může v zákonem stanovených případech
vůči těmto soudcům vykonávat úkoly státní správy (srov. rozsudek ze dne 30. 9. 2005,
č. j. 4 As 14/2004 – 70). V případě, kdy žalobce brojil proti rozhodnutí ministerstva,
kterým bylo potvrzeno rozhodnutí krajského soudu, jež bylo svou povahou prvostupňovým
správním rozhodnutím, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že lze mít důvodné pochybnosti
o nepodjatosti soudců příslušného krajského soudu, neboť ten v řízení rozhodoval jako správní
orgán prvního stupně, což je subjekt totožný se správním soudem, který by měl ve věci
rozhodnout (viz usnesení ze dne 15. 7. 2015, č. j. Nad 171/2015 – 32).
V nyní posuzované věci je žalobou ze dne 21. 3. 2017 mj. napadán údajný zásah
místopředsedy žalovaného 1, které se bezprostředně dotklo práv žalobce b), o něž v soudním
řízení jde. Soudci specializovaných senátů místně příslušného krajského soudu rozhodují u soudu,
který je fakticky totožný s žalovaným správním orgánem. Vzhledem k tomu lze mít důvodné
objektivní pochybnosti o jejich nepodjatosti, a to i kdyby takové pochybnosti nepociťovali.
Dotčení soudci ostatně sami v přípise ze dne 24. 3. 2017 seznali, že důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti je zde dán. Z popsaných důvodů jsou všichni soudci úseku
správního soudnictví krajského soudu vyloučeni z projednávání věci vedené u tohoto soudu
pod sp. zn. 52 A 29/2017 (obdobně viz také usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 11. 2013, č. j. Nao 80/2013 – 36).
Podle §9 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přikáže věc jinému než místně příslušnému
krajskému soudu, jestliže pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu
nelze sestavit senát. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byli vyloučeni všichni soudci
specializovaných senátů krajského soudu a nelze tak sestavit senát, Nejvyšší správní soud přikázal
věc Krajskému soudu v Praze, u něhož je rovněž splněn předpoklad geografické blízkosti
správnímu orgánu prvního stupně (§7 odst. 2 s. ř. s.). Na věci nic nemění ani to, že v souladu
s rozvrhem práce u krajského soudu byla věc přidělena jeho pobočce, neboť důvody,
pro které jsou tito soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování předmětné věci, se vztahují
i na soudce samotného Krajského soudu v Hradci Králové, tudíž je nutné rozhodnout o delegaci
na jiný věcně příslušný soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2017
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu