ECLI:CZ:NSS:2018:1.AFS.146.2018:31
sp. zn. 1 Afs 146/2018 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97, Liberec, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j. 1483914/17/2601-80541-507338, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 3. 2018,
č. j. 59 Af 5/2018 – 11,
takto:
I. Řízení se zas t a v u j e.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Liberecký kraj v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl námitku
žalobce proti exekučnímu příkazu na přikázání pohledávky z účtu ze dne 24. 10. 2017. Žalobce
napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
v Liberci, který ji shora uvedeným usnesením odmítl pro opožděnost.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností.
[3] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 6. 2018, č. j. 1 Afs 146/2018 – 19, zamítl
žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, neboť dospěl
k závěru, že podaná kasační stížnost je zjevně neúspěšným návrhem ve smyslu §36 odst. 3
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Soud proto vyzval stěžovatele
mimo jiné k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů.
Zároveň jej poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti.
[4] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Z §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková
povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
ve znění účinném od 30. 9. 2017 pak platí, že „[n]ebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu
na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení
ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této
lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[5] Usnesení č. j. 1 Afs 146/2018 – 19 bylo stěžovateli doručeno dne 28. 6. 2018, posledním
dnem lhůty tak byl pátek 13. 7. 2018. Stěžovatel poplatek v této lhůtě nezaplatil.
[6] V podání doručeném soudu dne 17. 7. 2018 stěžovatel opětovně požádal o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Namítl, že usnesení č. j. 1 Afs 146/2018 – 19 trpí
zjevnými nesprávnostmi, pro které je nepřezkoumatelné. Skutkový a právní stav byl podle
stěžovatele zcela jiný, neboť nepodal zjevně bezúspěšnou kasační stížnost a jeho žaloba byla
včasná. Stěžovateli bylo na základě jeho objektivně důvodných návrhů již opakovaně vyhověno,
podklady jsou proto Nejvyššímu správnímu soudu i krajskému soudu známy z jejich úřední
činnosti. Navíc, jiné senáty Nejvyššího správního soudu zastoupení advokátem, ani zaplacení
soudního poplatku nevyžadují. V mezidobí došlo podle stěžovatele ke změně faktických poměrů,
neboť veškerý jeho majetek je obstaven nezákonnými exekucemi.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal důvod o opakovaných žádostech o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce rozhodnout samostatným usnesením. Byť obecně
platí, že o takových žádostech musí soud rozhodnout dříve, než pro nezaplacení soudního
poplatku řízení zastaví, příp. než pro nedoložení povinného zastoupení kasační stížnost odmítne,
toto obecné pravidlo má své výjimky. Mechanické uplatňování tohoto pravidla by mohlo
v některých případech vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí
a rozhodováním o nich. O opakované žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo
ustanovení zástupce v rámci jednoho řízení je proto soud povinen rozhodnout jen v případě,
že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů
účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, ze dne
16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015 – 12, nebo ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 120/2014 – 32, a nález
Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 1439/09, č. 10/2010 Sb. ÚS, odst. 17).
[8] V opakovaných žádostech stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly
nové posouzení. Za takové skutečnosti nelze považovat tvrzení stěžovatele, že jeho majetkové
poměry jsou soudu známy z úřední činnosti nebo že je veškerý jeho majetek obstaven exekucemi,
neboť soud zamítl jeho předchozí žádosti z důvodu zjevné bezúspěšnosti kasační stížnosti
ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s., tedy z důvodu, pro který jsou majetkové poměry stěžovatele
nerozhodné. K stěžovatelově námitce, že jiné senáty nevyžadují povinné zastoupení, ani zaplacení
soudního poplatku, soud odkazuje na usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015,
č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, podle kterého poplatkové povinnosti
nepodléhají kasační stížnosti směřující proti usnesením krajského soudu o neosvobození
od soudních poplatků nebo o neustanovení zástupce. Naopak stěžovatel má povinnost zaplatit
poplatek, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé. Nyní
předložená kasační stížnost směřuje proti usnesení o odmítnutí žaloby, tedy proti rozhodnutí
ve věci samé, podléhá proto soudnímu poplatku.
[9] Navíc, o osvobození od soudního poplatku lze požádat pouze v rámci lhůty dodatečně
určené soudem podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, přičemž tato lhůta je propadná.
Po jejím marném uplynutí soud nemůže přihlížet nejen k opožděně zaplacenému poplatku,
ale ani k opožděně podanému návrhu na osvobození od soudních poplatků (usnesení ze dne
14. 12. 2017, č. j. 3 As 321/2017 – 19). Opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků
stěžovatel podal k poštovní přepravě dne 14. 7. 2018 a soudu byla doručena dne 17. 7. 2018,
lhůta podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích přitom marně uplynula dne 13. 7. 2018.
[10] S ohledem na skutečnost, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek v soudem určené lhůtě,
ani účinně nepožádal o osvobození od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud zastavil řízení
podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) a §120 s. ř. s.
(srov. např. usnesení ze dne 22. 3. 2017, č. j. 1 As 359/2016 – 43, nebo ze dne 16. 5. 2017,
č. j. 1 Afs 103/2017 – 28).
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. července 2018
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu