ECLI:CZ:NSS:2018:2.AZS.27.2018:36
sp. zn. 2 Azs 27/2018 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: O. C., zastoupený
JUDr. Václavem Liksomerem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1, Kralovice, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 28. 8. 2017, č. j. OAM-92/LE-LE05-LE24-2017, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 12. 2017, č. j. 60 Az 55/2017 – 82,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Václava Liksomera se ur č uj e částkou 3400 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, do České republiky přicestoval v roce 2007
za prací. Dne 3. 6. 2017 podal žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnil
tak, že na Ukrajině je válka, bída, chaos a nepořádek, a proto tam nikdo nechce žít. Žalovaný
v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobci mezinárodní
ochranu dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších
předpisů, neudělil.
[2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Krajský soud v Plzni
v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Krajský
soud dospěl k závěru, že s ohledem na tvrzené skutečnosti a jejich obecnost byly podklady
nashromážděné žalovaným ve správním řízení dostatečně podrobné a přiměřeně aktuální.
Žalobce žádné skutečnosti týkající se persekuce osob s proruskými či protiválečnými názory
v žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl, nebylo úkolem žalovaného, aby azylově relevantní
důvody za žalobce domýšlel. Obdobně krajský soud neprovedl z důvodu jejich irelevantnosti
ve vztahu k přezkoumávanému řízení k důkazu žalobcem předložené články a zprávy týkající
se pronásledování proruských názorů, nacionalistických tendencí na Ukrajině, mučení a věznění
proruských sympatizantů, potírání ruského jazyka či postihu kritiků armády. Posouzení
žalovaného ve vztahu k naplnění podmínek pro udělení humanitárního azylu dle §14 zákona
o azylu shledal krajský soud logicky soudržným a procesně bezvadným. Žalobce neuvedl žádné
mimořádné okolnosti, jež by mohly být důvodem pro udělení humanitárního azylu, omezil
se pouze na obecný odkaz na rodinnou, sociální a ekonomickou situaci a na prodělanou léčbu
tuberkulózy, neuvedl však žádné specifické zdravotní potíže a sám označil svůj zdravotní stav
za dobrý. K otázce žalobcova dluhu žalovaný správně uvedl, že zadluženost není azylově
relevantním důvodem. Žalobce se nadto při pohovoru během správního řízení k možnosti
splacení dluhu stavěl velmi optimisticky.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Přijatelnost kasační stížnosti dle §104a s. ř. s. stěžovatel
spatřuje v zásadních pochybeních soudu majících dopad do jeho hmotněprávního postavení
a v absenci prejudikatury k namítaným otázkám. Stěžovatel předně uvádí, že se krajský soud
nevypořádal se všemi žalobními námitkami, zejména s namítaným porušením §2, §3, §50
odst. 2, 3 a 4, §52 a §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších
předpisů. Žalovaný si dle stěžovatele neopatřil veškeré relevantní, důvěryhodné, vyvážené,
aktuální, transparentní a dohledatelné informace o zemi původu žalobce týkající se politické
a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv. Na Ukrajině je dle stěžovatele
nebezpečné vyjadřovat proruské, protiválečné či levicové názory, dochází k mučení
v ukrajinských věznicích, svévolnému odnímání svobody a k omezování používání ruského
jazyka, což stěžovatel v řízení o žalobě dokládal řadou článků a zpráv, které navrhoval k důkazu.
Ve správním řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav věci. Žalovaný se měl zabývat i názory
a postoji stěžovatele, které stěžovatel sice v žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl, mohly
být však pro rozhodnutí ve věci relevantní. Žalovaný se rovněž měl blíže zabývat tvrzeným
dluhem stěžovatele a jeho možnými důsledky.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně konstatuje, že stěžovatel v kasační
stížnosti pouze opakuje argumenty uvedené v žalobě, aniž by odůvodnil, v čem je posouzení
krajského soudu nesprávné či nedostatečné. Odkazuje proto na své vyjádření v řízení o žalobě,
odůvodnění napadeného rozhodnutí a obsah správního spisu. Žalovaný zohlednil veškeré
skutečnosti a důvody uvedené stěžovatelem v žádosti o mezinárodní ochranu a tyto skutečnosti
porovnal s podkladovými informacemi o zemi původu a bezpečnostní situaci v zemi, dospěl
nicméně k závěru, že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti svědčící o naplnění podmínek
pro udělení mezinárodní ochrany. Persekuci osob s proruskými či protiválečnými názory
stěžovatel ve své žádosti vůbec nezmínil, není na žalovaném, aby za žadatele domýšlel azylově
relevantní důvody.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud předně konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou
k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel
(§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem.
[6] Po posouzení naplnění formálních náležitostí kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
zabýval otázkou její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je nepřijatelná. Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti
pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo možné kasační stížnost
odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné
odůvodnění svého usnesení připojuje.
[7] Podle §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech
mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, jestliže ta svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele. Neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“
byl v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS (dostupné stejně jako ostatní zde citovaná rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu z www.nssoud.cz), vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena
jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní
otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon;
(4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Vzhledem k tomu, že ohledně důvodů přijatelnosti stěžovatel pouze cituje výše uvedenou
judikaturu, aniž by svá tvrzení opřel o konkrétní argumenty, Nejvyšší správní soud se mohl touto
otázkou zabývat pouze v obecné rovině za použití shora nastíněných kritérií.
[9] K namítané nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud uvádí,
že krajský soud při poukazu na věcně správné závěry napadeného rozhodnutí připojil svou vlastní
jasnou, srozumitelnou a věcnou právní argumentaci. V tomto ohledu je třeba zdůraznit,
že správní soudnictví je ovládáno dispoziční zásadou. Obsah, rozsah a kvalita žaloby či kasační
stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí (srov. rozsudek
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78,
publ. pod č. 2162/2011 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud rovněž neshledal, že by krajský soud
opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě či že by napadený rozsudek trpěl
jinými nedostatky zakládajícími nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Vytýká-li stěžovatel krajskému
soudu, že v podstatné míře pouze odkázal na závěry žalovaného a ztotožnil se s nimi,
pak v tomto postupu nelze bez dalšího spatřovat pochybení krajského soudu, neboť z ustálené
judikatury zdejšího soudu plyne, že „je-li rozhodnutí žalovaného důkladné, je z něho zřejmé, proč žalovaný
nepovažoval právní argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché,
mylné nebo vyvrácené, shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným
závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak
je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“ (k tomu viz např. rozsudky ze dne
27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, publ. pod č. 1350/2007 Sb. NSS, ze dne 15. 7. 2011,
č. j. 5 Afs 80/2010 - 74, nebo ze dne 24. 1. 2014, č. j. 5 As 68/2013 – 29).
[10] K námitce stran nedostatečného zjištění skutkového stavu Nejvyšší správní soud uvádí,
že podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je primárním zdrojem informací
podstatných pro udělení mezinárodní ochrany samotný žadatel, z obsahu jeho žádosti
se pak v následujících fázích vychází. Žadatel je tím, kdo v řízení ve věci mezinárodní ochrany
nese břemeno tvrzení a jeho žádost je posuzována z hlediska skutečností, které označí
jako důvody k jejímu podání (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 12. 2015,
č. j. 5 Azs 134/2014 – 48, a ze dne 19. 1. 2017, č. j. 2 Azs 272/2016 – 47, nebo rozsudek ze dne
26. 10. 2016, č. j. 1 Azs 214/2016 – 32). Představa, že by správní orgán sám zjišťoval
pronásledování či potenciální ohrožení žadatele o azyl v zemi jeho původu, je zcela nereálná.
Jedině žadatel sám nejlépe ví, z jakých důvodů svou zemi původu opustil, zda byl pronásledován
a proč. V průběhu řízení o udělení azylu musí žadatel uvést veškeré relevantní důvody, na základě
kterých poté správní orgán jeho žádost posoudí (např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 7. 2016, č. j. 7 Azs 78/2016 – 23). K tvrzením žadatele je správní orgán
také povinen zajistit maximální množství důkazů a obstarat dostatečně přesné, aktuální
a důvěryhodné informace o zemi původu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 6. 2013, č. j. 9 Azs 1/2013 – 38, nebo již zmiňovaná rozhodnutí č. j. 5 Azs 134/2014 – 48
a č. j. 1 Azs 214/2016 – 32). Jak správně uvedl již krajský soud, když stěžovatel ve správním
řízení netvrdil, že má obavu z pronásledování pro své proruské či protiválečné názory,
nebyl žalovaný povinen tyto skutečnosti blíže zjišťovat či dokládat.
[11] Závěrem lze jednoznačně aprobovat závěr krajského soudu, že zadluženost stěžovatele
nemůže mít vliv na udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Podle ustálené judikatury
Nejvyššího správního soudu ani ekonomické potíže v zemi původu (rozsudky ze dne 27. 8. 2003,
č. j. 5 Azs 3/2003 – 54, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 – 43, či usnesení ze dne
26. 11. 2015, č. j. 7 Azs 270/2015 – 20), ani případné spory se soukromými osobami
(rozsudek ze dne 10. 3. 2004, č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, či v usnesení ze dne 29. 3. 2016,
č. j. 1 Azs 10/2016 – 26) nejsou relevantními důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly
řešeny judikaturou zdejšího soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně; nebyl shledán
důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu; ani nebylo shledáno zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyššímu správnímu soudu
tudíž nezbylo než podanou kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítnout pro nepřijatelnost.
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Stěžovateli byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2017,
č. j. 60 Az 55/2017 - 23, ustanoven k ochraně jeho zájmů ve věci zástupce JUDr. Václav
Liksomer, advokát se sídlem Masarykovo náměstí 1, Kralovice. Hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanoveného advokáta platí dle §35 odst. 9 část věty prvé za středníkem s. ř. s.
stát. Podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci
stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby v řízení o kasační stížnosti spočívající
v písemném podání ve věci samé – podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu]. Za jeden úkon přísluší částka 3100 Kč (§7 ve spojení s §9 odst. 4 advokátního tarifu)
a náhrada hotových výdajů činí podle §13 odst. 3 advokátního tarifu 300 Kč za jeden úkon.
Celkem tak odměna ustanoveného zástupce činí 3400 Kč. Protože ustanovený zástupce
nedoložil, že by byl plátcem daně z přidané hodnoty, jedná se o částku konečnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. března 2018
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu