ECLI:CZ:NSS:2018:6.AZS.195.2018:29
sp. zn. 6 Azs 195/2018 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: M. S., zastoupen
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám.
Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11.
2016, č. j. MV-99480-5/SO-2016, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 24. 5. 2018, č. j. 6 A 229/2016 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se v rací zaplacený soudní poplatek ve výši 6 000 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupce Mgr. Petra
Václavka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 24. 5. 2018, č. j. 6 A 229/2016 – 38
(dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti v návětí označenému
rozhodnutí žalovaného.
[2] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda byla kasační stížnost podána v zákonné lhůtě,
neboť pouze v takovém případě může být meritorně projednána. Dospěl přitom k závěru,
že stěžovatel podal kasační stížnost předčasně.
[3] Ve spise městského soudu je založena plná moc udělená Mgr. Petru Václavkovi, který byl
zástupcem stěžovatele v řízení o žalobě. V této listině zároveň zmocněný zástupce udělil
substituční plnou moc Mgr. et Mgr. Marku Čechovskému. Městský soud však napadený rozsudek
nedoručil zmocněnému advokátovi, Mgr. Petru Václavkovi, ale zaslal jej do datové
schránky advokáta Mgr. et Mgr. Marka Čechovského. Ten následně podal kasační stížnost,
v níž se označil za zástupce stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto přípisem ze dne 28. 6. 2018,
č. j. 6 As 195/2018 – 22, vyzval Mgr. et Mgr. Marka Čechovského, aby sdělil, zda je zástupcem
stěžovatele (to znamená, že stěžovatel si jej zvolil později a zastoupení Mgr. Petrem Václavkem
již nadále netrvá) a v takovém případě soudu předložil udělenou plnou moc, či zda jedná
na základě substituční plné moci, kterou mu udělil Mgr. Petr Václavek. Na tuto výzvu reagoval
Mgr. Petr Václavek, který uvedl, že je stále zástupcem stěžovatele a Mgr. et Mgr. Čechovský
podal a doplnil kasační stížnost na základě substituční plné moci, kterou zároveň přiložil
(přiložená plná moc se shoduje s tou, která je založena ve spise městského soudu).
[4] Rozsudek krajského (zde městského) soudu lze napadnout kasační stížností ve lhůtě
do dvou týdnů po doručení napadeného rozhodnutí [§106 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Z ustanovení §102 s. ř. s. dále vyplývá, že kasační stížnost
je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu; právní moc rozsudku
je přitom spojena s jeho doručením (§54 odst. 5 s. ř. s.). Ustanovení o lhůtě k podání kasační
stížnosti přitom nelze interpretovat jen jako stanovení nejzazšího okamžiku, kdy může být
kasační stížnost podána; ostatně ve vztahu k tzv. opomenutým osobám zúčastněným na řízení
zákon výslovně stanoví, že lhůta začíná běžet ode dne doručení rozhodnutí poslednímu
z účastníků. Lhůta k podání kasační stížnosti tedy počíná stěžovateli běžet až po doručení
napadeného rozsudku krajského (zde městského) soudu.
[5] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu ve svém usnesení ze dne 4. 11. 2003,
č. j. 1 As 4/2003 - 48 (publ. pod č. 281/2004 Sb. NSS), konstatoval, že „[v]yužije-li advokát svého
oprávnění dle §26 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, dát se zastoupit jiným advokátem, stává
se tento advokát (substitut) zástupcem advokáta, nikoliv zástupcem účastníka řízení. Doručí-li krajský soud
usnesení, kterým se řízení končí, substitutovi advokáta, jde o neúčinné doručení (§42 odst. 2, §54 odst. 5 a §55
odst. 4 s. ř. s.)“. Zároveň dospěl k závěru, že proti usnesení krajského soudu ve správním
soudnictví, jež pro nedoručení nenabylo právní moci, nelze brojit kasační stížností, resp. že je
předčasná, a musí být proto odmítnuta (předtím usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 6. 2003, č. j. 7 As 8/2003 - 41). V citovaném usnesení tento důsledek rozšířený senát spojoval
právě s důsledkem doručení spočívajícím v nabytí právní moci (výslovně přitom odkazoval
na §54 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §55 odst. 5 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud proto v této věci nepovažoval za nutné řídit se právním
názorem vyplývajícím z nedávného usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 5. 2017,
č. j. 3 Ads 47/2017 - 21, který závěr o předčasnosti kasační stížnosti – oproti citovanému
usnesení rozšířeného senátu – vztáhl naopak k okamžiku vázanosti soudu jeho vlastním
usnesením, tj. doručením, byť se stejným výsledkem, neboť u usnesení okamžik právní moci
pro stěžovatele a závaznost rozhodnutí pro soud spadají v jedno. Proto i zmíněným usnesením
byla kasační stížnost podaná proti dosud nedoručenému usnesení krajského soudu odmítnuta
jako předčasná. Pokud by z tohoto usnesení mělo cokoli vyplývat ve vztahu k rozsudkům, je
zřejmé, že by to byl právní názor vyslovený tzv. obiter, tj. nad rámec nutného.
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom, že v některých věcech připustil zhojení vady
předčasnosti kasační stížnosti a předčasně podanou kasační stížnost neodmítl, nicméně tak učinil,
aby stěžovatelům neodepřel přístup k soudu, neboť v období mezi podáním kasačních stížností
a rozhodnutím Nejvyššího správního soudu již byla dříve vadně doručená rozhodnutí krajských
soudů doručena řádně a stěžovatelům v důsledku toho uplynula propadná lhůta pro podání
kasačních stížností (viz např. rozsudky ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 Azs 421/2004 - 86, ze dne
20. 2. 2009, č. j. 7 Azs 8/2009 - 95, ze dne 23. 10. 2009, č. j. 8 Afs 61/2009 - 136, a ze dne
29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011 – 78). Stěžovateli však odepření přístupu k soudu nehrozí,
neboť městský soud dosud napadený rozsudek jeho zástupci nedoručil, když i dle záhlaví
napadeného rozsudku má městský soud zjevně za to, že zástupcem stěžovatele je
Mgr. et Mgr. Marek Čechovský. Městský soud tak bude muset opravit záhlaví napadeného
rozsudku a doručit jej zástupci stěžovatele, kterým je Mgr. Petr Václavek. Stěžovatel pak bude mít
nezkrácenou možnost napadnout tento rozsudek kasační stížností, až mu bude řádně doručen
prostřednictvím zvoleného advokáta.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. b) aplikovaného
na základě §120 s. ř. s. odmítl jako předčasnou.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
[10] Jelikož byla kasační stížnost odmítnuta, rozhodl Nejvyšší správní soud zároveň o vrácení
již zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 000 Kč stěžovateli (§10 odst. 3 věta třetí zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů), a to ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2018
Mgr. Jana Brothánková
předsedkyně senátu