ECLI:CZ:NSS:2018:7.AS.234.2018:15
sp. zn. 7 As 234/2018 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: J. G., proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2018, č. j. 48 Ad
25/2017 - 63,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Příbrami (dále „správní orgán I. stupně“)
žalobci rozhodnutím ze dne 8. 8. 2016, č. j. 17362/2016/NYM, nepřiznal dávku mimořádné
okamžité pomoci z důvodu vážné újmy na zdraví podle §2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb.,
o pomoci v hmotné nouzi. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím
ze dne 6. 6. 2017, č. j. MPSV-2017/119673-912. Rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017,
č. j. 1895/2017/NYM, nepřiznal správní orgán I. stupně žalobci příspěvek na živobytí;
žalovaný zamítl odvolání proti tomuto rozhodnutí rozhodnutím ze dne 17. 5. 2017, č. j. MPSV-
2017/105963-912.
II.
[2] Proti oběma rozhodnutím žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze,
který žaloby na žádost žalobce později spojil ke společnému projednání. Spolu s žalobami podal
žalobce návrhy na ustanovení právního zástupce pro řízení o žalobě, které krajský soud
pro nesplnění podmínky nezbytné potřeby k ochraně práv (§35 odst. 9 s. ř. s.) zamítl usnesením
ze dne 9. 8. 2017, č. j. 48 Ad 25/2017 - 17 (kasační stížnost proti usnesení byla zamítnuta
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, č. j. 1 As 312/2017 - 12),
a usnesením ze dne 18. 8. 2017, č. j. 48 Ad 27/2017 - 17 (kasační stížnost proti usnesení byla
zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2017, č. j. 10 As 274/2017 - 17).
[3] Žalobce následně podáním z 26. 3. 2018 opětovně podal návrh na ustanovení zástupce
z řad advokátů, který krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením ze dne 23. 5. 2018 odmítl.
Uvedl, že podle §55 odst. 2 s. ř. s. je vázán svými rozhodnutími o předchozích návrzích
a o novém návrhu by mohl rozhodnout pouze tehdy, pokud by se změnily poměry, z nichž soud
vycházel v předchozích rozhodnutích. Nedojde-li k takové změně, nový návrh nelze projednat
z důvodu existence překážky věci pravomocně rozhodnuté. Krajský soud v předchozích
rozhodnutích nezpochybnil, že žalobcovy majetkové poměry odůvodňují osvobození
od soudních poplatků, návrhy však zamítl s tím, že zastoupení v dané věci není nezbytně třeba
k ochraně práv žalobce, s čímž se ztotožnil i Nejvyšší správní soud. Ve vztahu k této otázce
přitom stěžovatel v novém návrhu nic neuvedl a popsal pouze svou zhoršující se majetkovou
situaci. Protože se tedy nejednalo o skutečnosti představující změnu poměrů po právní moci
předchozích rozhodnutí, krajský soud návrh odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
III.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
V ní namítl, že krajský soud napadeným usnesením porušil řadu ustanovení Ústavy České
republiky, Listiny základních práv a svobod a Listiny základních práv Evropské unie
a že napadené rozhodnutí představuje „úmyslný výsměch soudce správního soudu žalobci, ale i […] výsměch
společenskému zřízení v České republice i právnímu státu, založenému na úctě k lidským právům“. Závěrem
dodal, že napadená rozhodnutí správních orgánů naplňují znaky trestného činu zneužití
pravomoci úřední osoby, a požádal o ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti
a o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
IV.
[5] Nejvyšší správní soud předně uvádí, že ačkoliv stěžovatel požádal o ustanovení právního
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015
Sb. NSS, není podání kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení právního zástupce spojeno
s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením advokátem. K ustanovení právního
zástupce stěžovateli by tak bylo na místě přistoupit pouze tehdy, bylo-li by to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv (§35 odst. 9 s. ř. s.). V projednávaném případě nicméně nejde o právně
natolik složitou věc, aby bylo nutné požadovaného zástupce pro řízení o kasační stížnosti
ustanovovat; stěžovatel ostatně o ustanovení právního zástupce požádal toliko s odkazem
na povinnost zakotvenou v §105 odst. 2 s. ř. s., která se však na toto řízení nevztahuje
(srov. obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 123/2015 -
14, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2017, č. j. 7 As 108/2017 - 30).
Nejvyšší správní soud proto žalobcův návrh prvním výrokem zamítl.
[6] Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Krajský soud stěžovatelův návrh na ustanovení zástupce odmítl proto, že se jednalo
o opakovanou žádost a ve vztahu k podmínce nezbytné potřeby k ochraně práv stěžovatele
nedošlo k podstatné změně poměrů. Proti tomuto závěru stěžovatel brojí pouze obecnými
odkazy na ustanovení vnitrostátních a unijních ústavních a lidskoprávních dokumentů,
aniž by konkrétně uvedl, v čem krajský soud pochybil, a tedy v čem se jeho poměry změnily
natolik, aby taková změna odůvodňovala odlišné rozhodnutí o návrhu. Nejvyšší správní soud
proto považuje za nutné poukázat na to, že podle judikatury odpovídá míře obecnosti námitky
také míra obecnosti jejího vypořádání soudem, neboť soud není oprávněn domýšlet
za stěžovatele argumenty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017,
č. j. 7 As 208/2017 - 20, a judikaturu tam citovanou). Nejvyšší správní soud proto pouze obecně
konstatuje, že stěžovatelem obecně namítaný rozpor s ústavními a lidskoprávními dokumenty
nespatřuje.
[9] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu jsou soudy povinny rozhodnout
o opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků či o návrzích na ustanovení zástupce
v rámci jednoho řízení pouze tehdy, obsahuje-li žádost či návrh nové, dříve neuplatněné
skutečnosti, svědčící např. o změně poměrů účastníka (viz např. rozsudky Nejvyššího správního
soudu ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 - 65, nebo ze dne 16. 12. 2015, č. j. 8 As 145/2015 -
12). Tento závěr byl potvrzen také judikaturou Ústavního soudu (srov. nález ze dne 20. 1. 2010,
sp. zn. I. ÚS 1439/09). Napadené usnesení krajského soudu je přitom zcela v souladu s touto
judikaturou. Úkolem krajského soudu bylo totiž pouze posoudit otázku, zda u stěžovatele
došlo ke změně poměrů ve vztahu k podmínce nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv
podle §35 odst. 9 s. ř. s. Závěru krajského soudu, že k takové změně nedošlo, přitom nelze
nic vytknout, neboť stěžovatel v opakovaném návrhu na ustanovení právního zástupce
nic takového ani netvrdil, ostatně stejně jako v nyní projednávané kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud na závěr podotýká, že podle citované judikatury krajský soud v takovém případě
neměl dokonce ani povinnost o návrhu stěžovatele rozhodnout.
[10] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[11] Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo
rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a učinění dalších
nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí.
[12] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu