ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.416.2017:27
sp. zn. 7 Azs 416/2017 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: K. H. A., zastoupený
Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované:
Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/44, Praha 4,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2017,
č. j. 1 A 123/2017 - 39,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubovi Backovi, advokátovi,
se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 8 228 Kč,
která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná vydala dne 18. 9. 2017 rozhodnutí č. j. KRPA-337215-13/ČJ-2017-000022-
MIG, kterým zajistila žalobce podle §129 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„zákon o pobytu cizinců“), za účelem jeho předání podle Nařízení Evropského parlamentu
a Rady č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského
státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí
země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států, do Rumunska. Doba
zajištění žalobce byla stanovena na 30 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce napadl
uvedené rozhodnutí žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 14. 11. 2017,
č. j. 2 A 112/2017 - 33. Žalobce napadl rozsudek kasační stížností, kterou zdejší soud odmítl
usnesením ze dne 21. 2. 2018, č. j. 10 Azs 385/2017 - 17.
[2] Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-000022, žalovaná
rozhodla podle §129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o prodloužení doby zajištění žalobce
za účelem jeho předání o 30 dnů. Toto rozhodnutí napadl žalobce žalobou u Městského soudu
v Praze (dále též „městský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností
ze dne 21. 12. 2017, která byla doručena Nejvyššímu správnímu soudu téhož dne. K jejímu
věcnému projednání nicméně Nejvyšší správní soud nepřistoupil, neboť před rozhodnutím věci
(po učinění všech nezbytných úkonů nutných pro rozhodnutí) zjistil, že jsou splněny podmínky
pro zastavení řízení o kasační stížnosti.
[4] Podle §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 15. 8. 2017 „[v] případě,
že je zajištění cizince ukončeno před vydáním rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí o zajištění cizince,
o žalobě proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění
ze zařízení, soud řízení o žalobě zastaví. O ukončení zajištění cizince policie neprodleně informuje příslušný soud,
který žalobu projednává. Věty první a druhá se pro řízení o kasační stížnosti použijí obdobně.“
[5] V projednávané věci byl stěžovatel zajištěn a následně došlo k prodloužení zajištění
(žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 13. 10. 2017, č. j. KRPA-337215-25/ČJ-2017-000022).
Zdejšímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná vydala i další rozhodnutí o prodloužení
zajištění (viz např. řízení ve věci sp. zn. 1 Azs 68/2018). Nejvyšší správní soud však
před rozhodnutím ve věci (ve které je přezkoumáváno rozhodnutí o prodloužení zajištění
ze dne 13. 10. 2017) zjistil, že stěžovatel byl již propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců.
Žalovaná sdělila, že stěžovatel byl k datu 15. 3. 2018 propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců.
[6] Jak přitom vyplývá z výše uvedeného, městský soud se věcí žalobce meritorně zabýval;
žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 12. 2017. Stěžovatel napadl rozsudek shora identifikovanou
kasační stížností podanou po nabytí účinnosti zákona č. 222/2017 Sb., kterým byl do §172
zákona o pobytu cizinců vložen výše citovaný nový odst. 6. Všechny podmínky pro aplikaci
tohoto ustanovení jsou tedy splněny (viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 23. 11. 2017, č. j. 3 Azs 303/2017 - 36, či ze dne 25. 9. 2017, č. j. 3 Azs 243/2017 - 24).
[7] Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že usnesením ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 10 Azs 252/2017 - 43, položil zdejší soud Soudnímu dvoru Evropské unie následující
předběžnou otázku: „Brání výklad čl. 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU (Úř. věst.
L 180, 29. 6. 2013, s. 96) ve spojení s čl. 6 a 47 Listiny základních práv Evropské unie takové vnitrostátní
právní úpravě, která znemožňuje Nejvyššímu správnímu soudu přezkoumat soudní rozhodnutí ve věcech zajištění
cizince poté, co je cizinec ze zajištění propuštěn?“ Nejvyšší správní soud se nicméně domnívá,
že položení této předběžné otázky není důvodem pro přerušení řízení podle §48 odst. 3 písm. d)
s. ř. s . Podle něj platí: „Předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže (…) zjistí, že probíhá jiné
řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé, nebo takové řízení sám vyvolá.“ Jde tedy
pouze o přerušení fakultativní, nikoli obligatorní. Zároveň nejsou splněny ani podmínky
pro obligatorní přerušení řízení podle §48 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť ten dopadá pouze
na přerušení toho konkrétního řízení, v němž byla předběžná otázka položena.
[8] Nejvyšší správní soud ostatně o zastavení řízení podle této nové úpravy rozhodl
po položení předběžné otázky již i v jiných řízeních (viz usnesení ze dne 22. 11. 2017,
č. j. 6 Azs 26/2017 - 24, ze dne 30. 11. 2017, č. j. 3 Azs 301/2017 - 25, ze dne 14. 12. 2017,
č. j. 9 Azs 261/2017 - 58, ze dne 7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28 atp.). Např. v posledně
citovaném usnesení zdejší soud mj. uvedl, že zastavení řízení o kasační stížnosti po meritorním
přezkumu ze strany krajského soudu neodporuje čl. 36 odst. 2 a 3 Listiny základních práv
a svobod, ani právu EU. K problémům nastíněným v předběžné otázce ve vztahu k zajištění
podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, pak uvedl: „Omezení možnosti sjednocovat judikaturu Nejvyššího
správního soudu je dle názoru senátu především problémem vnitrostátním a souvisí s právem na spravedlivý proces
podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Citované články procedurální směrnice i Listiny
základních práv EU však směřují primárně k ochraně práva na osobní svobodu zajištěných osob a nelze z nich
nikterak dovodit, jaké procesní prostředky by tyto osoby měly mít na úrovni vnitrostátního práva k dispozici
pro účely ochrany souvisejících práv po propuštění, tím méně pak z nich lze vyčíst nárok na nějaký procesní
prostředek ke sjednocování judikatury členského státu k uvedeným otázkám. Takový požadavek by ostatně
při rozdílností právních systémů jednotlivých zemí Evropské unie bylo sotva možné realizovat.“ Uvedené
usnesení se vypořádalo i s n ávrhem senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců,
který je veden u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 41/17. Ani tato skutečnost mu však
nebránila v zastavení řízení. Podrobněji viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
7. 3. 2018, č. j. 3 Azs 361/2017 - 28.
[9] Stejně tak lze poukázat na nedávné usnesení 6. senátu zdejšího soudu (ze dne 7. 3. 2018,
č. j. 6 Azs 416/2017 - 26), kterým bylo rovněž zastaveno řízení o kasační stížnosti z důvodu,
že zajištění cizince (který byl zajištěn rovněž za účelem předání do Rumunska) bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Soud v něm mj. uvedl, že byla
naplněna hypotéza §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, neboť „zajištění stěžovatele bylo
před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ukončeno. Rozhodnutí o prodloužení zajištění stěžovatele věcně
přezkoumal městský soud, byl tedy zároveň naplněn požadavek vyplývající z čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kasační stížnost je
koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním
soudnictví. Nejvyššímu správnímu soudu proto nic nebrání rozhodnout v souladu s §47 písm. c) s. ř. s.,
aplikovaným na základě §120 s. ř. s., ve spojení s §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců o zastavení řízení
o kasační stížnosti.“ Dále 6. senát uvedl, že „zvažoval, zda není na místě přerušit řízení a vyčkat rozhodnutí
Ústavního soudu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 41/17 (návrh skupiny senátorů na zrušení §172 odst. 6 zákona
o pobytu cizinců) či rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce ohledně souladu §46a odst. 9 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (který obsahuje stejné podmínky pro zastavení řízení
jako §172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců), s unijním právem, předložené mu Nejvyšším správním soudem
v usnesení ze dne 23. listopadu 2017, č. j. 10 Azs 252/2017 - 43.“ Dospěl však k závěru, že „pochybnosti
skupiny senátorů ani desátého senátu o souladu nyní aplikované právní úpravy s ústavním pořádkem či unijním
právem nesdílí.“
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než řízení o kasační
stížnosti podle §47 písm. c) s. ř. s. (v návaznosti na ustanovení §172 odst. 6 zákona o pobytu
cizinců) zastavit.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti vychází z §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li
řízení zastaveno.
[12] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven advokát. Podle poslední věty §35 odst. 9
s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje
navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu
ve výši 8 228 Kč [dva úkony právní služby po 3 100 Kč dle §7 a §9 odst. 4 písm. d) a §11
odst. 1 písm. c) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (doplnění kasační
stížnosti a porada s klientem přesahující jednu hodinu), a dva režijní paušály po 300 Kč za jeden
úkon právní služby dle §13 odst. 3 téže vyhlášky]. Částka 6 800 byla dále navýšena o částku
1 428 Kč odpovídající DPH ve výši 21 %. Celková částka 8 228 Kč bude k rukám advokáta
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu