ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.413.2020:20
sp. zn. 5 As 413/2020 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky
Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020,
č. j. 5 A 56/2020 – 32,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě
proti rozhodnutí žalované ve věci určení advokáta k poskytnutí právní služby dle §18c zákona č.
85/1996 Sb., o advokacii, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku.
[2] Stěžovatel s podáním kasační stížnosti nesplnil poplatkovou povinnost, proto jej Nejvyšší
správní soud vyzval usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 5 As 413/2020 – 4, k zaplacení soudního
poplatku. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 11. 1. 2021; dne 26. 1. 2021, tj. v poslední den
lhůty ke splnění poplatkové povinnosti, stěžovatel zaslal prohlášení, v němž osvědčuje svoji
nemajetnost; uvádí v něm jediný zdroj příjmů – příspěvek na živobytí ve výši 3 860 Kč, což
dokládá poštovní stvrzenkou a potvrzením ČSSZ. Ačkoli tak stěžovatel výslovně nečiní,
vyhodnotil Nejvyšší správní soud toto podání jako žádost o osvobození od soudního poplatku.
[3] Při posouzení, zda jsou splněny zákonné podmínky pro přiznání osvobození od
soudních poplatků, se Nejvyšší správní soud předně zabýval otázkou zjevné neúspěšnosti kasační
stížnosti; vycházel přitom z vlastní judikatury, v níž pojem zjevné neúspěšnosti blíže vymezil
(např. rozhodnutí NSS ze dne 19. 12. 2007, č. j. 7 Afs 102/2007 - 72, ze dne 29. 6. 2011, č. j. 1 As
51/2011 – 135, či ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105, č. 909/2006 Sb. NSS).
[4] Nejvyšší správní soud o žádosti stěžovatele rozhodl usnesením ze dne 27. 1. 2021, č. j. 5
As 413/2020 – 13; shledal přitom, že byly splněny podmínky pro posouzení návrhu jako zjevně
neúspěšného; ze spisu městského soudu vyplynulo, že stěžovatel k výzvě městského soudu
neuhradil soudní poplatek, žádost o osvobození od soudního poplatku, kterou stěžovatel podal,
městský soud zamítl usnesením ze dne 18. 8. 2020, č. j. 5 A 56/2020 – 14; následnou kasační
stížnost zamítl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 10 As 286/2020 – 19;
městský soud poté opětovně stěžovatele vyzval k úhradě soudního poplatku, což stěžovatel
neučinil; opětovnou žádost o osvobození od soudního poplatku městský soud neposuzoval,
neboť stěžovatel neuvedl žádné jiné skutečnosti (viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans
5/2008 – 65). Vzhledem k naplnění dikce §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s., městský soud řízení o návrhu stěžovatele zastavil.
[5] Za této situace Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je mimo jakoukoli pochybnost
zřejmé, že byly před městským soudem naplněny zákonné podmínky pro zastavení řízení dle §47
odst. písm. c) s. ř. s. neboť za dané situace zákon jiný postup neumožňuje, tudíž městský soud ani
nemohl rozhodnout jinak. Kasační stížnost směřující proti usnesení o zastavení řízení tudíž
posoudil Nejvyšší správní soud jako zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s.; zjevná
neúspěšnost je přitom zjistitelná okamžitě, nesporně a bez jakýchkoliv pochyb, aniž by bylo
nutno provádět dokazování.
[6] Z uvedených důvodů proto již Nejvyšší správní soud dále nezkoumal majetkové a
výdělkové poměry stěžovatele a výrokem I. jeho žádost o osvobození od soudního poplatku za
kasační stížnost zamítl. Současně stěžovatele poučil o tom, že pokud i poté, kdy mu byl postup
městského soudu vysvětlen, nadále trvá na přezkoumání napadeného usnesení a na projednání
kasační stížnosti, je třeba, aby náklady na vedení soudního řízení nesl sám. Vyzval jej proto
výrokem III uvedeného usnesení k úhradě soudního poplatku; výrokem IV jej pak vyzval
k doložení plné moci k zastupování dle §105 odst. 2 s. ř. s.
[7] Usnesení bylo stěžovateli doručeno do datové schránky dne 6. 2. 2021; patnáctidenní
lhůta ke splnění poplatkové povinnosti uplynula dne 22. 2. 2021. Soudní poplatek stěžovatel
neuhradil.
[8] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve
poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu
kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se
nepřihlíží. Podle §47 písm. c) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
[9] Stěžovatel ve stanovené lhůtě soudní poplatek neuhradil, Nejvyššímu správnímu soudu
proto nezbylo, než řízení podle §47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s §9 odst. 1 zákona o soudních
poplatcích zastavit. Za této situace je již nadbytečné zabývat se splněním či nesplněním podmínky
povinného zastoupení; přičemž nesplnění této podmínky by bylo důvodem odmítnutí kasační
stížnosti.
[10] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3
věty prvé s. ř. s. za použití §120 téhož zákona. Jelikož bylo řízení zastaveno, žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. února 2021
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu