ECLI:CZ:NSS:2021:7.AZS.328.2020:27
sp. zn. 7 Azs 328/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: B. O., zastoupen
Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2020, č. j. 18 Az 25/2020 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Ladislavu Bártovi se p ři zn áv á
odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2020, č. j. OAM-67/ZA-ZA11-ZA20-2020, žalovaný zamítl
žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce
je státním občanem Gruzie, kterou Česká republika v souladu s §2 vyhlášky č. 328/2015 Sb.,
kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců (dále jen „vyhláška
č. 328/2015 Sb.“), považuje s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie za bezpečnou zemi původu
ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Gruzii
za bezpečnou zemi původu považovat nelze.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě,
který ji zamítl rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 18 Az 25/2020 - 31. Rozsudek krajského
soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle jeho názoru se krajský soud dopustil
zásadního pochybení spočívající v tom, že nesprávně a nedostatečně vyhodnotil to, zda je Gruzie
bezpečnou zemí původu ve vztahu ke stěžovateli a zda mu dokáže poskytnout účinnou ochranu
před speciální jednotkou policie. Žalovaný i krajský soud zcela nedostatečně posoudili
odůvodněné obavy stěžovatele, neboť si neobstarali dostatek aktuálních a relevantních informací,
na základě kterých by mohli učinit objektivní zhodnocení individuální situace stěžovatele.
Žalovaný i krajský soud nedostáli povinnosti shromáždit všechny dostupné důkazy
o věrohodnosti výpovědi stěžovatele. Použité informace o zemi původu jsou obecné a nijak
nesouvisí s důvody žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Proto je stěžovatel
považuje za neobjektivní a nedostatečné pro řádné zjištění skutkového stavu v jeho konkrétním
případě. Žalobou napadené rozhodnutí tak nemůže obstát. S ohledem na uvedené navrhl,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu
řízení.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým
významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti
se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[7] Stěžovatel zejména namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovaným, a z toho
pramenící nesprávné posouzení věci. K této námitce zdejší soud odkazuje na svou konstantní
judikaturu, např. na rozsudky ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 42, ze dne 25. 3. 2015, č. j. 3 Azs 259/2014 - 26, ze dne 4. 8. 2015,
č. j. 6 Azs 113/2015 - 30, či ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17. Ve vztahu
ke shromážděným podkladům pak rovněž na rozsudek ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, podle kterého musí být užité podklady (1) relevantní, (2) důvěryhodné
a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné. Žalovaný
a následně krajský soud při posouzení skutkového stavu vycházeli především z pohovoru
se stěžovatelem a dále z Informace OAMP - Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu
ze dne 30. 4. 2019. Citovaný dokument vychází z řady odborných zdrojů (viz jejich seznam
na str. 4 tohoto dokumentu), kdy se jedná o informace a zprávy jednotlivých organizací a institucí
(např. Amnesty International, Evropská komise, Freedom House, Ministerstvo zahraničních věcí
České republiky, Ministerstvo zahraničních věcí USA, Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky),
příp. informace ČTK o situaci v Gruzii. Uvedené podklady splňují výše jmenované podmínky
a na jejich základě byl skutkový stav zjištěn dostatečně pro posouzení věci ve smyslu citované
judikatury. V této souvislosti lze dále uvést, že s podklady rozhodnutí se stěžovatel seznámil dne
3. 2. 2020. Na výslovnou otázku správního orgánu sdělil, že se k nim nechce vyjádřit, doplnění
podkladů nenavrhuje a neuvedl ani žádné další skutečnosti nebo nové informace, které by měl
vzít správní orgán v úvahu při posouzení jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
[8] Oproti jiným azylovým řízením je u řízení o mezinárodní ochraně v případě bezpečných
zemí původu zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních
závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží
odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Shodný závěr Nejvyšší správní soud
vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, publ. pod č. 1749/2009 Sb.
NSS: „Institut bezpečné země původu zakotvený v §2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu - dnes
písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících
z dané země - srov. §16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu - dnes §16 odst. 2]. Jinými
slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním
případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat,
že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo
uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde
o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení
určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní
ochranu.“ Gruzie s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie je podle §2 vyhlášky č. 328/2015 Sb.
na seznamu zemí, které Česká republika považuje za bezpečné. Bylo proto na stěžovateli,
aby prokázal, že v jeho případě tato domněnka neplatí.
[9] Stěžovatel v průběhu správního řízení uvedl, že do České republiky přicestoval letecky
dne 12. 11. 2019 na základě cestovního dokladu, který mu byl vystaven dne 13. 5. 2019, přičemž
při vycestování z vlasti neměl žádné potíže. Předtím pobýval v Polsku v roce 2018, ve Francii
v roce 2018 a 2019, v České republice v roce 2019 a Gruzii v roce 2019. Žádost o udělení
mezinárodní ochrany podal opakovaně a to v roce 2018 ve Francii a v lednu 2019 v České
republice. Jako důvod nynější (již druhé v pořadí) žádosti o mezinárodní ochranu uvedl strach
z neznámých osob, které ho ve vlasti sledovaly a vyptávaly se něj, a obavu z jednání bývalého
manžela své ženy. Na policii se neobrátil a svou situaci řešil tím, že v červnu 2018 Gruzii opustil
a odjel do Polska. Poté se pohyboval na území Francie a České republiky. Po ukončení řízení
ve věci jeho první žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice, kdy bylo
rozhodnuto, že Česká republika není příslušná k projednání této žádosti, se do Gruzie vrátil
a pobýval zde minimálně od května 2019 do listopadu 2019. Do České republiky znovu
přicestoval proto, že tady má možnost pronajmout si byt, což by v západní Evropě bylo moc
drahé. Také zde má známé a lepší uplatnění. Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem,
že stěžovatel neprokázal, že v jeho konkrétním případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou
zemi. Především totiž neobjasnil, proč mu nemohou poskytnout ochranu před údajnou hrozbou
ze strany neznámých osob a bývalého manžela jeho ženy orgány jeho domovského státu.
Ze zprávy o zemi původu stěžovatele přitom vyplynulo, že Gruzie je bezpečnou zemí, která je
schopna svým občanům ochranu ze strany státu zajistit. Obecné tvrzení stěžovatele o tom,
že by to nemělo smysl, tak nemůže obstát. K obavám z pronásledování a výhrůžek ze strany
soukromých osob a též k podmínkám nemožnosti domoci se náležité ochrany od státu se přitom
Nejvyšší správní soud již mnohokrát vyjádřil (srov. např. rozsudky ze dne 31. 10. 2003,
č. j. 4 Azs 23/2003 - 65, ze dne 18. 12. 2003, č. j. 6 Azs 45/2003 - 49, ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 11. 3. 2004, č. j. 6 Azs 8/2003 - 44, ze dne 22. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 479/2004 - 41, nebo dne 10. 2. 2006, č. j. 4 Azs 129/2005 - 54). Jestliže stěžovatel
vyjádřil obecnou nedůvěru v justiční systém v zemi jeho původu, k tomu Nejvyšší správní soud
připomíná, že podle konstantní judikatury pouhou nedůvěru občana ve státní instituce ve vlasti
nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 7/2004 - 37, a ze dne 21. 11. 2003,
č. j. 7 Azs 13/2003 - 40).
[10] Nejvyšší správní soud tak dospěl ke stejnému závěru jako žalovaný i krajský soud, tedy
že stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu
pronásledování či vážné újmy v zemi původu a tedy nepovažovat Gruzii ve vztahu k jeho osobě
za bezpečnou zemi původu. Žalovaný i krajský soud se věcně, srozumitelně a přezkoumatelně
vypořádali se stěžovatelovými tvrzeními a obstarali dostatek informací za účelem náležitého
zjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud připomíná, že označení Gruzie (s výjimkou
Abcházie a Jižní Osetie) za bezpečnou zemi původu přeneslo břemeno tvrzení a břemeno
důkazní na stranu stěžovatele, že Gruzii za bezpečnou zemi ve vztahu k jeho osobě považovat
nelze; rozsah a obsah jím sdělených informací však v daném případě neodůvodňoval přijetí
závěru, že by pro stěžovatele Gruzie bezpečnou zemi původu skutečně nepředstavovala.
[11] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že žádné ze stěžovatelových tvrzení nemířilo
k tomu, že by snad jeho azylový příběh souvisel s oblastí Abcházie nebo Jižní Osetie, které nejsou
podle vyhlášky č. 328/2015 Sb. považovány za bezpečné.
[12] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[13] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[14] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby spočívající v podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5
advokátního tarifu], k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Celkem tedy odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 3 400 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu