ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.56.2022:12
sp. zn. 2 As 56/2022 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: P. N., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne
28. 6. 2021, č. j. 10.01-000322/21-003 a žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022,
č. j. 18 A 74/2021 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen „napadené usnesení“
a „krajský soud“) zastavil řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované
(výrok I.) a vyzval žalobce, aby do 15 dnů od doručení zaplatil soudní poplatek za žalobu proti
rozhodnutí ve výši 3000 Kč (výrok II.). V závěru napadeného usnesení krajský soud žalobce
mimo jiné poučil, že „proti výroku I. tohoto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. […] Proti výroku II. tohoto usnesení není přípustný opravný prostředek (§14 zákona
č. 549/1991 Sb.). Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. K zaplacení
poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (§9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb.).“
[2] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 3. 2022 kasační stížnost, kterou žalobce
(dále jen „stěžovatel“) brojí proti výroku II. napadeného usnesení. Výslovně uvedl, že výrok I.
napadeného usnesení nenapadá. Výrok II. však považuje za ekvivalentní rozhodnutí o zastavení
řízení. Stěžovatel dále namítá, že usnesení krajského soudu ze dne 18. 10. 2021,
č. j. 18 A 74/2021 – 12, o žalobě proti rozhodnutí nepojednávalo. Krajský soud přitom
nemajetnost stěžovatele nepopírá. Ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí se již nejedná o zjevně
bezúspěšný návrh a o žádosti o osvobození od soudního poplatku tak nebylo vůbec rozhodnuto.
Tvrdí, že v jeho poměrech nastaly nové okolnosti a zpochybňuje argumentaci krajského soudu
o četnosti a účelovosti jeho podání.
[3] Podle §104 odst. 3 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“) kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
[4] Výrokem II. napadeného usnesení, proti němuž výhradně stěžovatel ve své kasační
stížnosti brojí, krajský soud stěžovatele vyzval k zaplacení soudního poplatku.
[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že „výzva soudu k zaplacení
soudního poplatku je rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení. Kasační stížnost směřující proti této
výzvě je ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.“ (podle rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 - 47 a usnesení ze dne 27. 2. 2006,
č. j. 5 As 15/2005 - 47, publ. pod č. 973/2006 Sb. NSS).
[6] Výzva k zaplacení soudního poplatku je „upozorněním na zákonnou povinnost zaplatit soudní
poplatek, avšak sama o sobě výzva nezakládá žádné negativní důsledky pro účastníky řízení“ (srov. např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 As 2/2005 – 37, či ze dne
27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 – 47, publ. pod č. 973/2006 Sb. NSS, aktuálně např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2021, č. j. 5 As 186/2021 - 15).
[7] Výrok II. napadeného usnesení má tedy charakter rozhodnutí, kterým se upravuje vedení
řízení, a proto proti němu není přípustná kasační stížnost. O tom krajský soud v napadeném
usnesení stěžovatele řádně poučil.
[8] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost podaná proti výroku II. napadeného usnesení –
výzvě k úhradě soudního poplatku je ve smyslu §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná, nezbylo
Nejvyššímu správnímu soudu než ji odmítnout, aniž by se zabýval věcnou správností výroku
usnesení [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.].
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
[10] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné uvést, že usnesení krajského soudu ze dne
18. 10. 2021, č. j. 18 A 74/2021 – 12, o zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků
a o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované
a v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované, přezkoumal Nejvyšší správní
soud ve svém rozsudku ze dne 20. 1. 2022, č. j. 9 As 225/2021 - 19, přičemž kasační stížnost
stěžovatele zamítl a ztotožnil se s posouzením krajského soudu, že žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem i žaloba proti rozhodnutí žalované zjevně nemohou být úspěšné.
Nejvyšší správní soud i krajský soud jsou rozsudkem č. j. 9 As 225/2021 - 19 vázány.
[11] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že nesouhlas s výzvou k úhradě soudního poplatku lze
namítat v kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního
poplatku. Po marném uplynutí patnáctidenní lhůty k zaplacení soudního poplatku o zastavení
řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované krajský soud rozhodl usnesením ze dne 16. 3. 2022,
č. j. 18 A 74/2021 - 41, doručeným stěžovateli dne 21. 3. 2022. Ačkoliv byl stěžovatel řádně
poučen o možnosti podat proti tomuto usnesení kasační stížnost, Nejvyššímu správnímu soudu
z jeho činnosti není známo, že by tak učinil.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. května 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu