ECLI:CZ:NSS:2022:4.AFS.35.2022:39
sp. zn. 4 Afs 35/2022 - 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. M., zast. Mgr. Pavlem
Jakimem, advokátem, se sídlem Velké náměstí 116/7, Písek, proti žalovanému: Finanční úřad
pro Pardubický kraj, se sídlem Boženy Němcové 2625, Pardubice, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 1. 7. 2021, č. j. 1213103/21/2809-50050-604967, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 12. 2021,
č. j. 52 Af 47/2021 - 31,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 22. 12. 2021,
č. j. 52 Af 47/2021 - 31, se zr u š u je .
II. Rozhodnutí Finančního úřadu pro Pardubický kraj ze dne 1. 7. 2021,
č. j. 1213103/21/2809-50050-604967, se zrušuje a věc se v r a cí žalovanému
k dalšímu řízení.
III. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení
o žalobě celkem 9.800 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je p o v in e n zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení
o kasační stížnosti celkem 15.200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl námitku žalobce proti postupu
žalovaného (dále též „správce daně“) při vracení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob.
Námitka žalobce spočívala v tvrzení, že žádnou nápravu ve smyslu §155a odst. 4 zákona
č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále též „DŘ“), zjednat nelze, neboť nemá-li
registrován žádný účet, tak nemůže žádný určit. Ustanovení §155a odst. 3 DŘ nelze vykládat tak,
že u správce daně registrovaný daňový subjekt musí mít registrovaný alespoň jeden účet vedený
u poskytovatelů platebních služeb. Žalovaný napadené rozhodnutí odůvodnil tak, že sdělení
registrovaného účtu k vrácení přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní
náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybí-li tato náležitost, je to vada podání,
k jejímuž odstranění použil správce daně zákonem normovaný postup uvedený v odstavci 4,
a to vydání výzvy ke zjednání nápravy. Vzhledem k tomu, že daňový subjekt účet uvedený
při registraci k vrácení přeplatku neurčil, vadu podání neodstranil, přeplatek mu nebude vrácen.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítl, že postup správce daně
nebyl v souladu nejen se zákonem, ale byl i v rozporu s metodikou finanční správy. Z žádného
ustanovení nelze dovodit bezpodmínečnou povinnost k registraci bankovního účtu, a to nejen
při prvotní registraci, ale i později – změnou registračních údajů. Daňový řád neobsahuje výčet
registračních údajů a odkazuje na registrační přihlášku, tj. přílohu č. 7 k vyhlášce č. 525/2020.
Dle příslušného poučení je povinností registrující se fyzické osoby vyplnit všechna čísla účtů
u poskytovatelů platebních služeb, na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti.
Může tedy nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba v souladu se zákonem nevyplní
žádné údaje o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky
z její podnikatelské činnosti a tento stav stále trvá. Na webových stránkách finanční správy navíc
bylo a je zveřejněno upozornění, dle kterého pokud nemáte účet, který by splňoval podmínky
pro registraci, tak v žádosti o vrácení přeplatku můžete uvést jakýkoli účet a na ten vám bude
přeplatek vrácen. Žalobce je registrován od roku 1993, přičemž na jím uvedený bankovní účet
vrátil správce daně přeplatek nejen loni, ale i v letech předešlých. „Schizma“ žalovaného je dáno
na jedné straně tvrzením, že žalobce nesplnil svou registrační povinnost stanovenou zákonem
a na straně druhé tuto zákonem stanovenou povinnost nevynucuje ani nepřistoupil ke změně
registračních údajů z moci úřední, byť jsou mu všechny známy.
[3] Nelze přihlížet k povinnosti daňového subjektu určit k vrácení vratitelného přeplatku účet
u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci, za stavu, kdy daňový subjekt
oprávněně žádný účet při registraci ani později neuvedl. Žalobce v žádosti ze dne 1. 4. 2021 uvedl
bankovní účet pro vrácení přeplatku, jejž nemá povinnost u správce daně registrovat, a současně
nemá jiný bankovní účet k registraci, pročež nemůže splnit požadavek správce daně. Pokud
žalobce byl povinen daný účet při registraci uvést, pak by bylo povinností správce daně dle §129
DŘ odst. 3 písm. b) a c) tuto registraci provést, čímž by rovněž došlo ke splnění stanovené
podmínky. Nevrácení přeplatku z důvodu uvedeného žalovaným v každém případě nemělo
zákonnou oporu.
[4] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Uvedl, že žalobce nepopřel,
že ke své podnikatelské činnosti používá účet u poskytovatele platebních služeb. Číslo účtu,
které žalobce používá ke své ekonomické činnosti, je nepochybně registračním údajem.
Při změně (doplnění) registračních údajů je proto žalobce povinen tyto údaje do 15 dnů oznámit
správci daně prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů. Za nesplnění registrační,
ohlašovací nebo jiné oznamovací povinnosti stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně
může správce daně uložit pokutu do 500.000 Kč. Žalobce tedy byl povinen oznámit správci daně
účet u poskytovatele platebních služeb, který používá ke své podnikatelské činnosti. Z §155a
odst. 3 a 4 DŘ je zřejmé, že údaj o registrovaném účtu k vrácení přeplatku u registrovaného
daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku. Chybí-li tato náležitost,
je to vada podání, kterou je správce daně povinen odstranit postupem stanoveným v §155a
odst. 4 DŘ. O vadu žádosti jde i v situaci, kdy daňový subjekt v žádosti účet uvede,
není to však účet uvedený v registračním řízení. Cílem této právní úpravy je ochrana daňových
subjektů před množícími se pokusy o vylákání přeplatků na osobních daňových účtech daňových
subjektů třetími osobami.
[5] Žalovaný postupoval v souladu se zákonem a žalobce na jeho právech nezkrátil. Není
přitom nutné se zabývat tím, jak by měl žalovaný postupovat v případě, že by žalobce neměl
žádný bankovní účet k registraci, neboť žalobce nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti
používá účet vedený u poskytovatele platebních služeb, přičemž správní soudy nejsou povolány
k řešení hypotetických sporů. Odkaz žalobce na informaci daňové správy z roku 2017
je irelevantní, neboť postup při vrácení vratitelného přeplatku je komplexně upraven novým
ustanovením. Ani z právně nezávazných pokynů k vyplnění přihlášky k registraci pro fyzické
osoby nelze dovozovat žádné omezení povinností plynoucích z §155a odst. 3 DŘ. Soud
nesouhlasil s žalobcem ani v tom, že žalovaný měl zaregistrovat účet, který byl uveden v žádosti
o vrácení přeplatku, z moci úřední dle §129 odst. 3 písm. b) a c) DŘ. Odhlédne-li soud od toho,
že předmětem přezkumu v tomto řízení není postup žalovaného v registračním řízení,
nýbrž napadené rozhodnutí, a že §129 odst. 3 DŘ neupravuje změnu či doplnění registračních
údajů, ale pouze změnu či zrušení registrace, musí přisvědčit žalovanému, že žalobcem uvedený
účet nemusí být jím vlastněný účet a žalovaný by registrací účtu náležejícího jiné osobě z moci
úřední mohl žalobci způsobit vážnou újmu.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobce
[6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační
stížnost, v níž uvedl, že krajský soud rozhodoval tendenčně, neboť stěžovatel nenamítal,
že z právního řádu nelze dovodit povinnost k registraci bankovního účtu, který daňový subjekt
používá ke své ekonomické činnosti. Stěžovatel nic o neregistraci bankovního účtu, který daňový
subjekt používá ke své ekonomické činnosti, netvrdil, jeho argumentace se týkala podmínek,
za kterých mu musí být bankovní účet správcem daně registrován. Soud opírá své závěry o fakt,
že stěžovatel něco netvrdil nebo že něco nepopřel, co nikdo netvrdil, což je absurdní. Pokud
soud uvádí, že stěžovatel nezpochybnil skutkové závěry žalovaného, pak je nutno dodat, že žádné
skutkové závěry žalovaným učiněny nebyly. Nebylo totiž správcem daně zjišťováno,
zda se na daném účtu soustřeďují nějaké peněžní prostředky, nebo co je zdrojem těchto
prostředků. Žalovaný pouze opakuje půl věty z §155a odst. 3 DŘ, aniž by promítl ve svých
závěrech její druhou část, tj. aby se vypořádal s námitkou, že tento jeho účet registrován
být nemá. Protože žalovaný nezmínil, že stěžovatel na účtu soustřeďuje prostředky
z podnikatelské činnosti, tak stěžovatel nemohl nic takového popírat.
[7] Může nastat situace, že povinně se registrující fyzická osoba nevyplní žádné údaje
o vlastněném bankovním účtu, neboť na něm nejsou soustředěny prostředky z její podnikatelské
činnosti. Stěžovatel přitom v roce 2020 i 2021 nejenom neměl na svém soukromém účtu žádné
peníze ze své podnikatelské činnosti, ale tento účet pro svoji podnikatelskou činnost ani nepoužil.
Stěžovatel dosáhl zdaňovaného příjmu téměř výlučně ze závislé činnosti, když příjem
z podnikatelské činnosti byl méně než bagatelní. Přeplatek na dani vznikl tak, že stěžovatel
uplatnil v přiznání příslušnou slevu za dárcovství krve, nic z uvedeného tedy nemá
s podnikatelskou činností stěžovatele nic společného, přeplatek mu měl být vrácen.
Dle přílohy č. 7 k vyhlášce č. 525/2020 Sb., konkrétně dle bodu 15) poučení je povinností
registrující se fyzické osoby vyplnit všechna čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb,
na nichž jsou soustředěny prostředky z podnikatelské činnosti. Povinností registrující se fyzické
osoby tedy není vyplnit všechna čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb, ale vyplnit
jen ta čísla účtů, která s její podnikatelskou činností přímo souvisí. Závěr krajského soudu,
že číslo soukromého účtu stěžovatele je registračním údajem, protože nepopřel, že tento účet
používá ke své podnikatelské činnosti, je nepochopitelným a nezákonným extenzivním
rozšířením, a není v souladu s textem právního předpisu. Je to žalovaný, kdo tvrdí, že stěžovatel
má povinnost doplnit své registrační údaje, přesto neinicializoval žádné řízení či jiný postup,
aby správnost registračních údajů vynutil.
[8] Pravdivý není ani poukaz na novost či komplexnost úpravy dle §155a DŘ,
protože totožnou povinnost určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatele
platebních služeb uvedených při registraci, byla v zákoně od jeho přijetí v roce 2009. Nepřesné
je tvrzení, že §129 odst. 3 DŘ neupravuje změnu či doplnění registračních údajů, neboť právě
toto ustanovení v bodě b) normuje postup správce daně, pokud daňový subjekt sám změnu
či doplnění registračních údajů neučiní. Registrace je totiž jen jedna a mění se jen rozsah
registrovaných údajů. Dle soudu neaktuální informace ohledně upozornění pro vrácení přeplatku
na účet neuvedený v registraci je, jak fyzicky vyvěšena na úřední desce Finančního úřadu
pro Jihočeský kraj, tak je i dosažitelná elektronicky přes webovou stránku finanční správy.
Je v ní uvažováno o účtu, který nesplňuje podmínky pro registraci, tedy asi takový účet
dle finanční správy musí existovat.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žádá-li registrovaný daňový subjekt
o vrácení přeplatku, musí jeho žádost obsahovat některý z účtů uvedených v registraci. Pojmem
v „registraci“ se rozumí v přihlášce k registraci nebo doplněním v rámci plnění oznamovací
povinnosti. Číslo účtu, které daňový subjekt používá ke své ekonomické činnosti, je registračním
údajem. Při změně registračních údajů je daňový subjekt povinen tyto údaje do 15 dnů oznámit
správci daně. V kontextu §155a DŘ je nutné odst. 3 číst tak, že uvedení účtu k vrácení přeplatku
u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení přeplatku.
Chybí-li tato náležitost, je to vada podání, k jejímuž odstranění použije správce daně postup
uvedený v odstavci 4, a to vydání výzvy ke zjednání nápravy. Daňový subjekt buď účet k vrácení
přeplatku určí, nebo neurčí, což má za následek, že přeplatek nebude vrácen. Stěžovatelem
tvrzená skutečnost, že za období let 2020 i 2021 dosáhl zdaňovaného příjmu téměř výlučně
ze závislé činnosti, když příjem z podnikatelské činnosti vůči příjmům ze zaměstnání byl méně
než bagatelní, je irelevantní, stejně jako skutečnost, že v roce 2020 i 2021 bankovní účet pro svou
podnikatelskou činnost nepoužil. Žalobcem uvedený účet nemusí být jím vlastněný účet
a žalovaný by registrací účtu náležejícího jiné osobě z moci úřední mohl žalobci způsobit vážnou
újmu.
[10] Stěžovatel v replice k vyjádření žalovaného odmítl výklad, podle kterého musí mít každý
registrovaný daňový subjekt zřízen vlastní účet, neboť jen tak splní žalovaným vyložené
podmínky pro vrácení daňového přeplatku. Takový výklad znamená, že každému registrovanému
daňovému subjektu bylo údajnou komplexní úpravou daňového řádu nepřímo nařízeno založení
účtu u poskytovatele bankovních služeb a registrace tohoto účtu u správce daně. Povinnost
registrovaného daňového subjektu v žádosti o vrácení přeplatku uvést k vrácení tohoto přeplatku
účet, který žadatel dříve u správce daně registroval, je nutno vykládat tak, že buď žadatel dříve
nějaký účet u správce daně registroval a v žádosti uvedl účet, který u správce daně registrován
není, nebo žadatel žádný účet neregistroval, ale správce daně má dodatečné poznatky,
že konkrétní žadatelův účet by registrován být měl. Jen v těchto dvou případech je postup
správce daně upraven v §155a odst. 4 DŘ. Pokud žadatel dříve oprávněně žádný účet u správce
daně neregistroval, je postup podle §155a odst. 4 DŘ nezákonný. Není povinností registrující
se fyzické osoby vyplnit všechna čísla účtů, pouze čísla účtů, na nichž jsou soustředěny
prostředky z podnikatelské činnosti.
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti
dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom
vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[12] Kasační stížnost je důvodná.
[13] Jádrem sporu je posouzení otázky, zda žalovaný postupoval správně, pokud stěžovateli
nevrátil přeplatek na dani z příjmů fyzických osob, jestliže stěžovatel ani na výzvu dle §155a
odst. 4 DŘ, neoznámil správci daně za účelem vrácení přeplatku číslo bankovního účtu
uvedeného při registraci.
[14] Podle §155a odst. 2 písm. a) DŘ vratitelný přeplatek vrací správce daně bezhotovostním převodem
na účet vedený u poskytovatele platebních služeb určený daňovým subjektem.
[15] Podle §155a odst. 3 DŘ, je-li daňový subjekt u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení
vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených při registraci; při tom je povinen
upřednostnit účet vedený u poskytovatele platebních služeb v České republice.
[16] Podle §155a odst. 4 DŘ nesplní-li daňový subjekt povinnost podle odstavce 3, vyzve jej správce daně
ke zjednání nápravy.
[17] Podle §2 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 525/2020 Sb., o formulářových podáních pro daně
z příjmů, vzor přihlášky k registraci pro fyzické osoby je uveden v příloze č. 7 k této vyhlášce.
Podle přílohy č. 7 bod 15. Pokynů k vyplnění přihlášky k registraci pro fyzické osoby cit.
vyhlášky: čísla účtů u poskytovatelů platebních služeb vyplníte všechna čísla účtů, na nichž jsou soustředěny
prostředky z vaší podnikatelské činnosti.
[18] Jak je patrné z výše citované právní úpravy, povinnost uvést při registraci číslo
bankovního účtu dopadá na osobu, která je daňovým subjektem podléhajícím registraci a zároveň
disponuje bankovním účtem, na němž jsou soustředěny prostředky z její podnikatelské
činnosti. V tomto smyslu je nutno dát za pravdu stěžovateli, že pokud nedisponoval, jak tvrdil
již v řízení před krajským soudem, bankovním účtem, na němž by soustředil prostředky
z podnikatelské činnosti, nemohl při registraci ani v rámci případné doplnění registrace číslo účtu,
tak jak jej chápe §155a odst. 3 DŘ, uvést. Jestliže stěžovatel nemohl účet uvedený při registraci
uvést, neboť takový neměl, nemohl jej ani správce daně vyzývat ke zjednání nápravy ve smyslu
§155a odst. 4 DŘ. Jak plyne z §155a odst. 3 DŘ, dispozice tohoto ustanovení pracuje
s předpokladem povinnosti určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních
služeb uvedených při registraci; tato dispozice však v případě stěžovatele nemohla být naplněna,
neboť nedisponoval bankovním účtem uvedeným při registraci. Hypotéza §155 odst. 4 DŘ,
která předpokládá nesplnění povinnosti dle §155a odst. 3 DŘ, tak nebyla v souzeném případě
naplněna.
[19] Otázka, zda stěžovatel disponuje účtem, na němž jsou soustředěny prostředky z jeho
podnikatelské činnosti, a který je tedy povinen uvést při registraci, přitom nebyla předmětem
řízení v posuzované věci (tj. placení daní, resp. vracení přeplatku na dani). Tato otázka
je předmětem registračního řízení, popř. může být posouzena při vymáhání případné povinnosti
oznámit změnu registrovaných údajů dle §127 DŘ, o které v posuzované věci nejde. Žalovaný
pochybil, pokud i přes v napadeném rozhodnutí vyslovený závěr, že stěžovatel při registraci
neuvedl žádný účet, námitku stěžovatele zamítl s tím, že uvedení registrovaného účtu k vrácení
přeplatku u registrovaného daňového subjektu je obligatorní náležitostí žádosti o vrácení
přeplatku. Zcela tím upozadil zákonem stanovený postup pro vracení přeplatku,
tak jak je vymezen výše citovanými ustanoveními. Jak poukazuje komentářová literatura:
„Pro případ, kdy se má přeplatek vrátit na bankovní účet, stanoví daňový řád specifické podmínky. Daňový
subjekt je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb uvedených v registraci
(zde pozor, nemusí se jednat o účet ve vlastnictví daňového subjektu). Další povinností spojenou s registrovanými
účty je, že daňový subjekt musí v případě existence vícero registrovaných účtů, z nichž alespoň jeden je účet
tuzemský, upřednostnit účet vedený u poskytovatele platebních služeb v České republice (§155a odst. 3 a 4).
Pochopitelně nedisponuje-li daňový subjekt bankovním účtem, nemusí tento nikam uvádět a přeplatek mu bude
vrácen poukazem nebo v hotovosti. (…) V rámci registračního formuláře vyplňuje daňový subjekt kolonku,
zda disponuje účtem, který podléhá registraci. Registrační formulář by měl též stanovit povinnost volby mezi více
bankovními účty, resp. povinnost upřednostnit tuzemský účet. Veškeré změny registračního formuláře poté
probíhají skrze formulář oznámení o změně registračních údajů. V případě absence těchto údajů by správce daně
postupoval cestou odstranění vad registrační přihlášky. V případě, že by registrační formulář tyto požadavky
neobsahoval, bude na správci daně, aby s daňovým subjektem komunikoval a došlo k vyjasnění otázek spojených
s vracením přeplatku“ (viz Rozehnal, T. Daňový řád. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019,
komentář k §155b, dostupný z právního informačního systému ASPI; podtržení doplněno).
[20] Není správné, že i přes vědomí, že stěžovatel při registraci neuvedl žádný účet, trval
žalovaný na tom, že tento údaj je povinnou náležitostí žádosti o vrácení přeplatku, přičemž s jeho
absencí spojil následek spočívající v nevrácení přeplatku stěžovateli. Stěžovateli lze současně
přisvědčit v tom, že žalovaný žádné závěry stran povahy stěžovatelem uvedeného bankovního
účtu ve vztahu k výše uvedeným registračním kritériím, tj. zda se jednalo o účet, na němž jsou
soustředěny prostředky z jeho podnikatelské činnosti, neučinil.
[21] Žalovaný vyložil §155a DŘ nesprávně, neboť i přes jím zjištěnou skutečnost absence
registrovaného účtu stěžovatele trval na požadavku uvedení tohoto účtu stěžovatelem v žádosti
o vrácení přeplatku. Jak však plyne z výše provedeného rozboru §155a, neuvedl-li registrovaný
daňový subjekt v rámci registračního řízení žádný bankovní účet, §155a odst. 3 DŘ
a v něm uvedený požadavek na identifikaci registrovaného účtu pro vrácení přeplatku na dani
nelze na něj aplikovat. Tudíž nelze ani vyzývat stěžovatele k realizaci těchto požadavků dle §155a
odst. 4 DŘ.
[22] Závěr žalovaného, že uvedení registrovaného bankovního účtu je obligatorní náležitostí
žádosti o vrácení přeplatku na dani u všech registrovaných daňových subjektů, pomíjí situaci,
ve které se ocitl i stěžovatel, který sice je registrovaným plátcem, nedisponoval však účtem
uvedeným při registraci (viz výše). Je tedy nutno dospět k závěru, že §155a odst. 3 DŘ ve spojení
s §155a odst. 4 se vztahují na situace, kdy registrovaný plátce uvedl při své registraci číslo
bankovního účtu. Kasační soud připomíná, že správce daně je povinen jednat v řízení o daních
v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy tak, aby byly chráněny nejen
zájmy státu, ale i zachována práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a ostatních osob
zúčastněných na daňovém řízení (§5 odst. 1 DŘ, k tomu dále srov. nález Ústavního soudu
ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. II ÚS 246/99, případně rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2007,
č. j. 5 Afs 170/2006 - 164, č. 1967/2010 Sb. NSS).
[23] Žalovaným předestřený výklad vracení přeplatku převzal i krajský soud, který aproboval
nesprávné závěry žalovaného. Odůvodnění svých závěrů podepřel údajnými tvrzeními
stěžovatele, která ovšem ten neuvedl, tedy že „[ž]alobce neuvedl při registraci žádný účet, ačkoliv nepopírá,
že ke své podnikatelské činnosti používá účet u poskytovatele platebních služeb. (…) Není přitom nutné
se zabývat tím, jak by měl žalovaný postupovat v případě, že by žalobce (či kdokoliv jiný) neměl žádný bankovní
účet k registraci, neboť jak již bylo uvedeno výše, žalobce v žalobě nepopřel, že ke své podnikatelské činnosti
používá účet vedený u poskytovatele platebních služeb“ (viz body 13. a 15. napadeného rozsudku). Krajský
soud však není oprávněn domýšlet za stěžovatele žalobní argumentaci a vyvozovat závěry
ze skutečnosti, že stěžovatel „něco“ netvrdil (viz např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2017,
č. j. 7 Azs 179/2017 - 54, ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 As 102/2018 - 25, či ze dne 4. 4. 2019,
č. j. 7 Azs 71/2019 - 27 ). Stěžovateli lze přisvědčit též v tom smyslu, že krajský soud nepřesně
rekapituloval žalobní body, tedy v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že stěžovatel namítal,
že z právního řádu nelze dovodit povinnost k registraci bankovního účtu, který daňový subjekt
používá ke své ekonomické činnosti (viz bod 5. napadeného rozsudku). Z tohoto nepřesného
popisu žalobní argumentace však krajský soud nevyvozoval žádné závěry, pročež uvedená
nepřesnost nemá vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[24] Krajský soud rovněž nesprávně označil odkazy stěžovatele na informace finanční správy
za irelevantní z důvodu nové úpravy obsažené v §155a DŘ. Jak správně poukázal stěžovatel,
totožnou povinnost určit k vrácení vratitelného přeplatku jeden z účtů u poskytovatele platebních
služeb uvedených při registraci obsahoval daňový řád ještě před soudem poukazovanou
novelizací (dle §155 odst. 3 věty druhé DŘ ve znění účinném do 31. 12. 2020: Je-li daňový subjekt
u správce daně registrován, je povinen určit k vrácení přeplatku jeden z účtů u poskytovatelů platebních služeb
uvedených v registraci). Vzhledem k totožnému znění §155a odst. 3 DŘ v novelizovaném znění jsou
informace finanční správy poukazované stěžovatelem naopak pro daný případ relevantní a nelze
je odbít pouze s odkazem na provedenou novelizaci, jak to učinil krajský soud. Na oficiálních
webových stránkách finanční správy bylo (a stále je) zveřejněno „Upozornění pro registrované
daňové subjekty žádající vrácení přeplatku na dani na účet neuvedený v registraci“, ve kterém
je mimo jiné uvedeno: „Pokud nemáte jiný účet, který by splňoval podmínky pro registraci, nemáte
tudíž po vynětí původního účtu z registrace u správce daně registrován žádný účet, v žádosti o vrácení přeplatku
můžete tedy uvést jakýkoli účet a na ten vám bude přeplatek vrácen“ (https://archiv.financnisprava.cz,
podtržení doplněno). Stěžovatel tedy postupoval v souladu s oficiálními pokyny finanční správy,
když ve svojí žádosti o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob označil číslo
bankovního účtu, který neuvedl při registraci. Stěžovateli na základě této informace mohl
důvodně očekávat, že jedná po právu, a že mu tak bude přeplatek na dani vrácen na jím uvedený
účet.
[25] Nejvyšší správní soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek
i rozhodnutí žalovaného, a to pro nesprávný výklad §155a odst. 3 DŘ, který neodpovídá jeho
textu ani systematice zákona. Pokud stěžovatel nedisponoval účtem u peněžního ústavu
uvedeným při registraci, §155a odst. 3 DŘ a z něj vyplývající požadavky ohledně vracení
přeplatku na takto registrovaný účet nelze na jeho situaci aplikovat; z tohoto důvodu nebylo
ani na místě vyzývat stěžovatele k uvedení registrovaného účtu dle §155a odst. 4 DŘ.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[26] S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná, a rozsudek krajského soudu proto podle §110 odst. 1 části věty
první před středníkem s. ř. s. zrušil. Již v řízení o žalobě zde byly dány důvody pro zrušení
rozhodnutí žalovaného a krajský soud by v novém žalobním řízení nemohl učinit nic jiného,
než toto rozhodnutí zrušit. Proto povaha věci umožňuje, aby Nejvyšší správní soud o žalobě sám
rozhodl a podle §110 odst. 2 písm. a), §78 odst. 1 věty první a odst. 4 s. ř. s. současně
se zrušením napadeného rozsudku zrušil pro nezákonnost také rozhodnutí žalovaného
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm je žalovaný v souladu s §78 odst. 5 s. ř. s. použitým
přiměřeně podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem
Nejvyššího správního soudu.
[27] Podle §110 odst. 3 věty druhé s. ř. s. Nejvyšší správní soud v případě, že zruší
podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s. i rozhodnutí žalovaného, rozhodne o nákladech řízení
o kasační stížnosti i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovatel měl ve věci úspěch,
podle §60 odst. 1 s. ř. s. mu tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení.
[28] Důvodně vynaložené náklady žalobního řízení tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu
ve výši 3.000 Kč a dále odměna právního zástupce, kterým byl v řízení před krajským soudem
daňový poradce. Vzhledem k tomu, že žádný zvláštní právní předpis výši odměn daňových
poradců za zastupování v soudním řízení nestanoví, postupoval zdejší soud při určení výše
odměny obdobně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§35 odst. 2 poslední věta s. ř. s.). V řízení
před krajským soudem má žalobce právo na náhradu odměny za právní zastupování za dva
úkony jeho právního zástupce - převzetí zastoupení a podání žaloby [§11 odst. 1 písm. a) a §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], ve výši po 3.100 Kč za úkon [§9 odst. 4
písm. d) ve spojení s §7 bod 5 advokátního tarifu], tj. celkem 6.200 Kč. Žalobce má též právo
na náhradu hotových výdajů jeho zástupce za tyto tři úkony ve výši 2 x 300 Kč (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Za řízení před krajským soudem má tedy žalobce právo na náhradu nákladů
v částce celkem 9.800 Kč.
[29] V řízení před Nejvyšším správním soudem má žalobce právo na náhradu zaplaceného
soudního poplatku za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč a dále právo na náhradu odměny
za tři úkony jeho právního zástupce [§11 odst. 1 písm. a) a §11 odst. 1 písm. d) advokátního
tarifu], tj. převzetí zastoupení – v řízení o kasační stížnosti již stěžovatele dle §105 odst. 2 s. ř. s.
nemohl zastupovat daňový poradce, podání kasační stížnosti a podání repliky ve výši po 3.100 Kč
za úkon [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bod 5 advokátního tarifu] a dále právo na náhradu
hotových výdajů jeho zástupce za tento úkon ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu).
Za řízení před Nejvyšším správním soudem má tedy žalobce právo na náhradu nákladů řízení
v částce celkem 15.200 Kč. Zástupce žalobce ani v jednom řízení neprokázal, že je plátcem DPH,
nemá tedy právo na zvýšení odměny a náhrady hotových výdajů o tuto daň.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu