Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.09.1999, sp. zn. II. ÚS 231/96 [ nález / CEPL / výz-3 ], paralelní citace: N 130/15 SbNU 235 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1999:2.US.231.96

sp. zn. II. ÚS 231/96 Nález Nález Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. září 1999 sp. zn. II. ÚS 231/96 ve věci ústavní stížnosti M. Č. proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, ze 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu o nepovolení obnovy řízení v restitučním řízení, v němž okresní pozemkový úřad rozhodl, že stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku. I. Výrok Rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR, ústředního pozemkového úřadu, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 se zrušuje. II. Odůvodnění: Dne 22.8.1996 se navrhovatelka obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností, kterou se domáhala, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu v Praze, ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152. Stěžovatelka byla řádně zastoupena a stížnost byla podána včas. Stěžovatelka tvrdí, že Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad, svým rozhodnutím zasáhlo do jejích ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť nebyl zaručen stanovený postup k uplatnění jejích práv. Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že napadeným rozhodnutím, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, o nepovolení obnovy řízení, jí byla odňata možnost účastnit se řízení, a v tom také možnost naplnit práva účastníka správního řízení podle §3 odst. 2 a §33 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), mající podstatný vliv na rozhodnutí ve věci samé. Porušení zákona ostatně přiznává ve svém rozhodnutí Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad. V písemném vyjádření k ústavní stížnosti Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad, setrvalo na závěrech obsažených v odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvedlo, že stěžovatelce byl zaručen stanovený postup k uplatnění jejích práv zákonnou cestou v celém průběhu restitučního řízení, a to jak správním orgánem prvního stupně, tak i příslušným krajským soudem, k němuž stěžovatelka podala opravný prostředek. V daném případě nebyl dán žádný z taxativně stanovených důvodů pro povolení obnovy řízení. V dalším odkázalo na věcné a právně správné vyjádření Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu. Vedlejší účastník Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, ve svém vyjádření uvedl, že pro účely řízení o povolení obnovy řízení nelze za novou skutečnost považovat uplatnění dalšího restitučního nároku podle §6 odst. 1 písm. t) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť bylo obsaženo již v podaném opravném prostředku ke Krajskému soudu v Ostravě, ani další tvrzení stěžovatelky, že čestné prohlášení V. G. ze dne 17.8.1994 dokazuje tíseň na straně dědičky V. M., neboť stěžovatelka je nezaslala pozemkovému úřadu a doložila je pouze ke svému opravnému prostředku podanému ke Krajskému soudu v Ostravě. Pozemkový úřad se nedomnívá, že došlo k zásadnímu porušení zásad správního řízení, jestliže stěžovatelka byla při svých osobních návštěvách na okresním pozemkovém úřadě, při kterých průběžně předkládala patřičné matriční doklady, čestná prohlášení a další doklady, jak to vyplývá ze spisového materiálu, vždy seznámena s postupem vyřizování a obsahem spisu. Tato skutečnost však není ve spise Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, pozemkového úřadu, doložena. Vedlejší účastník, Zemědělské družstvo B. "v likvidaci", prostřednictvím správce konkursní podstaty sdělil, že stěžovatelka nebyla krácena ve správním řízení ani v řízení před krajským soudem na svých ústavních právech, o čemž svědčí prakticky shodná rozhodnutí ve věci samé. Stížnost je postavena na dedukcích a spekulacích a lze vysledovat i její účelovost spočívající v tom, že současní majitelé nemovitosti s odvoláním na ni odmítají hradit nájemné. Pozemkový fond se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti vycházel Ústavní soud z §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který stanoví nutnost vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V daném případě dospěl Ústavní soud k obdobnému závěru jako v nálezu ze dne 13.8.1997 sp. zn. IV. ÚS 92/97 (ÚS, svazek 8, nález č. 97), ve kterém konstatoval, že i když v dřívějším nálezu Ústavního soudu ze dne 13.6.1997 sp. zn. IV. ÚS 366/96 (ÚS, svazek 8, nález č. 78) byl vysloven názor, že rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nelze považovat za rozhodnutí pouhé procesní povahy vymykající se možnosti přezkumu soudem podle §248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), nejde o případ nepřípustnosti ústavní stížnosti pro nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle shora uvedeného ustanovení zákona o Ústavním soudu, jestliže až do vydání citovaného nálezu Ústavního soudu návrh na přezkoumání správního rozhodnutí v takovém případě podán nebyl. Podle již ustáleného názoru Ústavního soudu nelze totiž uvedený nedostatek spočívající v nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva vytýkat v situaci, kdy o nemožnosti přezkumu rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení nejen v soudní praxi, ale ani v právní teorii, nebyly v době podání ústavní stížnosti pochybnosti. Ústavní soud přistoupil k posouzení ústavní stížnosti z hlediska tvrzeného porušení práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Z vyžádaného spisového materiálu Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, Ústavní soud zjistil, že správní řízení probíhalo na Okresním úřadě ve Frýdku-Místku, okresním pozemkovém úřadu, na základě uplatnění nároku stěžovatelky podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V průběhu tohoto řízení stěžovatelka předkládala okresnímu úřadu řadu podkladů, z toho některé na jeho výzvu, některé podklady si opatřil okresní úřad, včetně vyslechnutí několika svědků. Ve spise je založen protokol o vyjádření stěžovatelky ze dne 17.11.1994, kdy se dostavila sama bez předvolání. V tomto vyjádření jsou však zaznamenány pouze jí uváděné informace k projednávané restituční věci a není zde zaznamenáno, že by byla seznámena s dosud shromážděnými podklady pro rozhodnutí a před vydáním rozhodnutí se k nim vyjádřila, jakož i ke způsobu jejich zjištění, jak to vyžaduje §33 odst. 2 správního řádu. Tak tomu v daném stadiu správního řízení ani být nemohlo, neboť v dalším průběhu řízení byly ještě podklady pro rozhodnutí získávány či opatřovány (vyslechnuti svědci, včetně svědkyně navržené stěžovatelkou, zapůjčen spis Okresního soudu ve Frýdku-Místku, vyžádány podklady od Městského úřadu ve Frýdku-Místku a Okresního soudu ve Frýdku-Místku), na žádost stěžovatelky bylo dále rozhodnutím ze dne 28.3.1994 řízení přerušeno podle §29 správního řádu. Dne 26.5.1994 zaslala stěžovatelka okresnímu úřadu další doklad, rodný list své matky, jak od ní byl dříve požadován, a dále sdělila, že se snaží získat další doklady a podklady k probíhajícímu řízení, aby k nim mohlo být přihlédnuto při konečném rozhodnutí. Aniž by vyčkal obdržení těchto podkladů a dále podkladů, které si vyžádal dne 13.7.1994, a bez toho, že by byli účastníci řízení, včetně stěžovatelky, doloženě seznámeni s podklady pro rozhodnutí, vydal Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, dne 15.7.1994 rozhodnutí ve věci č. j. PzÚ 869/92-Ra, kterým bylo vysloveno, že stěžovatelka není vlastníkem zemědělského majetku - zemědělské usedlosti, k němuž uplatnila svůj nárok na vydání. Stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Ostravě odvolání, v němž uvedla několik dalších údajů vztahujících se k posouzení jejího restitučního nároku a k řízení o něm, včetně konkrétních pramenů, v nichž jsou obsaženy. Krajský soud správně posoudil podání stěžovatelky podle jeho obsahu jako opravný prostředek proti rozhodnutí správního orgánu. Rozhodoval podle §250f o. s. ř., tedy bez nařízení jednání, neboť se dle jeho názoru jednalo pouze o posouzení právní otázky. Svým rozsudkem ze dne 26.1.1995 pod sp. zn. 22 Ca 536/94 sice potvrdil rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, ze dne 15.7.194 jako zákonné s tím, že opravný prostředek není důvodný, avšak částečně v rozporu s tím provedl vlastní zhodnocení důkazů, uznal jednu z námitek stěžovatelky a na rozdíl od rozhodnutí okresního úřadu jí přiznal postavení oprávněné osoby podle §4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V této části řízení tedy v podstatě krajský soud dospěl k závěru, že správní rozhodnutí posoudilo věc po právní stránce nesprávně, avšak nevedlo jej to ke zrušení rozhodnutí správního orgánu a vrácení k dalšímu řízení, jak to předpokládá §250q, ve spojení s §250l odst. 2 a §250j odst. 2 o. s. ř. Ve svém rozhodnutí krajský soud vycházel ze spisového materiálu okresního úřadu. Dalšími stěžovatelkou navrhovanými údaji, a to ani existencí stěžovatelkou namítaného restitučního titulu podle §6 odst. 1 písm. t) zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se nezabýval. Do svého rozhodování nezačlenil ani posouzení otázky případných vad řízení před správním orgánem, které mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (§250i odst. 3 o. s. ř.), ani otázku dostatečnosti zjištění skutkového stavu k posouzení věci. Stěžovatelka podala dne 17.7.1995 k Okresnímu úřadu ve Frýdku-Místku, okresnímu pozemkovému úřadu, v zákonem stanovené lhůtě návrh na obnovu řízení, ve kterém jako důvod uvedla, že v řízení před pozemkovým úřadem nebyla seznámena se všemi shromážděnými podklady, a nemohla proto upozornit, že uplatnila také další restituční titul podle §6 odst. 1 písm. t) zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, a k tomu předložit důkazy, a o tomto restitučním titulu přesto, že na něj upozornila v podaném opravném prostředku, nebylo krajským soudem rozhodnuto. Z rozsudku krajského soudu není zřejmé, zda se zabýval jí předloženým čestným prohlášením V. G. Protože bylo rozhodnuto bez jednání, nebyla jí dána možnost hájit svá práva. Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, posoudil návrh na povolení obnovy jako podaný jednak podle §62 odst. 1 písm. a) správního řádu, tedy že důvodem obnovy mají být nově najevo vyšlé skutečnosti nebo důkazy, a dále podle písmene c) téhož ustanovení, a to, že nesprávným postupem správního orgánu byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení. Neshledal naplnění ani jednoho z uvedených důvodů a návrhu na povolení obnovy správního řízení rozhodnutím č. j. PzÚ 869/92-Ra ze dne 16.10.1995 nevyhověl. Proti tomto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala k Ministerstvu zemědělství, ústřednímu pozemkovému úřadu. Ve svém odvolání zdůraznila, že důvodem pro obnovu řízení je naplnění podmínek stanovených v §62 odst. 1 písm. c) správního řádu, přičemž náprava nemohla být jednána v odvolacím (přezkumném) řízení, neboť přezkumný orgán využil zmocnění dané v §250f o. s. ř. a rozhodl bez jednání. Dále upřesnila, že pozemkový úřad se ve svém rozhodnutí o nevyhovění návrhu na povolení obnovy zabýval také otázkou novostí důkazů [§62 odst. 1 písm. a) správního řádu], přestože tento důvod obnovy řízení ve svém návrhu na povolení obnovy neuváděla. Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad, rozhodnutím ze dne 17.6.1996 sp. zn. 4466/95-3152 potvrdilo rozhodnutí Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu. Ministerstvo zemědělství shledalo, že Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, pravděpodobně nepostupoval v souladu se správním řádem, i když na druhé straně uznalo, že žadatelce projevoval patřičnou součinnost. Tento podle mínění Ministerstva zemědělství procesní nedostatek nezakládá údajně důvod pro obnovu řízení, neboť toto opomenutí nemohlo mít podstatný vliv na věcnou správnost rozhodnutí a tato otázka nebyla zpochybněna soudem jako odvolacím orgánem. Za oprávněnou nelze podle názoru Ministerstva zemědělství uznat ani námitku stěžovatelky, že náprava uvedených nedostatků nemohla být zjednána v odvolacím řízení, když nebylo nařízeno jednání. Argumentem pro uvedený názor má být podle vyjádření Ministerstva zemědělství skutečnost, že podle §250f věta první ve spojení s §250l odst. 2 o. s. ř. může krajský soud rozhodnout bez nařízení jednání, proto i z tohoto hlediska zde nepřichází v úvahu důvod povolení obnovy řízení podle §62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ústavnímu soudu nepřísluší, jak již mnohokrát ve svých nálezech uvedl, přezkoumávat celkovou zákonnost rozhodování obecných soudů, resp. správních orgánů, a nahrazovat dokazování a hodnocení provedených důkazů. Přísluší mu však posoudit, zda v předchozím řízení nebyla porušena základní ústavně zaručená práva, mezi nimi právo na soudní a jinou právní ochranu a právo na spravedlivý proces. V daném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Jak je jednoznačně patrné ze spisového materiálu Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, a jak to ve svém rozhodnutí o zamítnutí odvolání konstatuje také Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad, nesprávným postupem Okresního úřadu ve Frýdku-Místku, okresního pozemkového úřadu, bylo stěžovatelce upřeno jedno ze stěžejních práv účastníka správního řízení, zakotvené v §33 odst. 2 správního řádu, když jí nebyla dána možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí před jeho vydáním a vyjádřit se k nim a ke způsobu jejich zjištění. Tento nedostatek nebyl autoritativně shledán v rámci přezkumného řízení o opravném prostředku, které probíhalo před Krajským soudem v Ostravě podle §250l a násl. o. s. ř. Krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, aniž se v odůvodnění svého rozsudku vypořádala s podstatnými námitkami stěžovatelky v tomto směru vznesenými a aniž se promítly do jeho rozhodnutí. Jak již Ústavní soud uvedl ve svém nálezu ze dne 4.3.1998 sp. zn. II. ÚS 63/97 (ÚS, svazek 10, nález č. 31), je si vědom toho, že v systému správního soudnictví je možnost podání opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo rozhodováno o restitučním nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jedním z mála prostředků ochrany oprávněných osob, a je tedy v zájmu ochrany práv a svobod zakotvených v čl. 36 a 38 Listiny, aby tato práva byla šetřena co nejvíce a nebyla postupem státních orgánů neprávem krácena. Z výše uvedených důvodů má pak Ústavní soud za to, že v daném případě Krajský soud v Ostravě nedostál své úloze, jak ji formuluje čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 2 Listiny. Na návrh účastníka se řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, obnoví, jestliže byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li být náprava zjednána v odvolacím řízení [§62 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Jsou-li tedy splněny podmínky pro povolení obnovy řízení podle tohoto ustanovení, je povinností správního orgánu obnovu řízení povolit, pouze s výjimkou případů stanovených v odstavci 3 téhož ustanovení, k nimž však projednávaný případ nenáleží. Povolení obnovy správního řízení tedy za splnění uvedených zákonných podmínek a při dodržení zákonných lhůt (§63 odst. 3 a 4 správního řádu) nezávisí na volné úvaze správního orgánu, a naopak náleží k subjektivním právům účastníka řízení. Zákon (správní řád) přitom nečiní rozdílu v tom, v důsledku jakého předchozího postupu správní rozhodnutí právní moci nabylo, byť by oním postupem bylo přezkoumání soudem v řízení o tzv. opravném prostředku v rámci správního soudnictví podle §250l a n. o. s. ř. Důvod obnovy se v takovém případě může přirozeně týkat jen prvoinstančního rozhodnutí vydaného správním orgánem (Správní řád, komentář, autoři E. Matrasová, P. Příhoda, L. Šmíd, V. Šlauf, Linde, Praha 1996, str. 103 a také Mazanec, M.: Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 215 a násl.). Pod uvedený důvod pro obnovu řízení podle §62 odst. 1 písm. c) správního řádu spadá také případ, kdy někdo sice mohl v řízení jako účastník vystupovat, ale neměl možnost řádně uplatnit svá práva, zejména nebyl-li seznámen s výsledky dokazování a s ostatními podklady významnými pro rozhodnutí a nebyla mu dána příležitost vyjádřit se k nim a navrhnout eventuálně doplnění řízení (Správní řád, komentář, str. 101). Tak tomu bylo v projednávaném případě, ve kterém správní orgán nesplnil shora uvedenou povinnost, a dále nevyčkal na předložení dalších podkladů, které účastnice podle svého písemného sdělení mínila předložit, a vydal rozhodnutí ve věci. Další podmínkou uplatnění tohoto důvodu pro obnovu řízení, a to, že uvedený nesprávný postup mohl mít podstatný vliv na rozhodnutí, se Okresní úřad ve Frýdku-Místku, okresní pozemkový úřad, ve svém rozhodnutí nezabýval, a to v rozporu s §63 odst. 1 a §62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Ministerstvo zemědělství, ústřední pozemkový úřad, pak ve svém rozhodnutí pouze bez jakéhokoliv zdůvodnění konstatovalo, že uvedená podmínka nebyla naplněna, neboť procesní nedostatek, tedy opomenutí na straně okresního úřadu v původním správním řízení, nemohlo mít podstatný vliv na věcnou stránku rozhodnutí, a tato otázka nebyla zpochybněna ani soudem jako odvolacím soudem. V této otázce nelze přisvědčit stanovisku Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, a naopak je nutno dovodit, že uvedený nesprávný postup správního orgánu nelze jednoznačně označit jako jsoucí mimo jakoukoliv pochybnost bez podstatného vlivu na vydané rozhodnutí, neboť tato otázka nebyla dosud správně a zákonným způsobem posouzena, včetně eventuálního vlivu na výsledek řízení, který mohly mít další podklady, které stěžovatelka zmínila v původním správním řízení, ve svém opravném prostředku a návrhu na obnovu řízení. Je proto nutno logicky dovodit, že nesprávný postup správního orgánu mohl mít podstatný vliv na vydané správní rozhodnutí. Nelze se ztotožnit ani s argumentací Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, pokud jde o úlohu soudu jako "odvolacího orgánu" v přezkumném řízení. S ohledem na úpravu správního soudnictví podle o. s. ř., které je konstruováno jako prostředek kontroly zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy, neplní soud stejnou úlohu jako odvolací orgán ve správním řízení, a nepřezkoumává zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy (§244 odst. 1 o. s. ř.). Pro soud je rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí (§250i odst. 1 o. s. ř.), pouze v rámci řízení o opravném prostředku může provést důkazy nezbytné k přezkoumání napadeného rozhodnutí (§250q odst. 1 o. s. ř.), přičemž důkazy mohou směřovat ke zjištění, jaký byl vlastně skutkový stav, na jehož základě rozhodoval správní orgán, dokazováním nemůže být tento skutkový stav doplňován (Mazanec, M.: Správní soudnictví, Linde, Praha 1996, str. 235). Z tohoto důvodu samotná skutečnost, že krajský soud přezkoumával ve shora uvedených intencích správní rozhodnutí napadené opravným prostředkem, nemusela automaticky znamenat zhojení nedostatku správního řízení spočívajícího v odnětí možnosti účastnice účastnit se správního řízení a vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, jakož i potvrzení argumentu, že tento nedostatek nemohl mít podstatný vliv na rozhodnutí. Nemohlo tomu pak být zvláště v projednávaném případě, kdy se Krajský soud v Ostravě touto námitkou stěžovatelky uplatněnou v opravném prostředku a jejím eventuálním vlivem na zákonnost správního rozhodnutí nezabýval, a bylo-li rozhodováno bez svolaného ústního jednání. Tuto skutečnost nelze přičítat stěžovatelce k tíži. Z těchto důvodů je Ústavní soud nucen konstatovat, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, bylo stěžovatelce upřeno právo domoci se ochrany svého práva stanoveným postupem, v tomto případě podle správního řádu, u jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny), a byly porušeny zásady spravedlivého procesu, když jí bylo upřeno právo, aby její věc byla projednána v její přítomnosti, a aby se mohla vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny). Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. vyhověl a napadené rozhodnutí Ministerstva zemědělství, ústředního pozemkového úřadu, podle odst. 3 písm. a) téhož ustanovení zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 29. 9. 1999 Vojtěch Cepl předseda senátu Ústavního soudu