ECLI:CZ:US:2005:3.US.296.05
sp. zn. III. ÚS 296/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. července 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila ve věci navrhovatele Mgr. T. F., zastoupeného JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Příkop č. 6, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, ze dne 6. června 2005 sp. zn. 3 VZV 3/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, kterým byla jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta jeho stížnost směřující do usnesení Policie České republiky, Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, ze dne 9. května 2005 ČTS: FIPO-30/BR-ND-2005, jímž bylo (mimo jiné) proti stěžovateli pro blíže popsané jednání zahájeno trestní stíhání pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §148 odst. 2, 4 tr. zák.
Napadeným usnesením stížnostního orgánu se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na obhajobu ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když tvrdí, že toto je zatíženo vadou "zjevného nedostatku odůvodnění" a po obsahové stránce potvrzuje zásadní vady usnesení policejního orgánu. Stěžovatel má zato, že na jím "do protokolu podané vyjádření" a "námitky v rozsahu několika stran" nelze reagovat toliko obecným odůvodněním, totiž konstatováním, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno za podmínek, které jsou předpokládány v §160 odst. 1 tr. řádu. Z těchto důvodů se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Z dnes již ustálené judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 46/96, uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, str. 363 a násl.; nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 582/99, uveřejněný pod č. 30 tamtéž - svazek 17, str. 221 a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 (uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, str. 243 a násl.), obdobně např. nepublikovaná usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další].
Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesněprávnímu rámci a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.
Z tohoto pohledu nelze ústavní stížností napadené usnesení Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení. Pokud totiž Ústavní soud takto v minulosti ojediněle vykročil ze své dostatečně dnes již ustálené judikatury, učinil tak v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované a nikoli také zcela bezvýznamné námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, dle něhož (stěžovatelem napadený postup) byl "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno alespoň na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí okresní státní zastupitelství vedly, usoudit (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02, uveřejněný pod č. 105 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, Svazek 30, str. 471 násl.; usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03, uveřejněné pod č. 4 tamtéž, Svazek 32, str. 467 a násl.).
Ve věci stěžovatele tomuto bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání dne 27. května 2005. Stěžovatel do něj podal na počátku svého výslechu v procesním postavení obviněného stížnost s tím, že odůvodnění doplní jeho právní zástupce JUDr. Hála písemně. Pakliže do okamžiku vydání naříkaného rozhodnutí Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka Brno, učiněného dne 6. června 2005, nebylo doručeno státnímu zastupitelství odůvodnění stížnosti, když opak ani stěžovatel netvrdí, nelze ke kopii předmětného podání, k návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti přiložené, v rámci úvah Ústavního soudu přihlížet. Státní zástupce vyšel z vyjádření stěžovatele k věci podaného v rámci jeho výslechu, přičemž jeho tvrzením o tom, že usnesení policejního orgánu vychází z nepravdivých konstatování, nepřisvědčil. Odůvodnění předmětného usnesení vychází z toho, že po přezkoumání spisového materiálu a napadeného usnesení státní zástupce dospěl jednak k závěru, že bylo vydáno za podmínek, které jsou předpokládány v §160 odst. 1 tr. řádu a dále, s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci ve věci v dané fázi řízení, k tomu, že je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření v rozhodnutí ke stížnosti skutkově a právně popsaného. Byť by se i mohlo takto koncipované odůvodnění jevit co do obsahu nikoliv zcela pregnantním (§134 odst. 2 tr. řádu), důvody pro kasaci ze strany Ústavního soudu v intencích výše vyjmenované judikatury nezakládá.
Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 13. července 2005
Jiří Mucha
předseda senátu