ECLI:CZ:US:2005:3.US.726.04
sp. zn. III. ÚS 726/04
Usnesení
III. ÚS 726/04
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. ledna 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. L. zastoupeného JUDr. J. H. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004 sp. zn. 44 To 714/2004 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. září 2004 sp. zn. 1 KZv 58/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž označený soud (I.) zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost do tamtéž citovaného a rovněž napadeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, kterým byl stěžovatel podle §71 odst. 4 tr. řádu ponechán ve vazbě se současným konstatováním (§71 odst. 2 věta druhá a §72 odst. 1 tr. řádu), že u něj nadále trvají toliko vazební důvody uvedené v §67 písm. a) a c) tr. řádu. Tamní soud dále rozhodl (II.) o nepřijetí nabídky peněžité záruky k nahrazení vazby [§73a odst. 2 písm. b) tr. řádu].
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv obsažených v čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a rovněž čl. 5 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva namítal nekonkrétnost a nedostatečnost odůvodnění napadených usnesení, když těmto zejména vytýkal "stereotypní" důvody, na nichž spočívají, jako je zejména jimi tvrzená závažnost stěžovatelem spáchaného trestného činu a dále nezohlednění jeho rodinných vazeb a snahy kontaktovat po zjištění, že po jeho osobě pátrá Interpol, policii, jakož i znovu si zajistit řádný zdroj obživy. Zdůraznil rovněž nedostatečnost důvodného podezření ze spáchání trestného činu pro vazební omezení osobní svobody s tím, že po uplynutí určité doby nadto již tato podmínka sama o sobě nestačí, přičemž vazba nemůže být prostředkem zbavení osobní svobody z preventivních důvodů. Formulace použité v odůvodnění rozhodnutí státního zastupitelství a městského soudu stěžovatel nepovažuje za způsobilé podložit verdikt, k němuž dospěly, a proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená usnesení nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Pakliže bylo o vazbě stěžovatele rozhodnuto způsobem, vůči němuž má výhrady, nelze z toho bez dalšího dovozovat dotčení v jeho ústavně zaručených základních právech. Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. září 2004 sp. zn. 1 KZv 58/2004 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004 sp. zn. 44 To 714/2004, s výhradou dále uvedenou, řádně odůvodňuje ponechání stěžovatele ve vazbě z pohledu na předmětné rozhodování dopadající relevantní zákonná ustanovení a kautel z nich plynoucích [§67 písm. a), §71 odst. 1, 2 a 4 tr. řádu].
V této fázi řízení postačí, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením (§67 tr. řádu).
Vazba útěková je odůvodněna konstatováním, dle něhož je stěžovatel pro skutek kvalifikovaný jako pokračující trestný čin loupeže v rámci trestní sazby uvedené v §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., která činí pět až dvanáct let, ohrožen citelným trestem odnětí svobody, přičemž tato hrozba dle soudu není fiktivní, ale zcela reálná, a to zejména vzhledem k závažnosti jednání stěžovatele, kdy nešlo o ojedinělé jednání, ale o činnost zjevně dopředu plánovanou a promyšlenou, kterou měl stěžovatel se spoluobviněným v podstatě shodným způsobem opakovat. Pokud soud při vážení důvodů pro a proti nepřiznal relevantní váhu namítanému tvrzení stěžovatele o tom, že má v Praze stabilní rodinné zázemí (bydlí u své bývalé manželky, kde žije rovněž i jeho nezletilý syn), a to i ve spojení se skutečností, že je cizím státním příslušníkem (čímž útěkovou vazbu jako izolovaným důvodem nepodložil), jakož i jeho výkladu obsahu telefonních odposlechů a konečně ani neshledal relevanci předložené (leč nepodepsané) nájemní smlouvy, i v tomto ohledu předložil racionální a akceptovatelné úvahy jej k danému závěru vedoucí. Nedostal se tak, jak se domnívá stěžovatel, do rozporu s intencí odůvodnění nálezu sp. zn. III. ÚS 566/03, když vyložil, z jakých důvodů konkrétní okolnosti případu v relaci k váze a přesvědčivosti argumentů svědčících proti útěkové vazbě převažují.
Ve vztahu k osm měsíců trvající vazbě stěžovatele rovněž zkoumal podmínky dle §71 odst. 4 tr. řádu a (byť stručně) odůvodnil, proč nebylo pro obtížnost věci dosud možné trestní stíhání skončit a propuštěním stěžovatele na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.
Toliko stran konstatování vazby předstižné nevyznívá odůvodnění napadených usnesení přesvědčivě a jeví se přinejmenším neúplným. Tato okolnost však není způsobilá výrok rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti zvrátit, když ze znění čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze dovodit, že postačuje, aby byl opodstatněný toliko jeden vazební důvod (obdobně kupř. usnesení ve věcech sp. zn. III. ÚS 61/04 nebo III. ÚS 433/04).
Nepřijetí nabídnuté peněžité záruky soud potom odůvodnil sice pouze rámcově, nicméně v této souvislosti je zapotřebí přihlédnout k tomu, že na akceptaci takového návrhu ze strany soudu není výslovný nárok, neboť toto přijetí je fakultativní (§73a odst. 1 tr. řádu).
Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky, což v souzené věci, jak patrno z řečeného, Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 18/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená rozhodnutí v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v §134 odst. 2 tr. řádu obstojí. Z tohoto důvodu, neboť v dané věci nedospěl k závěru o porušení ústavních práv stěžovatele, posoudil Ustavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 27. ledna 2005