ECLI:CZ:US:2006:4.US.435.06
sp. zn. IV. ÚS 435/06
Usnesení
IV. ÚS 435/06
Ústavní soud rozhodl dne 8. srpna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Ing. J. S., zastoupeného JUDr. Věrou Rackovou, advokátkou se sídlem 438 01 Žatec, Obránců míru 3, proti usnesení Policie České republiky, Okresního ředitelství Mělník, Služby kriminální policie a vyšetřování Mělník ze dne 20. 4. 2006 ČTS: ORME-791/OHK-2004 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 5. 2006 sp. zn. ZT 34/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí Policie ČR a Okresního státního zastupitelství v Mělníku s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv zaručovaných čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") .
Porušení svých ústavně zaručených práv spatřuje stěžovatel, jak podrobně v ústavní stížnosti rozvádí, v podstatě v tom, že v prvém z napadených rozhodnutí - usnesení o zahájení trestního stíhání stěžovatele pro spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění dle §125 odst. 1 tr. zák. - porušil policejní orgán ust. §160 odst. 1 tr. ř., když ve výroku tohoto usnesení není skutek, z něhož je stěžovatel obviňován, řádně popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a státní zástupce v dalším napadeném usnesení, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, porušil totéž ustanovení i ust. §174 tr. ř., neboť řádně nevykonával dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení a oba tyto orgány veřejné moci tak v důsledku toho porušily svým postupem základní práva stěžovatele, garantovaná shora označenými články Listiny.
Ústavní soud, poté co se seznámil s argumentací ústavní stížnosti a obsahem připojených příloh, tj. s oběma napadenými rozhodnutími a sdělením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze sp. zn. 1 KZt 530/2006 ze dne 28. 6. 2006, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž lze odkázat, se totiž podává, že svou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 46/96, uveřejněný pod č. 43 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5, str. 363 a násl.; nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 582/99, uveřejněný pod č. 30 tamtéž - svazek 17, str. 221 a násl.), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95 (uveřejněný pod č. 78 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4, str. 243 a násl.), obdobně např. nepublikovaná usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další].
Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesněprávnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v samotné soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. Tak tomu však v daném případě není.
Napadená rozhodnutí nelze podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu by Ústavní soud shledal důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení.
V posuzované věci státní zástupce okresního státního zastupitelství po přezkoumání spisového materiálu v rozsahu nezbytném, relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení - což třeba zdůraznit - akceptovatelným způsobem na námitky stěžovatele reagoval a, i když možno souhlasit s tím, že popis jednání stěžovatele ve výroku usnesení policejního orgánu měl být konkrétnější, což ostatně konstatoval již i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze v jeho sdělení obhájkyni stěžovatele, je nutno ve shodně s ním upozornit na fakt, že součástí výroku usnesení o zahájení trestního stíhání byl výslovný odkaz na odůvodnění rozhodnutí, v němž je pak již skutek popsán tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Na obsah uvedeného sdělení krajského státního zastupitelství možno také v dalším, i pokud jde o námitky stěžovatele stran práv jeho obhajoby, odkázat. Byť tedy měl být výrok usnesení o zahájení trestního stíhání konkrétnější, důvody pro jeho kasaci ani kasaci rozhodnutí státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ze strany Ústavního soudu v intencích výše vyjmenované judikatury nezakládá.
Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2006