ECLI:CZ:US:2008:3.US.513.08.1
sp. zn. III. ÚS 513/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) M. M. a 2) společnosti Agentura MM Praha, s. r. o. se sídlem v Řitce, Sportovní 122, zastoupených Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Krajánkova 12, proti Policii ČR, Obvodnímu ředitelství Praha 1, Místnímu oddělení Holešovice, resp. "postupu a opatření policejního orgánu č.j.: ORI-2024/MO12-2007 ze dne 27. 12. 2007 - uložení spisového materiálu", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, jež splňuje formální i obsahové náležitosti zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), stěžovatelé napadají postup policejního orgánu při vyřizování jejich oznámení o podezření ze spáchání trestných činů pomluvy podle §206 tr. zákona, poškození cizích práv podle §209 tr. zákona a nekalé soutěže podle §149 tr. zákona, k čemuž mělo dojít článkem uveřejněným v týdeníku Nedělní Blesk ze dne 19. 8. 2007. Uložením spisového materiálu podle stěžovatelů došlo k porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 1, 3, čl. 4 odst. 3, 4, čl. 5, čl. 10 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), jakož i čl. 1 odst. 1 a čl. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy").
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že dne 3. 1. 2008 bylo zástupkyni stěžovatelů doručeno vyrozumění o "uložení spisového materiálu" ve věci jimi podaného trestního oznámení; tento postup policejní orgán odůvodnil tím, že je nezbytné, aby "míra dehonestace, obsažená v nepravdivé informaci, byla vyšší, než je tomu v předmětném článku pocházejícím z bulvárního periodika", a věc stěžovatelů proto podle jeho názoru "spadá spíše do oblasti ochrany osobnostních práv".
S těmito závěry stěžovatelé nesouhlasí. Mají za to, že při vyřizování jejich podnětu policejní orgán kladl důraz na to, že inkriminovaný článek byl uveřejněn "v bulvárním periodiku", ačkoli k takovému rozlišování není zákonného důvodu. První stěžovatel je přesvědčen, že jeho vážnost ve společnosti byla snížena a jím připravovaný organizační projekt ohrožen; zdůrazňuje, že periodikum je vydáváno ve velkém množství výtisků a publikováno také na internetu, čímž způsobilost negativního ovlivnění čtenářů je výraznější. Důsledkem dotčeného článku je "neustále lživě napadán, zostouzen (a) pomlouván", a postup policejních orgánů, jestliže odmítly poskytnout jeho právům ochranu, proto považuje za neakceptovatelný.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
V dané věci, se zřetelem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda se policejní orgán vytýkaným postupem při vyřizování trestního oznámení dopustil pochybení způsobilých založit nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatelů v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že tomu tak není.
Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím vydaným v rámci řízení o trestním oznámení stěžovatele, učiněného podle ustanovení §158 trestního řádu; stěžovatel, coby "neúspěšný" oznamovatel trestného činu, který se cítí být poškozen, nesouhlasí s tím, jak orgány činné v trestním řízení s jeho podnětem naložily.
Oproti přesvědčení stěžovatele v tom však spatřovat porušení jím označených, ale ani jakýchkoli jiných ústavně garantovaných subjektivních práv, nelze. Zjištění příslušného skutku, kvalifikace jako trestného činu, trestní stíhání pachatele a jeho potrestání jsou obsahem vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu a nikoli mezi tímto pachatelem a jeho oznamovatelem. Je úkolem státu, aby zákonem určenými (typicky soudními) orgány rozhodoval podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl či nebyl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Soukromoprávní nároky osoby poškozené jednáním, v němž oproti jejímu názoru orgány činné v trestním řízení spáchání trestného činu nespatřovaly, jsou adekvátně zajištěny příslušnými občanskoprávní instituty, zejména náhrady škody, případně i ochrany osobnosti.
Shodně se Ústavní soud vyslovil i v dalších rozhodnutích, například v usnesení sp. zn. II. ÚS 361/96, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 7, str. 345 a násl., nebo usnesení sp. zn. I. ÚS 84/99, tamtéž, sv. 14, str. 291 a násl. Pro projednávanou věc je pak zejména ilustrativní závěr učiněný ve věci sp. zn. II. ÚS 155/05, ve které Ústavní soud (s odkazem na usnesení sp. zn. III. ÚS 192/2000) uzavřel, že "způsob prověřování oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, nelze z pohledu ústavněprávního zahrnout pod základní práva, garantovaná čl. 36... Listiny". Z usnesení ve věci sp. zn. IV. ÚS 436/98 se pak podává - coby zásada - že žádné ustavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, zde není; o připustitelné výjimky v dané věci nejde (srov. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 231/07).
Platí tedy, že existence zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý; Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát usnesením odmítl.
Procesní formu, již policejní orgán v dané věci zvolil, stěžovatelé výslovně nenapadli; jen obiter dictum se sluší poznamenat, navzdory pochybnostem z hlediska podústavního práva, že na závěru o nedostatku podmínek pro zásah Ústavního soudu se tím ničeho nemění (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 921/06, resp. II. ÚS 349/06).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. března 2008
Jiří Mucha
předseda senátu