ECLI:CZ:US:2009:3.US.455.08.1
sp. zn. III. ÚS 455/08
Nález
Nález Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 10. března 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 ve věci ústavní stížnosti obce Štěchovice, se sídlem Hlavní 3, 252 07 Štěchovice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 a výroku II. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. června 2007 č. j. 13 Nc 2174/2006-13 o nákladech exekuce.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. června 2007 č. j. 13 Nc 2174/2006-13 ve výroku II. se zrušují.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci dle ústavní stížnosti
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 18. února 2008, tj. ve lhůtě stanovené v §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se obec Štěchovice (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 a výroku II. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. června 2007 č. j. 13 Nc 2174/2006-13 o nákladech exekuce. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základním právu na spravedlivý proces dle čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy České republiky, v právu na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i v základním právu vlastnickém dle čl. 11 Listiny a v základním právu dle čl. 4 odst. 1 Listiny.
II.
Rekapitulace věci v řízení před obecnými soudy
Ze spisu Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 13 Nc 2174/2006 a z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno následující:
V záhlaví označeným rozhodnutím Okresního soudu Praha-západ bylo dle §107 odst. 5 občanského soudního řádu "zastaveno exekuční řízení" v důsledku smrti povinné M. B., tedy v důsledku ztráty způsobilosti být účastníkem řízení, přičemž dědické řízení bylo zastaveno, neboť povinná nezanechala žádný majetek. Soud zároveň uložil oprávněnému, takto stěžovateli v řízení před Ústavním soudem, povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 7 735 Kč.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 v řízení o odvolání stěžovatele výrok o nákladech exekuce soudu prvního stupně potvrdil. Učinil tak s poukazem na ustanovení §89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jakož i s poukazem na ustanovení §11 odst. 3 a §13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.
III.
Rekapitulace stížnostních bodů a petitu ústavní stížnosti
Po stručné rekapitulaci věci stěžovatel namítá protiústavnost napadených rozhodnutí obecných soudů pro jejich rozpor s obsahem a závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.), týkajícího se zásady adekvátnosti odměny exekutora. Uvádí, že předmětem exekuce byla částka 500 Kč, přičemž činnost exekutora spočívala ve vydání jednoho exekučního příkazu dne 18. ledna 2007, tj. přibližně 9 měsíců po nařízení exekuce a navíc v době, kdy již povinná byla po smrti (o níž exekutor stěžovatele neinformoval, přestože sám inicioval zastavení exekuce z tohoto důvodu).
Pro uvedené, tj. pro porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a čl. 38 Listiny a čl. 90 Ústavy, základního práva na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 6 Úmluvy, jakož i v základním právu vlastnickém dle čl. 11 Listiny a v základním právu dle čl. 4 odst. 1 Listiny, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 a výroku II. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. června 2007 č. j. 13 Nc 2174/2006-13.
IV.
Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka a repliky stěžovatele
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb. podal dne 12. ledna 2009 účastník řízení k předmětné ústavní stížnosti vyjádření. Uvádí v něm, že dle jeho názoru v předmětné věci přiznaná náhrada nákladů exekuce soudnímu exekutorovi v částce 7 735 Kč vychází z ustanovení vyhlášky č. 330/2001 Sb. a její výše byla určena správně, přičemž v dalším odkazuje na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení.
V.
Upuštění od ústního jednání
Dle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. stěžovatel v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 29. ledna 2009 a účastník řízení pak v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 27. ledna 2009, souhlasili s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
VI.
Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace ve věci relevantního jednoduchého práva
Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [nález sp. zn. III. ÚS 102/94 ze dne 15. 12. 1994 (N 61/2 SbNU 175), nález sp. zn. III. ÚS 114/94 ze dne 16. 2. 1995 (N 9/3 SbNU 45), nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257), nález sp. zn. III. ÚS 142/98 ze dne 4. 6. 1998 (N 65/11 SbNU 131), nález sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17) a další]. Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z §78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva.
Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadají ustanovení §89 exekučního řádu, jakož i §11 odst. 3 a §13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb.
V předmětné věci Ústavní soud důvod pro postup dle §78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. neshledal.
Ve věci byla nařízena exekuce k návrhu stěžovatele usnesením Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. března 2006 č. j. 13 Nc 2174/2006-8. Při právním posouzení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů vyšel Ústavní soud z jejich obsahu a nikoli z dikce jejich výroků. Jakkoli totiž tyto výroky obsahují formulaci, dle níž ve věci bylo rozhodnuto o "zastavení řízení", po nařízení exekuce jejich právním obsahem bylo ve skutečnosti zastavení exekuce.
Ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, tj. v době přijetí předmětných rozhodnutí, stanovilo následující: "Dojde-li k zastavení exekuce, může soud uložit oprávněnému, aby nahradil náklady exekuce.".
Ústavněprávní interpretací uvedené dikce §89 exekučního řádu se Ústavní soud zabýval v řadě svých rozhodnutí. V nálezu sp. zn. III. ÚS 1226/08 ze dne 9. 10. 2008 (N 170/51 SbNU 85) tuto judikaturu zevrubně rekapituluje, přičemž akcentuje zejména tezi, dle níž není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny, jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena pro nedostatek majetku na straně povinného, přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), nepřizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči oprávněnému. Ústavní soud připomněl, že se nelze ztotožnit s interpretací, dle níž exekutor jako nositel veřejné moci, kterou je třeba vykonávat nezávisle, má mít zajištěnu úhradu nákladů exekuce vždy. Dle názoru Ústavního soudu je to exekutor, který má z úspěšného provedení exekuce zisk (odměnu), ale současně nese i riziko spočívající v tom, že majetek povinného nebude dostačovat k uspokojení oprávněného, ale i nákladů exekuce, přičemž toto riziko nelze bezdůvodně přenášet na osobu oprávněnou. Ústavní soud v uvedeném nálezu rovněž vyslovil tezi, dle níž hlediska rozhodování založená na zavinění oprávněného platí nejen v případě "prosté" nemajetnosti povinného, nýbrž i v případě nemajetnosti povinného, jenž "zanikl".
V obecné rovině pak Ústavní soud v nálezech sp. zn. IV. ÚS 1903/07 ze dne 15. 1. 2008 (N 12/48 SbNU 127) a sp. zn. IV. ÚS 2888/07 ze dne 12. 5. 2008 (N 84/49 SbNU 205) zformuloval obecnou zásadu, dle níž jen v situaci, kdy k objektivní skutkové okolnosti zastavení exekuce z důvodů nedostatku majetku povinného přistoupí i konkretizované okolnosti subjektivní povahy (procesní zavinění oprávněného), může být uložena povinnost náhrady nákladů řízení oprávněnému; procesní zavinění oprávněného nelze bez dalšího založit pouze na jeho dispozičním úkonu, tj. návrhu na nařízení exekuce. Nadto v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 dále připomněl, že ústavně konformní úprava odměn exekutora by neměla vycházet pouze z přímé závislosti odměny na výši vymoženého plnění, ale odrážet i složitost, odpovědnost a namáhavost exekuční činnosti podle jednotlivých druhů a způsobů výkonu exekuce.
Z pohledu takto Ústavním soudem nastíněné ústavně konformní interpretace ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, nelze než uzavřít, že Okresní soud Praha-západ, jakož i Krajský soud v Praze předmětnými rozhodnutími založily v rovině práva jednoduchého porušení §89 exekučního řádu, v rovině práva ústavního dotčení v základním právu plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny.
Pro uvedené Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2007 č. j. 22 Co 488/2007-24 a výrok II. usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 7. června 2007 č. j. 13 Nc 2174/2006-13 zrušil [§82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.].
Pouze jako obiter dictum Ústavní soud připomíná, že zákon č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. ledna 2008 zakotvil novou, a to následující dikci §89 exekučního řádu: "Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný.".
Základní je v této souvislosti otázka, dopadají-li výše Ústavním soudem vyřčené kautely pro určení odměny exekutora i na nové znění §89 exekučního řádu, představují-li tedy ve vztahu k němu východisko pro nalezení ústavně konformní interpretace.
Vládní návrh novely exekučního řádu (tisk 178), přijatý Parlamentem České republiky jako zákon č. 347/2007 Sb., návrh na změnu a doplnění ustanovení §89 exekučního řádu neobsahoval. Uvedená změna byla obsažena teprve v komplexním pozměňovacím návrhu ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny, přijatého na jeho zasedání dne 23. srpna 2007. K důvodům přijetí nové úpravy §89 dne 19. října 2007 na 22. schůzi Poslanecké sněmovny v rámci druhého čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 178), ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil k otázce odměňování exekutora v případě nemajetnosti dlužníka uvedl: "jsem zastáncem názoru, že ve chvíli, kdy exekutor se nemůže vzdát takovéto zakázky, není to tedy klasické podnikání, ... protože zde funguje exekutor spíše jako správní úřad, jako orgán státu, a musí onu činnost vykonat. A v tuto chvíli tedy, pokud takovou činnost vykoná, bychom se měli zamyslet nad tím, zda tedy je morální a správné chtít po něm, aby případně nastala situace, že mu nikdo nic nezaplatí. Protože pokud bychom nechali úpravu, že v případě nemajetnosti mu nikdo nic nezaplatí, pak bychom současně mu měli dát právo odmítnout vykonávat takovouto nebonitní, nezajímavou zakázku." (http://www.psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/022schuz/s022129.htm#r4).
Vyjadřuje-li uvedené stanovisko originální intenci zákonodárce, je zřejmé, že se odchyluje od výše naznačených "mantinelů" obsažených v judikatuře Ústavního soudu.
Ústavní soud ve své judikatuře v případě napětí mezi ústavně konformním a originálním (subjektivním) výkladem přiznal prioritu prvnímu z nich; nález sp. zn. Pl. ÚS 36/01 ze dne 25. 6. 2002 (N 80/26 SbNU 317; 403/2002 Sb.). Z uvedené maximy vychází i v posuzované věci. Větu druhou §89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce.
Při takové interpretaci zůstávají zachovány všechny kautely, jež Ústavní soud pro stanovení odměny exekutora ve své předchozí judikatuře vytyčil.
V oblasti kontroly norem vede princip priority ústavně konformní interpretace k sebeomezení a zdrženlivé pozici Ústavního soudu ve vztahu k zákonodárci (na druhé straně vede ale k nutnosti akceptování právních názorů Ústavního soudu soudy obecnými), v řízení o ústavní stížnosti příkaz ústavně konformního výkladu má ale za následek zrušení protiústavních rozhodnutí obecných soudů [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 86/98 ze dne 9. 7. 1998 (N 79/11 SbNU 225), nález sp. zn. III. ÚS 257/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 10/13 SbNU 65), nález sp. zn. III. ÚS 293/98 ze dne 21. 1. 1999 (N 11/13 SbNU 71), nález sp. zn. I. ÚS 282/01 ze dne 26. 3. 2002 (N 40/25 SbNU 321), nález sp. zn. IV. ÚS 143/01 ze dne 14. 3. 2002 (N 31/25 SbNU 245), nález sp. zn. III. ÚS 52/2000 ze dne 12. 10. 2000 (N 149/20 SbNU 61)]. Uvedený důsledek dopadá i na posouzení ústavnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů, která by z mezí takto vyložené ústavně konformní interpretace ustanovení §89 exekučního řádu, ve znění zákona č. 347/2007 Sb., vybočovala.