Rozhodnutí Ústavního soudu
ze dne 12.03.2009, sp. zn. IV. ÚS 2956/07 [ nález / VÝBORNÝ / výz-2 ],paralelní citace: N 54/52 SbNU 539 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2009:4.US.2956.07.1
K významu dílčích procesních pochybení z hlediska celkového posouzení ústavnosti řízení před obecným soudem
Právní větaNení úkolem Ústavního soudu, aby perfekcionisticky "předělával" řízení před obecnými soudy, a to i kdyby k nimi učiněným dílčím procesním úkonům měl výhrady.Z hlediska ústavněprávního je přípustná náprava vady původního rozhodnutí cestou opravného usnesení i tam, kde se z formálního hlediska nejedná o opravu zjevné nesprávnosti, v případě, že řízení jako celek je možno po vydání takového usnesení hodnotit jako spravedlivé a souladné s hlavou pátou Listiny základních práv a svobod.Úkolem Ústavního soudu je ochraňovat ústavnost (nikoliv "pouhou" zákonnost) řízení před obecnými soudy. Proto je povinností Ústavního soudu rozlišovat mezi případy, kdy procesní postup příčící se zákonu zároveň vyústí v protiústavnost a nespravedlivost řízení jako celku, a případy, kdy určitý procesní postup - byť by jej bylo možno osamoceně, tedy inkontextuálně, hodnotit, a to výlučně z formálního pohledu, jako postup contra legem - protiústavnost řízení nezaloží.
ECLI:CZ:US:2009:4.US.2956.07.1
sp. zn. IV. ÚS 2956/07NálezNález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické - ze dne 12. března 2009 sp. zn. IV. ÚS 2956/07 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti E. ON Ruhrgas International AG, Huttropstrasse 60, D-45138 Essen, Spolková republika Německo, proti opravnému usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. Ncp 1816/2007 ze dne 10. 10. 2007, jež bylo vydáno, ačkoliv se nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti předchozího usnesení, nýbrž šlo o opačné rozhodnutí ohledně otázky příslušnosti soudů, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejšího účastníka EUROPGAS, a. s., Vinohradská 1511/230, 100 00 Praha 10.VýrokÚstavní stížnost se zamítá.Odůvodnění:I.1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "vrchní soud"), jímž bylo opraveno usnesení vrchního soudu ze dne 13. 9. 2007 č. j. Ncp 1816/2007-284 tak, že výrok pod bodem II. zní: "K projednání a rozhodnutí věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod spisovou značkou 46 C 358/2006, jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.", a dále tak, že se výrok doplňuje o bod III. ve znění: "Bod II. výroku se vypouští".2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že dle jejího přesvědčení byl vydáním výše uvedeného rozhodnutí porušen čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a 96Ústavy České republiky. Stěžovatelka spatřovala porušení jí ústavně zaručeného práva tím, že napadené usnesení bylo vydáno jako opravné ve smyslu §164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."), ačkoliv se nejednalo o opravu zřejmé nesprávnosti předchozího usnesení; šlo o zcela opačné rozhodnutí o významné procesní otázce, která může mít vliv na celkový výsledek sporu. 3. Předmětné rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o zrušení opatrovnictví společnosti EUROPGAS, a. s., se sídlem Vinohradská 1511/230, Praha 10 (dále jen "vedlejší účastnice"), které bylo založeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 (dále též jen "obvodní soud") sp. zn. 19 Nc 2660/2006 ze dne 27. 7. 2006, jímž byl vedlejší účastnici ustanoven jako opatrovník JUDr. J. N. Stěžovatelka v této souvislosti poznamenala, že usnesení o ustanovení opatrovníka považuje za nicotné a že návrh na zrušení opatrovnictví podala toliko z procesní opatrnosti. V rámci řízení o zrušení opatrovnictví vedeném pod sp. zn. 46 C 358/2006 vznikl spor o věcnou příslušnost, pročež obvodní soud předložil věc vrchnímu soudu k rozhodnutí. Ten usnesením č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007 rozhodl tak, že pro řízení ve věci sp. zn. 46 C 358/2006 o zrušení funkce opatrovníka je příslušný Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"). Následně vydal vrchní soud opravné usnesení č. j. Ncp 1816/2007-284 ze dne 13. 9. 2007, jehož prostřednictvím opravil zjevnou chybu v psaní, neboť v původním rozhodnutí bylo místo "46 C 358/2006" uvedeno "16 C 358/2006". 4. Dne 10. 10. 2007 vydal vrchní soud usnesení č. j. Ncp 1816/2007-310, v němž rozhodl, jak je uvedeno výše. Vrchní soud tak v opravném usnesení ze dne 10. 10. 2007 určil věcnou příslušnost soudů zcela opačně než v původním usnesení ze dne 17. 8. 2007, čímž nepřípustně zasáhl do právní jistoty účastníků řízení. 5. Nadto odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu dle názoru stěžovatelky nesplňovalo kritéria ustanovení §157 odst. 2o. s. ř. Obě tyto skutečnosti dle přesvědčení stěžovatelky konstituovaly porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. 6. V závěru své ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila pochybnost, zda obvodní soud disponuje dostatečným odborným aparátem potřebným pro kontrolu hospodaření společnosti s majetkem v řádu několika miliard Kč a že i z tohoto důvodu se jí jeví jako vhodnější, aby ve věci rozhodoval městský soud. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud usnesení vrchního soudu č. j. Ncp 1816/2007-310 ze dne 10. 10. 2007 zrušil.II.7. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis obvodního soudu sp. zn. 46 C 358/2006 a vyjádření účastníků řízení.8. Vrchní soud ve svém vyjádření uvedl, že usnesením ze dne 17. 8. 2007 č. j. Ncp 1816/2007-207 rozhodoval o věcné příslušnosti pouze ve věci návrhu na vydání předběžného opatření v bodě V. ze dne 13. 7. 2007, a jelikož se předběžné opatření týkalo nakládání s akciemi, vrchní soud určil, že k rozhodování jsou příslušné krajské soudy. 9. Vrchnímu soudu byl ve věci návrhu na zrušení ustanovení opatrovníka předložen ještě další návrh na rozhodnutí o věcné příslušnosti, který se zřejmě týkal jiných bodů návrhu ze dne 13. 7. 2007. Vrchní soud měl v této souvislosti k dispozici pouze část procesního spisu, kterou přípisem ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. Ncp 1910/2007 vrátil obvodnímu soudu společně s poučením, že o návrhu na nařízení předběžného opatření, podaném v průběhu řízení ve věci samé, zásadně rozhoduje soud jednající ve věci samé, a to i v případě, že návrh směřuje vůči třetí osobě. Dne 6. 9. 2007 byl spis obvodního soudu zaslán vrchnímu soudu k opravě zjevné nesprávnosti v usnesení č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007, spočívající v chybném uvedení spisové značky, pod kterou je věc vedena u obvodního soudu ("16 C" místo správného "46 C"). V neveřejném zasedání, konaném dne 10. 10. 2007, došlo k porovnání obou návrhů na rozhodnutí o věcné příslušnosti, tzn. návrhu, o němž bylo rozhodováno pod sp. zn. Ncp 1816/2007, a návrhu, který byl vyřízen přípisem sp. zn. Ncp 1910/2007, a bylo tak zjištěno, že ve věci sp. zn. Ncp 1816/2007 šlo pouze o věcnou příslušnost ve věci návrhu na vydání předběžného opatření.10. Z přípisu vrchního soudu sp. zn. Ncp 1910/2007 vyplynulo, že návrh na vydání předběžného opatření byl učiněn v průběhu řízení ve věci samé, kterou bylo zrušení ustanovení opatrovníka právnické osoby. K projednání takové věci jsou věcně příslušné okresní soudy, proto bylo usnesení vrchního soudu opraveno nejen v požadovaném rozsahu, ale rovněž v jeho záhlaví doplněním o předmět řízení ve věci samé. Zřejmým opomenutím přitom, se zřetelem k jinému předmětu věci než v usnesení předloženém k opravě, nebyl doplněn i výrok, že namísto krajských soudů jsou příslušné soudy okresní. Jakmile byla tato nesprávnost zjištěna, bylo vydáno usnesení č. j. Ncp 1816/2007-310 ze dne 10. 10. 2007, kterým bylo opraveno předchozí opravné usnesení ze dne 13. 9. 2007. Vrchní soud připustil, že je otázkou, zda ve vztahu k věcné příslušnosti ve věci návrhu na zrušení funkce opatrovníka nemělo být vydáno nové rozhodnutí, nicméně i v takovém případě by byl konečný výsledek shodný. Právo stěžovatelky na spravedlivý proces tedy nebylo vydáním napadeného rozhodnutí dotčeno.11. Vedlejší účastnice nejprve zrekapitulovala průběh řízení a poté zdůraznila, že se v projednávané věci jedná o zřejmou nesprávnost, což je jednoznačně seznatelné z odůvodnění jednotlivých rozhodnutí, s nimiž je výrok v rozporu. Vedlejší účastnice rovněž konstatovala, že pokud by Ústavní soud napadené opravné usnesení vrchního soudu zrušil, navodil by stav, kdy by ve věci rozhodoval zjevně nepříslušný soud. S vyjádřením vedlejší účastnice se plně ztotožnil i vedlejší účastník JUDr. J. N., který dále upozornil, že stěžovatelka po celou dobu nerespektuje pravomocné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 19 Nc 2660/2006, jímž byl ustanoven opatrovníkem, všemi prostředky usiluje o jeho zrušení a v této souvislosti opakuje řadu nepravdivých tvrzení. Shodně s vedlejší účastnicí pak navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.12. Stěžovatelka na výše uvedená vyjádření reagovala vyjádřením ze dne 4. 3. 2008, v němž konstatovala, že JUDr. K. Š. není oprávněna vedlejší účastnici zastupovat, a Ústavní soud by proto neměl k jejímu vyjádření přihlížet. JUDr. K. Š. zmocnil k zastupování vedlejší účastnice JUDr. J. N., ten však nebyl dle stěžovatelky k takovému úkonu oprávněn, neboť nevykonával funkci předsedy ani pověřeného člena představenstva. JUDr. J. N. ani JUDr. K. Š. nemohou vedlejší účastnici zastupovat rovněž z důvodu konfliktu jejich zájmů se zájmy zastoupené společnosti, jelikož oba spolupracují se společností, která je společně se stěžovatelkou padesátiprocentním vlastníkem vedlejší účastnice a s níž stěžovatelka vede řadu právních sporů. 13. Dne 27. 3. 2008 obdržel Ústavní soud přípis vedlejší účastnice, v němž upozornila na skutečnost, že ústavní stížnost stěžovatelky vedená pod sp. zn. I. ÚS 2457/07 byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2008 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Jelikož Ústavní soud konstatoval, že opatrovník byl vedlejší účastnici ustanoven v souladu s českým právem a že žádné porušení ústavně zaručených práv zjištěno nebylo, měl by stejnému závěru dospět i v projednávané věci.III.14. Z vyžádaného spisu obvodního soudu sp. zn. 46 C 358/2006 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala dne 13. 12. 2006 u tohoto soudu "návrh na zrušení opatrovníka a nařízení předběžného opatření", v němž se domáhala, aby byl JUDr. J. N. zproštěn funkce opatrovníka vedlejší účastnice a dále aby mu bylo formou předběžného opatření uloženo zdržet se výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi ve vlastnictví vedlejší účastnice. Tento návrh byl pravomocně zamítnut. 15. Stěžovatelka se opětovně domáhala vydání předběžného opatření prostřednictvím tří návrhů. Návrh ze dne 13. 4. 2007 byl zamítnut usnesením obvodního soudu č. j. 46 C 358/2006-272 ze dne 3. 9. 2007. O návrzích ze dne 13. 7. 2007 a 19. 7. 2007 pak rozhodl obvodní soud pouze částečně. Ve vztahu k návrhu ze dne 13. 7. 2007 se jednalo o usnesení č. j. 46 C 358/2006-202 ze dne 17. 7. 2007, jímž byl návrh zčásti zamítnut. O návrhu ze dne 19. 7. 2007 obvodní soud rozhodl usnesením č. j. 46 C 358/2006-233 ze dne 25. 7. 2007 tak, že ve vztahu k části bodů I. až IV. řízení o návrhu zastavil a ve zbytku bodů I. až IV. a dále v bodech VII. až X. návrh zamítl. Části návrhu ze dne 13. 7. 2007 a 19. 7. 2007, o nichž nebylo obvodním soudem rozhodnuto, byly postoupeny vrchnímu soudu k rozhodnutí o věcné příslušnosti. 16. Vrchní soud usnesením č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007 rozhodl o návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 13. 7. 2007 v bodě V. tak, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 16 C 358/2006 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (výrok I.) a dále že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení městskému soudu (výrok II.). 17. Dne 7. 9. 2007 adresovala vedlejší účastnice vrchnímu soudu přípis, v němž upozornila na chybu v usnesení vrchního soudu č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007, kde byla nesprávně uvedena spisová značka ("16 C" místo "46 C"). Usnesením vrchního soudu č. j. Ncp 1816/2007-284 ze dne 13. 9. 2007 bylo uvedené rozhodnutí opraveno tak, že poslední část označující předmět sporu zněla "o návrhu na zproštění funkce opatrovníka spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření" a ve výroku II. byla změněna spisová značka. 18. Usnesení vrchního soudu č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007 tedy po vydání uvedeného opravného usnesení znělo: "Vrchní soud v Praze rozhodl ... o návrhu na zproštění funkce opatrovníka spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 358/2006 jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy. II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení městskému soudu.". 19. Vrchní soud poté usnesením č. j. Ncp 1816/2007-305 ze dne 10. 10. 2007 opravil své opravné usnesení č. j. Ncp 1816/2007-284 ze dne 13. 9. 2007 tak, že usnesení č. j. Ncp 1816/2007-207 ze dne 17. 8. 2007 znělo: "Vrchní soud v Praze rozhodl ... o návrhu na zproštění funkce opatrovníka spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 358/2006 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.".20. Následně obvodní soud rozhodl o zbývající části návrhu na vydání předběžného opatření ze dne 13. 7. 2007, kterou usnesením č. j. 46 C 358/2006-347 ze dne 11. 12. 2007 zamítl, a zbývající části návrhu ze dne 19. 7. 2007, kterou taktéž zamítl, a to usnesením č. j. 46 C 358/2006-350 ze dne 11. 12. 2007.IV.21. Ústavní stížnost byla dle rozvrhu práce přidělena soudkyni Michaele Židlické jako soudkyni zpravodajce. S jejím návrhem na vyhovění ústavní stížnosti se IV. senát při projednání věci dne 10. 3. 2009 neztotožnil. Proto byl předsedkyní senátu určen postupem podle ustanovení §55 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako nový soudce zpravodaj k vypracování nálezu soudce Miloslav Výborný.V.22. Než Ústavní soud přistoupil k samotnému posouzení ústavnosti napadeného rozhodnutí, musel se zabývat námitkou stěžovatelky, podle níž JUDr. J. N. nebyl oprávněn zmocnit k zastupování vedlejší účastnice JUDr. K. Š, a že tudíž tato advokátka nemůže z důvodu střetu zájmů vedlejší účastnici v řízení před Ústavním soudem zastupovat. 23. Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na usnesení sp. zn. I. ÚS 2457/07 ze dne 13. 3. 2008 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz), z něhož vyplývá, že JUDr. J. N. byl ustanoven opatrovníkem vedlejší účastnice ústavně konformním způsobem. Je bezpochyby v jeho kompetenci ustanovit vedlejší účastnici právního zástupce pro účely řízení před Ústavním soudem.24. Co se týče tvrzeného střetu zájmů, z ustanovení §32 odst. 2o. s. ř., ve spojení s ustanovením §63zákona o Ústavním soudu, vyplývá, že zástupcem účastníka nemůže být ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného. Nicméně, aby bylo možno konstatovat nezpůsobilost zástupce účastníka k zastupování z důvodu rozporu se zájmy zastoupeného, je třeba, aby byl takový rozpor v řízení zjištěn. Skutečnost, jaký charakter má jednání JUDr. J. N., příp. dalších jím zmocněných osob, ve vztahu k zájmům vedlejší účastnice, je předmětem sporu, který je řešen obecnými soudy v řízení vedeném obvodním soudem pod sp. zn. 46 C 358/2006. Není možné, aby Ústavní soud v tomto okamžiku suploval roli obecných soudů a v řízení o ústavní stížnosti proti procesnímu rozhodnutí tuto otázku věcně posuzoval. 25. Nadto se v případě vedlejší účastnice jednalo v rámci řízení o ústavní stížnosti toliko o podání vyjádření k návrhu stěžovatelky, které nemělo, jak patrno z níže uvedeného, na výsledek řízení zásadní vliv. Z uvedených důvodů neshledal Ústavní soud tuto námitku stěžovatelky důvodnou.VI.26. Všichni účastníci vyjádřili souhlas s upuštěním od ústního jednání, a protože ani Ústavní soud neočekával od tohoto jednání další objasnění věci, upustil od něho dle ustanovení §44 odst. 2zákona o Ústavním souduVII.27. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný. Jde o návrh sice přípustný, avšak z důvodů dále vyložených nedůvodný.28. Podle čl. 83Ústavy České republiky je základním úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je proto Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena základní práva a svobody stěžovatelů chráněné ústavním zákonem. Ústavní soud tedy není třetí či čtvrtou instancí v systému obecného soudnictví a není ani součástí soustavy obecných soudů. Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy proto zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod; to může nastat, jak Ústavní soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí [např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 224/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 98/15 SbNU 17)], až v případě, že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.29. V projednávané věci bylo třeba posoudit, zda interpretace a aplikace ustanovení §164 věty první o. s. ř. vybočila ze shora vymezených mantinelů. Ústavní soud konstatuje, že v dané věci je napadeno procesní rozhodnutí, které zásadně není způsobilé samo o sobě porušit základní práva; to by mohlo nastat teprve tehdy, pokud by tato interpretace byla natolik extrémní, že by ve svém důsledku vedla k porušení práva na spravedlivý proces. K tomu však v projednávané věci nedošlo. Napadené usnesení je řádně odůvodněno, není projevem svévole a není ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti; proto Ústavní soud nemohl ústavní stížnosti vyhovět.30. Navíc je třeba mít na zřeteli, že pokud by Ústavní soud nyní do řízení kasačním výrokem zasáhl, rozhodoval by fakticky o otázce příslušnosti soudů (a tedy by svým výrokem např. mohl založit příslušnost věcně nepříslušného soudu), což je oblast, do níž mu zasahovat zásadně nenáleží. 31. Obdobné závěry vyplývají i z dřívější judikatury Ústavního soudu. Jak se podává z nálezu sp. zn. III. ÚS 796/08 ze dne 26. 6. 2008 (N 116/49 SbNU 645), z hlediska ústavněprávního je přípustná náprava vady původního rozhodnutí cestou opravného usnesení i tam, kde se z formálního hlediska nejedná o opravu zjevné nesprávnosti, v případě, že řízení jako celek je možno po vydání takového usnesení hodnotit jako spravedlivé a souladné s hlavou pátou Listiny.32. Uvedené však neznačí, že by se Ústavní soud s postupem vrchního soudu zcela ztotožňoval; vrchní soud totiž - dospěv k závěru, že se v původním rozhodnutí při určení věcné příslušnosti mýlil - využil institutu opravného usnesení ke změně smyslu původního usnesení. Nejednalo se proto o opravu "pouhé" nesprávnosti, jež by byla účastníkům v době vydání opravovaného usnesení zřejmá. 33. Takový postup samozřejmě nelze v obecné rovině schvalovat. Nelze však přehlížet ani kontext, v němž bylo opravné usnesení vydáno. Vrchní soud - ač nikoliv procesně čistě - se pokusil vyřešit situaci, v níž dle jeho názoru byla založena příslušnost věcně nepříslušného soudu. Pokud by opravným usnesením nezasáhl, zatížila by uvedená vada i následná soudní rozhodnutí, což by ve svém důsledku (po případném zrušujícím rozsudku) vedlo toliko k prodlužování soudního řízení. 34. Ani zmíněné pochybnosti o správnosti postupu vrchního soudu však ještě nevytvářejí prostor pro zásah Ústavního soudu. Není totiž jeho úkolem, aby perfekcionisticky "předělával" řízení před obecnými soudy, a to i kdyby k dílčím procesním úkonům měl výhrady (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 13/07 ze dne 5. 11. 2007, usnesení sp. zn. II. ÚS 549/07 ze dne 29. 11. 2007 či usnesení sp. zn. I. ÚS 669/2000 ze dne 3. 6. 2005 - ve SbNU nepublikována, dostupná v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz).35. Úkolem Ústavního soudu je ochraňovat ústavnost (nikoliv "pouhou" zákonnost) řízení před obecnými soudy. Proto je povinností Ústavního soudu rozlišovat mezi případy, kdy procesní postup příčící se zákonu zároveň vyústí v protiústavnost a nespravedlivost řízení jako celku, a případy, kdy určitý procesní postup - byť by jej bylo možno osamoceně, tedy inkontextuálně, hodnotit, a to výlučně z formálního pohledu, jako postup contra legem - protiústavnost řízení nezaloží. 36. Ústavní soud rovněž připomíná, že usnesením sp. zn. I. ÚS 2457/07 odmítl ústavní stížnost proti usnesení o ustanovení opatrovníka stěžovatelce s odůvodněním, že toto usnesení bylo vydáno příslušným orgánem a nebylo projevem svévole. Za této situace by bylo projevem přepjatého procesního formalismu, pokud by Ústavní soud zasáhl kasačním výrokem do dílčího aspektu řízení, ve kterém žádné hmotné základní právo stěžovatelky nemohlo být porušeno. 37. Nelze přisvědčit ani námitce, že napadené rozhodnutí bylo nedostatečně odůvodněno. Ústavní soud napadené usnesení přezkoumal a dospěl k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje podmínkám, které vyplývají z práva na spravedlivý proces, jak je zakotveno v čl. 6 odst. 1Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1Listiny. Vrchní soud v Praze dostatečně vyložil důvody, které jej k vydání opravného usnesení vedly, a důvody pro kasační zásah Ústavního soudu tedy nejsou dány ani v tomto ohledu.38. Jelikož Ústavní soud neshledal ve výše uvedeném postupu vrchního soudu porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, zamítl ústavní stížnost podle ustanovení §82 odst. 1zákona o Ústavním soudu.
Odlišné stanovisko soudkyně Michaely Židlické S většinovým stanoviskem se plně ztotožňuji v tom ohledu, že napadené opravné usnesení bylo v projednávané věci vydáno mimo rámec stanovený §164 občanského soudního řádu, neboť se nejednalo o nápravu chyby v psaní či počtech či jiné zjevné nesprávnosti. Dle mého přesvědčení však toto pochybení nemělo dopady toliko v rovině podústavní, nýbrž konstituovalo i porušení čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Princip právní jistoty je jedním ze základních principů právního státu, přičemž jeho imanentní součástí je i zásada neměnnosti pravomocných soudních rozhodnutí mimo rámec mimořádných opravných prostředků. Využití opravných prostředků je přitom v občanském soudním řízení plně v dispozici jeho účastníků; v případě, že s výrokem rozhodnutí nesouhlasí, záleží pouze na jejich procesní aktivitě, zda iniciují přezkum za účelem jeho změny. Jestliže tak ovšem neučiní, po uplynutí zákonných lhůt již rozhodnutí s ohledem na princip právní jistoty změněno být nemůže. Nelze dle mého názoru připustit, aby nedostatek procesní aktivity účastníků suploval obecný soud jako v projednávané věci, a to mimo rámec jakýchkoliv lhůt.Připuštění výjimky v tom smyslu, že cestou opravného usnesení lze změnit pravomocné rozhodnutí soudu, jeví-li se po provedení této změny jeho výsledek jako spravedlivý, závažným způsobem zasahuje do právní jistoty účastníků soudního řízení tím spíše, že kritériem pro připuštění takové změny je volná úvaha obecného, resp. v konečné instanci Ústavního soudu o vhodnosti takového výsledku. V souvislosti s projednávanou věcí nelze přehlédnout, že otázka věcné příslušnosti pro rozhodování o ustanovení, resp. zrušení ustanovení opatrovníka akciové společnosti nebyla doposud jednoznačně judikatorně vyřešena, tzn. nelze mít bez dalšího za to, že v důsledku zrušení napadeného opravného usnesení bude rozhodovat soud, který není soudem věcně příslušným, a řízení tak bude jako celek nespravedlivé. Tímto se projednávaná věc podstatně odlišovala od skutkových okolností, za nichž byl přijat nález sp. zn. III. ÚS 796/08, na nějž bylo v odůvodnění většinového stanoviska poukazováno.Z těchto důvodů se domnívám, že ústavní stížnosti mělo být vyhověno.